OSLI 59 C 252/2018

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro: zaplacení částky 23 806 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části jistiny a úroků z prodlení z ní zastavuje, a to v rozsahu převyšujícím částku 3 627,99 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23. 6. 2017 do 29. 7. 2018 z částky 12 500 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 627,99 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 627,99 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23. 6. 2017 do 29. 7. 2018 z částky 12 500 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 627,99 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení, částku ve výši 2 359 Kč, částku ve výši 10 406 Kč a částku ve výši 300 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Pokud jde o zaplacení částky ve výši 600 Kč, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 188 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec.

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 12500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2359 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12500 Kč od 23.6.2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, částku 10406 Kč představující smluvní pokutu, částku 900 Kč za upomínky.

2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že společnost právnická osoba (dále označená též jako poskytovatel úvěru) uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) prostřednictvím elektronické komunikace dne datum smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy čerpal dlužník částku ve výši 12500 Kč Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky poskytovatele úvěru, na něž smlouva odkazovala. Úvěr byl sjednán za poplatek 2359 Kč. Dlužník se ve smlouvě rovněž zavázal k hrazení poplatků účtovaných poskytovatelem úvěru. Pro případ porušení povinnosti se splacením byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z dlužné částky.

3. Dlužnou částku tvoří jistina 12500 Kč, 3 poplatky za upomínky celkem ve výši 900 Kč a smluvní pokuta.

4. Žalující strana nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela s poskytovatelem úvěru.

5. V průběhu řízení vzala žalující strana žalobu částečně zpět (výrok I.). Soud proto podle § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. v tomto rozsahu řízení zastavil.

6. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.) Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“

7. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.

8. Uzavření smlouvy o úvěru soud dovodil jednak z toho, že věřitel předložil potvrzení o smlouvě o úvěru, výpis z databáze dlužníka a výpis z účtu, ze kterého byla převedena kontrolní platba 1 Kč. Z těchto jednotlivých skutečností lze v souhrnu dovodit, že smlouvu uzavřel dlužník.

9. Tím, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru je prokázáno i to, že se součástí smlouvy staly obchodní podmínky poskytovatele úvěru a sazebník, neboť předpokladem pro uzavření smlouvy, jak vyplývá z předložených obchodních podmínek a i potvrzení o uzavřené smlouvě, je seznámení se dlužníka s obchodními podmínkami a sazebníkem (§ 1751 o.z.). S ohledem na způsob sjednání smlouvy prostřednictvím internetu a za situace, kdy dlužník žádným způsobem seznámení se s obchodními podmínkami a sazebníkem nezpochybnil, soud má tuto skutečnost za prokázanou.

10. Z formuláře smlouvy bylo zjištěno, že je poskytována částka 12500 Kč, vrací se číslo. Původní splatnost byla posunuta na 22.10.2015.

11. Ze sazebníku bylo zjištěno, že cena upomínky činí 300 Kč a smluvní pokuta činí za každý den prodlení 0,25 % z dlužné částky.

12. Z výpisu z účtu poskytovatele úvěru bylo zjištěno, že dlužníkovi byl úvěr vyplacen.

13. Žalující strana předložila tři upomínky zaslané dlužníkovi.

14. Postoupení pohledávky na žalující stanu bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi věřitelem a poskytovatelem úvěru dne datum. Pohledávka je uvedena v seznamu postoupených pohledávek. Zaplacení za postoupené pohledávky dokládá potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 21.6.2017.

15. Postoupení pohledávky na žalující stanu bylo prokázáno oznámením poskytovatele úvěru dlužníkovi ze dne 28.6.2017, čímž ho upozornil na to, že pohledávku postoupil žalující straně (§ 1882 odst. 1 o.z.). Zaslání oznámení dokládá poštovní pdoací arch z 30.6.2017. Na základě toho bylo založeno oprávnění žalující strany jako věřitele vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku vůči dlužníkovi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, rozsudek ze dne 22.12.2009 sp. zn. 29 Cdo 1277/2007 a rozsudek ze dne 30.3.2015 sp. zn. 33 Cdo 4148/2014, jejichž závěry o účincích oznámení o postoupení lze i nadále použít).

16. Z dopisu ze dne 27.11.2017 a poštovního podacího archu ze dne 28.11.2017 bylo zjištěno, že žalovaná byla na dluh upomenuta.

17. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.

18. Žalující strana je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.).

19. Věřitel prokázal uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru dlužníkovi. Dlužník měl ve sjednané době úvěr vrátit s poplatkem za jeho poskytnutí.

20. Bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008).

21. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl.

22. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost poskytnutý úvěr vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 2395 o.z.). Úroky v tomto případě jsou vyjádřeny poplatkem za poskytnutí úvěru sjednaným ve smlouvě, neboť z obsahu smlouvy se podává, že úvěr byl poskytnut za poplatek, navíc smlouva o úvěru je vždy úplatná. Způsob vyjádření úplaty – úrokem či přepočtem úroku na poplatek je přitom nerozhodný (k tomu srov.: Způsob úročení lze přitom dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, jehož závěry jsou použitelné i nadále, nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.). Dlužník toto nesplnil, a proto byla žaloba shledána po právu.

23. Po právu tak byl shledán i nárok na smluvní pokutu (§ 2048 o.z.). Ujednání o smluvní pokutě a její výši nebylo shledáno nepřiměřenou (zneužívající) smluvní podmínkou (§ 1813 o.z., srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005), ani okolnosti jejího sjednání nelze považovat za rozporné s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.10.2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007) a ani domáhání se jí nebylo shledáno jako nemravné (§ 2 odst. 3 o.z.) nebo že by šlo o případ zneužití práva (§ 8 o.z.), k tomu srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.4.2016 sp. zn. 23 Cdo 1749/2015.

24. Žalující strana se dále domáhala nákladů upomínání (poplatků za zaslané výzvy). V zásadě sjednání poplatku za zaslání upomínky lze připustit (§ 1 odst. 2 o.z.), pokud spotřebitel byl na tento důsledek prodlení předem upozorněn, avšak nelze připustit takový výkon sjednaného práva, jehož cílem ve skutečnosti není dlužníka upomenout a dosáhnout tak uhrazení dluhu, ale naopak navýšení tohoto dluhu o další platby (§ 8 o.z.). Taktomu bylo i v tomto případě, kdy z předložených upomínek je evidentní, že dlužník na žádnou z nich nezareagoval a pouze tak došlo ke zvýšení celkového dluhu. Jestliže dlužník po prvé odeslané upomínce dluh neuhradil, muselo být věřiteli zřejmé, že odeslání dalších upomínek nemůže účinně vést ke splnění funkce upomínky a dochází tak pouze k navyšování dluhu (§ 6 odst. 1 o.z.). Zaslání velkého počtu upomínek v relativně krátké době či marných (neúčelných) upomínek nelze považovat za přiměřené ani účelné. Takovému výkonu práva pak nemohla být přiznána soudní ochrana. Po právu proto bylo shledáno zaslání jedné upomínky ve výši 300 Kč.

25. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.

26. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

27. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. V rozsahu zpětvzetí došlo k zastavení proto, že část dluhu byla umořena v insolvenčním řízení a tedy jde o zastavení dle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Ohledně upomínek byla žalující strana převážně neúspěšná. Celkově však byla žalující strana převážně úspěšná. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla určena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby) a 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 AT s odměnou v poloviční výši (předžalobní výzva k úhradě žalovanému). Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomu tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím nadepsaného soudu.

Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.