OSMB 9 C 293/2025-22

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované I ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 24 988 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky částka, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení i zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v adresa dne datum domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněných povinností žalovaného ze smlouvy o úvěru č. hodnota, kterou uzavřela se společností právnická osoba., IČO IČO (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum, přičemž pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši částka, dále paušální ceny za plnění a služby související s poskytnutím úvěru ve výši částka, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po částka s tím, že poslední splátka byla splatná do datum. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne datum ve výši částka, s tím, že celkem žalovaná uhradil částka. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, která činila na jistině úvěru částka, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši částka. Dále žalobkyně požadovala po žalované smluvní pokutu ve výši částka, úrok vyčíslený od datum do datum z dlužné jistiny ve výši částka, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do datum ve výši částka a dále úrok ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru ve výši částka za dobu od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši částka od datum do zaplacení. Žalovaná přes předžalobní výzvu doručenou dne datum dlužnou částku neuhradila. právnická osoba výzvě soudu žalobkyně ve věci ověření úvěruschopnosti žalované sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnosti žalované lustrací žalované z veřejně dostupných databází ISIR, SOLUS, BRKI, NRKI. Dále byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové a jiné poměry a tyto informace od žalované uvedené v žádosti o úvěr ze dne datum byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované (pracovní smlouva a výplatní pásky). Z těchto vyplývá, že žalovaná byla od datum zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba., výše měsíčních příjmů činila částka a výdajů částka, použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku částka.

3. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně, ani žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřily a s tímto postupem soudu tak tzv. fikcí souhlasily (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Na základě předložených listin soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaná dne datum žádala právní předchůdkyni žalobkyně, společnost právnická osoba., o poskytnutí úvěru v částce částka. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši částka, které se žalovaná zavázala uhradit ve 14měsíčních splátkách po částka s tím, že RPSN bylo sjednáno ve výši 272,48 %. Žalovaná měla dále podle textu smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku spolu s úrokem v pevné výši částka, dále paušální cenou za plnění a služby související s poskytnutím úvěru ve výši částka za administrativní činnost, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši částka, tj. celkem částka (zjištěno ze Smlouvy o úvěru a předpisu splátek). Žalovaná uhradila celkem částku ve výši částka (zjištěno z transakční historie). V rámci ověření úvěruschopnosti byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové a jiné poměry, s tím, že uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnána na dobu neurčitou, výše měsíčních příjmů činila částka a výdajů částka (zjištěno ze žádosti o úvěr ze dne datum, pracovní smlouvy a výplatních pásek). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámila. K zaplacení dluhu byla žalovaná naposledy vyzvána zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby doručené dne datum. Žalovaná na výzvu nijak nereagovala a ničeho již nezaplatila.

5. Soud věc posoudil podle následujících ustanovení:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně měla v úmyslu uzavřít s žalovanou smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná, a to na straně úvěrované, smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Soud se dále zabýval otázkou platnosti Smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 580 a 588 o. z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby.

8. Ohledně zkoumání nemravnosti či mravnosti úroků a dalších ustanovení úvěrových smluv se dříve judikatura klonila k závěru, že tyto mohou být zkoumány pouze na námitku žalované- žalovaného. Nicméně s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Ústavního soudu ČR, kteří zaujali postoj takový, že spotřebitel musí být chráněn ex offo (z úřední povinnosti), a to i přes znění § 87 odst. 2 ZSÚ, které hovoří o nutnosti vznesení námitky, pak lze konstatovat, že je nutné spotřebitele chránit ex offo, a to i s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR, která uvedla, že dobré mravy buďto porušeny jsou a právní jednání je pak absolutně neplatné nebo porušeny nejsou a právní jednání je platné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Absolutní neplatnost je v občanském zákoníku upravena v § 588 o. z., kde je rovněž uvedeno, že k ní soud přihlédne i bez návrhu (tedy ex offo). Soud je tak dle nové úpravy ve světle aktuální judikatury oprávněn přihlédnout k tomu, že jsou úroky, či jiná smluvní ujednání nemravná ex offo (je-li nemravnost zjevná, tedy nepochybná, resp. „do očí bijící“) a nikoliv až na základě námitky žalovaného.

9. Jak bylo uvedeno výše, důležitým ukazatelem není jen úroková míra, ale i RPSN, které zahrnuje jak úrokovou míru, tak i poplatky spojené s úvěrem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

10. Soud poukazuje na to, že i pokud by byla smlouva shledána platnou, pak by mimo jistinu nemohly být přiznány žádné jiné náklady úvěru (úrok, poplatek za administrativní činnost, bezhotovostní inkaso, pojistná smlouva). To je patrné z toho, že žalovaná neměla dle formulářové smlouvy možnost se těmto nákladům vyhnout. RPSN bylo sjednáno ve výši 272,48 %. % ročně, což lze považovat za nemravné náklady úvěru. Soud v tomto ohledu poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v adresa ze dne datum, sp. zn. incidenční spisová značka, kde je uvedeno „Soud se pak rovněž ztotožňuje s názorem žalované, že poplatek za poskytnutý úvěr sjednaný ve Smlouvě skutečně je jakýmsi skrytým úrokem, neboť je zcela bezvýznamné, že Smlouva hovoří o odměně za poskytnutí úvěru, převyšující poskytnutou částku, a současně nestanoví žádný explicitní úrok; jediným relevantním parametrem smlouvy je roční procentní sazba nákladů (RPSN), tedy vlastně cena, kterou příjemce úvěru platí za jeho poskytnutí (stejně i např. rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne datum č. j. incidenční spisová značka). V daném případě RPSN, jak je uvedeno i v samotné Smlouvě, činí 177,51 %, což je sazba jednoznačně přemrštěná a neobvykle vysoká. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že v době uzavření Smlouvy se obvyklá RPSN jiných bankovních i nebankovních institucí pohybovala v rozmezí 5-20 %, tudíž sazba žalobce ji převyšuje v průměru až dvanáctinásobně. Ujednání o tom ve Smlouvě pak soud vyhodnocuje jako rozporné s dobrými mravy a (relativně) neplatné podle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. spisová značka), přičemž toto ujednání lze od Smlouvy oddělit při zachování její platnosti, tudíž jde o neplatnost toliko v této části Smlouvy (srov. § 576 o. z.).“.

11. S ohledem na výše uvedené tak soud uvádí, že poplatky, kterým se žadatel o úvěr nemůže vyhnout, resp. zvolit si, zdali je bude platit či nikoliv (zde úrok, poplatek za administraci a odměna za hotovostní inkaso splátek), byly spjaty pevně se smlouvou, je nutné považovat za celkové náklady úvěru (RPSN), které mohou být nemravné, neboť může docházet k tomu, že náklady na úvěr jsou rozdělovány do různých mandatorních nákladů spjatých s úvěrem, aby byla například snížena výše samotných úroků a úvěrová smlouva nepůsobila nevýhodně či lichevně. Poskytovatel úvěru může výši poplatku a úvěru v podstatě libovolně formálně nastavit. Nepochybné je však to, že důležitá je pro poskytovatele úvěru skutečnost, že dostane spolu s úvěrem další finanční prostředky (lhostejno jak jsou formálně označeny – zda jako úrok, poplatek či jinak; od tohoto formálního rozlišování názvu nákladů úvěru abstrahuje právě RPSN).

12. V daném případě soud zhodnotil, že i přesto, že se jedná o úvěr splatný za 14 měsíců, je zcela jasné, že RPSN nemůže odpovídat průměrným sazbám úrokových sazeb dlouhodobých úvěrů, jelikož v případě krátkodobých („měsíčních, ročních“) úvěrů administrativní poplatek za úvěr v podstatě „nadhodnotí“, s ohledem na krátkou splatnost, výši ročního RPSN nad běžnou úroveň, což je specifické pro daný typ krátkodobého úvěru. Nicméně i přesto lze shledat, že RPSN ve výši přes 200 % ročně je již dosti vysoká a příčící se zjevně dobrým mravům. Poskytovatel musí brát v potaz při poskytování úvěru i výši RPSN a byť poplatek za poskytnutí úvěru vyjadřuje v podstatě určitou administrativní zátěž s poskytnutím úvěru, pak nelze souhlasit s tím, že by u ročních úvěrů RPSN mohlo dosahovat hodnoty stovek procent.

13. S ohledem na výše uvedené soud Smlouvu o úvěru posoudil jako částečně neplatnou, a to pokud jde o sjednaný úrok, do kterého je nutno zahrnout veškeré poplatky spojené s úvěrem, jak uvedeno výše. Důvodem této částečné neplatnosti je zjevný rozpor s dobrými mravy. Podle názoru soudu musí být hlediskem dobrých mravů jako ultima ratio posuzována veškerá první jednání a takovému postupu není nikterak na překážku zákonná úprava zakázaných ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 1813 o. z. a soud jej na projednávanou věc neaplikoval. Neplatné ujednání o úroku nelze změnit (moderovat) ve smyslu § 577 o. z., neboť by tak tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 582 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Taková interpretace § 577 o. z. je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze datum, Banco Español de Crédito jméno FO proti jméno FO, C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze datum, Kanyeba jméno FO a Deroga, C-349/18 – C-351/18 ).

14. Na základě výše uvedeného soud tedy ohledně úvěru dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka a žalovaná uhradila z tohoto titulu celkem částku částka. Zbývá tedy uhradit na jistině částku částka. Pokud se týče nároku na úrok, ten žalobkyni nevzniknul, neboť ujednání o úroku je neplatné. Žalobkyni nevzniknul ani nárok na uhrazení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, přestože žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky až dopisem doručeným dne datum, přičemž stanovila lhůtu k úhradě do datum. Splatnost tak měla nastala tedy nejdříve až dnem datum. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ ovšem vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě těchto sporů je to soud, kdo určuje splatnost zbývající části jistiny dle § 87 odst. 2 ZoSÚ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. S ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny dosud nenastala (ani na základě dohody stran - možností žalované podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ani na základě rozhodnutí soudu), nemohl zatím vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

15. Soud tak vyhověl žalobě co do částky částka, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a co do zbývajícího nároku žalobu zamítnul.

16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do částky částka, žalovaná co do částky částka, náhrada nákladů řízení by tak náležela převážně úspěšné žalované. Jelikož však žalované v průběhu řízení nevznikly žádné náklady, respektive žalovaná, která byla v řízení nečinná, případně vzniklé náklady řízení neuplatňovala, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku – tj. že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

17. Co do lhůty k plnění soud uvádí, že při zohlednění procesní neaktivity žalované, s ohledem na předložené listinné důkazy (výše splátek dle smlouvy) a též výši přiznané částky, stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalované vrátit zbytek obohacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalované, z důvodu její nečinnosti nebylo v možnostech soudu zjistit aktuální majetkové poměry žalované, její možnosti a schopnosti. Soud proto za přiměřenou lhůtu splatnosti považoval 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy narozdíl od žalované, nebude mít poskytnutí delší lhůty k plnění vážný dopad do majetkových práv žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.