OSLN 17 C 132/2025-21

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o 58 203,83 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 720 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 58 203,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 483,83 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 15 977,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne 12. 12. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 58 203,83 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se na základě uzavřené smlouvy o dodávkách elektrické energie ze dne datum č. hodnota jedná o neuhrazené platby za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. Anonymizováno Anonymizováno: Anonymizováno, nacházejícím se na adrese adresa, adresa za období od 12. 4. 2023 do 27. 9. 2023 a za období od 28. 9. 2023 do 6. 3. 2024. Žalovaná částka sestává z vyúčtované ceny za dodávku elektřiny ve výši 57 483,83 Kč a z 3 poplatků po 240 Kč jako paušální náhrady nákladů za odeslání upomínek.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Žalovaný v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. hodnota, v níž se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa vedeném pod č. Anonymizováno, nacházejícím se na adrese adresa, adresa, a žalovaný se zavázal uhradit řádně a včas cenu elektřiny a související služby. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně, podle kterých byl žalovaný povinen platit nejen zálohy na odběr elektrické energie, ale i fakturu obsahující vyúčtování ceny za dodávku elektřiny. Ve všeobecných obchodních podmínkách byl sjednán též poplatek za odeslání upomínky ve výši 240 Kč /viz smlouvu, všeobecné obchodní podmínky, ceník/. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na platbách za elektřinu a související služby fakturou č. hodnota znějící na částku 26 658,54 Kč za spotřebu elektřiny v období od 12. 4. 2023 do 27. 9. 2023 se splatností do 17.102023, a dále fakturou č. hodnota znějící na částku 30 825,29 Kč za spotřebu elektřiny v období od 28. 9. 2023 do 6. 3. 2024 se splatností do 2. 4. 2024, a 3 upomínkami, kterými byl žalovanému vyúčtován poplatek za odeslání každé jednotlivé upomínky po splatnosti ve výši 240 Kč za upomínku, celkem tedy 720 Kč /viz příslušné faktury a upomínky/. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzvu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.

7. Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

8. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny, žalovaný však nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Soud rovněž přiznal žalobkyni smluvní pokuty ve výši 3×240 Kč – paušální náhradu nákladů spojených s upomínáním žalovaného o jeho dluhu. Žalovaný byl s povinností platit případné poplatky seznámen v obchodních podmínkách žalobkyně včetně ceníku poplatků. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

10. Pokud jde o příslušenství uplatněného nároku, soud žalobě vyhověl jen částečně. Nezaplacením vyfakturované elektřiny do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení a ode dne následujícího vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z. právo požadovat vedle jistiny dluhu, též zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Podle § 513 o. z. se příslušenstvím pohledávky rozumí úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním, mezi které patří právě smluvně sjednané poplatky za zaslání upomínek k zaplacení dluhu. Žalobkyně však požadovala uhradit z nákladů spojených s uplatněním pohledávky i zákonné úroky z prodlení (tj. příslušenství z příslušenství), které však oprávněně požadovat nemůže, jelikož zákon tuto možnost nepřiznává (stále použitelné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002). Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení pouze z dlužné ceny za vyfakturovanou elektřinu ve výši 57 483,83 Kč, a to za období, které požadovala. Ve zbytku pak soud nárok na zaplacení úroku z prodlení zamítl.

11. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 15 977,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 329 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 58 203,83 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 280 Kč ve výši 2 368,80 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

13. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobkyně svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.