OSLI 92 C 213/2024-69

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 2 358 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši AnonymizovánoAnonymizováno% ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu č. hodnota, kterou bylo sjednáno pojištění odpovědnosti zaměstnance. Počátek pojištění byl sjednán na datum a pojistné pro pojistné období bylo ujednáno ve výši částka s měsíční splatností. Pojištění zaniklo k datum, neboť žalovaný neuhradil pojistné splatné dne datum. Za období od datum do datum činí dlužné pojistné částku částka. Žalobkyně se po žalovaném dále domáhala zaplacení poplatku za odeslanou upomínku ve výši částka.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.

3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Proto se soud nejprve zabýval tím, zda je dána jeho mezinárodní pravomoc. Pravomoc zdejšího soudu je vzhledem k členství obou zemí v Evropské unii třeba posuzovat nejprve podle právních předpisů EU. Otázku pravomoci tak soud zkoumal z hlediska Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 14 Nařízení Brusel I bis aniž je dotčen čl. 13 odst. 3, může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. Podle čl. 26 téhož nařízení není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. Žalovaný měl v době uzavření pojistné smlouvy bydliště na adrese Anonymizováno údolí Anonymizováno/Anonymizováno, adresa, žaloba mu byla následně doručena na adresu Anonymizováno Anonymizováno, adresa Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno. Žalovaný však mezinárodní nepříslušnost zdejšího soudu nenamítal a ve smyslu čl. 26 Nařízení Brusel I bis se řízení před zdejším soudem účastní. Zdejší soud má proto pravomoc ve věci rozhodovat.

4. Pokud jde o určení právního řádu, kterým se vztah mezi účastníky řídí, vycházel soud z čl. 7 odst. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „Nařízení Řím I“), podle kterého se pojistná smlouva bude řídit právem členského státu, v němž se riziko nachází v okamžiku uzavření smlouvy. Pojistná smlouva byla uzavírána na území České republiky, v době, kdy žalovaný měl na území České republiky bydliště, a tedy i riziko, jež bylo smlouvou pojišťováno, se vztahovalo k území České republiky. Rozhodným právem je proto právo české.

5. Protože věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně se zmíněným postupem souhlasila již v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, a proto je jeho souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení předpokládán.

6. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.

7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva č. hodnota, kterou bylo sjednáno pojištění odpovědnosti zaměstnance. Počátek pojištění byl ujednán ke dni datum a pojistné pro pojistné období bylo ujednáno ve výši částka, s tím, že bylo splatné v měsíčních splátkách po částka. Za období od datum do datum činí dlužné pojistné částku částka. Pro případ odeslání upomínky k úhradě dlužného pojistného byl ujednán poplatek ve výši částka.

8. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že závazkový vztah mezi účastníky se řídí ustanovením § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož z pojistné smlouvy je pojistník povinen platit pojistiteli sjednané pojistné. Pokud byly sjednány další poplatky (§ 1746 odst. 2, § 1 odst. 2 o. z.), které žalovaný nehradil, je povinen zaplatit i je. Žalovaný v průběhu řízení nepředložil ani neoznačil žádný důkaz, který by prokazoval úhradu dlužného pojistného, případně jinou skutečnost, na základě které by povinnost žalovaného zanikla. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Žalovaný, který se dostal do prodlení, je dále povinen zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Úrok z prodlení náleží žalobkyni v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající se z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Jestliže žalovaný dobrovolně nesplní povinnosti uložené tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.