OSLN 17 C 54/2025-53

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o 151 599,93 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 600 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 151 599,93 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 27 390,90 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 068,67 Kč, smluvním úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 149 999,93 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 150 999,93 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 33 216,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne 22. 10. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 151 599,93 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 27,88 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 305 248,33 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 214 844 Kč. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 22. 7. 2024. Žalovanou částku 151 599,93 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 149 999,93 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 600 Kč, smluvní pokuty za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši 1 000 Kč (2 × 500 Kč), příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 27 390,90 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 068,67 Kč, vše kapitalizováno ke dni 21. 10. 2024, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Žalovaný v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč s možností navýšení až na částku 500 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 27,88 % ročně dle obchodních podmínek v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. RPSN činila 31,74 %. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s každou splátkou. Strany si dále sjednaly paušální náhradu nákladů spojených s upomínáním ve výši 100 Kč za každý měsíc vymáhání /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek/. Žalovaný úvěr postupně čerpal, v průběhu čerpání došlo k navýšení úvěrového rámce až na 150 000 Kč, první čerpání ve výši 50 000 Kč bylo žalovanému vyplaceno bezhotovostně na jeho bankovní účet v březnu 2022. Celkem žalovaný načerpal částku ve výši 305 248,33 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení a celkem uhradil pouze částku ve výši 214 844 Kč/viz potvrzení o odeslání jistiny na bankovní účet žalovaného, sdělení banky o majiteli účtu, přehled čerpání a úhrad/, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 22. 7. 2024 splatným /viz oznámení o zesplatnění/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku včetně dokladu o doručení/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vyšla ze sdělení žalovaného, že je svobodný, bydlí u rodičů, má příjem ze zaměstnání ve výši 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 18 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 6 000 Kč /viz potvrzení o ověření bonity klienta/. Sdělené údaje byly poměřeny s údaji vypočtenými dle statistických modelů vycházejících mimo jiné z částky životního minima, normativních nákladů na bydlení apod., a dále měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v Nebankovním registru klientských informacích a identifikovala jeden existující úvěr žalovaného, přičemž žalovaný v té době neměl splátky po splatnosti /viz metodika posouzení úvěruschopnosti, úvěrová zpráva, výpis z bankovního účtu/.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla po řádném zkoumání úvěruschopnosti uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru, žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč s možností navýšení, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěrový rámec byl později navýšen na 150 000 Kč a žalovaný celkem z úvěru načerpal částku ve výši 305 248,33 Kč, nehradil však příslušné splátky řádně a včas, neboť se dostal se splácením jednotlivých splátek do prodlení a celkově uhradil pouze částku 214 844 Kč. Žalobkyně následně celý úvěr zesplatnila. Soud proto přiznal žalobkyni částku 151 599,93 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 149 999,93 Kč včetně sjednaného úroku (dílem v kapitalizované a dílem v dále běžící výši). Soud vyhověl žalobkyni i ohledně požadované smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za prodlení s jednotlivými splátkami a též ohledně sjednaných poplatků za každý měsíc vymáhání v celkové výši 600 Kč, když tato ujednání jsou v souladu s limity stanovenými v zákoně o spotřebitelském úvěru.

12. Pokud však jde o příslušenství uplatněného nároku v podobě zákonného úroku z prodlení, soud žalobě vyhověl jen částečně. V důsledku nehrazení sjednaných splátek úvěru řádně a včas se žalovaný dostal do prodlení a ode dne následujícího vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z. právo požadovat vedle jistiny dluhu, též zaplacení úroku z prodlení a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Podle § 513 o. z. se příslušenstvím pohledávky rozumí úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním, mezi které patří právě smluvně sjednaný poplatek za každý měsíc vymáhání. Žalobkyně však požadovala uhradit z nákladů spojených s uplatněním pohledávky i zákonné úroky z prodlení (tj. příslušenství z příslušenství), které však oprávněně požadovat nemůže, jelikož zákon tuto možnost nepřiznává (stále použitelné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002). Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení pouze z dlužné jistiny úvěru ve výši 149 999,93 Kč a z dlužné smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, a to za období, které žalobkyně požadovala. Ve zbytku (tj. z dlužných poplatků za každý měsíc vymáhání ve výši 600 Kč) pak soud nárok na zaplacení úroku z prodlení zamítl.

13. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 33 216,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 064 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 151 599,93 Kč sestávající z částky 7 180 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 440 Kč ve výši 4 712,40 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.