OSLT 15 C 151/2026-41

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Lorencovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvalým pobytem Lovosická 13, 410 02 Chotěšov, adresa úřadu ⟪LB:lb_004⟫ pro 30 287 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu další požadované částky ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do datum a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku částka s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, se adresa, IČ IČO, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 205150, jako původním věřitelem a postupitelem a společností Jméno žalobkyně., se sídlem adresa, IČ 2431617 zapsané v obchodním rejstříku vedeným Krajským soudem v Brně, oddíl B, vložka 8086, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši částka, žalovaný následně navýšil úvěr v celkové výši částka, který měl být nejpozději splacen dne datum. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se dostal prokazatelně do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný načerpaný úvěr do data splatnosti nesplatil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši částka. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši částka, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši částka a ze smluvního úroku částka nejpozději splatných dne datum, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Přirůstání smluvního úroku k jistině bylo sjednáno v úvodních ustanoveních smlouvy. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne datum převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. účtu Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu var. symbol. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce.

2. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl právním předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne datum byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši částka. Žalobkyně požaduje částku v celkové výši částka, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši částka a ze smluvního úroku částka nejpozději splatných dne datum, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaný vyplnil registrační formulář, kde napsal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní Smlouvy vůči původnímu věřiteli. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto číslo smlouvy. Po přijetí této platby žalovaný doplnil zbývající údaje, kterými byly mimo jiné číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl vedený peněžní účet a trvalé bydliště. Žalovaný byl povinen se seznámit s podmínkami, právy a sankčními ujednáními plynoucími z této Smlouvy. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne datum částku částka, dne datum další částku částka převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. účtu Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu var. symbol, 4540240402, 4540240403. Úvěr byl žalovanému poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne datum.

3. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz č.j. EPR č. účtu-5 dne datum, který však usnesením ze dne datum byl zrušen, neboť se nepodařilo doručit řádně žalované do vlastních rukou.

4. Soud v daném případě nařídil ústní jednání, zástupkyně žalobkyně se nedostavila, byla omluvena, žalovaný se k jednání nedostavil, bez omluvy, ačkoliv byl řádně předvolán soudem v souladu s o. s. ř. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Žalovaný se žádným relevantním způsobem nevyjádřil.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: z listiny nazvané smlouva o úvěru bylo zjištěno, že ke dni datum, č. úvěru 454024004 žalovaný obdržel celkovou částku částka, na účet č. č. účtu. Z úvěrových podmínek žalobkyně se podává, že v případě, že se klient opozdí s úhradami podle smlouvy, účtuje žalobkyně takzvaně účelně vynaložené náklady na vymáhání, například paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru.

7. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši částka. Žalovaný dle předložených dokladů neuhradil žalobkyni žádnou částku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, tzv. předžalobní upomínkou ze dne datum, když soud měl k dispozici i výpis podacího archu, prokazující odeslání této předžalobní výzvy.

8. Pohledávky bylo také řádně prokázáno předloženými listinami.

9. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: předchůdce žalobkyně měl uzavřít s žalovaným úvěr č. hodnota. Žalovaný smlouvu řádně nepodepsal. Dále bylo z listin prokázáno, že žalovaný neuhradil žádnou částku.

10. V daném případě soud přiznal žalobkyni pouze částku, která byla prokazatelně poskytnuta žalovanému, když dospěl k závěru, že nedošlo k řádnému uzavření úvěrové smlouvy, avšak žalovaný je povinen vrátit tzv. bezdůvodné obohacení, tedy částku, kterou bez právního důvodu přijal.

11. Dle § 2395 obč. zák. smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 1 odst. 2 in fine o. z. jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

13. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. i bez návrhu soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží.

15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od datum) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své tzv. bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

17. Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena odpovídajícími doklady.“ Pro úplnost soud dodává, že pokud dle § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum. Tento závěr je zcela odpovídající, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne datum sp. zn. spisová značka, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

19. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí její předchůdce jako poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného. Předtištěné prohlášení spotřebitele ve smlouvě o úvěru o tom, že se mu dostalo informací a vysvětlení, na jejichž základě je schopen posoudit, zda je pro něj vhodný, nemůže zastoupit splnění povinnosti věřitele přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším odpovídající potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a nespokojit se s předložením nedostatečných podkladů žalovaným (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. spisová značka).

20. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. S ohledem na uvedené závěry, soud věc posoudil tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná podle § 580 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem a zjevným narušením veřejného pořádku.

21. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

24. Žalobní nároky plynoucí z tvrzené uzavřené úvěrové smlouvy ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy (smluvní úroky). Tyto nároky jsou svou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku úvěrovému vztahu, který byl však dle soudu neplatně sjednán. Soud tedy částečně žalobu výrokem II. zamítl.

25. Žalovaný je povinen zaplatit přijaté peněžní prostředky ve výši částka spolu s úrokem z prodlení stanoveným podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v platném znění.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka.

27. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.

28. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány žádné okolnosti, které by odůvodňovaly prodloužení této lhůty, popřípadě stanovení dobrodiní splátek.

29. Přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit na platební místo dle § 149 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.