OSLT 8 C 352/2019-136

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudců Mgr. Gabriely Vršanské a JUDr. Radima Pastrňáka, Ph. D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) celé jméno žalobkyně, narozená dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce a žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ b) celé jméno žalobce, narozený dne datum ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalobce a žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni obecným zmocněncem příjmení jméno celé jméno žalobce, narozeným dne datum ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_009⟫ IČO ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_011⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_012⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_013⟫ o zabezpečení havarijního stavu opěrné zdi, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne datum rozhodnutí, č. j. 8 C 352/2019-109,

I. Rozsudek okresního soudu se:

a) ve výroku I. potvrzuje;

b) ve výroku II. mění potud, že náhrada nákladů řízení činí částka a žalobci ji zaplatí k rukám právního zástupce žalované; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobci a), b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále také jako„ okresní soud“ nebo„ soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovaná zabezpečila havarijní stav obkladní zdi na stavební parcele číslo k. ú. anonymizováno, zajišťující sjízdnost anonymizováno spisová značka do doby jí realizované opěrné zdi, nejpozději do anonymizováno dnů od první moci rozsudku a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. Skutkově vyšel ze zjištění, že žalobci jsou vlastníky pozemku parc. č. st. anonymizováno, zapsaném na listu vlastnictví číslo pro k. ú. anonymizováno, územní celek, vedeném stát. instituce, stát. instituce, součástí tohoto pozemku je stavba obkladní zdi, oddělující pozemek žalobců od vozovky silnice spisová značka, postavené na pozemku parc. číslo zapsaném na listu vlastnictví číslo pro k. ú. anonymizováno. Stavba zdi k silnici přímo nepřiléhá. Pozemek parc. číslo je ve vlastnictví anonymizována dvě slova a jeho správu vykonává žalovaná. Dále zjistil, že v roce rok došlo ke zborcení obkladní zdi stojící na pozemku žalobců, směrem od vozovky silnice na pozemek žalobců. Sjednání nápravy a zabezpečení havarijního stavu obkladní zdi bylo ze strany krajského úřadu i žalované odmítnuto. V řízení nebylo prokázáno, zda obkladní zeď slouží či sloužila jako zeď opěrná ve vztahu k blízké vozovce silnice, stejně jako nebylo prokázáno, kdo předmětnou zeď vybudoval. Ze znaleckého posudku předloženého žalobci okresní soud zjistil, že v části anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova) anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova posudek výslovně zmiňuje dvě kamenné plotové zdi a tyto činí součástí ocenění; byly tedy součástí převáděných nemovitostí. Z místního šetření pak okresní soud zjistil, že obkladní zeď, včetně zborcené části, neměla zajišťovat ochranu vozovky silnice, její realizace měla sloužit spíše k ochraně pozemku, který obklopuje. Obkladní zeď vede v podstatě okolo celého pozemku žalobců, a to i z opačné části dvora, a plynule navazuje na vstupní bránu, přičemž konstrukce obkladní zdi je po celé délce zbudována z totožného materiálu, tedy z kamenů a malty. Zeď nestojí v těsné blízkosti vozovky silnice, ale odděluje ji travnatý pás. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že ve smyslu § 506 o. z. je obkladní zeď součástí pozemku žalobců a nelze tak použít § 1054 o. z. (zřejmě § 1042 o. z.), neboť to je podmíněno prokázáním vlastnického práva žalované ke zdi. I kdyby však bylo prokázáno, že obkladní zeď je ve vlastnictví anonymizována dvě slova, bylo by třeba žalobu směřovat vůči tomuto subjektu, nikoliv vůči žalované. Okresní soud rovněž odmítl uvažovat o obkladní zdi jako o součásti tělesa silnice, neboť nevyhovuje dikci ustanovení § 11 odst. 1 a 2 zákona o pozemních komunikacích, resp. není postavena mimo zastavěné či zastavitelné území obce. Kromě toho žalobní petit okresní soud hodnotil jako neurčitý a nesrozumitelný, neboť žalobci neuvedli navrhovaný způsob či rozsah zabezpečovacích úkonů žalované ve vztahu k předmětné zdi, a odklonili se od původního vymezení zdi jako„ opěrné“ k „ obkladní“. Svou opakovanou neúčastí na jednání žalobci zmařili poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř., a zmařili také možnost být seznámeni s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti rozsudku okresního soudu podali žalobci odvolání. Namítali, že okresní soud rozhodl o žalobě, aniž by dal možnost žalobcům se vyjádřit při jednání ke stanovisku žalované, aniž by měli žalobci možnost svou žalobu obhájit, sdělit svá stanoviska, předvolat znalce a provést další navrhované důkazy (např. výslech ředitele žalobce, apod.). Jednání se konalo jediné, a to datum v trvání od anonymizováno do údaj o čase hodin, přičemž soud nemohl sdělit obsah listin v tak krátkém čase, tj. že např. neprovedl důkaz znaleckým posudkem ve smyslu § 127a o. s. ř., nebyl sdělen obsah žaloby zmocněncem apod., žalobci nebylo umožněno, aby při jednání zdůraznil nebezpečnost havarijního stavu obkladní zdi a možnost obecného ohrožení, což se nakonec stalo, když se část obkladní zdi zřítila. Okresnímu soudu dále vytýkali závěr, že i kdyby byla zeď ve vlastnictví anonymizováno kraje, bylo by třeba žalobu směřovat vůči tomuto subjektu, avšak vůbec přitom nepřihlédl jednak k odpovědnosti správce za škodu § 27 odst. 4 zák. č. 13/1997 Sb., a k povinnosti správce ve smyslu § 9 odst. 3 a 4 tohoto zákona, k § 9 vyhl. č. 104/1997 Sb. s odkazem na přílohu číslo prováděcí vyhlášky obsahující běžnou a souvislou údržbu komunikací (bod 1.7, bod 3.6. přílohy 5). Podle odvolatelů je rozsudek nepřezkoumatelný, neboť v jeho odůvodnění není uveden důvod zamítnutí žaloby – zda proto, že zeď je ve vlastnictví žalobců či proto, že žalovaná není pasivně legitimována. Pokud jde o vlastnictví, poukazovali na historický vývoj a na to, že obkladní zeď nikdy na přídělce nebyla převedena, neboť podle přídělové listiny čj. spisová značka ze dne datum rozhodnutí, v odstavci anonymizováno se nemovitosti přidělují zásadně prosté všech knihovních závad a břemen; na přídělce přejdou jen ty z nich, které uzná Národní pozemkový fond za potřebné pro hospodaření na přidělené půdě (jednalo se o usedlost adresa, asi anonymizováno ha v k. ú. anonymizováno, manželé příjmení). V této době byl majetek již konfiskován na základě dekretu prezidenta republiky číslo také znárodněn. Žalobci po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. předložili doklad prokazující, že obkladní zeď nebyla na předchůdce p. příjmení převedena. Jestliže okresní soud odkázal na znalecký posudek (ke kupní smlouvě) předložený žalobci a uvedl, že jsou v něm zmíněny dvě kamenné plotové zdi, což potvrzuje, že obkladní zeď byla převedena na kupujícího a obkladní zeď je ve vlastnictví žalobců, namítali, že obkladní zeď hranici pozemků neodděluje a není proto součástí znaleckého posudku. Nemohla být proto na kupujícího převedena. Žalobci doložili znaleckým posudkem, dekretem presidenta republiky, znárodněním majetku a dalšími doklady v žalobě, že nejsou vlastníky obkladní zdi. Dále nesouhlasili se závěrem okresního soudu, že z místního šetření vyplynulo, že obkladní zeď, včetně zborcené části, neměla zajišťovat ochranu vozovky silnice a její realizace měla sloužit spíše k ochraně pozemku, neboť soud zde dospěl k závěru o vlastnictví obkladní zdi koukáním na zeď při místním šetření. Soud se podle žalobců také nevypořádal dostatečně a pravdivě s předloženými důkazy vylučujícími vlastnictví žalobců k obkladní zdi a s ustanovením § 3055 o. z. Závěr okresního soudu, že zmařili poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., odmítli s tím, že na základě tohoto poučení byl soudu předložen znalecký posudek číslo zpracovaný znalcem příjmení jméno dne datum prokazující, že na kupující nebyla obkladní zeď převedena, ani být nemohla - nejde o oplocení. Vyjádřili nepochopení nad tím, že soud je vázán žalobním petitem, avšak zval účastníky k jednání, které se týkalo jiného předmětu žaloby. Rovněž okresní soud nerozhodl rozsudkem o havarijním stavu opěrné zdi, který prosazoval v rozporu s podanou žalobou. Protože podle žalobců okresní soud porušil jejich právo na spravedlivý proces, neprovedl navrhované důkazy a hlavní obsah žaloby směřující k zajištění bezpečnosti silniční dopravy opominul bez uvedení důvodů a bez ohledu na možné následky trvajícího havarijního stavu obkladní zdi, navrhovali, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila před odvolacím soudem tak, že považovala rozsudek okresního soudu za správný, přičemž odkázala na svá předchozí – v řízení učiněná – vyjádření. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání byla podána osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), že jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že byla podána v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, a to spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 o. s. ř., § 212a o. s. ř. a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1, 3 o. s. ř.) dospěl k závěru, že jsou nedůvodná.

5. Odvolatelé před jednáním doručili odvolacímu soudu dne datum námitku podjatosti rozhodujícího senátu s odůvodněním, že v úkonech odvolacího soudu (usnesení, kterým byla odmítnuta námitka podjatosti soudkyně okresního soudu a v předvolání k ústnímu jednání) byla věc označena jako„ zabezpečení havarijního stavu opěrné zdi“, ačkoliv v žalobním petitu je uvedena obkladní zeď. Trvalé označení věci jako„ opěrná zeď“ svědčí podle odvolatelů o akceptaci postupu okresního soudu, který vycházel nikoliv ze znaleckého posudku, ale z dobrozdání statika, který obkladní zeď označil jako opěrnou či dokonce zárubní, což vyvolává pochybnosti o jeho odbornosti a jako důkaz je dobrozdání nepřípustné, když neodpovídá § 127a o. s. ř. Stejné označení věci zvyšuje podle odvolatelů důvodné pochybnosti o nestrannosti soudců odvolacího senátu, a proto navrhovali, aby tito soudci byli vyloučeni z projednávání věci.

6. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

7. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

8. Podle § 15b odst. 1 o. s. ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.

9. Podle § 15b odst. 2 o. s. ř. ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná.

10. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 714/2002 ze dne 20. 5. 2003, konstatoval, že námitka podjatosti vznesená kdykoli od zahájení řízení až do rozhodnutí soudu, proti jehož soudci námitka směřuje, podléhá režimu ustanovení § 15b odst. 2 o. s. ř. Jedinou podmínkou je, aby první jednání, které se uskuteční po vznesení námitky podjatosti, bylo současně jednáním, při němž je věc rozhodnuta.

11. Odvolací senát se s námitkou podjatosti vypořádal při jednání dne datum tak, že ji považoval za nedůvodnou, protože jeho členové nemají žádný poměr k věci (nemají žádný zájem na výsledku sporu), k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Pokud byla námitka odůvodněna tím, že odvolací soud převzal označení věci od okresního soudu, jde o okolnost, která spočívá v postupu soudce v řízení o projednávané věci. Zákon však výslovně takové okolnosti nepřipouští jako důvod k vyloučení soudce. Nad rámec lze konstatovat, že případně nesprávné označení věci nemá, nemůže mít, samo o sobě, vliv na podjatost soudců, neboť je pouhým kancelářským záznamem, které slouží k orientaci účastníků nebo soudních osob při manipulaci se spisem.

12. Odvolací senát námitku podjatosti posoudil na prvním jednání, při kterém bylo vyhlášeno rozhodnutí, proto v souladu s ustanovením § 15b odst. 2 o. s. ř. věc nepředkládal nadřízenému soudu.

13. Pro úplnost lze uvést, že věc byla s obdobnou námitkou předložena Vrchnímu soudu v Praze dne datum. Ten se jí však nezabýval a spis vrátil odvolacímu soudu zpět bez věcného vyřízení dne datum.

14. Pokud jde o věc samu, ze spisu okresního soudu bylo zjištěno, že žalobou podanou u okresního soudu se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované zabezpečit havarijní stav obkladní zdi na pozemku parc. číslo v k. ú. anonymizováno zajišťující sjízdnost silnice spisová značka do doby jí realizované opěrné zdi, do anonymizováno dnů od právní moci rozsudku, s tvrzením, že dne datum došlo k částečnému zborcení obkladní zdi na pozemku žalobců parc. číslo v k. ú. anonymizováno, obkladní zeď plnila funkci opěrné zdi a zajišťovala stabilitu vozovky silnice spisová značka na pozemku parc. číslo ve vlastnictví územní celek, vozovka zasahuje i na pozemek parc. číslo přes výzvy žalobců k odstranění závadného stavu zůstaly silniční správní orgány nečinné. Dle znaleckého posudku, který si nechali žalobci zpracovat, je příčinou poškození konstrukce obkladní zdi zatékání nezpevněnou krajnicí a zatížení způsobené tlakem vozidel narůstající silniční dopravy. Odkazovali na zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, s tím, že vlastník silnice je povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její údržbu a opravy. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že celá obkladní zeď se nachází na pozemku parc. číslo v k. ú. anonymizováno, který je ve vlastnictví žalobců, což sami žalobci potvrdili. Zeď nepřiléhá k pozemku parc. číslo na kterém je silnice, ale je ve vzdálenosti anonymizováno – anonymizováno m, zeď není a nikdy nebyla ve vlastnictví anonymizováno kraje, a tedy ani ve správě žalované. Z žádné dokumentace nevyplývá, kdy, kým a za jakým účelem byla zeď postavena. Dne datum se u okresního soudu konalo ústní jednání, při kterém žalobci tvrdili, že zeď je součástí silnice, a tudíž je žalovaná jejím vlastníkem a je odpovědnou za daný stav. Okresní soud provedl listinné dokazování a poučil účastníky o koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř., přičemž žalobce také podle § 118a o. s. ř. o tom, že pokud tvrdí, že žalovaná je vlastníkem obkladní zdi, musí takové tvrzení prokázat, jinak se vystavují riziku neúspěchu ve věci. Žalobci k prokázání svých tvrzení navrhli výslech žalované a jméno příjmení, vedoucího výroby provozu anonymizováno obec. Vlastnictví prokazovali poukazem na dekret prezidenta republiky číslo § 147 ústavního zákona č. 150/1948 Sb., a § 2 odst. 1, 2 zákona č. 147/1949 Sb., a kupní smlouvu ze dne datum, na základě které přídělce (anonymizováno příjmení) s manželkou převedl nemovitosti na anonymizováno příjmení a jeho manželku, když předmětem kupní smlouvy nejsou opěrní a obkladní zdi (ty byly ve vlastnictví státu). A dále navrhovali k důkazu znalecký posudek ze dne datum číslo. Z místního šetření konaného dne datum okresní soud učinil závěr, že zeď obklopuje pozemek žalobců a je součástí zdi, jenž chrání zázemí přiléhající k domu adresa ve vlastnictví žalobců (ochrana dvoru). Sporná zeď přímo nepřiléhá k silnici. Při jednání konaném dne datum okresní soud doplnil dokazování mj. o navrhovanou kupní smlouvu a znalecký posudek a zamítl důkazní návrhy žalobců (výslech ředitele žalované a vedoucího výroby provozu) a vyhlásil rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení.

15. Po skutkové stránce provedl okresní soud dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci, a to na základě důkazních návrhů stran. Vyložil, z kterých důkazů při zjištění skutkového stavu vycházel a jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Odvolací soud ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem vycházel.

16. Podle § 1012 věta druhá o. z. se vlastníku zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

17. Podle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

18. Předmět řízení byl dán zejména tvrzením žalobců, že žalovaná je povinna zajistit havarijní stav obkladní zdi, neboť je jejím vlastníkem. Povinnost vlastníka zajistit nevyhovující stavbu vyplývá, pokud jde o soukromé právo, z ustanovení § 1012 o. z., případně § 1042 o. z. V návaznosti na takto vymezený předmět řízení se okresní soud tedy správně zaměřil na zkoumání, zda je žalovaná, která vlastnictví zdi odmítala, vlastníkem či nikoliv. Za tím účelem mj. poučil žalobce, že tuto tvrzenou skutečnost musí prokázat, včetně následků v případě neunesení důkazního břemene. Po provedeném dokazování okresní soud správně uzavřel, že žalobci vlastnictví žalované ke sporné zdi neprokázali. Důkazy navrhované žalobci a jejich poukazy na právní předpisy jsou nezpůsobilé prokázat danou skutečnost, neboť výchozím předpokladem pro závěr o vlastnickém právu je prokázání toho, kdy byla sporná zeď postavena. Z toho lze následně dovodit, jakému právnímu režimu podléhá (zda např. zákonu č. 946/1811 Sb. z. s., obecnému zákoníku občanskému, ze dne 1. června číslo, nebo předpisům pozdějším). Protože tuto skutečnost žalobci neprokázali, nesvědčí žalované zákaz rušit práva jiných osob (žalobců k jejich pozemku) např. havarijním stavem této zdi (§ 1012 o. z.), resp. povinnost zdržet se rušení vlastnického práva (žalobců) (§ 1042 o. z.).

19. Jelikož žalobci netvrdili, že jsou vlastníkem zdi, a takové tvrzení neuplatnila ani žalovaná, bylo nadbytečné se zabývat vlastnickým právem žalobců k předmětné zdi. Okresní soud tak přesto učinil se závěrem, že obkladní zeď je součástí pozemku žalobců, tedy pozemku anonymizována dvě slova. I když to okresní soud výslovně neuvádí, z aplikace § 506 o. z. plyne, že pokud jsou žalobci vlastníky uvedeného pozemku (a současně se nejedná o některou z výjimek ze zásady„ superficies solo cedit“, např. dočasná stavba, podzemní stavba, právo stavby, ani oddělené vlastnictví pozemku a stavby podle § 3055 o. z.), jsou i vlastníky jeho součásti, tedy i sporné zdi. Takový závěr lze bez zvláštního dokazování přijmout za situace, kdy je stavba provedena po datum (od účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). To však zjevně není daný případ, když se žalobci dovolávali mj. dekretu prezidenta republiky číslo přídělu. Historický vývoj a právní režim v závislosti na době vzniku stavby okresní soud nezkoumal, a proto je aplikace § 506 o. z. skutkově nepodložená. To však nemá vliv na správnost jeho rozhodnutí, neboť posouzení vlastnického práva žalobců bylo nadbytečné, když takové posouzení nebylo předmětem řízení.

20. Pokud žalobci v odvolání namítali nesprávný postup soudu při jednání dne datum, tato námitka je zjevně neopodstatněná. Protokol o jednání, který obsahuje zákonem stanovené náležitosti, je podle ustanovení § 134 o. s. ř. veřejnou listinou. Jestliže odvolatelé s obsahem protokolu o jednání nesouhlasili, mohli nesprávnost protokolace namítat nejpozději do skončení ústního jednání před okresním soudem, neboť jak žalobce, tak zástupce obou žalobců byli u tohoto jednání přítomni (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2737/2012). To se však v daném případě nestalo.

21. Jestliže se domáhali zohlednění odpovědnosti správce za škodu § 27 odst. 4 zák. č. 13/1997 Sb., a k povinnosti správce ve smyslu § 9 odst. 3 a 4 tohoto zákona, k § 9 vyhl. č. 104/1997 Sb. s odkazem na přílohu číslo prováděcí vyhlášky obsahující běžnou a souvislou údržbu komunikací (bod 1.7, bod 3.6. přílohy 5), zcela přehlížejí, že jednak náhrada škody nebyla předmětem řízení (žalobci se domáhali uložení nepeněžité povinnosti) a jednak zákon o pozemních komunikacích je svojí povahou veřejnoprávním předpisem a v soukromoprávních vztazích z něho nelze (vyjma uvedené náhrady škody) vyvozovat povinnosti správce vůči žalobcům. Tento zákon upravuje právní postavení dotčených subjektů tak, že stát může skrze silniční správní úřady svými rozhodnutími zasahovat do sféry jednotlivců (srov. příjmení, M. a kol.: Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Wolters Kluwer, 2015). Stejně tak z uvedeného zákona nelze dovozovat vlastnické právo žalované nebo jiného subjektu, neboť to náleží předpisům soukromoprávním.

22. Žalobci dále uvedli, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť v jeho odůvodnění není uveden důvod zamítnutí žaloby – zda proto, že zeď je ve vlastnictví žalobců či proto, že žalovaná není pasivně legitimována. Z rozsudku přitom vyplývá, že důvodem pro zamítnutí žaloby byl závěr, že žalobci neprokázali, že zeď je ve vlastnictví žalované, a proto žalované nesvědčí povinnost údržby havarijního stavu zdi. Nepřezkoumatelností tedy rozsudek netrpí.

23. Pokud ve vztahu k vlastnictví poukazovali na historický vývoj a přídělovou listinu čj. spisová značka ze dne datum rozhodnutí, tento důkaz nebyl navržen v řízení před okresním soudem a je v odvolacím řízení nepřípustnou novotou (§ 205a o. s. ř.). Proto se jím odvolací soud nemohl zabývat. Kromě toho z formulace„ nemovitosti se přidělují zásadně prosté všech knihovních závad a břemen“ nelze dovodit, že byl pozemek přidělen bez zdi, neboť knihovními závadami či břemeny se rozumí právní závady (zejména zástavní práva, služebnosti, výměnky, jiná věcná břemena, nájemní práva apod.). Jestliže odkazovali na dekret prezidenta republiky číslo bez prokázání doby vzniku stavby a dalších doprovodných dokladů nelze z dekretu vůbec vyvodit, že by vlastnictví ke zdi svědčilo žalované.

24. Námitky odvolatelů směřující do závěru okresního soudu o znaleckém posudku a do zjištění z místního šetření jsou nerozhodné, neboť se týkají závěru o vlastnickém právu žalobců, zatímco podstatnou otázkou řízení bylo vlastnické právo žalované. I v případě, že by byly tyto dílčí závěry okresního soudu nesprávné, nemůže to mít vliv na rozhodnutí ve věci samé.

25. Rovněž námitky žalobců o tom, že okresní soud předvolal účastníky k jednání, které se týkalo jiného předmětu žaloby, resp. že nerozhodl rozsudkem o havarijním stavu opěrné zdi, jsou nerozhodné. Namítaná vada předvolání nemohla při správném označení soudu, účastníků a správné spisové značky (odvolatelé netvrdí opak), zkrátit práva účastníka řízení. A pokud jde o rozsudek, okresní soud rozhodl zcela v intencích žalobního petitu, když text výroku zcela kopíruje text žaloby.

26. A konečně pokud odvolatelé namítali, že okresní soud porušil jejich právo na spravedlivý proces, když neprovedl navrhované důkazy, tato námitka je nedůvodná, neboť okresním soudem neprovedené důkazy nemohly prokázat žalobci tvrzenou skutečnost, tj. že žalovaná je vlastníkem zdi. Další důvody pro porušení práva odvolatelů na spravedlivý proces ve smyslu č. l. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod odvolací soud nezjistil.

27. Z uvedených důvodů byl napadený rozsudek jako věcně správný ve výroku I. potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

28. Pokud jde o nákladový výrok II. rozsudku okresního soudu, okresní soud uložil žalobcům zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka,„ k rukám právního zástupce žalobce“, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, za anonymizováno (blíže nespecifikovaných) úkonů právní služby po částka / úkon při tarifní hodnotě částka dle § 9 odst. 1 a. t., anonymizováno paušálních náhrad hotových výdajů (anonymizováno x částka dle § 13 odst. 4 a. t.), ztrátu promeškaného času (anonymizováno x anonymizováno, tj. anonymizováno x anonymizováno x částka dle ustanovení pr. předpisu a DPH ve výši částka. Ve vztahu ke lhůtě k plnění v odůvodnění rozsudku uvedl, že„ tato lhůta byla uložena jako patnáctidenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.“. Z obsahu spisu vyplývá, že zástupce žalované učinil v řízení anonymizováno účelných úkonů právní služby (vyjádření k žalobě ze dne datum k výzvě soudu, účast na jednání před okresním soudem dne datum, účast na místním šetření dne datum, účast na jednání před okresním soudem dne datum, účast na jednání před okresním soudem dne datum). Sdělení ze dne datum není podle odvolacího soudu účelně vynaloženým úkonem právní služby, neboť k němu nebyla žalovaná soudem vyzvána. Zástupci žalované tak náleží odměna dle § 9 odst. 1 a. t. ve výši anonymizováno x částka, tj. částka. K odměně dále náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši anonymizováno x částka, tj. částka. Zástupce žalované se účastnil anonymizováno ústních jednání a 1 místního šetření, tedy mu náleží náhrada za promeškaný čas a cestovné. Náhrada za promeškaný čas činí podle § 14 odst. 1 a. t. částka za každou i jen započatou půlhodinu, tj. anonymizováno x částka (dle webová adresa cesta anonymizováno obec – OS obec v délce trvání 2 x anonymizováno min. a cesta anonymizováno obec – anonymizováno a zpět v délce trvání 2 x anonymizováno min.), tj. částka. Cestovné za účast na jednání v roce 2020 se posuzuje dle zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 358/2019 Sb. a žalované náleží za cestu anonymizováno obec – OS obec a zpět při vzdálenosti (dle webová adresa) 2 x anonymizováno km, průměrné kombinované spotřebě anonymizováno l / 100 km dle Osvědčení o registraci vozidla cestovné ve výši částka. Účast na jednání v roce 2021 se posuzuje dle zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 589/2020 Sb. a žalované náleží za cestu anonymizováno x anonymizováno obec – OS obec a zpět při vzdálenosti (dle webová adresa) 2 x 2 x anonymizováno km, průměrné kombinované spotřebě anonymizováno l / 100 km dle Osvědčení o registraci vozidla cestovné ve výši anonymizováno x částka, resp. za cestu anonymizováno obec – anonymizováno a zpět při vzdálenosti (dle webová adresa) 2 x anonymizováno km, průměrné kombinované spotřebě anonymizováno l / 100 km dle Osvědčení o registraci vozidla cestovné ve výši částka. Žalované dále náleží daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši částka Náklady řízení před soudem prvního stupně tedy činí celkem částka.

29. Odvolací soud tedy změnil nákladový výrok II. rozsudku okresního soudu podle § 220 o. s. ř. co do částky náhrady nákladů řízení, a rovněž co do platebního místa, neboť podle § 149 odst. 1 o. s. ř. tato náhrada má být zaplacena k rukám zástupce žalované, nikoliv zástupce žalobce; jinak co do stanovené povinnosti žalobcům a lhůty k plnění podle § 219 o. s. ř. tento výrok potvrdil. Přestože okresní soud v odůvodnění rozsudku uvedl 15tidenní lhůtu k plnění, odvolací soud se ztotožňuje s výrokem a tedy 3denní lhůtou k plnění, která je zákonnou lhůtou podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

30. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, která se sestává z odměny advokáta ve výši odpovídající 1 úkonu právní služby (účast u jednání před odvolacím soudem), tj. 1 x částka (při tarifní hodnotě dle § 9 odst. 1 a. t., 1x náhrady hotových výdajů, tj. částka (§ 13 odst. 4 a. t.), náhrady cestovného částka, náhrady za promeškaný čas 2 x částka a DPH 21% z odměny a náhrad ve výši částka, celkem tedy částka O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Náhrada nákladů odvolacího řízení bude zaplacena k rukám zástupce žalované ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání, pokud Nejvyšší soud ČR dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze v takovém případě podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.