OSMB 23 C 61/2025-72

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: I-Anonymizováno a.s., IČO Anonymizováno sídlem Adresa advokáta zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka ⟪LB:lb_004⟫ pro 231 184,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 229 875,08 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 759,97 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 229 875,08 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 2068,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 57 460,61 Kč, úroku ve výši 18,00 % ročně z částky 229 875,08 Kč od 15. 1. 2025 do 15. 4. 2025, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 229 875,08 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 578 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem včetně jeho doplnění se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 231 184,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru „Anonymizováno Anonymizováno“ uzavřené dne 14. 9. 2016, na jejímž základě společnost právnická osoba. poskytla žalovanému úvěr ve výši 448 621 Kč, který sloužil ke konsolidaci ve smlouvě specifikovaných závazků. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 18 % ročně, poplatkem za pojištění ve výši 119 Kč, případně dalšími poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek, a to v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 8 203 Kč, splátka byla vždy splatná k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána. Žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když splátky na jistinu úvěru se sjednaným úrokem z jistiny a poplatkem za pojištění úvěru nesplácel řádně a včas. Z důvodu porušení smluvních povinností ze strany žalovaného banka a úvěr ke dni 21. 6. 2024 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2025. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení celkové částky 231 184,08 Kč (představující součet dlužné jistiny ve výši 229 875,08 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 309 Kč), spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 57 460,61 Kč za období od 15. 1. 2024 do 19. 6. 2024, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 759,97 Kč za období od 1. 9. 2023 do 19. 6. 2024, úrokem ve výši 18 % ročně z částky 229 875,08 Kč od 15. 1. 2025 do 15. 4. 2025, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 229 875,08 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 229 875,08 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení. Před podáním žalobního návrhu byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky.

2. Z důvodu neznámého pobytu byl žalovanému ustanoven opatrovník usnesením Okresního soudu v adresa ze dne 1. 6. 2026 č. j. spisová značka.

3. Opatrovník žalovaného ve svém podání ze dne 10. 6. 2026 uvedl, že se mu nárok žalobkyně jeví jako opodstatněný.

4. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4, 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis)., tj. v místě, kde měl být závazek splněn.

5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože žaloba byla ve výroku II. rozsudku částečně zamítnuta, rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěné, že právnická osoba., IČO: IČO a žalovaný uzavřeli dne 14. 9. 2016 úvěrovou smlouvu č. hodnota, na základě níž se banka zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 490 600 Kč úročené sazbou ve výši 18 % ročně, jenž sloužily ke konsolidaci závazků žalovaného, částka ve výši 315 700 Kč byla použita na úhradu závazku spotřební úvěr účelový ze dne 7. 7. 2015, částku ve výši 104 500 Kč byla použita na úhradu závazku kreditní karty ze dne 10. 3. 2015, částka ve výši 70 400 Kč byla použita na úhradu závazku kontokorentní úvěr ze dne 20. 5. 2013. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem v pravidelných 120 měsíčních splátkách 8 840 Kč. Celkem měl žalovaný uhradit částku 1 061 245 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, ceník, produktové podmínky pro osobní úvěry (návrh na uzavření smlouvy o optimální půjčce č. hodnota, formulář pro standardní informace, všeobecné obchodní podmínky, ceníky, produktové podmínky pro osobní úvěry, údaje klienta, oznámení o ukončení čerpání úvěru ze dne 20. 9. 2016).

7. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že žije v pronajatém domě/bytě, je zaměstnán jako manuální pracovník v právnická osoba., a to od září 2011 s deklarovaným příjmem ve výši 19 500 Kč (příjem klienta v době nápočtu nabídku v částce 31 660 Kč) s tím, že deklarované měsíční splátky činí částku 2 000 Kč (interní splátky v částce 5 151 Kč a externí splátky v částce 675 Kč). Výstupem z registru BRKI nebylo zjištěno negativních informací k prověřovanému subjektu (žalovaného). Příjmy a výdaje žalovaného byly ověřovány z běžného účtu žalovaného č. č. účtu (žádost o poskytnutí informací o úvěru, návrh na uzavření smlouvy o optimální půjčce č. hodnota, výpis z BRKI, dopisy Raiffeeisen Bank ze dne 27. 2. 2025, protokoly o ověření úvěruschopnosti klienta, mimořádný výpis z účtu č. účtu za období od 11. 6. 2013 do 4. 7. 2015).

8. Žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 490 600 Kč, žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas. S ohledem na porušení smluvních povinností banka úvěr zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 21. 4. 2024 (prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 21. 6. 2024, souhrnný výpis pohybů na účtu č. účtu).

9. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2025, přičemž o postoupení byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2025, odeslaným na adresu jak v České republice, tak i Slovenské republice, a to dne 27. 2. 2025, 28. 2. 2025. S oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný rovněž vyzvána k jejímu zaplacení. (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2025 včetně seznamů podacích čísel ze dne 27. 2. 2025, 28. 2. 2025, potvrzení o úplatě, Rámcová smlouva ze 15. 2. 2019).

10. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzvána i dopisem zástupce žalobkyně ze dne 11. 3. 2025, odeslaným následující den na adresu jak v České republice, tak i Slovenské republice. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil (předžalobní upomínky ze dne 11. 3. 2025 včetně seznamu podacích čísel ze dne 12. 3. 2025).

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 3 odst. 1 (volba práva), čl. 6 a čl. 12 bodu 1. písm. e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

21. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

22. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému skutečně poskytla částku 490 600 Kč, žalovaný však poskytnutou částku nevrátil řádně a včas. Úvěruschopnost žalovaného měla být před poskytnutím úvěru zkoumána. Avšak z doložených listinných důkazů je zřejmé, že banka, která poskytla žalovanému výše uvedený úvěr, neověřila řádně jeho skutečné (nikoliv jen deklarované) příjmy a výdaje. V řízení byl předložen výpis z bankovního účtu žalovaného, ze kterého jsou patrné časté výběry, přičemž žalovaný se jimi dostával do záporného zůstatku. Z tvrzených lustrací žalovaného v dostupných databázích dlužníků bankovních a nebankovních subjektů žalobkyně doložila pouze provedenou lustraci z BRKI. Žalovaný přitom měl splácet i jiný úvěr / úvěry. Vzhledem k tomu, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně, tj. jeho příjmová a výdajová stránka, banka tak nemohla znát objektivně finanční situaci žalovaného.

23. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. spisová značka, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

24. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-právnická osoba. proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018).

25. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou jí (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacen podle ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 229 875,08 Kč.

26. Žalovaný je povinen vedle dlužné jistiny, tj. bezdůvodného obohacení hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. o to ode dne následujícího, kdy se žalovaný dostal do prodlení.

27. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 578 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %). Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 248 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), odměna ve výši 27 780 Kč za tři úkony právní služby po 9 260 Kč, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 1 350 Kč za každý ze tří úkonů právní služby po 450 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, dle § 11 odst. 1 písm. a), a d) advokátního tarifu), a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 6 117,3 Kč. Poměrná část nákladů ve výši 44 % z částky 44 495,3 Kč činí po zaokrouhlení částku 19 578 Kč. Za podání ze dne 5. 6. 2026 soud žalobkyni odměnu nepřiznal, neboť doplňující podání, resp. procesní vyjádření žalobkyně, si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace. Samostatné podání tak nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., za který by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalovanému povinnost k takové náhradě spravedlivě uložit. Náhradu nákladů je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)

29. Lhůta ke splnění povinnosti je stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.