OSLI 23 C 119/2022

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro: zaplacení částky 5 317,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 317,45 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 368,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 721,35 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 5 317,45 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 5 317,45 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokáta se sídlem v obec.

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 5 317,45 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 368,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 721,35 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 5 317,45 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 5 317,45 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení.

2. Žalující strana tvrdila, že právnická osoba (dále označená jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) na ni postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení. Předchozí věřitel uzavřel se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne datum smlouvu o úvěru na sporožirovém účtu. Na základě této smlouvy čerpala žalovaná strana úvěr do výše limitu 5000 Kč Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky poskytovatele úvěru, na něž smlouva odkazovala. Dlužník měl úvěr splácet v pravidelných splátkách dle smluvních podmínek a platit úrok. Úrok byl sjednán ve výši 18,90 % ročně. Dlužník se ve smlouvě rovněž zavázal k hrazení poplatků účtovaných poskytovatelem úvěru. Dlužník kontokorent řádně nesplácal a disponoval s prostředky na účtu tak, že vznikl dluh v celkové výši 5317,45 Kč, a proto byl vyzván k celkové úhradě dluhu.

3. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“

4. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.

6. Žalující strana je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení (§ 1879 o.z.). Žalující strana prokázala uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru dlužníkovi. Dlužník se zavázal úvěr uhradit ve splátkách a zaplatit za něj sjednaný úrok.

7. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky poskytovatele úvěru a sazebník (§ 1751 odst. 1 o.z.). Dlužník tato ujednání nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy.

8. Bylo na žalované straně, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila a zaplatila úrok, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008, jehož závěry jsou použitelné i nadále).

9. Žalovaná strana nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru a zaplacení úroku neprokázala. Žalovaná strana se ve smlouvě zavázala rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaná strana žádné námitky nevznesla, ani netvrdila a neprokázala, že by dlužné poplatky uhradila či dluh jinak zanikl.

10. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost poskytnutý úvěr vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 2395 o.z.). Dlužník toto nesplnil, a proto byla žaloba shledána po právu. Veškerá práva a povinnosti (tj. požadovat zaplacení jistiny, úroku a úroku z prodlení, včetně dalších důsledků prodlení) byla sjednána přímo v samotné smlouvě a dlužník tak byla na tato práva upozorněn.

11. Dlužník se ve smlouvě (včetně obchodních podmínek a sazebníku, na něž smlouva odkazuje) zavázal k placení poplatků a tyto poplatky neuhradil. Protože závazek lze založit nejen ze smlouvy pojmenované (např. smlouva o úvěru), ale i na základě ujednání stran (§ 1746 odst. 2, § 1 odst. 2 o.z.), vznikl mu závazek k placení těchto poplatků a za situace, kdy nebylo zjištěno, že by dluh z tohoto závazku spočívající v placení poplatků byl splněn či jinak zanikl, mu soud uložil tyto poplatky zaplatit.

12. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.

13. Přirůstání úroků z úvěru k dlužné jistině soud v souladu s názorem Nejvyššího soudu vyjádřeném v rozhodnutí ze dne 24.3.2004 sp. zn. 35 Odo 101/2002 a přirůstání úroků z prodlení k dlužné jistině v souladu s názorem Nejvyššího soudu vyjádřeném v rozhodnutí ze dne 31.5.2010 sp. zn. 29 Cdo 1610/2007 posoudil jako platné ujednání, neboť taková možnost byla stranami výslovně sjednána.

14. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách, jelikož žalovaný je ve výkonu trestu odnětí svobody a není zde pracovně zařazen.

15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále žalující straně náleží odměna za zastupování, jelikož byla zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby do podání návrhu činí dle § 14b AT 200 Kč. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu tohoto a dalších žalující stranou podaných návrhů je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů z bankovních smluv mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy žalující straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomu tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.