OSLN 17 C 119/2026-24

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ manželky: Jméno manželky, narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky ⟪LB:lb_002⟫ a ⟪LB:lb_003⟫ manžela: Jméno manžela, narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela ⟪LB:lb_004⟫ o rozvod manželství

I. Manželství Jméno manželky, rozené jméno FO, narozené Datum narození manželky a jméno FO, narozeného Datum narození manžela, uzavřené dne datum před úřad, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželé se společným návrhem doručeným soudu dne datum domáhali rozvodu manželství, z něhož se nenarodily žádné děti s tím, že manželé spolu již více než půl roku netvoří rodinné společenství, nesdílejí společnou domácnost a manželství je pouze formálním svazkem. Své majetkové poměry a bydlení pro dobu po rozvodu manželé vyřešili ústní dohodou.

2. V daném případě jde o řízení s cizím prvkem, neboť oba manželé jsou státními příslušníky Vietnamu. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého hmotného práva bude ve věci postupováno. Otázku pravomoci i rozhodného práva pak soud zkoumal z hlediska mezinárodní smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, která byla publikována jako vyhláška ministra zahraničních věcí č. 98/1984 Sb. (dále jen „smlouva“). Podle čl. 20 odst. 1 smlouvy platí, že rozvod se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. Podle čl. 20 odst. 3 smlouvy dále platí, že k řízení o rozvodu podle odstavce 1 tohoto článku je příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany. Jelikož v době podání návrhu mají oba manželé bydliště na území České republiky, jsou české soudy taktéž nadány pravomocí k rozvodu manželství účastníků. Rozhodným právem je však právo Vietnamu, jelikož oba manželé jsou vietnamskými státními příslušníky. Ve věci tak bylo aplikováno hmotné právo Vietnamu, a to zejména vietnamský zákona o manželství a rodině č. 52/2014/QH13, ze dne 19. 6. 2014.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním stran skutkového stavu, odpovídajícím i skutkovému závěru. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum před úřad. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželé prohlásili, že již nemají žádný společný majetek, bydlení pro dobu po rozvodu mají zajištěné a v případě rozvodu nehrozí ohrožení odůvodněných práv manželky. S ohledem na shodná tvrzení účastníků ohledně rozvratu manželství a souhlasu s rozvodem, soud upustil podle § 389 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.”).

4. Soud ve věci jednal podle z. ř. s. a po právní stránce věc posoudil dle ustanovení čl. 51 a násl. vietnamského zákona o manželství a rodině č. 52/2014/QH13, ze dne 19. 6. 2014 (dále jen „zákon o manželství a rodině“).

5. Podle čl. 51 odst. 1 zákona o manželství a rodině manželka, manžel nebo oba dva manželé současně mají právo žádat soud o rozvedení manželství.

6. Podle čl. 55 zákona o manželství a rodině v případě, že manželé společně žádají o rozvod, pak jestliže se zjistí, že se obě dvě strany chtějí rozvést skutečně dobrovolně a již se dohodly na rozdělení majetku, na péči, výživě a výchově dětí, a to s ohledem na zajištění odůvodněných práv manželky a dětí, vyhlásí soud rozvedení manželství souhlasným prohlášením; pokud k dohodě nedojde nebo dohoda byla učiněna, avšak nejsou jí zajištěna odůvodněná práva manželky a dětí, rozhodne ve věci rozvodu soud.

7. Ze shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že obnovení manželského soužití nelze očekávat. Jelikož ve věci byl podán společný návrh na rozvod manželství, z manželství se nenarodily žádné děti, manželé prohlásili, že nemají žádný společný majetek, soud uzavřel, že návrh na rozvod manželství odpovídá skutečné vůli manželů, což bylo podpořeno i jejich projevem v soudní síni. Soud též dopěl k závěru, že rozvod manželství není ani proti zájmu manželky a jejích odůvodněných práv, a jsou proto splněny všechny podmínky pro zjednodušenou formu rozvodu manželství podle čl. 55 zákona o manželství a rodině, tedy ve formě rozvodu na základě souhlasného prohlášení. Soud proto manželství účastníků rozvedl.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 23 z. ř. s., dle kterého ve statusových věcech manželských a partnerských zásadně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§§ 384, 395 z. ř. s.).

Manželství je ukončeno počínaje dnem, kdy nabude právní moci rozsudek, rozhodnutí o rozvodu (čl. 57 odst. 1 zákona o manželství a rodině).