OSLT 9 C 277/2015-895

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Šlapalem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0, sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, zastoupená advokátem Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Anonymizováno, zastoupená advokátem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 15 000 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně jdoucím z této částky od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně uvedla, že je vlastníkem pozemků v žalobě specifikovaných a zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota v katastrálním území adresa a dále pak je vlastnicí ideální poloviny pozemků parc. č. Anonymizováno zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota v katastrální území adresa, přičemž jde o nemovitosti, jež tvoří průmyslový areál označovaný jako „Labena“ nebo „Fruta“ (dále jen „předmětné nemovitosti“) a jež nabyla v roce 2007 se záměrem výroby feromolybdenu a ferovanadu z chemicky čistého hliníku a oxidů molybdenu/vanadu procesem aluminotermie. Tento výrobní záměr byl v době koupě nemovitosti plně v souladu s tehdejším územním plánem obce adresa (žalované). Žalobkyně jako jediná společnice založila dne datum právnická osoba, (dále jen „VVÚSS“), za účelem založení výzkumného a vývojového centra recyklace kovů a speciálních slitin a tento záměr VVÚSS měl být realizován v části areálu. Usnesením zastupitelstva žalované Anonymizováno ze dne datum byl schválen územní plán obce adresa, jehož závazná část byla vydána obecně závaznou vyhláškou obce č. 4/2001. Dne datum schválilo zastupitelstvo žalované usnesením č. Anonymizováno změnu č. hodnota tohoto územního plánu, jehož závazná část byla vydána ve formě obecně závazné vyhlášky obce č. 1/2005. právnická osoba žalované v této podobě neobsahoval žádná omezení pro využití areálu. Se znalostí tohoto stavu žalobkyně nabyla v roce 2007 předmětné nemovitosti se záměrem realizovat zde své projekty. Žalobkyně požádala Ministerstvo průmyslu a obchodu o poskytnutí dotace v rámci Operačního programu Podnikání a inovace a dne datum byla rozhodnutím ministerstva pro žalobkyni dotace udělena až do výše částka a dne datum byla rozhodnutím ministerstva udělena dotace i pro VVÚSS až do výše částka. Žalobkyně dne datum požádala právnická osoba adresa, odbor regionálního rozvoje a správy města, o poskytnutí územně plánovací informace ohledně areálu. právnická osoba adresa vydal dne datum územně plánovací informaci č. hodnota – využití pozemků v Sulejovicích, areál bývalé Fruty, v níž byl rekapitulován záměr žalobkyně a výslovně v ní bylo uvedeno, že na předmětných pozemcích jsou přípustná zařízení výroby a výrobních služeb všeho druhu. V té době nic nenasvědčovalo tomu, že dojde ke změně územního plánu. Žalobkyně po zakoupení předmětných nemovitostí vynakládala a investovala prostředky pro realizaci svého podnikatelského záměru a stejně tak činil VVÚSS. Dne datum projednalo zastupitelstvo žalované na svém zasedání návrh zadání změny územního plánu, který byl dne datum zveřejněn na webových stránkách žalované, přičemž tento návrh již zakazoval chemickou a hutní výrobu v areálu. Dne datum se žalobkyně rozhodla odstoupit od poskytnuté dotace, avšak v realizaci svého podnikatelského záměru pokračovala a investovala svá aktiva do areálu tak, aby mohla zahájit výrobu a pokračovat v realizaci projektu. Žalobkyně se aktivně bránila nezákonnému opatření obecné povahy, jež bylo vydáno žalovanou, a v prosinci 2008 podala námitky a připomínky proti návrhu změny územního plánu u právnická osoba adresa. Vyhláškou vyvěšenou dne datum zveřejnil právnická osoba adresa oznámení o veřejném projednání návrhu změny č. hodnota územního plánu žalované, jež bylo stanoveno na den datum. Dne datum byl na webových stránkách žalované zveřejněn upravený návrh změny č. hodnota územního plánu žalované. V březnu 2009 byl v místních novinách Měsíc v regionu uveřejněn článek s názvem „Sulejovičtí bojují proti aluminotermii“. Občané obce chtěli zabránit podnikatelskému záměru žalobkyně, což místostarosta obce potvrdil, z čehož vyplývá úmysl žalované vydat účelovou změnu územního plánu namířenou přímo proti žalobkyni a VVÚSS. Žalobkyně se bránila námitkami a připomínkami a upozornila žalovanou, že předmětné nemovitosti zakoupila v dobré víře s úmyslem provádět tam výrobu feromolybdenu a ferovanadu z chemicky čistého hliníku a oxidů molybdenu vanadanu (aluminotermie), včetně instalace indukčních tavících pecí. Žalovaná byla také informována i o investicích žalobkyně, přesto dne datum přijala změnu č. hodnota územního plánu obce vyvěšenou datum pod č. j. Anonymizováno jako opatření obecné povahy, podle níž pak realizace projektů žalobkyně a VVÚSS nebyla možná, neboť předmětné nemovitosti nebylo možné k podnikatelskému záměru žalobkyně využít. Tato změna nabyla účinnosti datum. Dne datum vydal právnická osoba adresa územně plánovací informaci č. 14/2009/UUP, v níž ve vztahu k předmětným nemovitostem uvedl, že využití chemické a hutní výroby je nepřípustné. Pro VVÚSS bylo zmaření jeho podnikatelského záměru likvidační a nezbylo mu než v roce 2011 fúzovat s žalobkyní, na kterou přešla veškerá práva a závazky. Žalobkyně podala ke Krajskému soudu v adresa návrh na zrušení změny č. hodnota územního plánu žalované. Krajský soud v adresa vydal dne datum pod č.j. spisová značka rozsudek, jenž nabyl právní moci dne datum a jímž návrhu žalobkyně vyhověl. Prostředky, jež žalobkyně dle svého tvrzení vynaložila v celkové výši částka, byly ze shora uvedených důvodů vynaloženy marně, a žalobkyně proto v žalobě požadovala po žalované bez bližšího zdůvodnění částku částka jako náhradu škody.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani z části. Žalobkyni dle žalované žádná škoda nevznikla, žalovaná neporušila žádnou právní povinnost, jež by vyvolala nebo mohla vyvolat vznik škody na straně žalobkyně. Dle žalované není také dána příčinná souvislost mezi v žalobě zmiňovaným rozsudkem Krajského soudu v adresa a žalobkyní tvrzenou škodou. Ani výše škody není ničím prokazována. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení a uvedla, že žalobkyně neuvedla v doplněné žalobě žádné nové ani rozhodné skutečnosti. Žalobkyně neprokázala, že započala s výrobou feromolybdenu, ani to, že s touto výrobou skončila v příčinné souvislosti se změnou územního plánu žalované. Žalobkyně žádnou žádost o schválení výroby feromolybdenu nepodala a také nedoložila zákonem požadovanou dokumentaci podle § 8 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí (dále jen „EIA“). Žalobkyně se proto nemůže domáhat náhrady jakékoliv škody. K výrobě feromolybdenu rovněž zaujaly jednoznačně negativní stanovisko Krajská hygienická stanice i Odbor životního prostředí Krajského úřadu Ústeckého kraje, a to ještě před změnou č. hodnota územního plánu žalované. právnická osoba žalované neměl žádnou souvislost s VVÚSS a územní plán nijak nebránil činnosti tohoto ústavu, jež byla zaměřena na jinou činnost, než byla výroba feromolybdenu.

3. Žalobkyně dále doplnila žalobní tvrzení tak, že v podrobnostech rozvedla svá původní skutková tvrzení a vyslovila nesouhlas s námitkou promlčení, přičemž zopakovala, že rozsudek Krajského soudu v adresa č.j. spisová značka nabyl právní moci datum, tedy uplatněný nárok žalobkyně nemůže být promlčen. Nad rámec původních tvrzení uvedla, že živnost: „Výroba a hutní zpracování železa, drahých a neželezných kovů a jejich slitin“, zahájila datum. Žalobkyně řádně zahájila proces o posuzování vlivů na životní prostředí, ale jeho realizaci zabránila změna č. hodnota územního plánu žalované. Žalobkyně měla již v té době hotovou projektovou dokumentaci. Uplatněný nárok částka představuje všechny náklady žalobkyně související s projektem jejím a VVÚSS, včetně nákladů na opravy a údržbu nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně, na koupi strojů, mzdy pracovníků a další provozní náklady včetně ušlého zisku, který ale odečetla od vzniklé škody dříve vyčíslené, takže vlastně částka částka je součtem všech nákladů žalobkyně bez ušlého zisku.

4. Soudu prvního stupně bylo ve zrušovacím usnesení odvolacího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, uloženo, aby žalobkyni poučil podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. o doplnění tvrzení a pokud žalobkyně svá skutková tvrzení doplní, aby ji poučil podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., tedy o povinnosti důkazní.

5. Soud prvního stupně (po změně v obsazení soudu, k níž v mezidobí došlo) poskytl žalobkyni při jednání, jež se konalo dne datum, poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 o tom, že je že je povinna doplnit svá tvrzení, a to tvrzení ve vztahu ke všem tvrzeným vynaloženým nákladům uvedeným v tabulce č. hodnota, tabulce č. hodnota, tabulce č. hodnota a tabulce č. hodnota jejího podání ze dne datum, neb označení všech těchto nákladů jsou vágní a neurčitá a nelze z nich dovodit, co konkrétně jednotlivý tvrzený vynaložený náklad představuje, jak konkrétně souvisel s činností žalobkyně nebo s činností VVÚSS a s jejím podnikatelským záměrem výroby feromolybdenu a ferovanadanu z chemicky čistého hliníku a oxidů molybdenu/vanadu procesem aluminotermie v průmyslovém areálu označovaném jako „Anonymizováno“ nebo „Anonymizováno“ v katastrálním území adresa. Žalobkyně je proto povinna všechny jí tvrzené vynaložené náklady blíže specifikovat a uvést je do konkrétní souvislosti s její činností nebo s činností VVÚSS a s předmětným podnikatelským záměrem. Žalobkyně dále byla poučena o tom, že je povinna svá tvrzení doplnit bezodkladně, případně může soud požádat o poskytnutí lhůty k jejich doplnění. Nebudou-li tvrzení bezodkladně nebo v soudem poskytnuté lhůtě řádně doplněna, může být žalobkyně ve sporu z tohoto důvodu neúspěšná (viz protokol z jednání na čl. 864 spisu).

6. Soud prvního stupně žalobkyni poskytl (po změně v obsazení soudu, k níž v mezidobí došlo) shora uvedené poučení za situace, kdy žalobkyně reagovala na předchozí neúplné a ne zcela konkrétní poučení o povinnosti tvrzení tak, že soudu předložila obsáhlé podání opatřené datem datum (založeno na čl. 804), jež obsahuje celkem hodnota tabulky nákladů vynaložených žalobkyní a VVÚSS, aniž však žalobkyně k jednotlivým tvrzeným nákladům uvedla, co konkrétně jednotlivý tvrzený vynaložený náklad představuje, jak konkrétně souvisel s činností žalobkyně nebo s činností VVÚSS a s jejím podnikatelským záměrem výroby feromolybdenu a ferovanadanu z chemicky čistého hliníku a oxidů molybdenu/vanadu procesem aluminotermie v průmyslovém areálu označovaném jako „Anonymizováno“ nebo „Anonymizováno“ v katastrálním území adresa.

7. Žalobkyně reagovala na uvedené v pořadí druhé poučení tak, že opět předložila soudu obsáhlé podání opatřené datem datum obsahující celkem hodnota tabulky již konkrétněji specifikovaných nákladů, jež měly být žalobkyní a VVÚSS marně vynaloženy v souvislosti s předmětným podnikatelským záměrem v areálu žalobkyně v Sulejovicích (podání založeno na čl. 865 a násl. spisu). Žalobkyně u každého tvrzeného nákladu v tabulkách rovněž i specifikovala, jak který náklad souvisel s její činností nebo s činností VVÚSS. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně tímto podáním splnila svou povinnost tvrzení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř.

8. Soud první stupně se dále nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení. Tato otázka již byla vyřešena odvolacím soudem, když odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení ze dne datum, č.j. spisová značka, vyslovil závěr, že nárok žalobkyně promlčen není, když promlčení je třeba posuzovat podle ustanovení § 32 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalobkyni neuplynula do podání žaloby objektivní desetiletá promlčecí lhůta, jejíž běh započal doručením (oznámením) změny č. hodnota územního plánu obce adresa a ani subjektivní promlčecí doba, jejíž běh započal po právní moci rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka, jenž nabyl právní moci dne datum.

9. Z hlediska dalšího procesního postupu a zaměření dokazování soud prvního stupně nejprve uplatněný nárok žalobkyně právně kvalifikoval a dospěl k závěru, že na tuto věc je třeba aplikovat zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dle ustanovení § 7 odst. 1 tohoto zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Dle ustanovení § 8 odst. 1 tohoto zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Zákon č. 82/1998 Sb. zakládá objektivní odpovědnost státu a územních samosprávných celků (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit a která předpokládá současné splnění třech předpokladů, jimž jsou nezákonné rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Jejich existence přitom musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich.

10. K předpokladu nezákonného rozhodnutí:

Nezákonným rozhodnutím je dle žalobních tvrzení změna územního plánu žalované následně zrušená pro nezákonnost správním soudem. právnická osoba se vydává formou opatření obecné povahy, jehož pojmovým znakem je to, že se jedná o správní akt s konkrétně určeným předmětem a s obecně vymezeným okruhem adresátů. Opatření obecné povahy podléhá dle ustanovení § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, přezkumu ve správním soudnictví. Změnu územního plánu je tak třeba v intencích zákona č. 82/1998 Sb. chápat jako rozhodnutí. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující relevantní skutečnosti. Dne datum vydala obec adresa (žalovaná) pod č.j. 709/2009 změnu č. hodnota územního plánu obce adresa, jež v kapitole F. „Stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití“ obsahuje novou úpravu regulativu „Území výroby a skladů“, která nově v nepřípustném využití uvádí chemickou a hutní výrobu (prokázáno změnou č. hodnota územního plánu na čl. Anonymizováno-159 spisu. Krajský soud v adresa rozsudkem ze dne datum, č.j. spisová značka, k návrhu žalobkyně uvedenou změnu č. hodnota územního plánu žalované zrušil dnem právní moci rozsudku, kdy rozsudek nabyl právní moci dne datum (prokázáno rozsudkem na čl. 186-190 spisu). Z odůvodnění rozsudku postačí pro účely tohoto řízení konstatovat, že napadané opatření obecné povahy v podobě změny územního plánu bylo správním soudem zrušeno proto, že nebylo vydáno zákonem stanoveným postupem. První předpoklad objektivní odpovědnosti žalované v režimu zákona č. 98/1998 Sb. spočívající v existenci nezákonného rozhodnutí má tedy soud za prokázaný.

11. K předpokladu vzniku škody:

Podle ustanovení § 26 zákona č. 98/1998 Sb., pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. Vzhledem k tomu, že nezákonné rozhodnutí v podobě změny územního plánu bylo vydáno dne datum a škoda měla dle žalobních tvrzení žalobkyni vzniknou v období let 2007 až 2013 (není třeba konkrétněji časově specifikovat), je třeba dle ustanovení § 3028 odst. 3 o.z. aplikovat ve vztahu ke škodě starý občanský zákoník, tedy zákon č. 40/1964 Sb. (obč. zák.). Podle ustanovení § 442 odst. 1 obč. zák., se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Žalobkyně dle žalobních tvrzení požaduje toliko skutečnou škodu. Škodou přitom zákon míní újmu, jež nastala v majetkové sféře poškozeného, spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu a je objektivně vyjádřitelná penězi. Za skutečnou škodu je pak nutno považovat takovou újmu, jež znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a jež představuje majetkové hodnoty, jež je nutno vynaložit na uvedení do předešlého stavu. V rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. spisová značka bylo dále zdůrazněno, že skutečnou škodou mohou být i náklady, které poškozený ze svého majetku vynaložil zbytečně, např. aniž se dostavil s nimi očekávaný výsledek. Promítneme-li tyto premisy do žalobních tvrzení, pak žalobkyně zcela zjevně požaduje refundaci nákladů vynaložených na její podnikatelský záměr, jenž byl následně v důsledku přijaté změny územního plánu dle žalobkyně zmařen. Žalobkyně tak spatřuje skutečnou škodu prima facie ve zmařené investici, kdy s poukazem na výše uvedené lze souhlasit s tím, že skutečnou škodou mohou být i zmařené investice. Soud přitom v této souvislosti nepovažuje za nutné rozebírat jednotlivé škodní položky uvedené v obsáhlém podání žalobkyně ze dne datum (jedná se v součtu celkem o 861 položek). Všechny položky žalobkyně vnímá jako zmařenou investici či marně vynaložený náklad v souvislosti s jejím podnikatelským záměrem. Lze samozřejmě na první pohled namítnout, že soud by měl ke každé jednotlivé tvrzené škodní položce provést dokazování a rozklíčovat, zda představuje škodu či nikoli, nicméně soud je toho názoru, že toto není v kontextu celé žaloby a shora vymezených předpokladů objektivní odpovědnosti v režimu zákona č. 98/1998 Sb. v tomto případě zapotřebí, neb nelze odhlédnout od třetího předpokladu této odpovědnosti. Soud proto záměrně ponechává vznik škody toliko v rovině žalobních tvrzení, což bude vysvětleno dále.

12. K předpokladu příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody:

Otázka příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus), tedy vztah mezi škodnou událostí (v tomto případě nezákonným rozhodnutím) a vznikem škody, je otázkou skutkovou, nikoli právní. Její právní posouzení může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit. Je však běžné, že kauzálního děje se účastní více skutečností, jež vedou ke vzniku škody. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se pak musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny, přičemž v řadě vzájemně souvisejících příčin nejsou všechny příčiny stejně významné (srov. např. nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 312/05 nebo usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. spisová značka). Je pak třeba odlišit příčiny právně podstatné od příčin právně nepodstatných. Žalobkyně spatřuje příčinu jí tvrzené vzniklé škody v podobě zmařených investic v nezákonně přijaté změně územního plánu, jež žalobkyni znemožnila podnikatelský záměr na předmětných pozemcích realizovat. Je však otázkou, zda se vůbec jedná o příčinu právně podstatnou a zda by tvrzená škoda nastala i bez této příčiny. Soud proto další dokazování zaměřil na tyto právně relevantní otázky a dospěl k následujícím závěrům.

13. Žalobkyně nabyla předmětné nemovitosti kupní smlouvou ze dne datum (prokázáno výpisy z katastru nemovitostí, jež jsou součástí tržního ocenění nemovitých věcí na čl. 275 spisu). Následně byl žalobkyní založen a vznikl dne datum VVÚSS (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku). Žalobkyně na zakoupených pozemcích připravovala realizaci svého podnikatelského záměru spočívajícího ve výrobě feromolybdenu a ferovanadu z chemicky čistého hliníku a oxidů molybdenu vanadanu (aluminotermie) včetně instalace indukčních tavících pecí. Dne datum byla k žádosti žalobkyně vydána právnická osoba adresa územně plánovací informace č. hodnota, v níže je uvedeno, že na pozemcích žalobkyně jsou přípustná zařízení výroby a výrobních služeb všeho druhu (prokázáno územně plánovací informací na čl. 23-24 spisu). Žalobkyně si nechala zpracovat Studii proveditelnosti zavedení výroby Feromolybdenu prostřednictvím procesu Aluminotermie, jež byla vyhotovena datum a jež obsahuje na své straně 32 i předpokládaný harmonogram získání povolení pro zamýšlenou výrobu. Dle tohoto harmonogramu je v dubnu 2008 předpokládáno vydání závěrů zjišťovacího řízení EIA, v červnu 2008 vydání územního rozhodnutí pro realizaci stavby a v listopadu 2008 vydání stavebního povolení pro realizaci stavby s tím, že procesu posuzování dokumentace pro územní řízení a stavební rozhodnutí bude předcházet proces zjišťovacího řízení EIA u Ústeckého kraje. Na straně 35 Studie proveditelnosti se výslovně uvádí, že celý projekt bude ukončen vydáním kolaudačního souhlasu k provozu technologie Aluminotermie a v závěrečné fázi projektu bude probíhat zkušební provoz linky a testování výstupů zvolené technologie. adresa Studie proveditelnosti pak obsahuje časový plán realizace, když k datum předpokládá zahájení projektu a k datum jeho ukončení, a jeho podrobnou etapizaci (prokázáno Studií proveditelnosti na čl. 25-104 spisu). Dne datum vydalo Ministerstvo životního prostředí k žádosti žalobkyně sdělení, že záměr výroby feromolybdenu podléhá zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, a je proto nutné provést zjišťovací řízení u Krajského úřadu Ústeckého kraje (prokázáno sdělením na čl. 355 spisu). Dne datum zahájil Krajský úřad Ústeckého kraje podle zákona č. 100/2001 Sb. zjišťovací řízení s tím, že záměr žalobkyně v podobě výroby feromolybdenu a ferovanadu bude podroben zjišťovacímu řízení podle § 7 zákona (prokázáno sdělením na čl. 357 spisu). Dne datum se k záměru žalobkyně vyjádřila Krajská hygienická stanice Ústeckého kraje tak, že jej nedoporučila ke kladnému projednání (prokázáno vyjádřením na čl. 359-361 spisu). Dne datum se k záměru žalobkyně vyjádřila Česká inspekce životního prostředí se závěrem, že realizaci plánované výroby v předmětné lokalitě nedoporučuje (prokázáno vyjádřením na čl. 366-367 spisu). Dne datum vydal k záměru žalobkyně závazné stanovisko právnická osoba adresa, odbor životního prostředí, se závěrem, že realizaci záměru žalobkyně nedoporučuje (prokázáno stanoviskem na čl. 362 spisu). Dne datum vydal Krajský úřad Ústeckého kraje závěr zjišťovacího řízení podle § 7 zákona č. 100/2001 Sb. v tom znění, že záměr výroby feromolybdenu a ferovanadu bude posuzován podle tohoto zákona s tím, že žalobkyni bylo uloženo doplnit dokumentaci k jejímu záměru (prokázáno závěrem na čl. 363-365 spisu). Dne datum pak došlo k tomu, že žalovaná vydala pod č.j. 709/2009 změnu č. hodnota územního plánu obce adresa, jež v kapitole F. „Stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití“ obsahuje novou úpravu regulativu „Území výroby a skladů“, která nově v nepřípustném využití uvádí chemickou a hutní výrobu, kterou poté Krajský soud v adresa rozsudkem ze dne datum, č.j. spisová značka, k návrhu žalobkyně zrušil dnem právní moci rozsudku (viz výše pod bodem 10). Zbývá toliko doplnit, že v mezidobí vydal dne datum k žádosti VVÚSS právnická osoba adresa územně plánovací informaci č. 14/2009/UUP, v níže je uvedeno, že na pozemcích žalobkyně je nepřípustná chemická a hutní výroba (prokázáno územně plánovací informací na čl. 179-180 spisu).

14. Z provedených důkazů vyplývají pro posouzení celé věci následující zásadní závěry. Žalobkyně si předně musela být vědoma toho, že realizace jejího podnikatelského záměru v podobě chemické a hutní výroby na předmětných pozemcích je procesem, jenž podléhá různým řízením a povolením ze strany orgánů veřejné moci, přičemž kladný výsledek nelze na začátku povolovacích procesů ani v jejich průběhu objektivně presumovat. Z provedených důkazů naopak vyplývá, že příslušné orgány veřejné moci vyjádřily k záměru žalobkyně ve shodě stanoviska negativní, což zejména ilustruje shora popsaný proces EIA. Žalovaná sice vydala nezákonným způsobem změnu územního plánu, jež na pozemcích žalobkyně znemožnila zamýšlenou výrobu, nicméně je třeba zodpovědět výše uvedenou otázku, zda takováto změna územního plánu je příčinou právně podstatnou a zda by tvrzená škoda bez této změny nenastala. Dle ustálené judikatury (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 3548/17) nelze požadovat náhradu škody vzniklou v důsledku zrušení územního plánu, neb na určitou podobu územního plánu či zařazení pozemku do určitého způsobu využití není právní nárok, stejně jako se nelze dovolávat ochrany dobré víry či legitimního očekávání ve vztahu k určité podobě územního plánu, neboť ten s ohledem na potřebu úpravy poměrů v území neustále vyvíjí. Umožňuje-li územní plán výstavbu či obecně nějaké využití, neznamená to bez dalšího právní nárok na vydání správního rozhodnutí o povolení umístění stavby či dokonce realizaci zamýšleného záměru. Vedle samotného územního plánu, na jehož podobu není právní nárok, podléhal záměr žalobkyně i dalším procesům jako je EIA, územní řízení, stavební řízení, kolaudace aj., přičemž samotný územní plán nelze od těchto procesů izolovat. právnická osoba, resp. jeho změna proto nemohla být z hlediska teorie adekvátní příčinné souvislosti jedinou a právně podstatnou příčinou vzniku tvrzené škody. Žalobkyně již před změnou územního plánu věděla, že se proces EIA pro ni nevyvíjí dobře, když byla seznámena s negativními stanovisky dotčených orgánů a s potřebou doplnění předložené dokumentace. Presumovat za této situace úspěšné dotažení záměru až do vydání kolaudačního rozhodnutí a povolení výroby je ze strany žalobkyně přinejmenším alibistické. Lze tedy uzavřít, že předmětná změna územního plánu, jež byla následně zrušena správním soudem, nemohla být v přímé příčinné souvislosti s žalobkyní tvrzenou škodou. Pokud žalobkyně vydává jednotlivé tvrzené škodní položky (celkem hodnota položek) za zmařenou investici, pak soud je naopak toho názoru, že s poukazem na výše uvedené se jedná o podnikatelské riziko žalobkyně, jež z povahy věci žádnou škodou není ani být nemůže. Skutečnost, že žalobkyně nakonec od svého podnikatelského záměru ustoupila, přičemž již vynaložila v souvislosti s tímto záměrem nějaké náklady, je jen důsledkem jejího podnikatelského rizika.

15. Soud proto s poukazem na výše uvedené žalobu jako celek zamítl, neb v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím (jehož existence byla prokázána) nemohla žalobkyni jí tvrzená škoda v podobě zmařených investic vůbec vzniknout.

16. Pro úplnost zbývá závěrem konstatovat, že soud se zabýval pouze důkazy z pohledu předmětu řízení vymezeného žalobou relevantními. Proto se soud jako nadbytečnými a bezpředmětnými vůbec nezabýval dalšími v průběhu řízení provedenými důkazy a zamítl z tohoto důvodu i další důkazní návrhy účastníků.

17. Žalovaná měla ve věci plný úspěch a měla by tak dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Soud však shledal dle ustanovení § 150 o.s.ř. důvod hodný zvláštního zřetele a ve věci úspěšné žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal. Nelze totiž přehlédnout, že žalovaná vydala nezákonné opatření v podobě změny územního plánu, jež bylo zrušeno správním soudem, a v důsledku toho sama zavdala příčinu k podání žaloby. Nebýt předmětného nezákonného opatření, neprobíhal by ani tento soudní spor. Bylo by tedy za této situace zjevně nespravedlivé, aby žalovaná, byť ve věci úspěšná, ještě těžila ze svého nezákonné postupu tím, že jí budou refundovány náklady tohoto řízení.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Okresnímu soudu v Litoměřicích. O odvolání by rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem.