OSLT 21 C 217/2021-76

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Šlapalem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1 ⟪LB:lb_004⟫ o určení dědického práva

I. Určuje se, že žalobkyně je zákonnou dědičkou po zůstaviteli jméno FO, narozenému datum a zemřelému datum, a to jako dcera zůstavitele v první třídě dědiců.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že je dědičkou jméno FO, narozeného dne datum a zemřelého dne datum (dále jen „zůstavitel“), a to ze zákona jako dcera zůstavitele. Dle žalobních tvrzení zůstavitel pořídil formou notářského zápisu dne datum listinu o vydědění, kterou vydědil žalobkyni a jejího bratra jméno FO z důvodů, že žalobkyně neprojevovala opravdový zájem o zůstavitele, který by jako potomek projevovat měla, a že neposkytovala potřebnou pomoc s ohledem na zdravotní stav zůstavitele. Žalobkyně s uvedenými důvody jejího vydědění nesouhlasí, obsáhle i v časové souvislosti tyto vyvrací a uzavírá, že zůstavitel nechal sepsat listinu o vydědění pravděpodobně v emotivním hnutí mysli, jednorázovém naštvání, tedy ke dni datum ani po tomto datu nebyly dány důvody pro její vydědění a listina o vydědění je proto ve vztahu k žalobkyni neplatná.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala s tím, že považuje listinu o vydědění za platnou, měla by být akceptována vůle zůstavitele a tvrzení žalobkyně by měla být s jistotou prokázána.

3. Soud si nejprve připojil dědický spis vedený u zdejšího soudu pod sp.zn. spisová značka. Z tohoto spisu má soud za prokázané, že zůstavitel zemřel dne datum a zanechal po sobě listinu o vydědění, jež byla sepsána ve formě notářského zápisu, jenž sepsala dne datum pod sp.zn. Anonymizováno tituly před jménem jméno FO, notářka se sídlem v Praze. Touto listinou o vydědění zůstavitel vydědil žalobkyni (svou dceru) a jejího bratra jméno FO (svého syna) z důvodů, že o něj trvale neprojevují opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měli, a neposkytují mu potřebnou pomoc s ohledem na jeho zdravotní stav. Zůstavitel k důvodům vydědění ve vztahu k žalobkyni konkrétně uvádí, že žalobkyně se mu od prvního rozvodu s její matkou, k němuž došlo v roce 1972, ozvala až v roce 2002, kdy mu telefonicky sdělila, že je dědou. Nějaký čas potom se stýkali jednou až dvakrát za tři měsíce. V roce 2005 měl mozkovou příhodu, doma jej našel jeho bratr, přes měsíc byl v nemocnici v adresa v umělém spánku a hospitalizován byl až do února 2006, kdy následně si zlomil obratel a poté byl hospitalizován znovu až do července 2006. Za celé období jeho pobytu v nemocnici jej žalobkyně navštívila čtyřikrát až pětkrát. Zůstavitel v listině o vydědění dále poukazuje na to, že stále dochází na rehabilitace, v obou dolních končetinách a pravé horní má obrnu nervů a musí jezdit do rehabilitačních a lázeňských středisek. Protože nemá osobní automobil, požádal žalobkyni o zajištění dopravy jejím autem v případě potřeby s tím, že jí zaplatí pohonné hmoty ze ZTP, a o občasnou pomoc, což však žalobkyně odmítla s tím, že se o něj takto postarat nemůže, neboť by jí přijetí příspěvku způsobilo daňové obtíže. Tím veškerá komunikace s žalobkyní skončila, žalobkyně žádnou pomoc neposkytla, zůstavitele již nenavštívila a od té doby ji zůstavitel neviděl. Důsledky vydědění zůstavitel vztáhl i na všechny potomky žalobkyně (opis listiny o vydědění je založen v dědickém spise na čl. 14-15). Dne datum vydal zdejší soud pověřeným soudním komisařem tituly před jménem jméno FO, notářem se sídlem v Litoměřicích, pod č.j. spisová značka usnesení, jímž žalobkyni odkázal, aby do dvou měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení podala u zdejšího soudu žalobu proti České republice, že je zákonnou dědičkou zůstavitele. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne datum a žalobkyně žalobu podala u zdejšího soudu dne datum.

4. Podle ustanovení § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. Podle ustanovení § 3072 o.z., zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

5. Zůstavitel zemřel dne datum a listina o vydědění žalobkyně byla pořízena dne datum. Z ustanovení§ 3072 o.z. lze dovodit, že platnost prohlášení zůstavitele o vydědění je třeba posuzovat podle právní úpravy platné a účinné ke dni jeho pořízení, ledaže by bylo podle takové úpravy neplatné. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp.zn. spisová značka, by se platnost listiny o vydědění v tomto případě sice posoudila podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), nicméně podle o.z., platného a účinného v den smrti zůstavitele, je k platnému vydědění nutné prokázat existenci zákonného důvodu vydědění až ke dni smrti zůstavitele.

6. Soud dospěl k závěru, že předmětná listina o vydědění sepsaná formou notářského zápisu je platným právním jednáním zůstavitele a netrpí žádným formálním deficitem. Další dokazování proto soud zaměřil již jen na prokázání tvrzených důvodů vydědění.

7. Účastníci zejména navrhli provést výslechy svědků, konkrétně bratra žalobkyně jméno FO, životní partnerky bratra zůstavitele Ingr. jméno FO a manžela žalobkyně jméno FO. Výslech svědka jméno FO soud neprovedl a tento důkazní návrh zamítl, neb tento svědek má přímý vztah k projednávané věci, zůstaviteli i žalobkyni a jeho výpověď by tak objektivně postrádala věrohodnost. Tento svědek byl totiž jako syn zůstavitele a bratr žalobkyně sám zůstavitelem vyděděn a stejně jako žalobkyně v této věci se domáhá v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. spisová značka určení, že je zákonným dědicem zůstavitele. Tento svědek by tak zcela jistě nevypovídal proti sobě, i s přihlédnutím k tomu, že je zde zcela zřejmá kolize mezi zájmy tohoto svědka a zájmy žalobkyně, neb pokud by žalobkyně v tomto řízení neuspěla a svědek ve svém řízení uspěl, nabyl by sám jako jediný dědic celé dědictví po zůstaviteli a s žalobkyní by se nemusel o dědictví dělit.

8. Svědkyně tituly před jménem jméno FO vypověděla, že zůstavitel byl bratr jejího již zemřelého životního druha, s nímž žila 50 let. Vztahy se zůstavitelem měla velmi blízké, pravidelně se navštěvovali, přičemž naposledy jej viděla v domově seniorů v Krabčicích v květnu 2019. Svědkyně dále podrobně popsala vývoj vztahů mezi žalobkyní a zůstavitelem, kdy tyto ochably asi v roce 1984 po rozvodu zůstavitele s matkou žalobkyně a opětovně byly navázány až po 20 letech. V roce 2005 utrpěl zůstavitel mozkovou příhodu, v době vydědění v roce 2009 procházel zůstavitel osobní krizí, měl přítelkyni, s níž se chtěl oženit, ale nakonec se s ní rozešel. Od té doby se zůstavitel choval roztržitě a nepředvídatelně, zapomínal a trpěl nízkým tlakem. Několikrát byl hospitalizován, přestával být soběstačný a byl mu doporučen domov důchodců, kam nastoupil v říjnu 2015 a zůstal zde až do své smrti. Zůstavitel se svědkyni zmiňoval o žalobkyni, jejím manželovi i vnucích, v domově důchodců měl její svatební fotografii. Žalobkyně jej v domově důchodců pravidelně navštěvovala. Na podzim 2016 zůstavitel svědkyni sdělil, že dostal nějaké peníze z družstevního bytu a část přenechá žalobkyni. O vydědění se svědkyně dozvěděla až po smrti zůstavitele (výpověď svědkyně zachycena na čl. 64-65 spisu).

9. Svědek jméno FO (manžel žalobkyně a tchán zůstavitele) vypověděl, že se zůstavitelem se začali stýkat a navštěvovat po narození jejich syna asi v roce 2003-2004. Svědek potvrdil mozkovou příhodu zůstavitele v roce 2005, kdy jej našel bratr zůstavitele v jeho bytě. Zůstavitel byl následně hospitalizován v bezvědomí v nemocnici v Motole, kam za ním svědek dojížděl sám na návštěvy, protože žalobkyni to nedoporučil ošetřující lékař z důvodu jejího pokročilého těhotenství. Po narození druhého syna jej v nemocnici navštívila i žalobkyně. Dále svědek zmínil rok 2006-2007, kdy je zůstavitel požádal o příspěvek na mobilitu s tím, že by potřeboval vozit, nicméně žalobkyně neměla řidičský průkaz. Svědek se nabídl, že by ho vozil on, ale vzhledem k jeho zaměstnání nikoli pravidelně. Zůstavitel prohlásil, že se na něj vykašlali a přestal se s nimi bavit. K opětovnému navázání kontaktů došlo v roce 2014 nebo 2016, kdy šel zůstavitel do domova důchodců. Pravidelně jej tam navštěvovali. O vydědění se svědek dozvěděl až po smrti zůstavitele od notáře (výpověď svědka zachycena na čl. 65-66 spisu).

10. Obě svědecké výpovědi podporují i žalobkyní předložené listinné důkazy v podobě rodinných fotografií, na nichž je zachycen zůstavitel (čl. 4-11 a 18 spisu), diář, jenž si vedl manžel žalobkyně a který zachycuje hospitalizaci zůstavitele v roce 2005 v souvislosti s jeho mozkovou příhodou (čl. 12-16 spisu) a dopisy svědkyně jméno FO adresované zůstaviteli (čl. 55-56 spisu). Rovněž nelze přehlédnout, že žalobkyně uhradila uložení urny s ostatky zůstavitele (čl. 57 spisu) i náklady jeho kremace (čl. 57-59 spisu).

11. Soud vyhodnotil obě svědecké výpovědi jako zcela věrohodné, když tyto byly obsahově zcela podpořeny i shora uvedenými listinnými důkazy. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že vztah zůstavitele k žalobkyni si prošel určitým časovým vývojem, kdy nejprve v důsledku rozvodu s matkou žalobkyně se žalobkyně se zůstavitelem nestýkala a k obnovení vzájemných styků došlo někdy v roce 2003-2004 v souvislosti s narozením syna žalobkyně (vnuka zůstavitele). Zůstavitele v roce 2005 postihla mozková příhoda spojená s jeho delší hospitalizací, přičemž následně zůstavitel stále trpěl zdravotními problémy, jež vyústily v jeho umístění do domova důchodců, kde i dožil. Soud je toho názoru, že dlouhodobé zdravotní problémy zcela jistě ovlivnily zůstavitele i po psychické stránce, kdy někdy v roce 2006-2007, jak vypověděl manžel žalobkyně, se zůstavitel přestal sám ze své vůle s rodinou žalobkyně stýkat, přičemž k opětovnému navázání normálních vztahů došlo až v roce 2014 a tyto trvaly až do smrti zůstavitele. Do tohoto časového úseku odcizení zůstavitele tak spadá i rok 2009, kdy zůstavitel pořídil předmětnou listinu o vydědění. Jak vypověděla svědkyně jméno FO, zůstavitel měl v tu dobu přítelkyni, s níž plánoval společnou budoucnost, nicméně tento vztah se rozpadl. Zůstavitel na tom nebyl po zdravotní ani psychické stránce dobře a v tomto rozpoložení vydědil obě své děti. Poté, co normální rodinné vztahy s žalobkyní byly opět navázány a tyto trvaly až do smrti zůstavitele, zůstavitel na předmětné vydědění žalobkyně s vysokou mírou pravděpodobnosti, i s přihlédnutím k jeho zdravotním problémům a věku, zapomněl, a předmětné vydědění nezrušil.

12. Lze tedy uzavřít, že žádné zákonné důvody pro vydědění žalobkyně zde ke dni smrti zůstavitele neexistovaly a žalobkyně je tak zákonnou dědičkou po zůstaviteli. Soud proto žalobě vyhověl s tím, že žalobkyně jako dcera zůstavitele dědí dle ustanovení § 1635 odst. 1 o.z. v první třídě dědiců (výrok I.).

13. Pro úplnost zbývá závěrem konstatovat, že soud se zabýval pouze důkazy z pohledu předmětu řízení vymezeného žalobou relevantními. Jako nadbytečnými a bezpředmětnými nebylo třeba se zabývat dalšími v průběhu řízení provedenými důkazy a soud zamítl pro jejich nadbytečnost i ostatní důkazní návrhy obou účastníků.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobkyně sice měla dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. plný úspěch ve věci a měla by tak vůči žalované nárok na náhradu nákladů řízení, nicméně soud shledal ve smyslu ustanovení § 150 o.s.ř. existenci důvodu hodného zvláštního zřetele a ve věci úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.). Tímto důvodem je skutečnost, že žalovaná svým jednáním nezavdala a objektivně ani zavdat nemohla příčinu k podání žaloby, když k celému řízení přišla jako „slepý k houslím“. Zůstavitel obě své děti vydělil, žádných dalších dědiců neměl, tedy celá pozůstalost by připadla jako odúmrť státu. Na straně žalované tak musel z povahy věci vystupovat stát, který však nemohl mít o rodinných poměrech zainteresovaných osob žádné přímé informace. Žalovanému státu přitom nelze přičítat k tíži, že se choval s péčí řádného hospodáře a trval na řádném dokazování a prokázání neexistenci důvodů vydědění žalobkyně.

Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Okresnímu soudu v Litoměřicích. O odvolání by rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem.