OSMB 15 C 347/2021-32

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 17 237,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 321,08 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 543,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 202,24 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 087,87 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 10 087,87 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 4 916 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 450,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), poté, co ověřila její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, smlouvu o zápůjčce dne 27. 1. 2019, číslo na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná převzala peníze v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná (Zákazník) se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem 10 079 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 146 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 916 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 017 Kč, celkem 60 týdenními splátkami po 368 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na 22. 3. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 26. 5. 2019. Původní věřitel postoupil s účinností ke dni 5. 1. 2021 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 4 200 Kč. Žalobce tak požaduje po žalované uhrazení celkové dlužné částky ve výši 17 237,08 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 087,87 Kč a dlužného poplatku ve výši 7 149,21 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 202,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 543,65 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 087,87 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 087,87 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaná nereagovala a zůstala dlužna žalovanou částku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, proti žalobě proto ničeho nenamítala.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě byl závazek žalované částečně plněn a měl být splněn na území České republiky, a proto může být žalovaná žalována u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“) a ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že Smlouva byla uzavřena dne 27. 1. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou jako zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy. Původní věřitel se ve smlouvě zavázal poskytnout Zákazníkovi zápůjčku v částce 12 000 Kč a Zákazník se zavázal zaplatit věřiteli za tuto zápůjčku poplatek v částce 10 079 Kč, který představuje úrok ve výši 2 146 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 916 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 017 Kč, a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit částku ve výši 22 079 Kč. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % p. a. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti, a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 3 smluvních podmínek, v 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky od první po předposlední činí 368 Kč a poslední činí 367 Kč, když první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z příslušné strany ze seznamu postoupených pohledávek (položka číslo) soud zjistil, že dne 18. 12. 2020 byla uzavřena mezi společností právnická osoba jakožto Postupitelem, a žalobkyní jakožto Postupníkem, smlouva o postoupení pohledávek, podle které přešly pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z o oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, který byl podle podacího lístku žalované poslán dne 25. 1. 2021.

6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 6. 2021 a z podacího lístku ze dne 28. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby s tím, aby uhradila částku 23 067,78 Kč. Z tabulek o umoření ze dne 27. 1. 2019 má soud za prokázané, že zachycuje jednotlivá zaúčtování splátek od žalovaného, jakož i zúčtování řádných úroků a poplatků, přičemž ke dni 26. 5. 2019 dlužná částka činila jistiny 10 087,87 Kč.

7. Přípisem zdejšího soudu ze dne 11. 11. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě doplnila žalobu tvrzením, že splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, dále zhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, které žalobkyně ověřila oproti dokumentům vyžádaným od žalované. Na podporu svých tvrzení doložila žalobkyně jako důkazy rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, kartu zákazníka (již spisem), mzdový výměr a písemný pokyn k dočasnému výkonu práce žalované, smlouvu o nájmu bytu žalované.

8. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: dne 27. 1. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 12 000 Kč, což žalovaná svým podpisem potvrdila. Žalovaná měla tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10 079 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 146 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 916 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 017 Kč, a to celkem 60 týdenními splátkami po 368 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná si svůj závazek řádně a včas neplnila, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatila pouze částku 4 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedla pohledávku za žalovanou na žalobkyni a tuto skutečnost jí písemně oznámila. Žalovaná na úhradu zbylé části jejího dluhu nezaplatila ničeho ani poté, co k tomu byla právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzvána.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle Římské úmluvy o právu použitelném pro smluvní závazky číslo EHS, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Smluvní strany si však rozhodné právo pro svůj závazkový vztah nezvolily. Soud proto aplikoval právo České republiky podle čl. 4 odst. 2 této úmluvy, jelikož smlouva nejúžeji souvisí se zemí, v níž má strana, která je povinna plnit předmět smlouvy, v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště.

11. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále„ o. z.“), přičemž podle § 2395 tohoto zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

13. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem.

18. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované, že na její požádání a v její prospěch poskytne peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se jí zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně částku 12 000 Kč žalované poskytla, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku a zaplatit poplatek v souhrnné výši 10 079 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 146 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 916 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 017 Kč v pravidelných týdenních splátkách, avšak ta svůj závazek nedodržela a dostala se tak dle § 1968 o. z. do prodlení Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřeli v souladu s § 1879 a násl. o. z. smlouvu o postoupení pohledávky, na jejímž základě práva a povinnosti z uzavřené smlouvy přešly na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je neplatné. Mezi Právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla ujednána povinnost žalované zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně též poplatek ve výši 4 916 Kč za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení. Soud takovéto právní jednání shledal neplatným, a to pro rozpor s dobrými mravy, jelikož není ve smlouvě ani smluvních podmínkách nijak blíže definován a z obsahu závazku není jasné, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, co je v něm obsaženo a za co je tedy hrazen. Žalovaná mohla nabýt dojmu, že uvedenou částku hradí za něco jiného než ve skutečnosti je. Otázkou rozporu právního úkonu s dobrými mravy se zabýval i Nejvyšší soud, a to zejména v rozsudku ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4900/2010, kde se uvádí:„ Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy netvoří společenský normativní systém, nýbrž jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti, poctivého jednání apod. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních.“ Soud tudíž nárok co do výše 4 916 Kč jako nedůvodný výrokem II. rozsudku zamítl

20. S ohledem na shora uvedené shledal soud žalobu důvodnou pouze částečně. Z listin předložených žalobkyni plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost plynoucí jí ze smlouvy splnila, zatímco žalovaná se dostala s vracením poskytnutých finančních prostředků do prodlení. V souladu s doposud uvedeným soud výrokem I. uložil žalované povinnost k úhradě částky ve výši 12 321,08 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 543,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 202,24 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 087,87 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 10 087,87 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalované.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu 20% nákladů řízení (60% úspěch – 40% neúspěch) v částce 450,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 237,08 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, celkem 2 252 Kč, z toho 20% činí 450,40 Kč.

22. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.