OSMB 5 C 148/2026-22

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 14 477,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 000 Kč od 25. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 7 477,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 477,40 Kč od 24. 4. 2024 do 24. 10. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 7 477,40 Kč od 25. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 14 477,40 Kč (jistina 7 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 7477,40 Kč) s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. Anonymizováno na základě které poskytla žalované částku 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit řádně splátky. Žalovaná se dostala do prodlení s hrazením splátek, byla vyzvána k úhradě dluhu. Úvěr byl žalované poskytnut prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www.Anonymizováno. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, posoudila příjmy a výdaje žalované, provedla lustraci v příslušných databázích. Žalovaná na danou pohledávku neuhradila ničeho. Žalovaná byla upomínána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou, kterou odeslal právní zástupce žalobkyně žalované dne 20. 10. 2025. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z uzavřené smlouvy o úvěru, požaduje, aby soud posoudil nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení dlužné částky 14 477,40 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 477,40 Kč od 24. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %. Pohledávka za žalovanou na žalobkyni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., uzavřela dne 24. 3. 2024 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč, přičemž úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou ve výši 40 % p.a., poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 857,40 Kč po slevě, resp. 7 477,40 Kč před slevou (sleva byla podle smlouvy podmíněna řádným a včasným plněním povinností žalované), splatností dne 23. 4. 2024 a RPSN ve výši 9 867,10 %, a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno ze dne 24. 3. 2024).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dne 24. 3. 2024 Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž byl žalované prezentován jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč s dobou trvání 29 dnů, splatností dne 23. 4. 2024, úrokovou sazbou 40 % p.a., celkovou částkou k úhradě 10 080 Kč a RPSN ve výši 9 867,10 % (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 3. 2024).

7. Soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., jako postupitelkou, a žalobkyní společností Jméno žalobkyně., jako postupníkem byla dne 14. 6. 2023 uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, jejímž předmětem bylo sjednání podmínek pro postupování pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru z postupitelky na postupníka (rámcová smlouva o postupování pohledávek uzavřená dne 14. 6. 2023).

8. Soud zjistil, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti právnická osoba., č. č. účtu byla dne 25. 3. 2024 odeslána bezhotovostní platba ve výši 7 000 Kč na účet č. č. účtu, s variabilním symbolem var. symbol a zprávou pro příjemce „Zapujcka Anonymizováno“ (potvrzení o platbě vystavené společností právnická osoba., dne 16. 10. 2025).

9. Ze sdělení společnosti právnická osoba., bylo zjištěno, že účet č. č. účtu byl v březnu roku 2024 veden na žalovanou a že na tento účet byla dne 25. 3. 2024 připsána platba ve výši 7 000 Kč z účtu společnosti právnická osoba., označená variabilním symbolem var. symbol (sdělení společnosti právnická osoba.).

10. Soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., jako postupitelkou, a žalobkyní společností Jméno žalobkyně., jako postupníkem byla dne 2. 10. 2025 uzavřena Dílčí smlouva o postoupení pohledávek, na základě které postupitel postoupil na postupníka pohledávky v počtu 528 v celkové hodnotě 3 460 302,59 Kč, přičemž celková cena za postupované pohledávky činila 2 249 196,68 Kč (dílčí smlouva o postoupení pohledávek podepsaná dne 2. 10. 2025).

11. Soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., jako postupitelkou, a žalobkyní společností Jméno žalobkyně., jako postupníkem byl dne 2. 10. 2025 uzavřen Dodatek č. 6 k Rámcové smlouvě o postupování pohledávek uzavřené dne 14. 6. 2023, kterým byla s účinností od 29. 9. 2025 změněna ujednání o výši kupní ceny za postupované pohledávky v portfoliích označených C 365 a C 30 (dodatek č. 6 k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne 2. 10. 2025).

12. V seznamu pohledávek tvořícím přílohu Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek byla uvedena rovněž pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno (seznam pohledávek, příloha dílčí smlouvy o postoupení pohledávek).

13. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., oznámila žalované dopisem ze dne 16. 10. 2025, že pohledávka za žalovanou v celkové výši 21 930,70 Kč byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 postoupena na žalobkyni, společnost Jméno žalobkyně. (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025).

14. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 k úhradě částky 27 447,70 Kč, sestávající z částky 21 930,70 Kč označené jako neuhrazená jistina a částky 5 517 Kč označené jako náklady právního zastoupení, a to ve lhůtě tří dnů od doručení výzvy (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025, vč. podacího lístku).

15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

16. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se tato právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Tyto peněžní prostředky byly dne 25. 3. 2024 odeslány z účtu společnosti právnická osoba., na účet žalované č. č. účtu. Žalovaná svůj dluh ze smlouvy neuhradila. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 postoupena na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 16. 10. 2025. Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 16. 10. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost žalované.

17. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

18. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-právnická osoba. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

29. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

30. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. spisová značka ze dne 29. 1. 2015]

31. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

32. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti právnická osoba., za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 postoupena na žalobkyni, a to podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

33. Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované. Nebyly doloženy žádné výpisy z účtu žalované, žádné podklady o jejích pravidelných příjmech, výdajích ani závazcích, ani žádné výsledky lustrací v registrech dlužníků. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak nebylo v řízení prokázáno.

34. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu.

35. Převzala-li žalovaná peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 7 000 Kč, která představuje nevrácenou jistinu poskytnutého úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 7 000 Kč a žalovaná na tuto pohledávku ničeho neuhradila.

36. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů předžalobní výzvou ze dne 16. 10. 2025, která jí byla téhož dne odeslána, tedy doručena třetím pracovním dnem po jejím odeslání, tj. dne 21. 10. 2025, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč i zákonný úrok z prodlení z částky 7 000 Kč od 25. 10. 2025, tedy po uplynutí třídenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě.

37. S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo než žalobu ve zbytku zamítnout, tj. co do částky 7 477,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 477,40 Kč od 24. 4. 2024 do 24. 10. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 7 477,40 Kč od 25. 10. 2025 do zaplacení.

38. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavila k jednání, není oprávněn a povinen jí sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: právnická osoba. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III ÚS 2848/201).

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaná měla ve věci větší úspěch než žalobkyně. Ze spisu však nevyplývá, že by žalované v řízení vznikly nějaké účelně vynaložené náklady, jejichž náhradu by bylo možno přiznat. Za této situace soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

40. O soudním poplatku soud rozhodl podle § 2 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích, neboť poplatníkem je navrhovatel – žalobkyně a poplatková povinnost vzniká podáním návrhu na zahájení řízení. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž za takový návrh činí soudní poplatek podle položky 2 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků při peněžitém plnění v částce vyšší než 10 000 Kč do 20 000 Kč včetně 800 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud ve věci pokračoval v řízení, vznikla žalobkyni podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků povinnost doplatit soudní poplatek do výše stanovené položkou 1 sazebníku soudních poplatků. Podle položky 1 bodu 1 písm. a) sazebníku činí poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, 1 000 Kč. Jelikož žalobkyně již zaplatila částku 800 Kč, uložil jí soud zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to na bankovní účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

41. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po právní moci rozsudku svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.