OSLT 15 C 188/2020-68

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Lorencovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ t.č. stát. instituce, ulice a číslo, PSČ obec ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ 2. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_010⟫ zastoupený opatrovníkem příjmení jméno, IČO ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa žalovaného ⟪LB:lb_012⟫ o určení dědictví

I. Návrh žalobce na určení, že je dědicem ze zákona po zůstavitelce jméno příjmení, narozené datum a zemřelé datum, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 4 356 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

III. Náhrada nákladů řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným se nepřiznává.

1. Žalobce žalobou podanou 21. 10. 2020 uplatňoval své dědické právo po své zemřelé matce, zůstavitelce jméno příjmení narozené datum, zemřelé datum. Žalobu podal proti bratrům zůstavitelky jméno příjmení nar. rok a celé jméno žalovaného omezenému ve svéprávnosti, nar. rok. Dále doplnil, že zůstavitelka nezanechala závěť, a jeho dědické právo je zpochybňováno prvním žalovaným a dále se odvolává na rozhodnutí v trestní věci, když se měl dopustit proti své matce trestného činu, avšak nebyl pravomocně odsouzen, spor mezi nimi vyřešili mimosoudně a žalobce dále tvrdí, že mu matka odpustila, když„ veškerá obvinění proti jeho osobě týkající se trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. spisová značka byla tzv. stažena a trestní stíhání pozastaveno“. Uplatňuje své dědické právo ze zákona a podání žaloby mu„ bylo uloženo“ v rámci pozůstalostního řízení.

2. První žalovaný s žalobou nesouhlasil, trval na tom, že žalobce je nezpůsobilým dědicem, navrhl zamítnutí jeho žaloby.

3. Opatrovník druhého žalovaného„ ponechal rozhodnutí na úvaze soudu“, ve věci se nevyjádřil.

4. Z usnesení zdejšího soudu sp. zn. spisová značka anonymizována dvě slova rok bylo zjištěno, že dnem 30. 1. 2020 bylo zahájeno řízení o pozůstalosti dle § 138 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudů, dále jen „z. ř. s.“ Soud pověřil soudního komisaře, notáře titul jméno příjmení se sídlem ulice a číslo, obec k provedení úkonu v řízení o pozůstalosti vedeném pod sp. zn. spisová značka.

5. Ze spisu sp. zn. spisová značka vedeného o pozůstalostním řízení bylo zjištěno, že dědické řízení bylo zahájeno na základě úmrtního listu vydaného stát. instituce, když jméno příjmení, rozená příjmení, zemřela dne datum v nemocnici v obec. Předmětem pozůstalostního řízení jsou mimo jiné podíly na nemovitostech zůstavitelky k.ú. obec u obec na list vlastnictví, dále na LV číslo dále na list vlastnictví, anonymizována dvě slova a anonymizováno, vše v k.ú. obec u obec vedené u stát. instituce, stát. instituce. U všech těchto pozemků je však zapsána exekuce na majetek a evidován i podíl obou žalovaných na specifikovaných nemovitostech v různých výších podílů pro každého. Dále předmětem pozůstalostního řízení jsou pozemky na list vlastnictví, dále číslo, vše v k. ú. obec, tedy byt a podíl na domě, ve kterém zůstavitelka bydlela, speciálně bytová jednotka číslo kterou pořídila na základě kupní smlouvy z roku 2008. Dále z tohoto spisu bylo zjištěno, že zůstavitelka nepořídila závěť. Soud také ze spisu zjistil, že dne 3. 3. 2020 se na předvolání soudního komisaře dostavil pozůstalý bratr jméno příjmení v rámci tzv. předběžného šetření a ten označil případné dědice a rozsah majetku. Ze spisu bylo dále zjištěno, že notář, soudní komisař provedl šetření, kdy došlo k přihlášení některých pohledávek, například územní celek, zdravotní zařízení anonymizována dvě slova a dále je evidován další majetek, například pachtovné za rok 2019 u firmy právnická osoba, obec.

6. Z rozsudku č. j. číslo jednací zdejšího soudu ze dne 27. 3. 2013 bylo zjištěno, že byl obžalovaný příjmení celé jméno žalobce, datum narození v obec, bratr žalobce, starší syn zůstavitelky, odsouzen, že je vinen, takže dne datum v době kolem 03:00 hodin ve obec v ulici ulice na volném prostranství před bytovým domem adresa slovně napadl svoji matku jméno příjmení, narozenou rok, křičel na ní a opakovaně jí kopal do celého těla, kdy tato se před jeho kopáním bránila schoulením se do dřepu a žádala, aby ji nechal být. Potom, co ho okřikla z okna svědkyně jméno příjmení, narozená rok, tak jméno příjmení využila jeho nepozornosti a z místa činu utekla na služebnu Policie České republiky ve obec a jmenovaný byl odsouzen pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí v trvání dvou měsíců odkladem na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále bylo zjištěno, že ohledně tohoto staršího bratra žalobce bylo stejně jako v případě žalobce sděleno, že dle § 1481 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku je vyloučen z dědického práva po matce jméno příjmení, neboť se dopustil povahy úmyslného trestného činu proti zůstavitelce, s odkazem na rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 3. 2013 č. j. číslo jednací s právní mocí dne 4. 3. 2014 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2013 č. j. číslo jednací, které nabylo právní moci dne 4. 3. 2014.

7. Pokud se týká žalobce, tento byl taktéž poučen v dědickém řízení podle § 102 odst. 2 zákona z. ř. s., že dle § 1481 občanského zákoníku je vyloučen z dědického práva po matce jméno příjmení, jelikož se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstavitelce, své matce, když čin byl doložen usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 7. 2016 č. j. číslo jednací, které nabylo právní moci dne 25. 10. 2016 a zároveň byl poučen, že pokud nesouhlasí s tímto postupem, aby vznesl do 15 dnů od doručení tohoto dopisu námitky s tím, že pokud se nevyjádří, budou v souladu s § 1637 občanského zákoníku dědit sourozenci zůstavitelky celé jméno žalovaného a celé jméno žalovaného. Toto oznámení bylo žalobci doručeno 16. 7. 2020. Dopisem ze dne 20. 7. 2020 žalobce v rámci pozůstalostního řízení sdělil, že„ vznáší námitku ohledně vyloučení z dědického práva po své matce, neboť si není vědom toho, že by byl pravomocně odsouzen pro trestný čin proti matce“. Potvrdil, že„ byl stíhán, nikoliv však odsouzen“. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích vydaného soudním komisařem notářem titul jméno příjmení pod č. j. číslo jednací ze dne 15. 9. 2020 bylo uloženo pozůstalému synovi celé jméno žalobce, aby podal žalobu proti pozůstalým bratrům zůstavitelky na určení, že zůstavitelův syn celé jméno žalobce je dědicem ze zákona po zůstavitelce jméno příjmení. Zároveň byl poučen o postupu dle § 170 odst. 1 z.ř.s., aby uplatnil své právo žalobou, když jeho dědické právo je zpochybňováno.

8. V daném případě tedy soud řešil, zda žalobce je dědicky nezpůsobilý dle § 1481 občanského zákoníku upravující dědickou nezpůsobilost, popř. zda posouzení dědické nezpůsobilosti učiněné v rámci řízení o pozůstalosti soudním komisařem je relevantní. V průběhu pozůstalostního řízení došlo ke sporu mezi účastníky o tom, zda syn zůstavitelky celé jméno žalobce je způsobilý dědit a zda není z dědického práva vyloučen dle § 1481 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též„ NOZ“). V řízeních bylo zjištěno, že soudní komisař si na žádost prvního žalovaného vyžádal písemná rozhodnutí v trestních věcech obou synů zůstavitelky jméno celé jméno žalobce a celé jméno žalobce. Z těchto listin soudní komisař dovodil, že lze oba syny považovat za nezpůsobilé dědit, o čemž oba zákonem stanoveným postupem vyrozuměl. obec celé jméno žalobce proti tomuto ničeho nenamítal, avšak celé jméno žalobce soudnímu komisaři zaslal dopis ze dne 20. 7. 2020, v němž nesouhlasil s vyslovenou dědickou nezpůsobilostí. Soudní komisař si vyžádal z trestního oddělení zdejšího soudu dopis sepsaný zůstavitelkou dne 20. 7. číslo v rámci trestního řízení vedeného Okresním soudem v Litoměřicích proti celé jméno žalobce pod sp. zn. 4 T 48/2016 pro ověření, zda zůstavitelka čin synovi v tomto dopise výslovně prominula. V dopise však výslovné prominutí uvedeno nebylo. Zůstává tedy sporné, zda syn celé jméno žalobce je dědicky nezpůsobilý či nikoliv dle § 1481 NOZ. Pokud by zůstavitelky syn jméno celé jméno žalobce nedědil, byly by podle § 1634 NOZ v další dědické třídě povoláni sourozenci zůstavitelky, což jsou její uvedení dva bratři.

9. Pro vyřešení sporu o dědické právo je v tomto případě třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné a soud postupoval dle § 170 odst. 1 z.ř.s. a odkázal tedy jméno příjmení, aby uplatnil své dědické právo žalobou, když jeho dědické právo je zpochybňováno a soudní komisař zhodnotil, že právo žalobce se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, jelikož trestný čin byl prokázán v rámci trestního řízení a není relevantní, zda došlo k zastavení trestního řízení.

10. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka ve věci podání návrhu na potrestání žalobce, který se měl dopustit toho, že v době od 14 hodin dne 11. 3. 2016 do 18 hodin dne 13. 3. 2016 v bytě číslo v domě v ulice ulici adresa ve obec, který užívá jeho matka jméno příjmení, narozená rok, kde také v té době bydlel, odcizil ze stolku v kuchyni částku 13 175 Kč ku škodě jméno příjmení a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu Litoměřicích č. j. číslo jednací ze dne 13. 12. 2013 odsouzen pro přečin krádeže a byl mu za současného zrušení výroku o vině a trestu z trestního příkazu zdejšího soudu č. j. číslo jednací uložen společný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let, když ve zkušební době se neosvědčil a usnesením Okresního soud v Litoměřicích ze dne 9. 12. 2014 bylo rozhodnuto, že trest vykoná, když potom z jeho výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu Karlovy Vary ze dne 14. 12. 2015 pod sp. zn. spisová značka za současného stanovení zkušební doby v trvání 3 let, tedy do 14. 12. 2018, tím měl spáchat přečin krádeže. Návrh na potrestání byl podán 8. 4. 2016, nařízeno hlavní líčení na den datum a následně dne datum napsala soudu poškozená jméno příjmení dopis, v němž uvedla, že„ omlouvá svou nepřítomnost a ruší podání trestního oznámení na syna a žádá zastavení trestního řízení s tím, že se tedy sice dopustil pod vlivem návykových látek tohoto činu a že, tedy v podstatě to trestní stíhání již splnilo svůj účel a že již nechce v tomto trestním stíhání pokračovat“. Z předmětného spisu bylo dále zjištěno, že usnesením zdejšího soudu č. j. číslo jednací ze dne 15. července 2016 bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, neboť trestní stíhání je nepřípustné a z odůvodnění usnesení vyplývá, že poškozená uvedla, že po trestním oznámení došlo k nápravě syna, který se začal léčit se svou závislostí na návykových látkách a nový výkon trestu by pro něj nepřinesl nic pozitivního. Z předchozího výkonu trestu se vrátil a vše se jen zhoršilo. Začal také splácet způsobenou škodu“, a proto tedy toto zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněného vedlo k tomu, že trestní stíhání bylo zastaveno, neboť je nepřípustné. Rozhodnutí zdejšího soudu nabylo právní moci 25. 10. 2016.

11. Dle § 1475 občanského zákoníku dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Komu náleží dědické právo, je dědic a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

12. Dle § 1481 občanského zákoníku z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

13. V daném případě soud posuzoval dvě podstatné právní skutečnosti, jednak zda čin, kterého se měl žalobce dopustit vůči své matce, zůstavitelce, je činem povahy úmyslného trestného činu proti zůstavitelce a dále vzhledem k tvrzení žalobce, posuzoval, zda zůstavitelka žalobci tento čin výslovně prominula.

14. Žalobce tvrdil, že tím, že matka tzv. stáhla trestní oznámení a že došlo mezi nimi k vyrovnání, mu tímto odpustila. Podle jeho názoru to vychází z toho, že tzv. stáhla trestní oznámení. Doplnil, že se svou matkou žil ve společné domácnosti od roku 2015, kdy vyšel z výkonu trestu, do doby nástupu do výkonu trestu v srpnu 2017. Rozhovorům mezi nimi, kdy mu řekla, že mu odpouští, však nebyl nikdo další přítomen. V dopisech, které má k žalobce k dispozici, mu matka píše o synovi a jeho pěstounech a další„ běžné věci“. V roce 2017 nastoupil do výkonu trestu, když byl odsouzen pro pokračující přečin krádeže. Žádný z dalších skutků však již nebyl proti majetku zůstavitelky. Aktuálně se ve výkonu trestu učí obráběčem kovů, pracovně zařazen není, má tzv. stipendium podle prospěchu ve výši od 800 – 1 000 Kč měsíčně, jinak je nemajetný, výživné na syna stanoveno není, také tvrdil, že„ požádal město Štětí o poskytnutí ubytovny, dosud nemá rozhodnutí“. Zdůraznil, že„ došlo k nedorozumění mezi matkou a ním, udělal to jenom proto, aby měl peníze na drogy“. V té době byl silně závislý na návykových látkách a“ vyšetřovatelé mu řekli, že pokud se dozná, tak ho pustí, proto to udělal. K tomu skutku však nedošlo“.

15. Soud podrobně prozkoumal dopis, který poslala poškozená jméno příjmení v rámci trestního řízení doručeného soudu 3. 10. 2016 v této trestní věci, obsažený ve spisovém materiálu. Z obsahu dopisu je podstatné, že poškozená matka žalobce sděluje soudu, že„ syn se po propuštění z kriminálu ocitl na ulici, nemohl najít zaměstnání a byl silně závislý na návykových látkách, ještě více, než když do kriminálu nastoupil, kdy začal opět fetovat, a proto poškozenou i okradl. Následně se však odjel léčit. Z léčebny se omluvil a ukradené peníze splatil. Proto požádala o zastavení trestního stíhání. Je přesvědčena, že postup, který zvolila je správný. Syn se vrátil z kriminálu ještě více nemocný a morálně narušený, než byl před nástupem do kriminálu, nemohl najít zaměstnání. Nyní se však nachází v léčebné komunitě, kde se přizpůsobil režimu a pracuje v lese a splácí dluhy“. Dále soud prozkoumal dopis poškozené ze dne 4. 7. 2016, v němž omlouvala svou nepřítomnost při hlavním líčení 20. 7. 2016 a dále uvedla, že„ ruší podání trestního oznámení na syna a žádá zastavení trestního řízení pro krádež, kterou způsobil syn pod vlivem nemoci, když při pobytu v nápravném zařízení se jeho zdravotní stav zásadně zhoršil. Snažila se o vyléčení syna. Aktuálně se rozhodl k léčení nemoci, v důsledku které trestní jednání spáchal“. Proto poškozená uvádí, že zahájení trestního stíhání již plně splnilo svůj účel, když pominuly důvody, pro které bylo podáno trestní oznámení,„ syn peníze vrací a léčí se. Pokračování v trestním řízení nezaručí poškozené navrácení peněz, ani vyléčení nemocného syna“. Dále v dopise uvedla, že pokračování v trestním řízení ohrozí synovo zdraví a znemožní jeho nápravu, a proto je její povinností vůči synovi a společnosti, syna podpořit a zabránit pokračování trestního řízení. A dále uvedla, že„ děkuje soudu za zastavení již nadbytečného trestního stíhání“.

16. Soud z těchto posuzovaných listin dospěl k závěru, že nedošlo k výslovnému prominutí činu žalobce vůči zůstavitelce. Ze všech těchto dopisů a usnesení o zastavení trestního stíhání pro nepřípustnost, bylo zjištěno pouze, že poškozená, matka žalobce usvědčovala v průběhu trestního řízení svého syna, který v přípravném řízení nevypovídal. Pak po nařízení hlavního líčení zaslala poškozená soudu dopis, v němž vzala svůj souhlas s trestním stíháním syna zpět a žádala zastavení trestního stíhání. Uvedla, že došlo k jeho nápravě, že se začal léčit se svou závislostí na návykových látkách a sám jí také začal splácet způsobenou škodu.

17. Trestní stíhání pro trestný čin krádeže dle § 205 trestního zákoníku bylo zastaveno dle § 160 odst. 1 trestního řádu, neboť poškozený odvolal svůj souhlas, proto tedy dle § 11 odst. 1 písm. i) trestního řádu bylo trestní stíhání zastaveno, neboť bylo podmíněno souhlasem poškozeného a tento byl vzat zpět a soud nemohl postupovat jinak, než trestní stíhání zastavit, neboť trestní stíhání by bylo nepřípustné (viz usnesení o zastavení trestního stíhání, které nabylo právní moci 25. 10. 2016).

18. Soud dospěl k závěru, že všechny tyto projevy poškozené v průběhu trestního stíhání nelze posoudit, že poškozená zůstavitelka žalobci výslovně prominula jeho čin, naopak ona sama uvedla, že k uvedenému činu došlo, že se žalobce dopustil krádeže vůči ní, a že„ chce jeho nápravu a té dosáhla“ tím, že„ žalobce se rozhodl se začít se aktuálně léčit“, byť následně byl zase opět v roce 2017 umístěn do výkonu trestu odnětí svobody, jak vyplývá z písemných dokladů.

19. Pokud se týká povahy činu, žalobce se měl dopustit přečinu krádeže, byl podán návrh na potrestání. Sama zůstavitelka ve svých přípisech soudu v rámci trestního řízení sp. zn. 4 T 48/2016, uvádí, že„ jí odcizil peníze, protože chtěl peníze na drogy, a proto se dopustil skutku…“.

20. Soud uzavřel, že žalobce se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu vůči zůstavitelce, a proto je považován za nezpůsobilého dědice. Soud posuzoval charakter činu povahy úmyslného trestného činu dle § 1 trestního zákoníku čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stavena dříve, než byl spáchán. Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označil za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Dle § 14 trestního zákoníku se dělí trestné činy na přečiny a zločiny, proto tedy i čin, pro který byl žalobce stíhán, je činem povahy úmyslného trestného činu specifikovaný v § 20 a následující trestního zákoníku.

21. Soud akcentuje, že v té době žila poškozená s žalobcem ve společné domácnosti. Poškozená zůstavitelka poskytla azyl žalobci v době, kdy se vrátil z výkonu trestu odnětí svobody, byl silně závislý na návykových látkách, byl bez zaměstnání, bez pravidelného příjmu, zůstavitelka v té době oznámila spáchání tohoto činu orgánům činným v trestním řízení. Specifikace závažného úmyslného jednání kvalifikovaná trestním zákoníkem je v § 13 a § 14 trestního zákoníku. Žalobce se dopustil uvedeného činu, a bylo by jistě vnímáno jako nespravedlivé, v rozporu s morálkou a obecným přesvědčením o tom, jak se má chovat osoba, jež má dědit po zůstaviteli. Žalobce, který přichází jako zákonný dědic, dědic v první dědické třídě, byl synem zůstavitelky, avšak jeho dědická nezpůsobilost nastává ze zákona.

22. Soud dospěl k závěru, že se žalobce dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstavitelce, a tato mu výslovně tento čin neprominula. Na žalobce byl podán návrh na potrestání pro přečin, avšak dle § 14 trestního zákoníku se dělí trestné činy na přečiny a zločiny, tedy i přečiny jsou úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do 5 let. Navíc z jazykového výkladu § 1481 občanského zákoníku není stanoveno výslovně vyjádřená nezbytnost tzv. odsouzení za trestný čin, avšak pouze je uvedeno„ kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli“. K naplnění zákonného důvodu dědické nezpůsobilosti není tedy nutné odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu, zákon uvádí,„ dopustí-li se potenciální dědic činu naplňujícího povahu úmyslného trestného činu“, což v daném případě nastalo. Při rozhodování přihlédl také k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 754/2018 a dále ústavnímu nálezu I. ÚS 2861/19 § 1481 NOZ upravuje institut tzv. dědické nezpůsobilosti, která je důsledkem závadového, obecně neakceptovatelného chování potencionálního dědice, kterého se dopustil vůči zůstaviteli a znamená, že ten, kdo by jinak byl povolán za dědice, nedědí. Soud věc posuzoval podle v té době platné právní úpravy dědické nezpůsobilosti, viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2018 sp. sz. 21 Cdo 5238/2017.

23. Na základě zhodnocení všech okolností případů soud učinil závěr o dědické nezpůsobilosti žalobce dle § 1481 občanského zákoníku a považuje usnesení soudního komisaře za relevantní. Soud tedy rozhodl o zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

24. Vzhledem k zamítnutí žaloby žalovaní měli úspěch ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a mají nárok na náhradu nákladů řízení.

25. Opatrovník druhého žalovaného však náhradu nákladů řízení neuplatňoval, s tím koresponduje výrok III. rozhodnutí.

26. Zástupce prvního žalovaného vyčíslil náklady řízení za právní zastoupení prvního žalovaného dle vyhlášky č. 177/96 Sb. o advokátním tarifu. Za poradu s klientem, včetně přípravy a převzetí věci ze dne 29. 3. 2001 vyúčtoval 1 úkon dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky v sazbě 1 500 Kč. Za účast při jednání před soudem dne 22. 6. 2021 byl vyúčtován taktéž úkon dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky v téže sazbě. Žalobce dále účtoval 2 režijní paušály za 2 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, tedy 600 Kč Náklady řízení dále navyšuje 21 % DPH z částky 3 600 Kč, tedy 756 Kč. Celkové náklady za právní zastoupení prvního žalovaného byly vyčísleny na částku 4 356 Kč.

27. Uvedené náklady řízení uložil soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu ve věci k náhradě žalobci, který je povinen zaplatit prvnímu žalovanému částku 4 356 Kč ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány žádné okolnosti, které by odůvodňovaly prodloužení této lhůty, popřípadě stanovení dobrodiní splátek. Soud přihlédl k poměrům aktuální majetkové situaci žalovaného a taktéž ke specifikaci předmětu řízení s tím, že povinnost zaplatit tyto náklady řízení je na účet advokáta vedeného u bankovní ústav číslo bankovní účet, variabilní symbol.

Účastník může napadnout rozhodnutí odvoláním. Odvolání se podává do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může podat oprávněný návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci dle zák. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád).