OSMB 5 C 119/2026-38

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 35 839,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 1 860 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 33 979,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 882,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 580,63 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 12 793,51 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 13 233,99 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026, a zákonného úroku z prodlení z částky 11 373,99 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 839,99 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., na základě smlouvy o úvěru ze dne 18. 7. 2023 č. hodnota. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých od žalovaného ohledně jeho majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrů, tyto skutečnosti jsou zachyceny v zákaznické kartě. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, jež si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úrok ve výši 1 268 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 462 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku 46 480 Kč v 14týdenních splátkách po 3 320 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku ve výši 1 000 Kč žalovaný uhradil dne 28. 8. 2024. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 12 793,51 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 440,48 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 6 125 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 731 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 250 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, úroku vyčísleného od 19. 9. 2024 do 24. 11. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 580,63 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 24. 11. 2025 ve výši 2 882,22 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, když žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 18. 7. 2023 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba.) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni vrátit celkem částku 46 480 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 25 000 Kč, úroku v pevné výši 1 268 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 462 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 500 Kč, a to v pravidelných 14měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Zápůjční úroková sazba byla u úvěru stanovena ve výši 8 % ročně, výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr činila 272,44 % (smlouva o úvěru č. hodnota ze dne 18. 7. 2023).

6. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne 18. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 30 000 Kč se splatností 14 měsíců a měsíční splátkou ve výši 3 984 Kč, přičemž uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba. Žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 32 897 Kč. Dále uvedl měsíční výdaje na bydlení a energie ve výši 2 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 5 000 Kč, měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 800 Kč. Žalovaný bydlel u rodičů, byl svobodný a neměl vyživovací povinnost. Použitelný měsíční příjem činil částku 24 097 Kč (zákaznická karta – žádost o úvěr ze dne 18. 7. 2023).

7. Z výpisu z účtu vedeného u právnická osoba za období 1. 5. 2023 – 31. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný disponoval celkovými příjmy ve výši 29 312,00 Kč a celkovými výdaji ve výši 29 306,30 Kč, přičemž konečný zůstatek činil částku -349,74 Kč (výpis z účtu za období 1. 5. 2023 – 31. 5. 2023).

8. Z výplatní pásky za období 6/2023 soud zjistil, že žalovaný dosáhl čistého příjmu ve výši 33 428 Kč (výplatní páska za období 6/2023).

9. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný vykonával práci operátora výroby na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 2. 11. 2017, přičemž byl zaměstnán na dobu určitou do 31. 10. 2018 a z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 19. 10. 2018 soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného byl změněn na dobu neurčitou (pracovní smlouva, dohoda o změně pracovní smlouvy).

10. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil částku v celkové výši 23 140 Kč (transakční historie).

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., jako postupitelem a žalobkyní, společností Jméno žalobkyně., jako postupníkem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je postoupení pohledávek vzniklých z úvěrových smluv, včetně příslušenství a práv s nimi spojených (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025).

12. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 10. 12. 2025 soud zjistil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 byla dne 10. 12. 2025 převedena celková částka kupní ceny na účet postupitele a tím byla splněna podmínka zaplacení kupní ceny (potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 10. 12. 2025).

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026 soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy č. hodnota uzavřené dne 18. 7. 2023 byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 postoupena na společnost Jméno žalobkyně., přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026).

14. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, výzva mu byla odeslána dne 9. 3. 2026 (výzva k plnění ze dne 9. 3. 2026, podací lístek ze dne 9. 3. 2026).

15. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

16. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 18. 7. 2023, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku 46 480 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil částku v celkové výši 23 140 Kč.

17. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

18. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Dle ust. § 1968 občanského zákoníku., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Dle ust. § 1970 občanského zákoníku., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-právnická osoba. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

29. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

31. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. spisová značka ze dne 29. 1. 2015]

32. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

33. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně v projednávané věci nedostála povinnosti stanovené jí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně v § 86 odst. 1, a současně žalobkyně neprokázala splnění povinnosti podle § 78 citovaného zákona, tedy povinnosti pořídit a uchovávat dokumenty a jiné záznamy v rozsahu nezbytném pro hodnověrné osvědčení řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

34. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného disponovala jeho výplatní páskou, pracovněprávní dokumentací a jedním výpisem z účtu žalovaného, avšak tyto podklady nepostačují k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena důkladně, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala především příjmovou stránku žalovaného, avšak neprokázala odpovídající prověření jeho pravidelných měsíčních výdajů, skutečné výše jeho stávajících závazků ani způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl výdaje na bydlení a energie ve výši 2 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 5 000 Kč a splátky stávajících půjček ve výši 1 800 Kč, avšak žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by tyto údaje byly jakkoli objektivně ověřeny.

35. Naopak z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 plyne, že žalovaný disponoval příjmy ve výši 29 312 Kč a současně výdaji ve výši 29 306,30 Kč, přičemž konečný zůstatek účtu činil -349,74 Kč. Tento podklad zjevně nesvědčil o výrazném volném disponibilním příjmu žalovaného a byl v rozporu se závěrem právní předchůdkyně žalobkyně o použitelném měsíčním příjmu ve výši 24 097 Kč. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla tato částka stanovena, jak byly zohledněny skutečné výdaje zjištěné z bankovního výpisu a z jakých konkrétních podkladů právní předchůdkyně žalobkyně dovodila, že žalovaný bude schopen bez důvodných pochybností splácet sjednané splátky. Žalovaný na danou pohledávku uhradil celkem částku 23 140 Kč, ale problémy se splácením dané pohledávky se objevili již na začátku, kdy uhradil pouze dvě řádné splátky, v měsíci září 2023 neuhradil žádnou splátku, v prosinci 2023 také ne, a od ledna 2021 nehradil řádné splátky ve výši 3 320 Kč, ale pouze částku 1 000 Kč měsíčně.

36. Žalobkyně dále sice tvrdila ale neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v úvěrových databázích či dalších evidencích, případně že by doložila jiné záznamy o prověření jeho celkové zadluženosti. Soud tak uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela převážně z údajů sdělených samotným žalovaným, aniž by je v potřebném rozsahu ověřila, a žalobkyně současně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného proběhlo řádně a s odbornou péčí. Žalobkyně se vůbec nezabývala tím, že z výpisu z účtu žalovaného nevyplývá jeho výdajová stránka, se kterou právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela pouze ze sdělení žalovaného o jeho výdajích. Při řádném zkoumání úvěruschopnosti by se žalobkyně měla zaměřit na předložený výpis z účtu a zkoumat tento podrobněji. Žalovanému by na splátky úvěru nezbývala žádná částka. Žalobkyně neprokázala, že by náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

37. Za této situace soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Následkem toho je podle § 87 odst. 1 citovaného zákona neplatnost smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 18. 7. 2023, k níž soud přihlíží i bez návrhu.

38. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě této smlouvy částku 25 000 Kč v hotovosti. Současně bylo prokázáno, že žalovaný v souvislosti s tímto úvěrem uhradil celkem 23 140 Kč. Z neplatné smlouvy však žalobkyni nelze přiznat nárok na sjednaný úrok, úplatu za poskytnutí úvěru, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště, smluvní pokutu ani smluvní či zákonný úrok z prodlení odvozovaný od těchto smluvních plnění. Žalobkyni může náležet toliko vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího dosud nevrácené části skutečně poskytnuté jistiny.

39. Jestliže tedy žalovaný z poskytnuté částky 25 000 Kč uhradil 23 140 Kč, zůstala nevrácena částka 1 860 Kč. Jen v tomto rozsahu je žaloba důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě a dle předžalobní výzvy měl plnit do 24. 3. 2026, dostal se se zaplacením zbývající části jistiny do prodlení od 25. 3. 2026. Od tohoto dne proto žalobkyni náleží pouze zákonný úrok z prodlení ze zbývající neuhrazené jistiny, nikoli však úrok sjednaný ve smlouvě ani úrok z prodlení z dalších smluvních plnění.

40. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 1 860 Kč s úrokem z prodlení od 25. 3. 2026 do zaplacení (výrok I).

41. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 33 979,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 882,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 580,63 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 12 793,51 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 13 233,99 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026, a zákonného úroku z prodlení z částky 11 373,99 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

42. O náhradě nákladů by soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný měl větší úspěch ve věci a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

43. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.