OSMB 5 C 146/2026-22

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 42 195,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 779 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 380,14 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 779 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 22 416,31 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 587,75 Kč, co do úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 39 995,53 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 688,54 Kč, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 416,31 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 195,31 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené smlouvy o úvěru. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 10. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, žalobkyně provedla lustraci žalovaného v NRKI, SOLUS, CEE, ISIR, provedla výpočet dle MLS. Žalovaný byl oprávněn úvěr opakovaně čerpat a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách stanovených jako procentní podíl z aktuální dlužné částky. Žalovaný z poskytnutého úvěru celkem načerpal částku 86 878 Kč, přičemž na splátkách uhradil částku 67 099 Kč. V důsledku porušení povinnosti splácet úvěr řádně a včas došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 11. 12. 2025. Žalobkyně eviduje vůči žalovanému pohledávku ve výši 42 195,31 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny, poplatků za pojištění, nákladů na vymáhání a smluvních pokut, a dále požaduje příslušenství tvořené úroky a úroky z prodlení. Žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzvala, včetně zaslání předžalobní výzvy, avšak žalovaný svůj závazek dosud nesplnil. Celkem tak žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 42 195,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 587,75 Kč, dále úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 39 995,53 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 068,68 Kč za období od 26. 12. 2025 do 16. 3. 2026 a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 42 195,31 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 10. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč, při roční úrokové sazbě 26,28 % a RPSN 29,7 %, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, minimálně 400 Kč, a součástí smlouvy byla i ujednání o sankcích pro případ prodlení a o možnosti zesplatnění úvěru (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 20. 10. 2023, úvěrové podmínky).

6. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených žalovaným a údajů získaných z externích registrů. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, je zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 35 000 Kč a nemá další příjmy domácnosti, přičemž jeho měsíční výdaje činily 6 408 Kč. Žalobkyně současně provedla dne 20. 10. 2023 lustraci žalovaného v externích registrech, a to zejména v registrech SOLUS, NRKI a CEE s výsledkem „OK“, v insolvenčním rejstříku (ISIR), kde žalovaný nebyl nalezen, a dále provedla ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím evidence Ministerstva vnitra. Na základě těchto údajů žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného (karta klienta).

7. Z dokumentu ověření bonity MLS soud naznal, jak žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, z čeho vycházela při posuzování úvěruschopnosti, jaká je metoda výpočtu (ověření bonity MLS).

8. Ze zprávy z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že žalovaný měl ke dni posuzování úvěruschopnosti evidovány existující úvěrové závazky. Konkrétně měl uzavřen jeden splátkový úvěr s měsíční splátkou ve výši 1 551 Kč a zbývající dlužnou částkou ve výši přibližně 20 163 Kč a dále revolvingový úvěr s měsíční splátkou ve výši 1 309 Kč a zůstatkem jistiny přibližně 19 397 Kč, přičemž úvěrový rámec činil 30 000 Kč. U obou závazků nebyly evidovány žádné splátky po splatnosti ani prodlení, platební morálka žalovaného byla bez negativních záznamů (zpráva z Nebankovního registru klientských informací).

9. Dopisem ze dne 11. 12. 2025 byl žalovaný vyzván žalobkyní k uhrazení celého úvěru, neboť se dostal do prodlení se splácením (dopis ze dne 11. 12. 2025).

10. Z předžalobní výzvy k plnění soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru č. hodnota, a to ve lhůtě do 14. 1. 2026, přičemž jej současně upozornila na možnost soudního vymáhání dluhu v případě jejího neuhrazení a na skutečnost, že nesplněním povinnosti může dojít ke vzniku dalších nákladů (předžalobní výzva k plnění ze dne 7. 1. 2026).

11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný z poskytnutého revolvingového úvěru čerpal postupně peněžní prostředky, celková výše čerpání dosáhla částky 86 878 Kč, zatímco žalovaný na splátkách uhradil celkem částku 67 099 Kč. Splátky splatné dne 20. 9. 2025, 20. 10. 2025 a 20. 11. 2025 zůstaly neuhrazeny, v důsledku čehož byla pohledávka zesplatněna ke dni 11. 12. 2025, přičemž ke dni zesplatnění evidovala žalobkyně neuhrazenou jistinu ve výši 39 995,53 Kč a další příslušenství tvořené úroky, poplatky, náklady na vymáhání a smluvními pokutami (výpis čerpání, splátek a úhrad).

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 10. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný z poskytnutého úvěru celkem načerpal částku 86 878 Kč a uhradil částku 67 099 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 1. 2026.

14. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění.

15. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

20. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru.

21. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

27. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-právnická osoba. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

28. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

29. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. spisová značka ze dne 29. 1. 2015]

30. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

31. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Žalovanému jako spotřebiteli byl poskytnut spotřebitelský úvěr, aniž by byly jeho příjmy, výdaje, závazky a celková finanční situace posouzeny v rozsahu vyžadovaném zákonem. Žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené jí v § 86 a § 78 zákona č. 257/2016 Sb. a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr.

32. Žalobkyně sice předložila kartu klienta, zprávu z Nebankovního registru klientských informací, záznamy o lustraci v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, avšak toliko z těchto podkladů nevyplývá řádné a důkladné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně vycházela především z údajů sdělených samotným žalovaným, podle nichž činil jeho měsíční příjem 35 000 Kč a měsíční výdaje 6 408 Kč, přičemž žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti a bydlí u rodičů. Nebylo však prokázáno, že by tyto údaje byly ověřeny dalšími spolehlivými podklady, například výpisy z účtu nebo výplatními páskami. Z předložených listin nevyplývá, že by žalobkyně ověřila skutečný příjem žalovaného relevantními doklady, ani že by řádně ověřila jeho pravidelné životní náklady, zejména náklady na bydlení a další běžné výdaje.

33. Ze zprávy z Nebankovního registru klientských informací přitom vyplývá, že žalovaný měl již ke dni posuzování úvěruschopnosti další úvěrové závazky, a to splátkový úvěr s měsíční splátkou 1 551 Kč a zbývající dlužnou částkou přibližně 20 163 Kč a dále revolvingový úvěr s měsíční splátkou 1 309 Kč a zůstatkem jistiny přibližně 19 397 Kč, při úvěrovém rámci 30 000 Kč. Žalobkyně tak měla k dispozici údaje svědčící o dalším úvěrovém zatížení žalovaného, avšak neprokázala, že by tyto závazky ve spojení s jeho skutečnými příjmy a výdaji vyhodnotila dostatečně pečlivě. Skutečnost, že v registrech nebyly evidovány splátky po splatnosti ani jiná prodlení, sama o sobě nepostačuje k závěru, že žalovaný byl objektivně schopen plnit závazky z nově sjednávaného úvěru. Posouzení úvěruschopnosti nemůže být založeno pouze na absenci negativních záznamů v registrech a na údajích tvrzených samotným spotřebitelem.

34. Žalobkyně tak neprokázala, že by náležitě zjistila a vyhodnotila skutečnou výši pravidelných měsíčních závazků žalovaného, jeho reálné výdaje a celkovou finanční situaci a že by při sjednaných podmínkách revolvingového úvěru, tedy při úvěrovém rámci 40 000 Kč, roční úrokové sazbě 26,28 % a RPSN 29,7 %, mohl žalovaný úvěr bezpečně splácet. To platí tím spíše za situace, kdy šlo o revolvingový úvěr, u něhož se výše zadlužení může v čase měnit v závislosti na dalším čerpání. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, kdy měla povinnost postupovat s odbornou péčí, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení přenášet na soud; je pouze na účastníkovi samotném, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

35. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru nedostála povinnosti s odbornou péčí řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu. Žalovaný je proto povinen vydat žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení odpovídající dosud nevrácené jistině. Žalobkyně poskytla žalovanému celkem 86 878 Kč, zatímco žalovaný jí uhradil celkem 67 099 Kč. Soud proto dovodil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 779 Kč. Žalovaný byl k úhradě této částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 7. 1. 2026, v níž mu byla poskytnuta lhůta k plnění do 14. 1. 2026; marným uplynutím této lhůty se žalovaný dostal od 15. 1. 2026 do prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal též zákonný úrok z prodlení z částky 19 779 Kč za dobu od 15. 1. 2026 do 16. 3. 2026 kapitalizovaný ve výši 380,14 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 779 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení. Výše kapitalizovaného úroku z prodlení 380,14 Kč odpovídá výpočtu 19 779 Kč × 11,5 % × 61/365. Úrok z prodlení soud přiznal podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

36. Jelikož mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, nevznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvních úroků, smluvních pokut, nákladů na vymáhání ani pojištění. Soud proto žalobu ve zbytku zamítl, a to co do částky 22 416,31 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 587,75 Kč, co do úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 39 995,53 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 688,54 Kč, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 416,31 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení. Ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1068,68 Kč od 26. 12. 2025 do 16. 3. 2026 soud podrobně uvádí, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 1 068,68 Kč za dobu od 26. 12. 2025 do 16. 3. 2026, avšak soud shledal tento nárok důvodným pouze v rozsahu 380,14 Kč, odpovídajícím úroku z prodlení z přisouzené částky 19 779 Kč za dobu od 15. 1. 2026 do 16. 3. 2026; ve zbytku, tj. co do 688,54 Kč, žalobu zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná přibližně ze 40 %, zatímco neúspěšná byla přibližně ze 60 %. Žalovaný měl tedy ve věci převážný úspěch. Ze spisu však nevyplývá, že by žalovanému v řízení vznikly nějaké účelně vynaložené náklady, jejichž náhradu by bylo možno přiznat. Za této situace soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

38. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po právní moci rozsudku svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.