OSLT 23 C 156/2025-67

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Coufalovou, MLB, ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 16 388,35 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky částka.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbytku se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. právnická osoba. (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“ nebo „původní věřitelka“) uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách, jíž si sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit (dále společně jen „smlouva“). Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěrový limit částka. Žalovaná však porušila závazky ze smlouvy, neboť překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Předchůdkyně žalobkyně proto zrušila poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek částka převedla dne datum na nově otevřený úvěrový účet č. č. účtu. Žalovaná dlužnou částku nesplácela řádně ani včas. Předchůdkyně žalobkyně proto zesplatnila celou dlužnou částku dopisem ze dne datum ke dni datum, vyzvala žalovanou k okamžité úhradě částky částka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku včetně příslušenství žalobkyni s účinností ke dni datum. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným dne datum. Uvedla, že se domáhá mimo jiné zaplacení dlužné jistiny úvěru částka, poplatků a smluvní pokuty částka.

2. Dále se žalobkyně domáhá plnění, neboť se žalovaná dostala do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu č. hodnota, který si sjednala předchůdkyně žalobkyně a žalovaná v rámci smlouvy. Nepovolený záporný zůstatek na uvedeném účtu činil částka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku včetně příslušenství žalobkyni s účinností ke dni datum. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným žalované. Následně si předchůdkyně žalobkyně a žalovaná sjednaly i poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k uvedenému běžnému účtu.

3. Jde-li o posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně kontrolovala aktuální interní a externí dluhy, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). Žalovaná deklarovala čistý měsíční příjem částka a celkový čistý měsíční příjem domácnosti částka. Předchůdkyně žalobkyně porovnala příjem žalované a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. V době podání žádosti o úvěr žalovaná neměla závazky.

4. Po podání žaloby dne datum žalobkyně vzala žalobu částečně zpět následujícími podáními: (i) ze dne datum, neboť žalovaná dne datum uhradila částka; (ii) ze dne datum, neboť žalovaná dne datum uhradila částka; (iii) ze dne datum, neboť žalovaná dne datum uhradila částka a (iv) ze dne datum, neboť žalovaná uhradila částka, tj. žalovaná po podání žaloby uhradila celkem částka.

5. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

6. S ohledem na obsah podání žalobkyně ze dnů datum a datum má soud za to, že je na místě řízení o žalobě ze dne datum zčásti zastavit, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. Žalovaná při jednání dne datum uvedla, že přišla o práci, nyní je na tom finančně špatně, celkem uhradila částka.

8. Ze smlouvy o flexikontu včetně Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba. z datum, sazebníku cen za peněžní a obchodní služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od datum uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne datum soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala pro žalovanou vést běžný účet, povolit debetní zůstatek do částka a žalovaná se zavázala vrátit předchůdkyni žalobkyně prostředky, které vyčerpá z běžného účtu do debetního zůstatku.

9. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne datum soud zjistil, že k běžnému účtu žalované č. č. účtu je sjednána služba „Anonymizováno“ s výší povoleného limitu: částka, RPSN: Anonymizováno %.

10. Z dokumentu označeného „číslo“ (č.l. Anonymizováno soudního spisu) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně eviduje o žalované následující: měsíční příjem žalované ve výši částka, měsíční příjem domácnosti žalované ve výši částka, žádné aktuální interní splátky a aktuální externí splátky ve výši částka.

11. Z výpisů z úvěrového účtu žalované č. Anonymizováno a Anonymizováno soud zjistil, že konečný zůstatek jistiny činil částka.

12. Z dokumentu označeného „platební historie“ soud zjistil, že žalovaná čerpala první úvěr ve výši částka.

13. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni datum.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně části Přílohy č. hodnota uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní včetně potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne datum, dohody ze dne datum soud zjistil, že na jejím základě jsou postupovány pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru nebo o bankovních produktech a službách specifikované v Příloze č. hodnota zmíněné smlouvy, které uzavřela mimo jiné předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka se svými zákazníky jako dlužníky a které předchůdkyně žalobkyně předčasně ukončila, případně u kterých prohlásila poskytnutý úvěr za splatný, a to se všemi právy s nimi spojenými. Listinou – dopisem označeným „Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalované, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Z podacího lístku právnická osoba. ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně dne datum odeslala žalované písemnost.

15. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu do datum. Z podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že zástupce žalobkyně téhož dne odeslal žalované písemnost.

16. Z výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku ze dne datum soud ověřil existenci žalobě.

17. Soud současně vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná řádně nesplácela úvěr a uhradila dlužnou částku pouze co do částka. Důkazní břemeno o opaku nese žalovaná, která sice tvrdila, že uhradila celkem částka, ale jde-li o úhradu částky částka ze dne datum, v.s. var. symbol, dle sdělení žalobkyně se jedná o úhradu ohledně jiné smlouvy – č. hodnota.

18. Po skutkové stránce má soud žalobkyní tvrzené skutečnosti za prokázané, zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, a to konkrétně, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, s žalovanou, jako dlužníkem, uzavřela smlouvu dne datum, na základě které žalované poskytla úvěr. Žalovaná se však dostala do nepovoleného debetního zůstatku ve výších částka plus částka, tj. celkem částka, žalovaná po podání žaloby uhradila toliko částka. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

19. Podle § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud tedy tuto věc posoudil podle právních předpisů platných do datum.

20. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

21. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

22. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

23. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

24. Soud shledal smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 a § 56 obč. zák.). Dobrými mravy judikatura rozumí „souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka) a současně jsou dobré mravy „spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti, poctivého jednání apod.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Východiskem úvah, zda je výkon práva v rozporu s dobrými mravy, je okolnost, že § 3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu „dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Výklad pojmu dobré víry podporuje i čl. 3 odst. 1 směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, který byl právě do § 56 obč. zák. implementován. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Z konkrétní judikatury, která se zabývá posuzováním souladnosti obsahu smluv s dobrými mravy, soud uvádí zejména nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11, ve kterém se Ústavní soud vyjádřil tak, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka uzavřel, že ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy.

25. V dané věci byla tvrzená jistina úvěru částka navýšena o poplatky a smluvní pokuty ve výši částka. V době, kdy byla smlouva uzavřena, nebyla zákonem stanovena poskytovatelům spotřebitelských úvěru povinnost zjišťovat úvěruschopnost dlužníka přímo zákonem, jako je tomu v současnosti v § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jistě však lze uzavřít, že i v době uzavření této smlouvy bylo nemravným a zájmům celé společnosti odporujícím jednání právní předchůdkyně žalobkyně, pokud poskytla úvěr žalované bez toho, aby řádně prověřila její schopnost úvěr splácet. Takový dlužník se v případě, kdy mu bylo poskytnuto více úvěrů, zápůjček atd., ocitl v neřešitelné situaci, v dluhové pasti. V projednávané věci soud považoval žalovanou, jakožto spotřebitele za slabší smluvní stranu. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně evidovala externí splátky žalované ve výši částka měsíčně, aniž by ověřila o splátky, jakých konkrétních úvěrů, půjček se jedná, v jaké výši byly žalované poskytnuty a s jakou dobou splácení, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že jednání předchůdkyně žalobkyně je v tomto případě v rozporu s dobrými mravy, a tedy smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák. a § 56 obč. zák.

26. Dle 451 odst. 1, 2 obč. zák. plnění právní předchůdkyně žalobkyně bez právního důvodu je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Z žalobních tvrzení vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku celkem ve výši částka (tj. částka plus částka). Žalovaná uhradila žalobkyni po podání žaloby celkem částka, přičemž v uvedeném rozsahu soud řízení zastavil po částečném zpětvzetí žaloby. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, neboť žalovaná se na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatilo o částku částka, právní předchůdkyně žalobkyně tuto částku žalované poskytla bez právního důvodu.

27. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 451 obč. zák. jako bezdůvodné obohacení.

28. Občanský zákoník neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, proto je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou obsaženou v předžalobní výzvě ze dne datum, danou k poštovní přepravě též dne datum. Dle předžalobní výzvy ze dne datum byla žalovaná povinna uhradit dlužnou částku do datum, tj. od datum je tak žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši (výrok II. rozsudku) z částek zohledňujících částečné úhrady žalovanou (tj. dne datum úhrada částky částka; dne datum úhrada částky částka; dne datum úhrada částky částka a dne datum úhrada částky částka).

29. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok III.), a to včetně žalobních nároků v podobě např. zákonných úroků z prodlení, smluvního úroku uvedených ve výroku III. z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán.

30. Soud dále konstatuje, že ve věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, přestože žalované byly dne datum doručeny do vlastních rukou mimo jiné žaloba a usnesení ze dne datum, č.j. spisová značka s výzvou k vyjádření dle § 114b odst. 1 o. s. ř., aby se žalovaná ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřila k připojené žalobě nebo aby sdělila ve stanovené lhůtě, jaký vážný důvod jí v tom nebrání, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3263/13, (bod 23) se podává, „…že nevyjádření se ve stanovené lhůtě fakticky finguje dispoziční úkon žalovaného, kterým je uznání nároku žalobce, ačkoliv ze skutečností známých soudu je zřejmé, že žalovaný není s nárokem uplatněným v žalobě srozuměn a aktivně v tomto směru v řízení vystupuje. Dikce ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. sice zdánlivě neposkytuje rozhodujícímu soudci prostor pro diskreci při jejich aplikaci, avšak obecná pravidla spravedlivého procesu včetně ústavních kautel podle čl. 36 Listiny musí být i v takovém případě respektována tak, aby byla nejen zachována rovnost stran soudního sporu, ale i přístup k soudu [nález sp. zn. IV. ÚS 2503/13 ze dne datum (N 49/73 SbNU 29)].“ Soud proto ve věci nařídil jednání, neboť má ve smyslu shora citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky povinnost vytvořit za řízení prostor, v němž účastníci mohou účinně uplatňovat a bránit svá práva. Fikce uznání je výjimečný nástroj, jehož použití, jak též uvedl Ústavní soud České republiky ve shora citovaném nálezu, je ospravedlněno jen v případech skutečně nepochybných, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 1024/15).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2, § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 44,50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,25 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,75 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. datum), tj. částky částka, sestávající z požadované částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 14,75 % ročně, tj. ve výši částka; úroku ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do datum, tj. ve výši částka; zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 14,75 % ročně, tj. ve výši částka. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce částka (tj. 72,25 %), sestávající z částky částka a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 12,75 % ročně od datum do datum, tj. ve výši částka; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 12,75 % ročně od datum do datum, tj. ve výši částka; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 12,75 % ročně od datum do datum, tj. ve výši částka; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 12,75 % ročně od datum do datum, tj. ve výši částka; a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 12,75 % ročně od datum do datum, tj. ve výši částka.

32. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění platném a účinném do datum (dále jen „a. t. do datum”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. do datum a z částky částka za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. do datum ze dne datum (viz usnesení Krajského soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. do datum; odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. od datum (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum, z částky částka za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum a z částky částka za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně paušální náhrady výdajů ve výši částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši částka (tj. za písemné podání – částečné zpětvzetí žaloby co do částky částka ze dne datum ) sestávající z částky částka dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši částka dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Z částky částka činí 44,50 % částku ve výši částka.

33. Pokud jde o odměnu za podání žalobkyně ze dne datum, kterým žalobkyně doplnila žalobu, soud odměnu za takovou právní službu nemohl žalobkyni přiznat. Je totiž povinností žalobkyně, profesionála v oboru finančních služeb, tvrdit a navrhnout soudu důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně ověření úvěruschopnosti žalované přímo v žalobě. Tato tvrzení a důkazní návrhy tedy měla obsahovat již žaloba, žalobkyně je však soudu postupně předkládala až k výslovné výzvě soudu.

34. Pokud jde o odměnu za další částečná zpětvzetí žaloby ze dnů datum, datum a datum, soud nemůže přiznat odměnu ani za tyto právní služby, neboť z jednání žalované: snahy postupně uhradit žalovanou částku bylo zřejmé, že žalovaná dle svých možností průběžně hradí a žalobkyně mohla učinit jediný úkon částečného zpětvzetí žaloby, nikoliv celkem pět podání. Soud proto přiznal odměnu za jediný úkon částečného zpětvzetí ze dne datum (viz odst. 32 shora).

35. Povinnost zaplatit náhradu nákladů k rukám advokáta žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.

36. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.