OSLI 31 C 147/2025-93

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 66,83 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkově tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši částka. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne datum. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr a úroky ve výši 66,83 % ročně splácet ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2023. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z těchto bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě těchto údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně přechozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena celková částka ve výši částka. V souladu s bodem 6.1. smlouvy pak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši částka. Dle smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši částka za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 6 x částka. V důsledku prodlení žalovaného dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši částka. Dle smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši částka za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů v celkové výši Anonymizováno x částka. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy, a to ke dni datum v důsledku prodlení s úhradou splátky č. hodnota splatné dne datum. Dále bylo ve smlouvě sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila své zkoumání úvěruschopnosti, byla i po něm poučena, že je třeba doložit zkoumání jiných závazků co do výše splácení s ohledem na obsah výpisu účtu žalovaného k příjmům a výdajům s poučením o hrozbě neúspěchu.

3. Soud volal účastníky k jednání, žalovaný se bez omluvy nedostavil, žalobkyně se účastnila a byla poučena o koncentraci řízení, ale nedošlo již na doplnění doložení ověření jiných závazků, pozitivní registry totiž výši neevidují a z výpisu účtu žalovaného bylo zřejmé, že si další obdobné dřívější závazky bral žalovaný v Anonymizováno.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti o skutkovém stavu věci.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně se v této smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši částka a žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet formou 48 pravidelných měsíčních splátek po částka. Splátky byly splatné vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem datum. Úrok byl sjednán ve výši 66,83 % ročně a RPSN ve výši 91,62 %. Podle čl. 6.3. byla žalobkyně v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků ze smlouvy, přičemž po uplynutí této lhůty dojde také automaticky k zesplatnění úvěru. Smlouva byla podepsána elektronicky, kdy jedinečný kód byl Anonymizováno

6. Z dokumentu označeného „Uzavření a vyplacení smlouvy“ bylo zjištěno, jak žalobkyně se svými klienty uzavírá smlouvy o úvěru na dálku, kdy klienti podepisují smlouvy o úvěru pomocí systémem vygenerovaných jedinečných kódů.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace.

8. Z výpisů z běžného účtu žalovaného č. č. účtu za období od srpna Anonymizováno do listopadu Anonymizováno bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty půjčky od společnosti právnická osoba, a to dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka a dne datum ve výši částka. Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla dne datum od společnosti právnická osoba, poskytnuta půjčka ve výši částka, dne datum půjčka od společnosti právnická osoba., ve výši částka a dne datum půjčka od společnosti právnická osoba., ve výši částka. Rovněž bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla připisována mzda od společnosti právnická osoba., a to dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka a dne datum ve výši částka. Měsíční výdaje žalovaného přesahovaly bez zohlednění půjček jeho příjmy.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo zjištěno, že na bankovní účet žalovaného č. č. účtu byla dne datum připsána částka částka.

10. Z dokumentu nadepsaného „Výpis záznamů z registru SOLUS“ vyplývá, že žalovaný neměl mít žádnou dlužnou částku po splatnosti.

11. Z dokumentu nadepsaného „Výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI)“ se podává, že zde neměl žalovaný negativní záznam o pohledávkách po splatnosti.

12. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel, když na úvěr uhradil celkem částku ve výši částka.

13. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila, že mu schválila poskytnutí předmětného úvěru ve výši částka.

14. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, jak měl být úvěr žalovaným splácen, konkrétně ve formě 48 měsíčních splátek po částka splatných vždy k 13. dni v měsíci počínaje dnem datum.

15. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dvou nezaplacených splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou splátek úvěru.

16. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dvou nezaplacených splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou splátek úvěru.

17. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dvou nezaplacených splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou splátek úvěru.

18. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dvou nezaplacených splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou splátek úvěru.

19. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dvou nezaplacených splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou splátek úvěru.

20. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení tří nezaplacených splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou splátek úvěru.

21. Z oznámení ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky z titulu poskytnutého úvěru ve výši částka.

22. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši částka, a to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Dle podacího archu byla tato výzva žalovanému odeslána dne datum.

23. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru smlouva o zápůjčce, když žalovanému byly přenechány peněžní prostředky v souladu s ustanovením § 2390 o. z. Žalovaný měl zápůjčku hradit ve splátkách společně se sjednanou úplatou. Ve smlouvě o peněžité zápůjčce lze sjednat i úroky dle § 2392 odst. 1 o. z., přičemž úrok může být vyjádřen jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným způsobem (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. 21 Cdo 869/2012). Ve smlouvě byl založen ujednáním stran dle § 1746, § 1 odst. 2 o. z. vedle zaplacení úroku i závazek dlužníka k zaplacení dalších poplatků v souvislosti s poskytnutím zápůjčky.

24. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

25. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od datum).

26. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne datum zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne datum (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum, CA Consumer Finance proti jméno FO, rozsudek Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka ze dne datum a Okresního soudu adresa sp. zn. OS adresa Anonymizováno ze dne datum, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z datum C-679/18. Krajský soud v adresa vyjádřil ve svém rozsudku č.j. spisová značka ze dne datum tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne datum lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z datum, který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

28. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne datum se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

29. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

30. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne datum se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne datum, Radlingerovi v. právnická osoba. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

31. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

32. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

34. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než částka a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše částka. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka (§ 122 odst. 3 cit. zákona).

35. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

36. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm.b) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

37. Podle § 122 odst. 1 písm.a) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

38. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o.z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o.z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

39. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru a z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu doložila k ověření příjmů a výdajů žalovaného výpisy z účtu žalovaného, z nichž soud zjistil, že žalovaný měl pravidelné příjmy ze zaměstnání. Soud se však neztotožňuje s názorem žalobkyně, že tato řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr bez důvodných pochybností z hlediska výdajové stránky žalovaného. Z výpisů z účtu žalovaného vyplývalo, že žalovaný si bral další dřívější úvěry, bylo tak nezbytné zkoumat i zatížení jinými splátkami negativními registry, žalovaný se bez půjček dostával do debetu. Ke zkoumání této výdajové stánky u žalovaného žalobkyně ničeho dalšího soudu nedoložila. Jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti splácet, dle judikatury k neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť uzavření uvedené smlouvy odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, smlouva je tedy absolutně neplatná dle § 588 OZ (k tomu rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález ÚS ČR sp. zn. III ÚS 4129/18). Částečné plnění před zesplatněním zkoumání nahradit dle judikatury nemůže.

40. Smlouva o zápůjčce je pro důvodné pochybnosti o ověření úvěruschopnosti dle citovaných závěrů judikatury absolutně neplatná, dle zákona o spotřebitelském úvěru v případě neplatnosti smlouvy náleží žalobkyni pouze jistina úvěru (speciální úprava bezdůvodného obohacení). Od jistiny úvěru ve výši částka soud odečetl již zaplacenou částku částka tvrzenou v žalobě a zbývá tak zaplatit částka, tuto částku soud přiznal k úhradě. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Jen pokud by smlouva byla platně sjednána, soud by se zabýval výší dalších částek k navrácení, zejména výší úroku.

41. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť žalovaný v řízení zůstal nečinný a spor o přiměřenou dobu k vrácení rozhoduje soud k návrhu (§ 87 odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

42. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když právo na náhradu nákladů řízení by měl mít žalovaný, který měl převážný úspěch ve věci vůči žalobkyni. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.