OSLT 20 C 249/2022-154

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_004⟫ pro zrušení a vypořádání podíl. spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku parc. č St. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s číslem popisným Anonymizováno, rodinný dům, v katastrálním území adresa, obec adresa, část obce adresa, se zrušuje.

II. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazuje pozemek parc. č St. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s číslem popisným Anonymizováno, rodinný dům, v katastrálním území adresa, obec adresa.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu ve výši částka, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích na náhradě nákladů řízení částku částka, a to 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích na náhradě nákladů řízení částku částka, a to 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal dne datum žalobu na zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitosti – pozemku parc. č. st. Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s číslem popisným Anonymizováno, rodinný dům, v katastrálním území adresa, obec adresa (dále jen „předmětná nemovitost“). Žalobu podal původně proti paní jméno FO, nar. datum, přičemž uvedl, že oba jsou podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti s výší spoluvlastnického podílu každý ideální 1/2 a že s ohledem na rozpory mezi nimi není možné v tomto spoluvlastnickém vztahu nadále setrvat. Navrhoval přitom, aby předmětná nemovitost byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví s tím, že žalované vyplatí přiměřenou náhradu ve výši částka.

2. Podáním ze dne datum paní jméno FO soudu sdělila, že došlo ke změně poměrů ve vztahu k předmětné nemovitosti, neboť spoluvlastnický podíl v mezidobí převedla. Žalobce na tuto skutečnost reagoval návrhem ze dne datum na vstup Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0 ze dne datum, č. j. spisová značka a na místo původní žalované připustil vstup Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0.

3. V průběhu řízení žalobce své stanovisko stran vypořádání spoluvlastnictví změnil a přestal požadovat přikázání předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví. Souhlasil s tím, že náhrada za spoluvlastnický podíl na předmětné nemovitosti činí částku částka, avšak měl za to, že žalovaný není schopen mu tuto částku vyplatit, proto navrhoval, aby soud nařídil prodej předmětné nemovitosti.

4. Žalovaný Jméno zainteresované osoby 1/0 se k věci vyjádřil v podání ze dne datum, v němž namítal, že s ohledem na minulé rodinné vztahy není možné předmětnou nemovitost přikázat žalobci. Dále poukazoval na nevhodné jednání žalobce vůči jeho osobě týkající se předmětné nemovitosti. Připomněl, že žalobce předmětnou nemovitost neužívá pro své potřeby, naopak tento vlastní jiné nemovitosti, které užívá k bydlení. Navrhoval s ohledem na skutečnost, že v předmětné nemovitosti bydlí se svojí rodinou, aby nemovitost byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví, přičemž na závěr řízení dokládal, že je schopen žalobci vyplatit částku částka za jeho podíl na základě úvěru získaného od banky.

5. V podání ze dne datum žalovaný navrhoval, aby rovněž bylo rozhodnuto o zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. Anonymizováno, zahrada, nacházející se v k. ú. adresa. O tomto návrhu rozhodl tento soud usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka tak, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. Anonymizováno zahrada, nacházející se v k. ú. adresa, vyloučil k samostatnému řízení. Věc byla dle systému ISAS zapsána pod sp. zn. spisová značka.

6. Po provedením dokazování soud zjistil následující stav:

7. V souladu s ustanovením § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř“) soud za svá skutková zjištění tato shodná tvrzení účastníků:

8. Nespornou skutečností je to, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. st. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s číslem popisným Anonymizováno, rodinný dům, v katastrálním území adresa, obec adresa (dále jen „předmětná nemovitost“), jak ostatně vyplývá i z výpisu katastru nemovitostí pro katastrální území pro katastrální území adresa, pozemek parc. č. st. Anonymizováno (Skutečnost, že žalobce a původní žalovaná paní jméno FO se stali podílovými spoluvlastníky vyplývá i z usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne datum, č. j. spisová značka, podle něhož z pozůstalosti po zemřelém Jméno zainteresované osoby 0/0, nar. datum, získali žalobce i jméno FO, nar. datum spoluvlastnický podíl každý ve výši ideální 1/3 na předmětné nemovitosti). Mezi účastníky je nesporné, že předmětnou nemovitost nelze reálně rozdělit. Mezi účastníky je rovněž nesporné, že tržní hodnota předmětné nemovitosti činí částku částka.

9. Z listinných důkazních prostředků soud zjistil následující:

10. Z dopisu zástupce žalobce ze dne datum soud zjistil, že žalobce již v květnu 2022 chtěl podílové spoluvlastnictví zrušit, přičemž navrhoval, že by spoluvlastnický podíl odkoupil od tehdejší spoluvlastnice ve výši částka. Z dopisu tituly před jménem jméno FO ze dne datum soud zjistil, že původní spoluvlastní paní jméno FO nabízela, že by žalobci za jeho spoluvlastnictví podíl vyplatila částku částka.

11. Z Listu vlastnictví č Anonymizováno týkající se k.ú. adresa soud zjistil, že žalobce vlastní v tomto katastrální území další nemovitosti.

12. Stran hodnoty předmětné nemovitosti soud ze znaleckého posudku vypracovaného tituly před jménem jméno FO ze dne datum, č. č. účtu zjistil, že znalkyně stanovila tržní hodnotu předmětné nemovitosti na částku částka. Znalkyně přitom využila metodu věcné hodnoty a porovnávací založené na porovnání oceňované nemovitosti s podobnými nedávno realizovanými prodeji podobných nemovitostí, přičemž s ohledem na různé odlišnosti jednotlivých nemovitostí výslednou hodnotu získala za použití korekce – koeficientů odlišnosti. Znalkyně popsala, že dům je samostatně stojící, zděny, nepodsklepený, dvoupodlažní s neobytným podkrovím a zastřešen sedlovou střechou. Půdorysný tvar domu je obdélníkový s přístavbami, přičemž přístavba uhelny do ulice není zakreslena v katastrální mapě. Dům byl postaven kolem roku 1900, v 80. letech minulého století byla provedena modernizace a možná i přístavby a nová střešní krytina, přičemž většina vybavení je pravděpodobně z doby modernizace. V jižním rohu domu znalkyně zjistila trhliny, vzniklé pravděpodobně různým sedáním domu a přístavby a polohy ve svahu. V domě jsou 2 byty o dispozici v 1.NP 1+1 včetně technického zázemí a garáže, v 2 NP 3+1. Vytápění domu je společné kotlem na tuhá paliva, plynový kotel je odpojený, v každém patře je el. bojler. Celková užitná plocha je 151,81 m2. Znalkyně stran porovnávací metody popsala 3 rodinné domy, přičemž poukázala na odlišnosti těchto nemovitostí oproti předmětné nemovitosti, kdy dospěla k závěru, že výsledná porovnávací hodnota předmětné nemovitosti činí částka na základě úvahy, že průměrná jednotková cena dle porovnávací hodnoty na základě užitné plochy činí částka/m2. Výslednou tržní hodnotu předmětné nemovitosti proto znalkyně stanovila na částku částka za využití porovnávací metody na tržních principech. Ve výsledné hodnotě stanovené porovnáním byl zohledněn i momentální pokles cen nemovitostí, horší technický stav, malý pozemek jen pod domem a před ním, přičemž výslednou hodnotu zaokrouhlila na celé desetitisíce.

13. Stran solventnosti žalovaného soud zjistil, že dle Smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. číslo právnická osoba. se zavazovala žalovanému coby klientovi, že mu poskytne hypoteční úvěr v celkové výši částka s tím, že částka částka je vázána na vypořádání spoluvlastnických nároků k předmětné nemovitosti a částka do výše částka na financování rekonstrukce této nemovitosti. Podmínkou čerpání tohoto úvěru bylo mj. to, že žalovaný předloží uzavřenou dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti; smlouvu o jistotním účtu uzavřenou mezi bankou, žalovaným a žalobcem v pozici prodávajícího; smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem č. číslo. Tato smlouva nebyla žalobcem ani žalovaným podepsána. Ze smlouvy o jistotním účtu reg. č. číslo soud zjistil, že právnická osoba. se zavazovala poskytnou žalobci a žalovanému jistotní účet sloužící k vypořádání ceny, kterou by měl žalovaný uhradit na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví týkající se předmětné věci.

14. Z Úvěrové smlouvy stavebního spoření č. hodnota vyplývá, že právnická osoba. se zavázala žalovanému poskytnout meziúvěr až do výše částka za účelem koupě rodinného domu nebo bytu, přičemž po přidělení cílové částky u smlouvy o stavebním spoření budou prostředky na účtu stavebního spoření použity ke splacení meziúvěru s tím, že zbývající část meziúvěru žalovaný splatí úvěrem ze stavebního spoření, který bude tímto způsobem čerpán a dále bude žalovaný splácet již jen úvěr ze stavebního spoření. Podmínkou čerpání úvěru přitom bylo doložení těchto podkladů dle Tabulky C na str. 5 této smlouvy– úvěrová smlouvy s podpisy ověřenými osobami pověřenými věřitelem; smlouva o přistoupení k dluhu s podpisy ověřenými osobami pověřenými věřitelem; písemná žádost o čerpání s dispozicí k čerpání s podpisy ověřenými úředně nebo osobami pověřenými věřitelem; oznámení o povolení inkasa pro splácení úroku z meziúvěru; oznámení o povolení inkasa pro dospořování; potvrzení o příjmu dlužníka řádně vyplněné ve všech bodech a podepsané na formuláři věřitele; potvrzení o příjmu spoludlužníka řádně vyplněné ve všech bodech a podepsané na formuláři věřitele; smlouva o zřízení zástavního práva k věcem nemovitým s úředně ověřenými podpisy; tržní ocenění nemovitosti s hodnotou min. částka vyhotovené znalcem ze seznamu; akceptace předložené nemovitosti věřitelem; plán financování akceptovaný věřitelem a příp. prokázání vlastních zdrojů (doklad o úhradě kupní ceny nad rámec plnění od ČSOBS z vlastních zdrojů); návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí k nemovitosti a předložení takového návrhu s otiskem podacího razítka příslušného katastrálního úřadu, případně příslušné informace o vyznačení plomby nebo příslušného vyrozumění o zahájení vkladového řízení; oznámení o vzniku zástavního práva k pojištěným nemovitostem – předmětu zástavy, řádně vyplněné včetně potvrzení příslušnou pojišťovnou; pojistná smlouva k zastavované nemovitosti s uvedenou reprodukční hodnotou; výpis z katastru nemovitostí financované nemovitosti; kupní smlouva nebo smlouva o budoucí kupní smlouvě k objektu úvěru s úředně ověřenými podpisy; průkaz energetické náročnosti budovy (PENB) – tato podmínka platí pro čerpání meziúvěru, v případě, že bude čerpána až úvěr ze stavebního spoření, nemusí být doklad doložen. Tato smlouva byla žalovaným podepsána s tím, že jeho totožnost ověřila jméno FO, zprostředkovatel právnická osoba.

15. K této úvěrové smlouvě žalovaný předložil Přílohu obsahující přehled čerpání a úhrad úvěru. Součástí úvěrové smlouvy dle odst. 14 tohoto rozsudku jsou dále Obecné úvěrové podmínky právnická osoba., Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření, Sazebník úhrad právnická osoba. a Smlouva o přistoupení k dluhu, v níž se nový dlužník jméno FO zavázala společně a nerozdílně s žalovaným v plné výši uhradit veškeré existující, budoucí, podmíněné i nepodmíněné peněžité dluhy žalovaného vzniklé na základě anebo v souvislosti s Úvěrovou smlouvou č. hodnota.

16. Po právní stránce vycházel soud z následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“). Dle ustanovení § 1140 odst. 1 o. z. platí, že „Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.“ Dle ustanovení § 1140 odst. 2 o. z. „Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.“ Dle ustanovení § 1143 o. z. „Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.“ Dle ustanovení § 1144 odst. 1 o. z. „Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.“ Dle ustanovení § 1147 o. z. „Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.“ Dle ustanovení § 1149 odst. 2. o. z. platí, že „Při vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci zapsané do veřejného seznamu vznikají nová vlastnická práva zápisem do tohoto veřejného seznamu.“

17. Soud za dané situace vycházel z ustanovení § 1144 a násl o. z. stran zákonného postupu při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Jako první způsob vypořádání spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti mezi účastníky řízení přichází do úvahy reálné rozdělení věci. S ohledem na dílčí závěr (na základě shody obou účastníků), že reálné rozdělení předmětné nemovitosti není možné, přichází do úvahy sekundárně přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu.

18. Po provedeném řízení přitom bylo zjištěno, že žalobce o předmětnou nemovitost již nemá zájem (oproti stanovisku v žalobě ze dne datum), tudíž mu tato nelze věc přikázat do jeho výlučného vlastnictví (viz ustanovení § 1147 o. z.), naopak o nemovitost projevil zájem žalovaný s tím, že žalobci vyplatí přiměřenou náhradu, tudíž do úvahy přichází tento způsob vypořádání předmětného spoluvlastnictví.

19. Stran výše přiměřené náhrady soud vyšel ze závěru znaleckého posudku vypracovaného tituly před jménem jméno FO ze dne datum, č. č. účtu, z něhož vyplývá, že tržní hodnota předmětné nemovitosti s ohledem na její stav, umístění, vybavení představuje částku částka, přičemž s touto hodnotou souhlasili v závěru řízení oba účastníci řízení. Protože žalobce měl ideální spoluvlastnický podíl ve výši ½ na předmětné nemovitosti, pak by přiměřená náhrada za zrušení předmětného spoluvlastnictví a přikázání věci do výlučného vlastnictví žalovaného představovala částku částka.

20. Soud se za dané situace zabýval tzv. solventností žalovaného, tedy skutečností, zda žalovaný bude schopen žalobce, jehož spoluvlastnické právo je rozhodnutím soudu omezeno, vyplatit – viz Rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka.

21. V tomto směru soud odkazuje na dokumenty předložené žalovaným, a to na nepodepsanou Smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. číslo a zejména na již uzavřenou Úvěrovou smlouvu stavebního spoření č. hodnota, z nichž obecně vyplývá, že žalovaný byl za posledního půl roku opakovaně prověřován různými bankami s ohledem na možnost poskytnout mu úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a že dle těchto bankovních institucí žalovaný prošel testem úvěruschopnosti (viz ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 84 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru) pro poskytnutí úvěru minimálně na částku částka.

22. Za stěžejní pro posouzení solventnosti žalovaného soud považuje Úvěrovou smlouvu stavebního spoření č. hodnota, na jejímž základě se banka žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši částka za účelem koupě rodinného domu či bytu. K tomu soud doplňuje, že dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, není nutné, aby spoluvlastník měl fakticky k dispozici částku vypořádání (tj. aby peníze tzv. složil na stůl), ale postačuje, pokud má k dispozici předschválený hypoteční úvěr. Soud má přitom za to, že žalovaný v této situace je, neboť uzavřel smlouvu na poskytnutí meziúvěru/úvěru ze stavebního spoření na částku částka, která odpovídá částce přiměřené náhrady za vypořádání předmětného spoluvlastnictví. Samotná skutečnost, že samotné vyplacení tohoto úvěru závisí na splnění dalších podmínek, podle soudu nevylučuje závěr o solventnosti žalovaného za dané situace.

23. Soud totiž musí přihlížet k dané situace a skutečnosti, že předmětný úvěr banka hodlá vyplatit za účelem pořízení domu či bytu (zde fakticky na „vyplacení žalobce“), ale teprve poté, co bude žalovaný zapsán do katastru jako vlastník nemovitosti, v projednávané věci tedy zjevně až po rozhodnutí soudu. Protože účastníci neuzavřeli smír, v jehož rámci mohli být účastníci smluvními stranami příslušného trojstranného vztahu mezi nimi a úvěrující bankou (který by odpovídal např. konceptu Smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. číslo), v němž by byly přímo upraveny práva a povinnosti žalobce, žalovaného a příslušné banky, nelze předpokládat, že ba jakákoli banka byla ochotna poskytnout úvěr, resp. vyplatit příslušnou sumu ve výši částka, aniž by byla zajištěna její pozice např. zřízením zástavního práva či požadavkem na přistoupení další osoby jako spoludlužníka. Za dané procesní a reálné situace tak nelze po žalovaném spravedlivě požadovat doložení čehokoli dalšího, neboť bez spolupráce obou spoluvlastníků (žalobce i žalovaného) se bude příslušná banka zdráhat poskytnout úvěr na částku částka, když nebude možné zapsat např. zástavní právo ve vztahu k celé nemovitosti, nikoli pouze ve vztahu k jednomu ze spoluvlastnických podílů a když tu nebude příslušné autoritativní rozhodnutí soudu stran vypořádání předmětného spoluvlastnictví.

24. K obavám žalobce, že nedojde k vyplacení přiměřené náhrady, soud uvádí, že předmětným rozhodnutím (výrok č. III) vznikne tzv. exekuční titul, na jehož základě se bude moci domáhat svého práva na vyplacení soudní, resp. exekuční cestou. Soud k tomu doplňuje, že v souladu se zásadou poctivosti dle § 6 o. z. má za to, že žalovaný své povinnosti z předmětného rozhodnutí splní, a to již s ohledem na jeho zájem vyřešit zjevně konfliktní situaci stran předmětné nemovitosti.

25. Ke lhůtě 60 dnů stanovené žalovanému k vyplacení částky náhrady částka žalobci soud uvádí, že tuto lhůtu považuje za přiměřenou okolnostem věci, kdy je zjevné, že žalovaný bude muset nechat zapsat nabytí výlučného vlastnického práva k předmětné nemovitosti ve prospěch své osoby do katastru nemovitostí (který má obecně lhůtu 30 dnů k provedení vkladu) a dále bude muset vstoupit do jednání s bankou k zajištění vyplacení úvěru, tudíž má soud za to, že lhůta 60 dnů bude dostatečná k tomu, aby žalovaný učinil potřebné kroky k tomu, aby předmětnou částku získal a aby tuto vyplatil žalobci. Tato lhůta rovněž bude dostatečně motivační k tomu, aby žalovaný příslušné kroky činil přiměřeně rychle. Soud má přitom za to, že stanovením takovéto lhůty budou dostatečně chráněna práva žalobce na vyplacení přiměřené náhrady, neboť ten nebude nepřiměřeně zatížen čekání na vyplacení částky částka.

26. Stran procesního postupu soud uvádí, že zamítnul návrh žalobce na provedení dotazu u ČSOB stavební spořitelny na ověření pravosti dokumentu Úvěrová smlouvy stavebního spoření č. hodnota, neboť má za to, že takový postup není namístě. Samotná skutečnost, že listina byla předložena žalovaným až v průběhu jednání dne datum nedokládá, že se jedná o falzifikát. Předmětný dokument byl žalovaným a příslušným pracovníkem banky řádně podepsán, přičemž ani zákonná úprava, ani text tohoto dokumentu neobsahují povinnost nechat tyto podpisy úředně ověřit. Samotná podmínka, že má dojít k ověření totožnosti totiž podle soudu neznamená požadavek na úřední ověření podpisu dle příslušných veřejnoprávních předpisů. Předmětný dokument nadto zjevně obsahuje příslušné formální náležitosti, které jsou soudu známy z jeho úřední činnosti stran postupu bank při uzavírání takovýchto smluv. Požadavek žalobce na zjištění formální struktury banky, resp. zda tento dokument za banku podepsala oprávněná osoba, považuje soud za obstrukční, neboť žalobce tímto zjevně fakticky nesouhlasil s tím, že dokument na jednání donesl samotný žalovaný a že jej nezaslal banka. Soud přitom nemá za to, že by validnost tohoto dokumentu ovlivňovalo to, kdo a jak jej na jednání soudu donesl, ale zda tento dokument existuje a zda byl soudu předložen. Samotná skutečnost, že postup žalovaného byl v tomto směru překvapivý (a rozhodně do budoucna nikoli doporučeníhodný) či neočekávaný, případně že žalobce požadoval, aby soud nařídil prodej předmětné nemovitosti, nezakládá důvod pochybovat o pravosti tohoto dokumentu a o solventnosti žalovaného. K tomu soud podpůrně doplňuje, že předložení zfalšovaného dokumentu by patrně představovalo naplnění skutkové podstaty trestného činu maření spravedlnosti dle ustanovení § 347a trestního zákoníku.

27. K požadavku žalobce na získání listin vyjmenovaných v tabulce C na straně 5 Úvěrové smlouvy stavebního spoření č. hodnota soud uvádí, že toto vyhodnotil jako nadbytečné a irelevantní. V posuzované věci zůstalo mezi účastníky sporné to, zda žalovaný je solventní, tj. zda je schopen v přiměřené době vyplatit žalobce, přičemž tato skutečnost dle soudu vyplývá již ze samotné úvěrové smlouvy. Soud sice nepopírá, že k vlastnímu vyplacení úvěru může dojít teprve poté, co žalovaný předloží bance další listiny vyjmenované v této tabulce, avšak to nezpochybňuje závěr, že tato smlouva o úvěru existuje a že bylo žalovanému „přislíbeno“ vyplacení tam uvedené částky. Soud připomíná výše uvedené, že faktické vyplacení úvěru je vázáno na rozhodnutí soudu o přikázání předmětné nemovitosti žalovanému, na což je předmětná úvěrovou smlouva „obecně“ navázána. Nelze tak čekat, že žalovaný za dané situace bude mít žalovaný tyto dokumenty k dispozici. Nadto by pro řízení zjevně ničeho nepřinesly, neboť za stěžejní soud považuje zjištění, že žalovaný má tzv. předschválený úvěr na vyplacení předmětné nemovitosti. K případným obavám žalobce, že tyto dokumenty žalovaný následně nevyhotoví či nedodá bance, soud odkazuje na výše uvedené, že předmětným rozsudkem je žalovanému uloženo vyplatit žalobci přiměřenou náhradu ve výši částka, kterou musí získat zjevně prostřednictvím této úvěrové smlouvy. Žalovaný tedy bude motivován ke splnění tam uvedeným podmínek a bude jednat s bankou za účelem vyplacení peněžních prostředků žalobci, aby se vyhnul případné exekuci, jež by jeho platební povinnosti navýšila o další nemalé náklady.

28. Návrh na výslech žalobce a žalovaného za dané situace soud zamítl pro nadbytečnost, neboť jejich prostřednictvím bylo navrhováno zjistit, jak a kdo se o předmětnou nemovitost stará, kdo ji užívá a kdo ji spoluvlastní. Tyto otázky přitom po provedeném řízení byly postaveny najisto, tudíž nebylo nutné v tomto směru provádět jakékoli dokazování. Soud rovněž neprovedl k důkazu listiny v podobě rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne datum č. j. spisová značka, blíže nespecifikovanými listinami ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích vedených pod spisovou značkou spisová značka a výslech Táni jméno FO, stejně jako 4 fotografiemi přiloženými jako příloha k podání žalovaného ze dne datum, neboť jejich prostřednictvím se žalovaný snažil prokázat podmínky pro přikázání předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví za situace, kdy žalobce původně rovněž navrhoval přikázání předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví. Protože ale žalobce v průběhu řízení toto stanovisko změnil, přičemž žalovaný setrval na stanovisku, že nemovitost požaduje přikázat do svého výlučného vlastnictví, soud postupoval dle ustanovení § 1147 o. z., dle kterého má přednost přikázání věci do vlastnictví jednomu ze spoluvlastníků před nařízením prodeje nemovitosti, tudíž provedení těchto důkazních prostředků nemohlo pro věc nic za dané situace přinést.

29. Návrh na provedení znaleckého posudku vypracovaného jméno FO ze dne datum č. číslo soud zamítl pro nadbytečnost a irelevantnost, neboť tento posudek byl proveden pro účely stanovení obvyklé ceny pro dědické účely ve stavu ke dni smrti zůstavitele (tj. k datu datum), tudíž by v daném řízení nic nemohl prokázat, neboť soud při stanovení ceny nemovitosti musí vycházet z aktuálního stavu rozdělované věci, přičemž znalecký posudek může být starý maximálně dva roky (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3093/2022).

30. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu se stanoviskem Pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 59/23, podle něhož „V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Protože soud v daném řízení nezjistil žádné důvody odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení jednomu z účastníků, rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

31. Výrok V a VI je pak založen na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého „Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.“ Protože stát v daném řízení platil znalečné na základě usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým soud přiznal znalkyni tituly před jménem jméno FO odměnu za zpracování znaleckého posudku celkem ve výši částka, přičemž účastníci poskytli zálohu na provedení tohoto důkazu ve výši částka (každý ve výši částka), zbývá státu uhradit částka částka. Protože v řízení byli oba účastníci stejně úspěšní a nejsou ani tvrzeny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, soud uložil oběma účastníkům rovným dílem uhradit soudu tuto částku, tj. částka každému.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.