OSLI 26 C 130/2020-14

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hočkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce právnická osoba, anonymizováno číslo, ⟪LB:lb_002⟫ anonymizováno 5 slov, země, ⟪LB:lb_003⟫ právně zastoupeného titul. jméno příjmení, titul za jménem, advokátem, ⟪LB:lb_004⟫ ulice a číslo, obec a číslo ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému celé jméno žalovaného, rodné číslo, ⟪LB:lb_007⟫ ulice a číslo, obec a číslo ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 1 000 Kč od 1. 10. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Žalobce se svým podáním domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost k úhradě žalované částky, kterou žalovaný dluží z titulu nevrácení finančních prostředků, které byly žalovanému poskytnuty v rámci smlouvy o zápůjčce dne 15. 9. 2014 právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba. Předmětem bylo půjčení částky 1 000 Kč a to bezhotovostně převodem na účet žalovaného. Smluvní strany si dohodly, že smlouva o půjčce je považována za uzavřenou okamžikem, kdy žalobce poskytne žalovanému půjčku, na základě žádosti žalovaného a následném schválení půjčky žalobcem. Smlouva o půjčku byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o půjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil se Smluvními podmínkami, jejich přílohami a s informacemi v nich uvedených ve smyslu § 5 a 6 zákona o spotřebitelském úvěru, které tvoří nedílnou součást těchto Podmínek a jsou k dispozici na Internetových stránkách, a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. V této žádosti žalovaný rovněž uvedl údaje o svém rodném čísle, čísle dokladu totožnosti a čísle svého bankovního účtu. Žalovaný se zavázal dle čl. 1 Smluvních podmínek vrátit půjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky (čl.2 písm. d, 6.1, 6.2 Smluvních podmínek) vrátit věřiteli do 30. 9. 2014.

Aktivní legitimace nynějšího žalobce k vedení řízení plyne z toho, že s původním věřitelem uzavřel dne 21.12.2017 smlouvu o postoupení pohledávky vůči žalovanému.

V průběhu řízení soud účastníky řízení vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení uvedené výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a rozhodne na základě předložených listinných důkazů. Ani jeden z účastníků se k uvedené výzvě nevyjádřil, proto postupoval soud dle § 115a občanského soudního řádu a ve věci rozhodl bez jejího projednání.

Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud tedy vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen ani nezanikl jinak.

Z žalobcem předložených listin tedy soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena shora citovaná smlouva o zápůjčce dle § 2390 NOZ, na jejímž základě žalovaný čerpal a zjevně spotřeboval poskytnuté finanční prostředky, ovšem již bez toho, aby tyto vrátil, čímž porušil jak příslušné ustanovení občanského zákoníku, tak i obsah a podstatu mezi stranami uzavřené smlouvy – totiž půjčené finanční prostředky dohodnutým způsobem vrátit. V průběhu řízení pak žalovaný netvrdil a tím méně pak nedoložil opak, že by totiž k takovému vrácení z jeho strany došlo.

O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení vzniklé žalobci byly tvořeny soudním poplatkem 400 Kč, právním zastoupením advokátem za 3 úkony právní pomoci po 1 000 Kč, 3 x režijní paušály po 300 Kč a 21% DPH.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).