OSMB 15 C 127/2026-24

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 32 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum účastníci řízení uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet č. č. účtu ve výši částka a žalovaný se zavázal pravidelně měsíčně hradit úroky z jistiny ve výši 40 % p.m. vždy do 26. dne v měsíci s tím, že částku jistiny mohl pak splatit kdykoliv. K ověření totožnosti poskytl žalovaný kopii dokladu totožnosti a k posouzení úvěruschopnosti doložil bankovní výpisy či výplatní pásky; žalobkyně jej prověřila i v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Nebyly zjištěny pochybnosti o jeho úvěruschopnosti. Žalovaný však své závazky neplnil řádně a včas, když žalobkyni uhradil celkem částku částka. Žalovaný přestal úvěr splácet a byl opakovaně upomínán. Poslední upomínkou ze dne datum byl úvěr zesplatněn. V důsledku prodlení vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení částky částka na jistině, částky částka na smluvním úroku a zákonný úrok z prodlení od datum. Pokud by soud neuznal nárok ze smlouvy, žalobkyně požaduje, aby byla částka částka posouzena jako bezdůvodné obohacení, protože byla prokazatelně převedena na účet žalovaného. Žalovaný ničeho žalobkyni nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně.

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala při poskytování úvěrů schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení nijak nedoplnila, další důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru soudu nepředložila.

3. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že dluh uznává v plné výši, souhlasil s rozhodnutím soudu bez jednání a zároveň žádal poskytnutí splátkového kalendáře, a to ve výši částka až maximálně částka měsíčně.

4. Žalobkyně se k návrhu žalovaného na umožnění splátek již nijak nevyjádřila.

5. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

6. Z žalobkyní předložených listin zjistil soud následující skutkový stav:

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že účastníci řízení tohoto dne spolu uzavřeli s pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal pravidelně měsíčně splácet úroky z úvěru ve výši 40 % měsíčně, což představuje roční úrokovou sazbu ve výši 480 % p. a., a to vždy k 26. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl pak splatit kdykoliv. RPSN činilo 5 532,2 % p.a., a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka. Celkem měl žalovaný žalobkyni uhradit částku částka. Splátky byly splatné vždy do 21. dne v měsíci, počínaje kalendářním měsícem, který následuje po měsíci, kdy byla částka úvěru vyplacena. Pojištění úvěru nebylo sjednáno. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru byly sjednány následující sankce – dostane-li se žalovaný do prodlení s úhradou splátky úroků z úvěru mohla žalobkyně úvěr zesplatnit a dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, což představuje 36,5 % ročně jen na smluvní pokutě.

8. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý, bydlí ve vlastním domě bez hypotéky, má základní vzdělání a pracuje jako OSVČ. Uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši částka a výdaje ve výši částka. Uvedl, že nemá exekuci ani není v insolvenci.

9. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za období od datum do datum v podstatě nebylo možné stanovit pravidelný měsíční příjem žalovaného, když byly identifikovány dvě podpory v nezaměstnanosti, resp. úhrada od Úřadu práce ČR, a to dne datum a dne datum, dále byly identifikovány dvě mzdy žalovaného od společnosti právnická osoba ve výši částka a ve výši částka. Dále zřejmě vrácená daň od Finančního úřadu ve výši částka. Bylo zjištěno množství převodů mezi příbuznými žalovaného, resp. mezi dalšími fyzickými osobami, které však bez dalšího nelze považovat za součást pravidelných měsíčních příjmů žalovaného. Byly zjištěny nejméně další dva úvěry žalovaného, a to u společnosti BNP Paribac a právnická osoba. Dále byla identifikována platba nájemného ve výši částka.

10. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za období od datum do datum v podstatě nebylo možné stanovit pravidelný měsíční příjem žalovaného, když je zřejmé, že si svůj příjem vylepšoval podnikatelským úvěry např. Od společnosti Tando financial, právnická osoba, právnická osoba atd.

11. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za období od datum do datum nic dalšího nepřineslo, nejsou, stejně jako v případě předchozího výpisu zřejmé měsíční kreditní a debetní zůstatky účtu.

12. Z dokladu o odeslání ze dne datum bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. 2727996012/3030byla odeslána částka částka, a to pod VS var. symbol.

13. Z dopisu žalobkyně ze dne datum bylo zjištěno, že úvěr č. hodnota ze dne datum byl k tomuto dni zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné splátky částka, a to do 3 dnů.

14. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne datum včetně potvrzení o podání zásilky ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o úhradu částky částka a úhrady právního zastoupení žalobkyně ve výši částka, a to nejpozději do 3 dnů.

15. Žalovaný žalovanou částku nijak nesporoval, soud tak vzal za své tvrzení žalobkyně, dle níž jí žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku částka.

16. Dále pak žalobkyně nepředložila, s výjimkou výpisů z účtů žalovaného, žádný důkaz, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného porovnáním jeho příjmů a výdajů, a že skutečně lustrovala žalovaného v příslušných databázích. Z výpisů z účtů žalovaného pak vyplývá opakovaná optimalizace příjmů žalovaného s pomocí jak podnikatelských úvěrů, tak spotřebitelských úvěru včetně mikroúvěrů. Soud tak nemá za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalovaného.

17. Z výše uvedeného byl učiněn závěr o skutkovém stavu:

18. Účastníci řízení dne datum uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku částka. Úvěr byl sjednán za mimořádně vysokých nákladů, neboť měsíční úrok činil 40 % p.m., tedy 480 % ročně, RPSN dosahovalo 5 532,2 % p.a. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny. Úvěr byl následně dne datum zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částka. Z výpisů z jeho bankovních účtů však vyplynulo, že žalovaný neměl stabilní ani pravidelný příjem, jeho finanční situace byla dlouhodobě nestabilní a byl zatížen dalšími úvěry. Údaje uvedené v žádosti o úvěr (příjem částka, výdaje částka) tak neodpovídaly skutečnosti. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že by před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a z dostupných podkladů naopak vyplývá, že takové posouzení neproběhlo s odbornou péčí. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

21. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy uvedl informace o své průměrné příjmové stránce ve výši částka, jeho výdaje pak uvedl ve výši částka. Z výpisů z jeho bankovních účtů však vyplynulo, že žalovaný neměl stabilní ani pravidelný příjem, jeho finanční situace byla dlouhodobě nestabilní a byl zatížen dalšími úvěry. Údaje uvedené v žádosti o úvěr (příjem částka, výdaje částka) tak neodpovídaly skutečnosti. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že by před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a z dostupných podkladů naopak vyplývá, že takové posouzení neproběhlo s odbornou péčí. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), nadto žalobkyně nepředložila žádný důkaz, že žalovaného před poskytnutím úvěru v těchto databázích prověřovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalovaného o pravdivosti jím uvedených údajů o jeho příjmech a výdajích, nijak nezkoumala zejména výdajovou stránku. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě, resp. v žádosti o poskytnutí úvěru byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně vyšla pouze z tvrzení žalovaného o jeho výdajích, a tato tvrzení nijak neověřovala, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala zejména podstatné výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

24. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

25. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka.

26. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

28. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná

29. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

30. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

32. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

35. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

36. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

37. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

39. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

40. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

41. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

42. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

43. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky částka (zapůjčených částka po odečtení žalovaným vrácených částka), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky 13 000 od datum Kč do zaplacení (výrok I.).

44. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 18,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,44 % a úspěchu žalobce v rozsahu 40,56 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 13 odt. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif, aplikovaného per analogiím, dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka za jeden úkon (písemné vyjádření ve věci). (výrok III.).

46. Pokud jde o žádost žalovaného o plnění ve splátkách, vzhledem k tomu, že žalovaný svou žádost ničím neodůvodnil, ani nepředložil žádné důkazy týkající se jeho finanční situace, a s tím, že dlouhodobě na svůj dluh ničeho neplní, soud o lhůtě k plnění rozhodl v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.