OSMB 9 C 230/2025-79

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení částky 59 262 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení, úrok ve výši 77,73 % ročně z částky částka ode dne datum do datum ve výši částka a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka.

III. Žádný z účastníků nemá právo na zaplacení náhrady nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne datum doručenou Okresnímu soudu v adresa (dále jen soud) se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí jímž by soud uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím, s poukazem zejména na následující skutečnosti: účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen smlouva), na jejímž základě téhož dne vyplatila žalované na účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaná se smlouvou zavázala žalobkyni úvěrové prostředky vrátit, společně s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 77,73 % ročně, v 42měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 14. dni v měsíci počínaje měsícem červencem 2024. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, na základě podkladů získaných od žalované, údajů z databází, jakož i z jiných zdrojů. K prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně sdělila, že žalovanou prověřila na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované). Bylo tak zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací), žalovaná byla lustrována v insolvenčním rejstříku, kde nebyla evidována, žalovaná neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná uhradila žalobkyni pouze 2 splátky ve výši částka. Následně již neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu smluvních pokut dle bodu 6. 1 smlouvy, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2 smlouvy. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátky došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu datum (bod 6.4. smlouvy). Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem částka byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalovaná novou jistinu úvěru v den zesplatnění neuhradila, a byla proto povinna dle bodu 6.5 smlouvy zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne datum, až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné pohledávky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení, pohledávku ve výši částka, úrok ve výši 77,73 % ročně z částky částka ode dne datum do datum ve výši částka a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky částka od 14 12. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka. Žalobkyně žalovanou vyzvala k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, které soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

5. Z návrhu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, dodatku č. hodnota a oznámení o schválení úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit žalobkyni vrátit částku částka ve 42měsíčních splátkách po částka splatných každého 14. dne v měsíci. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku při zápůjční úrokové sazbě ve výši 77,73 % ročně. Žalovaná ve smlouvě uvedla, že úvěr má být vyplacen na účet č. č. účtu.

6. Z Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně žalované potvrdila uzavření smlouvy o úvěru, připojila splátkový kalendář.

7. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy seznámena s jejími právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy.

8. Z hodnocení klienta ze dne datum soud zjistil, jak žalobkyně posuzovala žalovanou, kdy vycházela z příjmu žalované ve výši částka, ze zaměstnání, výdaje žalované byly částka jako částka životního minima a částka částka výdaje za bydlení. Výdaje žalované dle názoru žalobkyně činily částka, rezerva na splátky částka. Žalobkyně zaznamenala další údaje žalované.

9. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že žalobkyně žalovanou prověřila s výsledkem, že žalovaná má kód příznaku 9.

10. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalobkyně žalovanou prověřila v registru SOLUS se závěrem, že žalovaná neměla k datu datum žádný negativní záznam.

11. Z fotografií občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované z jejího občanského průkazu.

12. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne datum odeslala na účet žalované č. č. účtu pod VS 91003326437 (číslo smlouvy) částku částka.

13. Z výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanou upomínala o zaplacení splátek č. hodnota a 4, s jejichž úhradou byla žalovaná v prodlení, současně upozornila na možné zesplatnění úvěru dle podmínek smlouvy.

14. Z výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanou upomínala o zaplacení splátek č. hodnota, 4 a 5, s jejichž úhradou byla žalovaná v prodlení, současně upozornila na možné zesplatnění úvěru dle podmínek smlouvy.

15. Z oznámení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanou písemně informovala o automatickém zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě celkové částky částka, která byla ve výši částka dlužnou původní jistinou, ve výši částka úrokem přirostlým ke dni zesplatnění úvěru, ve výši částka smluvní pokutou a ve výši částka náhradou nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

16. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy uhradila v období od datum do datum celkovou částku částka.

17. Předžalobní výzvou ze dne datum včetně podacího archu z téhož dne žalobkyně doložila, že žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky vyplývající ze smlouvy o úvěru.

18. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované na základě jimi dne datum uzavřené smlouvy částku částka. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit žalobkyni vrátit částku částka ve 42měsíčních splátkách po částka splatných každého 14. dne v měsíci. Žalovaná žalobkyni na splátkách uhradila částku částka. Žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.

19. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 an. o. z.

20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C-679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

29. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

30. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

31. Účelem povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele je, aby poskytovatelé úvěru jednali zodpovědně a aby nebyly úvěry poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, přičemž takoví spotřebitelé se následně mohou dostat do tzv. dluhové spirály.

32. Lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení situace žalované, resp. její úvěruschopnost, když vycházela zejména z jeho neúplného a podhodnoceného tvrzení (výdajů částka zahrnující bydlení, stravu, dopravu, ošacení, výdaje za volný čas, k tomuto nebyly doloženy ani výpisy z účtu žalované). Od žalované si žalobkyně nechala doložit pouze její příjmy, a to ze zaměstnání. Výdaje nebyly doloženy vůbec. Žalobkyně sice uvedla, že žalovanou lustrovala v insolvenčním rejstříku, ale toto rovněž nedokládá. Žalobkyně ani netvrdila, že by provedla lustraci žalované v centrální evidenci exekucí. V tomto směru nelze za dostatečné přijmout obecná ustanovení smlouvy a podpis smlouvy ze strany žalované jakožto obeznámeného s pravidly pro udělování úvěrů. Žalobkyně měla mít i důvodné pochybnosti o možnosti žalované zapůjčenou částku spolu s příslušenstvím splácet a měla tak i za povinnost vyžádat si po žalované i další doklady. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti, a nikoliv pouze k námitce žalované. Smlouva o úvěru uzavřená žalobkyní a žalovanou je tak pro neprokázání splnění povinnosti řádně zkoumat a posuzovat úvěruschopnost spotřebitele podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním.

33. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by situaci žalované před uzavřením smlouvy více zkoumala, tj. že řádně posoudila možnosti žalované pohledávku splácet. K tvrzeným údajům žalobkyně nepředložila důkazy prokazující jejich pravdivost, například výpis z účtu či nájemní smlouvu. Zda žalobkyně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, žalobkyně nedoložila, ač toto bylo tvrzeno, lustraci v rejstříku exekucí žalobkyně ani netvrdila.

34. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.

35. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně v pozici poskytovatele úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, tj. částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalované byla poskytnuta částka částka a žalovaná zaplatila částka. adresa 418 Kč tedy představuje výši bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně, žalobkyně tak po právu nárokuje svou pohledávku co do uvedené výše. Výrokem I. rozsudku soud proto vyhověl žalobě co do částky částka.

36. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy, byl soud povinen žalobu co do zbývající části žalobního nároku zamítnout, tj. co do částky částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení, úrok ve výši 77,73 % ročně z částky částka ode dne datum do datum ve výši částka a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka.

37. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky zejména z níže uvedených důvodů. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka.

38. Pro úplnost soud konstatuje, že mimo jiné i samotné smluvní ujednání o úroku ve výši 77,73 % p. a. lze považovat za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Taková výše úroku totiž podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení měla větší úspěch žalovaná, které ale žádné náklady řízení nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu (žalovaná nebyla zastoupená a zůstala v řízení nečinná).

40. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 30 dnů od právní moci rozsudku, kdy soud může lhůtu pro splnění povinností prodloužit. Soud při zohlednění procesní neaktivity žalované a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalované vrátit zbytek obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalované. Protože ovšem žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v možnostech soudu nebylo zjistit její majetkové poměry, její možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.