OSLT 21 C 11/2022-28

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Šlapalem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaný přihlásil do evidence jako držitel televizního přijímače dne datum, čímž se stal poplatníkem televizního poplatku; nezaplatil však žalobkyni poplatky za anonymizováno až anonymizováno rok, anonymizováno až anonymizováno rok a za květen až anonymizováno rok, žalobkyni tedy dluží částku částka (1 x částka a 7 x částka) s příslušenstvím.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Podle předloženého potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků je žalovaný přihlášen jako držitel přijímače od srpna 2017. Z přehledu nezaplacených předpisů vyplývá dluh žalovaného za anonymizováno až anonymizováno rok (1 x částka a 1 x částka), za anonymizováno až anonymizováno rok (2 x částka) a za květen až anonymizováno rok (4 x částka). V té době činil televizní poplatek částku částka měsíčně. Žalovaný byl podle předložených dopisů a doručen vyzván k zaplacení dluhu upomínkami ze dne datum a datum. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na televizním poplatku zaplatil více, než připouštěla žalobkyně, ani že by přijímač odhlásil před uplynutím rozhodného období nebo že by splňoval podmínky pro osvobození od televizního poplatku.

4. Ze shora uvedeného soud učinil následující skutkový závěr. Žalobkyně je provozovatelem veřejného televizního vysílání a příjemcem televizních poplatků. Televizní poplatek od roku 2008 činil částka měsíčně. Žalovaný však za měsíce anonymizováno až anonymizováno rok, anonymizováno až anonymizováno rok a květen až anonymizováno rok televizní poplatek nezaplatil, ačkoli k tomu byl řádně a v přiměřené lhůtě vyzván. Pro úplnost soud dodávám, že žalobkyně za anonymizováno rok požaduje televizní poplatek pouze ve výši částka.

5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok na zaplacení televizních poplatků dle příslušných ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZRTP“). Podle § 6 ZRTP výše televizního poplatku činí částka. Televizní poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, s tím, že první platba je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem (viz § 7 odst. 2 ZRTP). Podmínku předvídanou v ustanovení § 10 ZRTP žalobkyně splnila, jelikož vyzvala žalovaného k úhradě dlužných poplatků v přiměřené lhůtě, a je tudíž oprávněna domáhat se jejich zaplacení u soudu včetně úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

6. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení soud žalobkyni přiznal dlužné poplatky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení v žalobkyní požadované výši. Právo žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s placením příslušného poplatku.

7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši, a to celkem v částce částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a dvou paušálních náhrad nákladů nezastoupeného účastníka (výzva k plnění, sepis žaloby) á částka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

8. Náhradu nákladů spojených s advokátním zastoupením (odměnu dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.) soud žalobkyni nepřiznal, neboť tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. V této souvislosti soud poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 3344/12, ve kterém Ústavní soud dovodil, že náklady žalobkyně na zastoupení advokátem není možné (v případě vymáhání televizních poplatků, které jsou převážným zdrojem jejího financování) hodnotit jako účelně vynaložené, neboť na žalobkyni je třeba – vzhledem k jejímu specifickému a výsadnímu postavení – v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. To znamená, že ve věci, v níž předmět sporu tvoří její relativně běžnou agendu, k jejímuž obstarávání je (či má být) dostatečně vybavena, a právní otázka, která tvoří jádro sporu, je řešena ustáleným způsobem, zásadně nelze náklady vynaložené žalobkyní na advokátní zastoupení hodnotit jako opodstatněně vynaložené. Žalobkyně totiž má být dostatečně materiálně a personálně vybavena a zabezpečena k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně vymáhat televizní poplatky, a to již jen s ohledem na to, jaký pro ni mají význam. V daných souvislostech soud podotýká, že podstatné (nosné) důvody, které Ústavní soud k rozhodnutí vedly, obsahují mj. ústavně konformní výklad relevantních (ústavně) právních ustanovení, k jehož použití jsou obecné soudy – v rámci své rozhodovací činnosti (v obdobných případech) – zavázány; takto Ústavní soud kupř. v nálezu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 3465/12, zdůraznil, že nerespektování nosných důvodů jeho nálezů bez předložení dostatečně odůvodněné (konkurenční) argumentace způsobilé vyložit odchýlení od existující nálezové judikatury představuje ze strany obecného soudu porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, článku 2 odst. 3 Ústavy, článku 89 odst. 2 Ústavy a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V tomto řízení přitom nedošlo k žádné (mimořádné) skutečnosti, která by vybočovala z obvyklého průběhu řízení tohoto typu a odůvodnila posouzení nákladů advokátního zastoupení žalobkyně jako účelně vynaložených, resp. umožnila soudu odchýlit se od závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12.

9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, je možné se jejich splnění domáhat exekucí nebo soudním výkonem rozhodnutí.