OSMB 19 C 44/2023-17

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 55 819,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 019,75 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 7. 3. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně z této částky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba co do ⟪LB:lb_001⟫ -) částky 1 800 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 182,37 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ -) zákonného úroku z prodlení z částky 54 019,75 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75% ročně, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 15 446,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 24. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 819,75 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském kontokorentním úvěru anonymizováno číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr tak, že žalovanému povolila debetní zůstatek jeho běžného účtu do výše maximálně sjednané částky a prováděla platební příkazy žalovaného i přesto, že na jeho běžném účtu nebyl dostatek kreditních prostředků pro jejich úhradu. Čerpání úvěru započalo dne 3. 12. 2021. Žalobkyně a žalovaný se ve smlouvě dohodli na vrácení poskytnutého úvěru spolu s poplatky a úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 250,82 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru tak, že ani po opakovaných výzvách ze strany žalobkyně nevyrovnal nepovolený debetní zůstatek. V důsledku porušení podmínek čerpání kontokorentu byl dne 7. 4. 2022 celý zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatněn a žalovaný byl vyzván dnem 4. 10. 2022 k úhradě dlužné částky. Žalovaný zůstal žalobkyni na jistině dlužen 54 019,75 Kč, na úrocích z prodlení ke dni zesplatnění částku 3 182,37 Kč, na sankčních poplatcích 1 800 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 54 019,75 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 19. 2. 2020 Smlouvu o bankovních produktech a službách, jejímiž součástmi jsou listiny Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách a Zvláštní ujednání ke kontokorentnímu úvěru anonymizováno podepsané oběma stranami dne 23. 6. 2020. Ve smlouvě byl ujednán produkt anonymizováno k běžnému účtu č. bankovní účet s výší povoleného limitu (debetního zůstatku) 45 000 Kč ode dne 23. 6. 2020 s úrokovou sazbou 21,99 % p. a., RPSN byla sjednána ve výši 25,30 %. Celková částka splatná spotřebitelem byla stanovena ve výši 47 560,89 Kč. Žalovaný se zavázal splácet žalobkyni čerpané peněžní prostředky průběžně připisováním peněžních prostředků ve prospěch běžného účtu a uhradit úroky z úvěru a poplatky (Smlouva o bankovních produktech a službách, Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, Zvláštní ujednání ke kontokorentnímu úvěru anonymizováno). Nedílnou součástí smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru anonymizováno, z jehož části 3 soud zjistil oprávnění žalobkyně zesplatnit úvěr v případě prodlení žalovaného a překročení úvěrového limitu, a též oprávnění žalobkyně převést čerpaný anonymizováno na úvěrový účet s názvem Splatný anonymizováno s tam uvedenými úroky (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru anonymizováno). Žalobkyně ani netvrdila, že by před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného srovnáním jeho měsíčních příjmů a výdajů, včetně příjmu celé domácnosti, s přihlédnutím k dosavadním závazkům žalovaného, nadto soud zjistil z čl. IV zvláštních ujednání k anonymizováno, že žalovaný potvrdil (krom dalšího), že mu žalovaná s dostatečným předstihem před sjednáním úvěru poskytla povinné informace před uzavřením smlouvy, náležité vysvětlení, zejména předsmluvních informací včetně důsledků prodlení žalovaného s úhradou dluhů tak, aby žalovaný byl schopen posoudit, že úvěr odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Žalobkyně vedla kontokorentní úvěr na úvěrovém účtu č. bankovní účet, žalovaný načerpal úvěr ve výši 54 019,75 Kč dne 3. 12. 2021 převedením úvěrované částky na běžný účet č. bankovní účet. Podle jednotlivých výpisů z účtu za období od 3. 12. 2021 do 31. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s pravidelnými plněními na kontokorentní úvěr. Žalobkyně proto ke dni 7. 4. 2022 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného dopisem ze dne 9. 4. 2022 k úhradě celkové částky 54 019,75 Kč se splatností do 25. 4. 2022 (platební historie, výpisy k úvěrovému účtu za období číslo – číslo, oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou ke splacení dluhů z úvěru ze dne 9. 4. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 12. 4. 2022). Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení dlužné částky vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 4. 10. 2022, podanou k poštovní přepravě téhož dne (předžalobní upomínka ze dne 4. 10. 2022 a poštovní podací arch ze dne 4. 10. 2022).

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Na základě provedeného dokazování soud nemá pochybnosti o charakteru předmětné smlouvy o kontokorentním úvěru jako o úvěru spotřebitelském ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Soud však nemá za to, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem, jak ustanovení tohoto zákona vyžadují, tedy s odbornou péčí. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který prokazoval, že byly úvěrujícím pořízeny a uchovány informace o úvěruschopnosti žalovaného tak, jak vyžaduje § 78 z. s. ú. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být žalobkyní, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet.

9. K dané problematice soud poukazuje například na skutečnosti, že pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom by nic neměnilo, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

10. Z tohoto pohledu tedy ani neobstojí smluvní ustanovení čl. IV zvláštních ujednání k anonymizováno o poskytnutí povinných informací před uzavřením smlouvy, náležitého vysvětlení, zejména předsmluvních informací včetně informací o důsledcích prodlení žalovaného s úhradou dluhů, daných žalovanému, aby byl schopen (sám; pozn. soudu) posoudit, že úvěr odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Ze zákona o spotřebitelském úvěru je zcela zřejmá odpovědnost úvěrující osoby za zjištění úvěruschopnosti dlužníka.

11. Nadto z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému bylo v době blízké před poskytnutím úvěru vedeno již několik exekučních řízení, tedy kdyby jej žalobkyně lustrovala v rejstřících, do kterých bankovní i nebankovní subjekty ukládají informace o svých dlužnících, nemohla by hodnotit žalovaného jako úvěruschopného.

12. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

13. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

15. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

16. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvají na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o kontokorentním úvěru dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen zapůjčené peněžní prostředky vrátit.

18. Žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o kontokorentním úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

19. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 54 019,75 Kč, kterou jí žalovaný nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, ve zbylém rozsahu však žalobu zamítl.

20. Co se týče zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl v rozsahu uvedeném ve výroku II., s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému, a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 7. 3. 2023, do zaplacení.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (žalovaný byl úspěšný jen nepatrně co do 3,2 %), nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 15 446,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 233 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55 819,75 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 920 Kč ve výši 2 293,20 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.