OSMB 19 C 127/2026-17

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 13 456,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 712,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do částky 6 744 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 456,46 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek z žaloby ve výši 200 Kč, a to podle Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., položky 1 bodu 1 písm. a) ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí na účet soudu č. 3703-920181/0710, VS: 1911012726.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 456,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 456,46 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2026 od společnosti Anonymizováno s.r.o., IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“).

2. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 7. 11. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 38843/865603. Na jejím základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na den 7. 12. 2024. Žalovaný se měl vedle vrácení jistiny zavázat také k zaplacení smluvního úroku a poplatku za sjednání úvěru.

3. Žalobkyně v návrhu uvedla, že za účelem ověření úvěruschopnosti měl žalovaný doložit výplatní pásky za dva měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání a současně měl být lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Tvrdila, že na základě provedeného posouzení nevznikly důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného.

4. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný uhradil celkem částku 8 287,54 Kč. Po zohlednění těchto úhrad vyčíslila svůj nárok částkou 13 456,46 Kč. Současně výslovně uvedla, že pro případ, že soud neuzná nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby soud nárok v části poskytnuté jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Tvrzení žalobkyně o tom, že na závazek zaplatil celkem 8 287,54 Kč, nezpochybnil a netvrdil ani neprokázal, že by uhradil částku vyšší. Po celou dobu řízení zůstal pasivní.

6. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

7. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno/Anonymizováno, formulářem pro standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o provedení transakce, listinou nazvanou Úvěruschopnost klienta k půjčce č. hodnota, rámcovou smlouvou o postupování pohledávek, listinami týkajícími se postoupení konkrétní pohledávky a potvrzením o podání doporučené zásilky.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno soud zjistil, že ji právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 11. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný smlouvu potvrdil elektronickým kódem Anonymizováno. Smluvními stranami byl sjednán bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, splatný jednorázově dne 7. 12. 2024.

9. Při řádném splacení měla celková částka k úhradě činit 20 798,98 Kč, z toho jistina 15 000 Kč, smluvní úrok 443,84 Kč a poplatek za sjednání úvěru 5 355,14 Kč. Pro případ překročení doby splatnosti smlouva stanovila celkovou částku k zaplacení ve výši 21 744 Kč, zahrnující jistinu 15 000 Kč, smluvní úrok 443,84 Kč a poplatek za sjednání úvěru 6 300,16 Kč. Smluvní úroková sazba činila 36 % ročně.

10. Z formuláře pro standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že šlo o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, bezúčelový, úročený, bez zajištění a sjednaný na dobu určitou. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 15 000 Kč a doba jeho splatnosti 30 dnů. RPSN při řádném splacení byla uvedena ve výši 5 234,18 % a při překročení doby splatnosti ve výši 9 059,1 %. Náklady úvěru při překročení doby splatnosti byly vyčísleny částkou 6 744 Kč.

11. Z potvrzení právnická osoba., o provedení transakce soud zjistil, že dne 7. 11. 2024 byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. č. účtu převedena na účet č. č. účtu částka 15 000 Kč. Platba byla označena variabilním symbolem var. symbol, který odpovídá rodnému číslu žalovaného, a zprávou „Anonymizováno“. Soud proto považoval za prokázané, že žalovaný částku 15 000 Kč skutečně obdržel.

12. Z listiny nazvané Úvěruschopnost klienta k půjčce č. hodnota soud zjistil, že v interním systému právní předchůdkyně žalobkyně byl u žalovaného uveden příjem ve výši 42 243 Kč a celkové měsíční výdaje ve výši 7 000 Kč. Ty byly rozděleny na náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Splátky hypotéky, bankovních a nebankovních úvěrů byly uvedeny v nulové výši. Listina obsahovala údaj „Příjmy ověřené: ANO“ a výpočet maximální možné výše úvěru ve výši 31 718,70 Kč.

13. Uvedená listina však neobsahuje žádné označení podkladu, na jehož základě byl příjem žalovaného ve výši 42 243 Kč ověřen. Není z ní zřejmé, zda právní předchůdkyně žalobkyně disponovala výplatními páskami, potvrzením zaměstnavatele, výpisy z účtu, daňovým přiznáním nebo jinými doklady. Listina neobsahuje ani údaj o zaměstnavateli žalovaného, druhu pracovního poměru, pravidelnosti a dlouhodobosti příjmu nebo o období, za které měl být příjem zjišťován. Z listiny rovněž nevyplývá, jakým způsobem byla ověřena úplnost deklarovaných výdajů žalovaného.

14. Z obecného údaje „Příjmy ověřené: ANO“ nelze bez doložení zdroje a způsobu ověření zjistit, zda šlo o skutečné ověření příjmu ze spolehlivého a objektivního podkladu, nebo pouze o převzetí údaje sděleného žalovaným. Samotné vložení hodnot příjmů a výdajů do interního formuláře a následný automatický výpočet maximální možné výše úvěru neprokazují důkladné a individuální posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

15. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek soud zjistil, že ji uzavřely společnost Emma’s credit s.r.o. jako postupitelka a žalobkyně jako postupnice. Předmětem rámcové smlouvy bylo postupování portfolií pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi postupitelkou a jednotlivými spotřebiteli. Rámcová smlouva umožňovala postupovat také pohledávky, u nichž by bylo následně zjištěno, že vznikly jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

16. Z žalobkyní doložených listin týkajících se postoupení pohledávky a z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. 38843/865603 byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně je proto aktivně věcně legitimována k uplatnění nároku na vrácení dosud nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků.

17. Z potvrzení společnosti ZPC právnická osoba., o podání doporučené zásilky soud zjistil, že dne 27. 3. 2026 byla prostřednictvím České pošty, s. p., podána zásilka adresovaná žalovanému na adresu adresa. Předložené potvrzení dokládá pouze podání zásilky k poštovní přepravě. Neobsahuje údaj o dalším průběhu doručování ani o tom, zda a kdy byla zásilka žalovanému dodána, uložena nebo jiným způsobem zpřístupněna v jeho dispoziční sféře.

18. Žalobkyně v návrhu výslovně uvedla, že žalovaný uhradil celkem částku 8 287,54 Kč. Ačkoli samostatná platební historie nebyla soudu předložena, soud z tohoto skutkového tvrzení žalobkyně vyšel. Jde o tvrzení žalobkyně o skutečnosti, která je pro ni nepříznivá, neboť snižuje rozsah jejího nároku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení nezpochybnil a netvrdil, že by zaplatil částku jinou.

19. Po provedeném dokazování měl soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 7. 11. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu téhož dne poskytla částku 15 000 Kč. Žalovaný na závazek uhradil celkem 8 287,54 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně však před uzavřením smlouvy neprovedla řádné a důkladné posouzení jeho úvěruschopnosti. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Nebylo prokázáno, že by žalovaný byl před podáním žaloby řádně a prokazatelně vyzván k vydání konkrétně vyčísleného bezdůvodného obohacení.

20. Po právní stránce soud vztah mezi účastníky posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy dne 7. 11. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy jednala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný jednal jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské činnosti. Jednalo se proto o spotřebitelský vztah.

21. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel je povinen uchovávat zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

28. Povinnost poskytovatele se neomezuje na formální shromáždění údajů uvedených spotřebitelem nebo na jejich vložení do interního formuláře. Poskytovatel musí získat dostatečné a spolehlivé informace, ověřit je v rozsahu přiměřeném okolnostem konkrétního případu a na jejich základě důkladně posoudit, zda spotřebitel bude schopen splnit povinnosti ze smlouvy bez nepřiměřeného zatížení.

29. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaný měl doložit výplatní pásky za dva měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání, žádný z těchto podkladů však soudu nepředložila. Nepředložila ani jiný doklad, z něhož by bylo možné zjistit zdroj, pravidelnost a udržitelnost tvrzeného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 42 243 Kč.

30. Listina o úvěruschopnosti obsahuje pouze výsledný údaj „Příjmy ověřené: ANO“. Takové konstatování bez označení použitého podkladu a způsobu ověření neumožňuje soudu přezkoumat, zda poskytovatel skutečně vycházel ze spolehlivých a dostatečných informací. Rovněž není doloženo, jak poskytovatel ověřil, že měsíční výdaje žalovaného činily právě 7 000 Kč a že žalovaný neměl jiné pravidelné výdaje, vyživovací povinnosti nebo závazky.

31. Ani lustrace žalovaného v úvěrových a veřejných registrech nemůže sama nahradit zjištění a ověření jeho příjmů a výdajů. Údaje o tom, že spotřebitel není evidován jako osoba v prodlení, v exekuci nebo v insolvenci, mohou představovat pouze jednu ze součástí posouzení. Samy o sobě však nevypovídají o tom, zda má spotřebitel dostatek prostředků ke splacení konkrétního úvěru.

32. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala důkladné posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 ZoSÚ. Nebylo prokázáno, že měla před poskytnutím úvěru k dispozici nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace, na jejichž základě mohla učinit odůvodněný závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit.

33. Úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Smlouva je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná. Soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.

34. Žalobkyně sama již v návrhu výslovně uvedla, že pro případ, že soud neuzná její nárok ze smlouvy, požaduje posouzení nároku v části poskytnuté jistiny jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto vypořádal vzájemná plnění účastníků podle zvláštní úpravy obsažené v § 87 ZoSÚ ve spojení s ustanoveními o bezdůvodném obohacení.

35. Bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částku 15 000 Kč. Podle výslovného tvrzení žalobkyně na závazek zaplatil celkem 8 287,54 Kč. Jelikož smlouva je neplatná, nemohou být platby žalovaného započítávány na smluvní úrok, poplatek za sjednání úvěru ani na jiné nároky založené neplatnou smlouvou. Veškeré provedené platby je nutné započítat na vrácení skutečně poskytnuté jistiny.

36. Rozsah dosud nevydaného bezdůvodného obohacení proto odpovídá rozdílu mezi částkou 15 000 Kč, kterou žalovaný obdržel, a částkou 8 287,54 Kč, kterou podle tvrzení žalobkyně zaplatil: 15 000 Kč − 8 287,54 Kč = 6 712,46 Kč.

37. Údaj žalobkyně, že po zohlednění plateb žalovaného činí nesplacená část jistiny 13 456,46 Kč, tomuto výpočtu neodpovídá. Částka 13 456,46 Kč mohla vzniknout pouze tím, že právní předchůdkyně žalobkyně započítávala platby žalovaného nejprve na smluvní úrok, poplatky nebo jiné smluvní nároky. Takový způsob započtení však při vypořádání plnění z neplatné smlouvy nelze akceptovatAnonymizováno

38. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 6 712,46 Kč, která představuje dosud nevydanou část bezdůvodného obohacení. Ve zbývající části požadované jistiny, tedy co do částky 6 744 Kč, žalobu zamítl.

39. Soud nepřiznal žalobkyni ani požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 456,46 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení.

40. Podle závěrů Nejvyššího soudu vyjádřených v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, je § 87 ZoSÚ zvláštní úpravou vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení. Poskytovateli náleží pouze vrácení nesplacené části jistiny spotřebitelského úvěru bez smluvených úroků a poplatků, a to v době přiměřené možnostem spotřebitele. Nárok na zákonný úrok z prodlení může vzniknout teprve tehdy, dostane-li se spotřebitel do prodlení s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené podle § 87 ZoSÚ.

41. Splatnost nároku na vrácení jistiny podle § 87 ZoSÚ nemohla nastat dnem 7. 12. 2024 pouze na základě ujednání obsaženého v neplatné smlouvě. Žalovaný se proto nemohl dostat do prodlení již dne 8. 12. 2024, jak dovozovala žalobkyně.

42. Ani při posouzení věci podle názoru, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení může být založena řádnou výzvou věřitele, nebyly podmínky prodlení splněny. Žalobkyně nepředložila vlastní obsah předžalobní výzvy, z něhož by bylo možné zjistit, zda žalovaného vyzvala právě k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 712,46 Kč, nebo zda požadovala plnění ze smlouvy včetně smluvních úroků, poplatků a dalšího příslušenství.

43. Výzva způsobilá založit splatnost nároku musí obsahovat dostatečně určité skutkové vymezení dluhu, jeho výši a jednoznačný požadavek na jeho zaplacení. Výzva k úhradě nároků z neplatné smlouvy, případně souhrnné částky obsahující jistinu, smluvní úrok, poplatek a další nároky, není bez dalšího řádnou výzvou k vydání konkrétně vyčísleného bezdůvodného obohacení.

44. Nadto nebylo prokázáno, že by se jakákoli výzva dostala do dispoziční sféry žalovaného. Z podacího lístku bylo zjištěno pouze to, že dne 27. 3. 2026 byla doporučená zásilka předána k poštovní přepravě. Samotné podání zásilky neprokazuje její dojití žalovanému.

45. Podle § 570 odst. 1 o. z. působí právní jednání vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde. Pro dojití není nezbytné, aby adresát písemnost osobně převzal nebo se s ní skutečně seznámil. Je však nezbytné, aby se zásilka dostala do jeho dispoziční sféry a aby měl objektivní možnost se s jejím obsahem seznámit.

46. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Tato domněnka se však týká doby dojití zásilky, u níž bylo prokázáno, že adresátovi došla. Samotné prokázání odeslání zásilky nepostačuje k závěru, že zásilka došla do dispoziční sféry adresáta.

47. Žalobkyně nepředložila dodejku, výstup ze sledování zásilky, potvrzení o dodání či uložení zásilky ani jiný důkaz, z něhož by bylo možné zjistit, že se zásilka do dispoziční sféry žalovaného skutečně dostala. Nebyl proto vytvořen skutkový základ pro použití domněnky podle § 573 o. z. Soud zdůrazňuje, že důvodem není pouhé neprokázání osobního převzetí zásilky, ale neprokázání jejího dojití žalovanému.

48. Nebyla tedy prokázána ani řádná výzva k vydání konkrétně vyčísleného bezdůvodného obohacení, ani její dojití žalovanému. Žalovaný se před rozhodnutím soudu nedostal do prodlení s vydáním částky 6 712,46 Kč. Soud proto žalobu zamítl také co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 456,46 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení.

49. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 456,46 Kč a byla úspěšná co do částky 6 712,46 Kč, tedy přibližně v rozsahu 49,88 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 6 744 Kč, tedy přibližně v rozsahu 50,12 %. Úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak byl prakticky stejný. Nepřiznání požadovaného příslušenství nemělo na posouzení poměru úspěchu ve věci rozhodující vliv. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

50. Lhůta ke splnění povinnosti uložené žalovanému byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť soud nezjistil okolnosti odůvodňující stanovení delší lhůty.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.