OSMB 13 C 122/2026-50

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 23 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka, splatných vždy do 25. kalendářního dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude rozsudek právní moci, s tím, že v případě prodlení s úhradou, byť i jediné splátky dle shora uvedeného, a to i částečně, se stává splatným celý zbytek dluhu.

II. Žaloba se co do částky částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku částka.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku částka s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a to tak, že částku částka převedla na účet žalovaného dne datum a částku částka převedla na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky, v žádosti uvedené jako celková cena úvěru ve výši částka, žalobkyni vrátí v pravidelných 20 splátkách po částka měsíčně splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně. Splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den datum. K uzavření smlouvy mezi stranami došlo elektronickou formou tzv. verifikační platbou ve výši částka zaslanou žalovaným na účet žalobkyně č. č. účtu pod variabilním symbolem, kterým bylo číslo úvěrové smlouvy. Žalovaný nesplácel žalobkyni úvěr v dohodnutých splátkách řádně a včas, celkem dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný před podáním žaloby částku ve výši částka. Žalovaný je ke dni podání návrhu v prodlení s částkou ve výši částka představující bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalobkyně požaduje krom dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od datum do zaplacení.

2. K ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že využila veřejně dostupné informace, jako např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva z databáze právnická osoba. Dále vycházela z údajů veřejných registrů a rejstříků jako je insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí, z výpisu z registru REPI a z údajů, které žalovaný sám žalobkyni uvedl přímo do žádosti o spotřebitelský úvěr, a které obsahovaly mj. také informace o příjmech a výdajích žalovaného s tím, že žalobkyně pravost příjmů ověřila. Žalovaný byl schopen splátku částka platit.

3. Soud ve věci rozhodl dne datum elektronickým platebním rozkazem č.j. EPR č. účtu-6, kterým návrhu žalobkyně zcela vyhověl. Proti citovanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor. Ve vyjádření žalovaný uvedl, že žalobkyně mu úvěr poskytla, přestože řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost. Žalovaný uvedl, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná z důvodu řádného nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného coby spotřebitele a současně z důvodu rozporu smlouvy s dobrými mravy. Žalobkyně si před podpisem smlouvy neobstarala žádné dokumenty, ze kterých by zjistila relevantní informace, ani neprovedla nahlédnutí do příslušných databází. Žalovaný dále uvedl, že v souvislosti se smlouvou uhradil celkem částku částka. Žalovaný dále uvedl, že je připraven uhradit žalobkyni částku ve výši částka, a to s odkazem na rozsudek NS ze dne datum, sp. zn. spisová značka v měsíčních splátkách ve výši částka. Ve svém tvrzení dále uvedl, že v době uzavření smlouvy měl již další finanční závazky, které řádně splácel. Po uzavření smlouvy se však dostal do tíživé finanční situace, kdy souhrn jeho běžných závazků, běžných měsíčních nákladů a prostředků nezbytných k zajištění základních životních potřeb přesáhl výši jeho pravidelného příjmu. Současně žalovaný uvedl, že v daném období čelil velmi obtížné osobní situaci, kdy se potýkal se závislostí na hazardních hrách. Od prosince 2025 pravidelně dochází na terapeutická sezení, kde se aktivně snaží svůj problém řešit a předcházet jeho opakování. Žalovaný dále uvedl, že se nevyhýbá svému závazku a chce zapůjčené peníze žalobkyni vrátit, je však schopen zaplatit žalobkyni pouze nezaplacenou obdrženou jistinu ve zbývající části, a to ve splátkách ve výši částka měsíčně.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili žalobkyně a žalovaný k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.

5. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“) a z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši částka, přičemž výše úvěru z toho činila částka. adresa 500 Kč, hrazená žalobkyní na pokyn žalovaného, byla určena pro zprostředkovatele jako provize. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou pravidelných 20 splátek po částka měsíčně. Datum první splátky bylo stanoveno na den datum, poslední splátky na den datum. RPSN byla sjednána ve výši 37,9 % ročně. Splátky měl žalovaný poukazovat na účet žalobkyně číslo účtu č. účtu s variabilním symbolem var. symbol (číslo úvěrové smlouvy). Do smlouvy o úvěru žalovaný uvedl svůj bankovní účet číslo č. účtu. Smlouva byla podepsána žalovaným verifikační platbou ve výši částka, což bylo prokázáno Potvrzením o provedení transakce ze dne datum.

7. Z výpisů z účtu doložených žalovaným soud zjistil žalovaný uhradil žalobkyni celkem částka, a to 5 splátkami po částka, a to dne datum, datum, datum, datum a datum.

8. Z pohybů na účtu ze dne datum bylo zjištěno, že tento den byla z účtu žalobkyně č. č. účtu na účet žalovaného č. č. účtu odeslána platba ve výši částka s variabilním symbolem var. symbol. Z pohybů na účtu ze dne datum bylo zjištěno, že tento den byla z účtu žalobkyně č. č. účtu odeslána na účet č. č. účtu platba ve výši částka. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že účet č. č. účtu je účtem zprostředkovatele úvěru.

9. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud dále zjistil, že žalovaný ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v domě, který má v osobním vlastnictví, jeho měsíční příjem činí částka, příjmy domácnosti činí částka, měsíční výdaje na bydlení jsou ve výši částka, splátky úvěrů činí částka.

10. Z žádosti o zaslání kopie smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum a návrhu na smírné vyřešení věci ze dne datum je patrná snaha žalovaného o smírné vyřešení věci se žalobkyní.

11. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 7 dnů od odeslání předžalobní výzvy s upozorněním na možné soudní vymáhaní dluhu v případě, že tento nebude v uvedené lhůtě zaplacen.

12. Odeslání předžalobní výzvy žalobkyně prokázala podacím lístkem, ze kterého soud zjistil, že dne datum žalobkyně odeslala na adresu žalovaného zásilku. Z časové posloupnosti lze dovodit, že se jedná o předžalobní výzvu.

13. Z návrhu na zahájení řízení soud zjistil, že žalovaný se obrátil se svým návrhem na rozhodnutí sporu se žalobkyní na finančního arbitra.

14. K prokázání zkoumání a ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila následující dokumenty. Z výsledku „prověření“ v Centrální evidenci exekucí a v Insolvenčním rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný není veden ani v jednom z uvedených registrů. V registru REPI bylo uvedeno, že ke dni datum měl žalovaný uzavřeny 3 kontrakty a celková částka po splatnosti činila částka (prokázáno výsledkem prověření). Dále žalobkyně zkoumání úvěruschopnosti doložila statistiku rodinných účtů, výdajů na konečnou spotřebu domácností podle účelu – národní pojetí, výši normativních nákladů na bydlení od datum a výši životního a existenčního minima pro rok 2025, z čehož soud nevyvodil žádné pro předmětnou věc relevantní závěry.

15. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

21. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka

22. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

29. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

31. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

32. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C-679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

33. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

34. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost. Účelem povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele je tedy, aby poskytovatelé úvěru jednali zodpovědně a aby nebyly úvěry poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, přičemž takoví spotřebitelé se následně mohou dostat do tzv. dluhové spirály.

35. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Soud má za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalovaného za měsíc leden – duben 2025, neboť příjem žalovaného v těchto měsících byl ověřen a doložen výplatními lístky žalovaného a dále za měsíc květen a červen 2025, kdy příjem žalovaného v těchto měsících byl doložen výpisem z účtu právnická osoba., nicméně žalobkyně netvrdila ničeho o zkoumání výdajů žalovaného a jeho majetkové stránky. Z důkazů, které byly založeny s žalobou se podává, že žalobkyně se spolehla především na prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích. Ke smlouvě o úvěru sice žalobkyně předložila „Čestná prohlášení“ žalovaného, týkající se jeho příjmů, výdajů a závazků, avšak tyto nejsou doloženy, až na výjimku čtyř výplatních lístků a dvou výpisů z účtu žalovaného, žádnými listinami prokazujícími tvrzení uvedená v čestných prohlášení. Nadto ze samotných výpisů z účtu žalovaného jednoznačně vyplývá jeho časté využívání nebankovních úvěrů, sázení v sázkařských společností a nikde z účtů nevyplynula jeho výdajová stránka týkající se plateb za bydlení, léky, obživu, ošacení, apod. Informace v čestných prohlášeních vzbuzují pochybnosti, když kromě výdajů na bydlení a splátky úvěru nejsou uvedeny žádné další výdaje jako např. na potraviny, hygienu apod. Soud to považuje za nedostatečné pro zjištění pravidelného příjmu žalovaného. Výdaje nebyly ověřovány vůbec. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Pokud žalobkyně nezkoumala žádnou složku výdajů žalovaného (např. nájem, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet, a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

36. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 ZoSÚ, neplatná.

37. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka částka, tj. rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (částka), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (částka + částka – „verifikační platba“). Soud proto výrokem I. v této části žalobě vyhověl.

38. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne datum, která jí byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne datum (doručena třetí pracovní den po jejím odeslání – tedy datum), uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši částka i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od datum, tedy po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce (datum).

39. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když shledal důvody pro stanovení peněžitého plnění ve splátkách, a to tak, aby dlužná částka včetně příslušenství byla splacena žalobkyni v přiměřené lhůtě, neboť není možné, aby byl žalovaný neúměrně zvýhodněn na úkor žalobkyně. Lhůtu k plnění ve výroku I. soud stanovil žalovanému delší než zákonnou (zákonná lhůta podle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta delší zejména s ohledem na přiznanou výši plnění a také, že se žalovaný vyjádřil, že je schopen splácet žalobkyni částku v měsíčních splátkách ve výši částka. Soud proto stanovil splátku v právě požadované výši žalovaným, a to z důvodu, že z doložených výpisů z účtu je nasnadě, že jeho finanční situace není tak pozitivní, aby mohl zaplatit celou žalobkyni přiznanou částku najednou. Současně je tím eliminováno riziko exekuce v případě nezaplacení celé žalované částky najednou, čímž by opět mohly vznikat další náklady ke splnění povinností žalovaného stanovených tímto rozsudkem a další dluhová spirála žalovaného.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky částka, tedy po zaokrouhlení ze 77 %. Žalovaný byl úspěšný z 23 %. Žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 54 % z celkových nákladů řízení (77 % - 23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty částka, tj. částka za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení; žaloba, předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši částka. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 54 % z částky částka, tedy po zaokrouhlení na náklady řízení ve výši částka. Náhrada nákladů byla přiznána k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Co se týká uložení povinnosti v obecné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), tak v této části soud dospěl k závěru, že je nanejvýše vhodné, aby žalobkyně obdržela co nejdříve náklady na své zastoupení v této věci, a současně výše nákladů řízení není v takové výši, aby ji žalovaný nemohl zaplatit najednou.

41. Podmínky pro přiznání nižší náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t. má soud za splněné, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který lze uplatnit opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (žalobkyně je poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, smlouvy jsou uzavírány vyplněním předtištěného formuláře), a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.