OSMB 7 C 168/2026-25

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 20 874,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 944 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 944 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 17 930,42 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 7 257,78 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 463,37 Kč, úrokem z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 11 822,36 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 498,71 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 554,71 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 236 Kč, a to na účet č. č. účtu vedený u České národní banky, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobce se podanou žalobou ve znění jejího doplnění ze dne 7. 7. 2026 domáhá po žalované zaplacení peněžité částky z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalované jeho právní předchůdkyně, společnost právnická osoba., na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 9. 7. 2021. Právní předchůdkyně žalobce poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, jež si žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit rovněž úrok v pevné výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč se žalovaná zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 9. 9. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě nahlédnutí do veřejných registrů (NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík). Dále byla žalovaná dotazována na své majetkové, pracovní, rodinné a jiné poměry, přičemž žalované uvedla, že má měsíční příjem ve výši 35 749 Kč a měsíční výdaje ve výši 9 578 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je zaměstnaná u společnosti ON adresa, je vdaná, žije u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost. Výdaje žalované ověřila právní předchůdkyně žalobkyně z výpisů z bankovního účtu. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž na dlužnou částku naposledy uhradila dne 17. 5. 2024 částku 2 000 Kč, a následně zůstala v prodlení. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 11 822,36 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 676,35 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929,28 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 746,43 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 257,78 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 463,37 Kč, jakož i úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 11 822,36 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 498,71 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Jelikož se žalovaná, ač řádně obeslána, k jednání nedostavila, řádně a včas se neomluvila a nepožádala ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaná zaslala soudu v den konání jednání, tj. 16. 7. 2026, e-mail, ve kterém uvedla, že se k jednání nemůže dostavit a proto se omlouvá. S ohledem na problémy s datovými schránkami, byl tento e-mail soudkyni předložen až po skončení jednání. I kdyby jej však soudkyně měla před jednáním k dispozici, nepovažoval by jej za včasnou ani řádnou omluvu, neboť předvolání k jednání bylo žalované doručeno osobně již 16. 6. 2026 a žalovaná ani neuvedla žádný důvod, pro který se nemůže jednání účastnit.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Žalovaná dne 9. 7. 2021 požádala o úvěr ve výši 20 000 Kč. V žádosti žalovaná uvedla, že žije u rodičů, má střední vzdělání, je vdaná, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaná u společnosti ON adresa od 16. 2. 2015 a pobírá měsíční mzdu ve výši 35 744 Kč. Měsíční výdaje odhadla na částku 9 578 Kč, z toho částka 1 500 Kč připadala na výdaje spojené s bydlením, částka 6 750 Kč na ostatní výdaje (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 9. 7. 2021).

6. Žalovaná byla od 16. 2. 2015 zaměstnána v Oblastní nemocnici adresa, a. s., a to na dobu neurčitou, kdy od 1. 7. 2019 se se zaměstnavatelem dohodli na snížení pracovního úvazku na 0,533 (prokázáno dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 24. 6. 2019).

7. Žalovaná v měsíci březnu 2021 obdržela mzdu ve výši 24 021 Kč, v dubnu 2021 obdržela mzdu ve výši 57 767 Kč a květnu 2021 obdržela mzdu ve výši 25 380 Kč. Průměrná měsíční mzda žalované v období březen až květen 2021 tedy činila 35 723 Kč (prokázáno výplatními páskami za měsíc březen 2021, duben 2021 a květen 2021).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně (EC Financial Sevices, a.s.) se smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne 9. 7. 2021 zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni vrátit celkem částku 37 184 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku v pevné výši 1 925 Kč, částky za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, částky 1 859 Kč za vyhodnocení úvěrového případu a částky 3 600 Kč za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Zápůjční úroková sazba byla u úvěru stanovena ve výši 15 %, výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr byla sjednána ve výši 272,44 % (prokázáno smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne 9. 7. 2021).

9. Žalovaná zaplatila na splátky prvního úvěru právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 17 056 Kč v deseti splátkách (prokázáno přehledovou tabulkou transakční historie).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky ze smlouvy o úvěru za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025, seznamem postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 10. 12. 2025 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026).

11. Žalovaná byla k zaplacení dlužných částek vyzvána výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 9. 3. 2026, která jí byla odeslána téhož dne, žalovaná měla dlužnou částku uhradit nejpozději do 24. 3. 2026 (prokázáno výzvou k plnění ze dne 9. 3. 2026 včetně podacího lístku ze dne 9. 3. 2026).

12. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („z. s. ú.“).

13. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

25. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

27. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

28. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z. a § 2 odst. 1 z. s. ú). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.

29. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-právnická osoba. proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

30. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

31. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřila měsíční příjem žalované, ale již nijak neověřila výdaje žalované (např. na bydlení, potraviny, drogerii, dopravu, léky apod.). Žalobkyně dále neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci ve veřejných registrech, jak tvrdila. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž nezkoumala celkovou dluhovou zátěž žalované. Navíc soudu bylo z úřední činnosti známo, že na žalovanou bylo v době poskytnutí úvěru nařízeno několik exekucí. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně zkoumala výdaje žalované z bankovních účtů, toto své tvrzení však neprokázala.

32. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované v souvislosti vyčíslil soud částkou 2 944 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla v souvislosti s úvěrem (20 000 Kč), a částkou, kterou žalovaná žalobkyni již uhradila (17 056 Kč).

33. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne 9. 3. 2026, která jí byla odeslána téhož dne. Touto výzvou byla žalovaná vyzvána, aby uhradila dlužnou částku nejpozději do 24. 3. 2026, což žalovaná nesplnila a od následujícího dne se tak ocitla v prodlení (25. 3. 2026). Z tohoto důvodu uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 2 944 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení.

34. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků, poplatků a smluvních pokut, soudu nezbylo než žalobu co do částky 17 930,42 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 7 257,78 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 463,37 Kč, úrokem z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 11 822,36 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 498,71 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 554,71 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení ve výši částečně zamítnout.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož ve věci měla větší úspěch žalovaná, které však v tomto řízení – podle obsahu spisu – žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

36. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal. Jak uvedeno v bodu 3 tohoto rozsudku, soud neměl e-mail žalované ze dne 16. 7. 2026 před vyhlášením rozsudku k dispozici, přičemž ale s ohledem na výši žalované částky a skutečnost, jak dlouho žalovaná o dlužné částce ví, by mělo být v možnostech žalované tuto částku uhradit v obecné pariční lhůtě.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.