OSLI 12 C 391/2025-65

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně A ⟪LB:lb_002⟫ (dříve Jméno žalobkyně B.) sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 37 461,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhá zaplacení více, než je uvedeno ve výroku I., v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum distančním způsobem Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše částka s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne datum a konec kreditového rámce měl nastat dne datum. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. č. účtu prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce, a to dne datum částka částka, dne datum částka částka, dne datum částka částka. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovaného informoval emailem dne datum, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne datum. Žalovaný po dobu trvání úvěru čerpal celkem finanční prostředky ve výši částka s tím, že před podáním žaloby uhradil dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka, celkem tedy uhradil částka, což si žalobce započítal na jistinu a příslušenství. Žalobce požaduje zaplacení celkové částky částka, což představuje jistinu ve výši částka, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši částka, smluvní úrok ve výši částka, poplatek za službu Presto ve výši částka.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřil k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že tato byla mezi účastníky uzavřena dne datum, na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr, kdy z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena celková částka částka. Na tuto částku žalovaný zaplatil částka. Úvěr měl být splacen v pravidelných splátkách po částka denně, kdy první splátka měla být datum a poslední dne datum. Výše zápůjční úrokové sazby byla pevně sjednána na 0,933 % denně, což je 340,5 % ročně a RPSN bylo sjednáno na 1430,82 % ročně. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese Anonymizováno. Pokud jde o sjednané příslušenství, v této části je smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

5. Soud se zabýval tím, že žalobce (původně Jméno žalobkyně B., nyní Credivo Jméno žalobkyně A. – IČO: IČO žalobkyně A) zkoumal úvěruschopnost žalovaného a za tímto účelem vyzval žalobce k doplnění žalobních tvrzení. Žalobce soudu sdělil, že řádně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, nicméně z doložených listinných důkazů tato skutečnost nevyplývá. Žalobce řádně neověřil příjmy a výdaje žalovaného. Žalobce vůbec nezjišťoval, zda má žalovaný stálý příjem z pracovního poměru (spokojil se pouze s výpisy z účtu, kde je zřejmé, že žalovaný nemá stálý měsíční příjem ze zaměstnání, naopak z účtu vyplývá, že žalovaný má prakticky denní výdaje spojené se sázením – tipsport.cz atd..). Žalobce vůbec neověřoval výdajovou stránku žalovaného a pouze z obecných registrů vyhodnotil jeho úvěruschopnost, což je nedostatečné.

6. Z dopisů žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru. Žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky.

7. Nejsou pravdivá tvrzení žalobkyně, že u žalovaného byl zjištěn čistý měsíční příjem částka, toto nebylo ničím doloženo, soud má za to, že žalobkyně nemohla dojít k závěru o bezproblémovém splácení úvěru. Dále žalobkyně tvrdí, že ověřila žalovaného v konkrétních registrech, nicméně dané tvrzení ničím nedoložila.

8. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Dle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ustanovení § 86 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě žalované poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Smlouva byla s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava ze zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Na základě výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně však k dotazu soudu, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, uvedla, že úvěruschopnost posuzovala na základě dokladů o příjmu, výpisů z databází NRKI, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Žalobkyně však k ověření majetkových poměrů žalovaného doložila pouze doklady o příjmech. Žalobkyně však nedoložila, že ověřila výši výdajů žalovaného, a to ani po poučení dle § 118a odst. 1 a o. s. ř. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

14. V posuzované případě se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými výpisy z účtu žalovaného ohledně jeho příjmů, kdy z těchto výpisů jasně vyplývá, že žalovaný nemá zajištěn žádný stálý příjem na základě pracovního či obdobného poměru. Žalobkyně vůbec nezkoumala výdaje žalovaného. Požadavek na to, aby si žalobkyně vyžádala například pracovní smlouvu, případně nájemní smlouvu a inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z. s. ú., když zcela rezignovala na prověření výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.

15. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

16. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky částka. Žalovaný uhradila celkem částka, co do rozdílu těchto částek, tedy co do částky částka, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť žalovaný nepopírala, že tuto částku žalobkyni nevrátila. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

17. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádná z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.