OSLI 92 C 26/2026-82

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši Anonymizováno Anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno Anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši Anonymizováno % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne datum Smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu a následně také poskytování kontokorentního úvěru, a to s úvěrovým limitem částka. Žalovaná však uzavřenou smlouvu porušila, když překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debet, a proto byl úvěr zrušen a debetní zůstatek ve výši částka byl převeden na účet č. č. účtu. Žalovaná byla vyzvána k okamžitému splacení dluhu, což však neučinila, a žalobkyně se tak po žalované domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši částka, poplatku ve výši částka za zesplatnění úvěru a poplatků za zaslané upomínky ve výši částka, když tvrdila, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni.

2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, k podané žalobě se nevyjádřila.

3. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobkyně a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.

4. Protože věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto je jejich souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení předpokládán.

5. Soud učinil následující skutkový závěr. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši částka, které se žalovaná zavázala spolu s úrokem za jejich poskytnutí vrátit. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila a zaplatila úrok, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Žalovaná nic takového v řízení netvrdila ani neprokázala a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesla.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

7. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka, která je předmětem řízení, smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1879, § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“).

8. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná tak měla poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit též sjednané úroky, což však neučinila.

9. Žalobkyně se dále domáhala poplatků za zesplatnění úvěru a za zaslané výzvy. V zásadě sjednání poplatku za zesplatnění úvěru a zaslání upomínky lze připustit (§ 1 odst. 2 o.z.), pokud spotřebitel byl na tento důsledek prodlení předem upozorněn, avšak nelze připustit takový výkon sjednaného práva, jehož cílem ve skutečnosti není dlužníka upomenout a dosáhnout tak uhrazení dluhu, ale naopak navýšení tohoto dluhu o další platby (§ 8 o. z.). Tak tomu bylo v případě poplatků za upomínky i v tomto případě, kdy z předložených upomínek je evidentní, že žalovaná na žádnou z nich nezareagovala a pouze tak došlo ke zvýšení celkového dluhu. Jestliže žalovaná po první odeslané upomínce dluh neuhradila, muselo být žalobkyni zřejmé, že odeslání dalších upomínek nemůže účinně vést ke splnění funkce upomínky a dochází tak pouze k navyšování dluhu (§ 6 odst. 1 o. z.). Rovněž soud nepovažuje částku částka, resp. dokonce částka za upomínku za přiměřenou ani účelnou. Takovému výkonu práva pak nemohla být přiznána soudní ochrana, a proto rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Poplatek za zesplatnění úvěru byl shledán po právu.

10. Žalovaná neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a žalobkyni tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k okamžiku prodlení.

11. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem o.s.ř., neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení větší úspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Žalobkyně byla úspěšná co do 73 % a neúspěšná co do 27 %, má proto právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 46 %. Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající se z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši Anonymizováno % z částky částka. Celkem tak náklady činí částku částka, z toho 46 % činí částku částka. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.