OSMB 19 C 196/2026-17

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 19 090 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od 10. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a co do částky 5 090 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 86,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 17. 6. 2026 domáhala na žalované zaplacení částky 19 090 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou uzavřela se žalovanou dne 9. 9. 2024 společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku v celkové výši 10 000 Kč (v platbě 4 000 Kč dne 9. 9. 2024 a v platbě 6 000 Kč dne 10. 9. 2024), a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované číslo č. účtu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla upomínána. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 2. 6. 2026. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, nesplacené části smluvního úroku 40% p. m. z jistiny v kapitalizované výši 4 000 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 5 090 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2026, na základě které nabyla pohledávku za žalovanou od společnosti Anonymizováno., IČO IČO. K ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně poskytla výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI a BRKI. Na základě provedené lustrace nedošlo dle žalobkyně k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalované. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně neuznal, požádala žalobkyně, aby soud tento její nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Po celou dobu řízení byla zcela pasivní.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 9. 9. 2024, z Dodatku č. 1 ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 10. 9. 2024 a z Formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaná uzavřely dne 9. 9. 2024 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového rámce až 10 000 Kč a žalovaná se zavázala formou pravidelných měsíčních splátek splácet úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy k 9. dni v měsíci. Jistinu mohla žalovaná splatit kdykoliv zcela či zčásti za trvání smlouvy. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský, bezúčelový, bezhotovostní, s možností opakovaného čerpání (revolvingový) a na dobu neurčitou. Součástí smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky účinné od 29. 8. 2023.

6. Z Potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 9. 9. 2024 byla na účet číslo č. účtu (účet žalované označený ve smlouvě o úvěru) zaslána částka ve výši 4 000 Kč a následně dne 10. 9. 2024 částka ve výši 6 000 Kč, oboje pod variabilním symbolem var. symbol. Žalované tak byla poskytnuta částka v celkové výši 10 000 Kč.

7. Z listiny označené jako „Úvěruschopnost klienta k půjčce číslo hodnota“ soud zjistil, že žalovaná je svobodná, žije v rodinném domě s hypotékou ve společné domácnosti s dalšími čtyřmi lidmi, z toho dvě osoby jsou vyživované, má středoškolské vzdělání a od dubna 2017 je zaměstnána u společnosti právnická osoba. s měsíčním příjmem ve výši 36 496 Kč a měsíčními výdaji 12 000 Kč. Ke dni podpisu smlouvy nebyla žalovaná na sankčním seznamu ani v seznamu hledaných osob Policií ČR, neprocházela insolvenčním rejstříkem ani rejstříkem exekucí.

8. Z listiny nazvané „Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota“ ze dne 9. 1. 2025 soud zjistil, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalované žalobkyně přistoupila ke dni 9. 1. 2025 k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 28 503,35 Kč.

9. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 5. 2026 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě celkové částky ve výši 39 673 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo č. účtu, pod VS: var. symbol. Částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 34 073 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 600 Kč. V této výzvě není jistina samostatně vyčíslena. Odeslání výzvy bylo prokázáno Potvrzením o podání doporučené zásilky číslo RR1922669303E ze dne 2. 6. 2026.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2026, jejíž přílohou je Seznam pohledávek, kde je uvedena i pohledávka za žalovanou, soud zjistil, že na základě této smlouvy byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou. O postoupení pohledávky na žalobkyni byla žalovaná informována dopisem ze dne 30. 5. 2026, což bylo prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 5. 2026 a Potvrzením o podání doporučené zásilky číslo RR1922669303E ze dne 2. 6. 2026.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Dne 9. 9. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s úrokem právní předchůdkyni žalobkyně splatit, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná úvěr ve výši 10 000 Kč čerpala, a to bezhotovostně dne 9. 9. 2024 částku 4 000 Kč a dne 10. 9. 2024 částku 6 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2026. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení žalované částky. K tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila pouze listinu označenou jako „Úvěruschopnost klienta k půjčce číslo hodnota“, která však nebyla doložena ani výpisy z účtu, ani výplatními páskami (žalovaná byla dle tvrzení žalobkyně zaměstnána u společnosti právnická osoba.). Náklady žalované kalkulované v částce 12 000 Kč měsíčně nebyly ničím doloženy. Rovněž výstupy z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, NRKI a BRKI nebyly předloženy. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně soudu neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Údaje, které žalovaná uvádí o příjmech a výdajích, nebyly ze strany žalobkyně nijak ověřovány. Žalobkyně již v žalobě souhlasila, aby její nárok byl soudem posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení, soud ji proto dále nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti a k doložení výzev k úhradě bezdůvodného obohacení.

13. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“) a podle ustanovení z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo její změnou spočívající ve významném navýšení úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých a přiměřených informací. Poskytovatel poskytne úvěr pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Při posouzení se hodnotí zejména schopnost spotřebitele splácet, a to na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a dalších údajů o jeho finanční situaci (majetek, závazky, platební historie).

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 písmeno b) uchovává zejména písemné dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

17. S ohledem na neprokázání řádného prověření úvěruschopnosti u žalované posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Sama žalobkyně již v žalobě navrhovala alternativně posoudit její nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

18. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

19. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou a je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalované řádně, a přesto jí úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 10 000 Kč, které žalovaná čerpala v částce 4 000 Kč dne 9. 9. 2024 a v částce 6 000 Kč dne 10. 9. 2024 a které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši nesplacené jistiny 10 000 Kč žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení, proto ji již soud nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti, předložená výzva nevyčíslovala a nevyzývala jen k úhradě bezdůvodného obohacení, proto se soud již dále nezabýval tím, zda došla a dostala se do sféry vlivu žalované, aby bylo možné přiznat úroky z prodlení.

20. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 10 000 Kč, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 4 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12% ročně z částky 14 000 Kč od 10. 1. 2025 do zaplacení a částky 5 090 Kč zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, se žalovaná dosud neocitla v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy, nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. spisová značka cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

21. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, to nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz spisová značka), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 ZoSÚ, upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí spisová značka, kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost, nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru, přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen, jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

22. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy ke splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

23. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 ZoSÚ panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

24. Soudu nebyla předložena řádná výzva k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, splatnost bezdůvodného obohacení tedy takto být založena nemohla. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu, jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR spisová značka) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalované by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu, je prokázání, že výzva došla do dispozice žalované, přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

25. Podle § 570 o. z. platí „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Podle § 573 o. z. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 o. z. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS spisová značka), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. „S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznamu provozovatelů poštovních služeb, který je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

26. Žalobkyně tedy nepředložila žádnou řádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu, nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější v rozsahu 52,38% oproti úspěchu žalované v rozsahu 47,62%, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 86,40 Kč (úspěch žalobkyně ve výši 52,38% mínus úspěch žalované ve výši 47,62%, tj. 4,76% z celkových nákladů ve výši 2 815 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

28. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, smlouvě o úvěru, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.

29. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.