OSLN 1 C 128/2026-71

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 17 364 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 259 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 259 Kč od 2. 6. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které by byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 15 105 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 364 Kč od 4. 10. 2025 do 1. 6. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 105 Kč od 2. 6. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit část nezaplaceného soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v Lounech do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 364 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tím, že společnost právnická osoba (dále jen „původní věřitel“) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalovaný načerpal celkem finanční prostředky formou revolvingového úvěru, který byl postupně navyšován a měl být splacen nejpozději do 3.10.2025. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové schránky způsobem popsaným v žalobě. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Pohledávka ve výši 17 364 Kč se skládá z jistiny ve výši 12 000 Kč a smluvního úroku 5 364 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek.

2. Soud věc projednal bez přítomnosti zástupce žalobkyně, který se omluvil z jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Z listiny nazvané smlouva o úvěru č. hodnota bez jakéhokoli podpisu nelze učinit závěr, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč s úrokovou sazbou 150 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve stanovených splátkách. Rovněž tak z dodatků k této smlouvě označených č. 1 – 3 nelze uzavřít, že se poskytovatel úvěru zavázal úvěr navyšovat na částku 6 400 Kč, 9 400 Kč a 12 000 Kč s úrokovou sazbou 150 % ročně. Dle zprávy banky banka ze dne datum je shora uvedený účet účtem žalovaného a na tento účet došla postupnými platbami částka 15 600 Kč od poskytovatele úvěru s variabilním symbolem var. symbol. Ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně dodatku a přílohy a z dopisu ze dne datum lze učinit závěr, že původní věřitel oznámil žalovanému, že pohledávka úvěru byla postoupena žalobkyni. Dopisem ze dne 14. 11. 2025 byl žalovaný upomenut zástupkyní žalobkyně o zaplacení do tří dnů s upozorněním na možnost podání žaloby. Z listiny označené jako potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. hodnota vyplývá, že žalovaný čerpal za dobu do 19. 6. 2025 částku 15 600 Kč a ze stejné listiny bylo zjištěno, že do 13. 8. 2025 uhradil částku 13 341 Kč.

4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru se žalovaným, tj. že odsouhlasil znění smlouvy o úvěru (zejména potvrzení smlouvy pomocí zaslaného kódu). V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 15 600 Kč žalobkyní na účet žalovaného. Žalovaný, který se také k jednání nedostavil, netvrdil jiný důvod poskytnutí částky 15 600 Kč. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na účet žalovaného, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Z listin předložených žalobkyní je prokázáno, že žalovaný uhradil ve prospěch pohledávek poskytovatele úvěru částku 13 341 Kč. Soud proto na jeho straně shledal bezdůvodné obohacení v rozsahu 2 259 Kč a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku se zákonným úrokem z prodlení z této částky od dne následujícího po doručení žaloby. Do prodlení se žalovaný dostal dne 2. 6. 2026. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši žalobu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství vyčíslenému ke dni vyhlášení rozsudku. Převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

6. Žalobkyně zaplatila z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč, návrh nebyl soudem povolen, věc byla převedena z aplikace CEPR do sporného řízení, důsledně tomu je žalobkyně povinna doplatit část soudního poplatku ve výši 200 Kč, když soudní poplatek celkem činí 1000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Lounech.

7. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).