OSMB 7 C 180/2026-21

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ pro 20 921 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení.

II. Žaloba se částečně zamítá co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 10 921 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 921 Kč od 6. 6. 2024 do 16. 3. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 921 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 209 Kč, a to na účet č. č. účtu vedený u České národní banky, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 921 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se žalovaným dne 6. 5. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný měl poskytnutý úvěr splatit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 10 921 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících a databázích (CRKI, EUCB, Centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík) a shledala, že nejsou dány důvodné pochybnosti o platební schopnosti žalovaného. Žalovaný do sjednaného data splatnosti úvěr neuhradil. Žalobou uplatněná pohledávka se sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 10 921 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2026. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou zaslanou dne 10. 3. 2026, žalovaný však na svém dluhu ničeho neuhradil. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru neuznal, domáhá se žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. v případě žalovaného soud jeho souhlas předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0002040515719210 ze dne 6. 5. 2024 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným dne 6. 5. 2024 podepsali smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 5. 6. 2024 v jediné splátce společně s úrokem ve výši 40 % ročně a poplatkem ve výši 10 921 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku 21 249,77 Kč. Úvěr měl být vyplacen na bankovní účet žalovaného č. č. účtu.

6. Z přípisu právnická osoba. ze dne 23. 6. 2026 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je žalovaný. Z potvrzení o platbě ze dne 16. 3. 2026 a z přípisu právnická osoba. ze dne 23. 6. 2026 soud zjistil, že dne 6. 5. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného č. č. účtu částku 10 000 Kč, přičemž k připsání částky došlo téhož dne.

7. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 14. 6. 2023 a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2026 včetně přílohy 1 - seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. Anonymizováno byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 3. 2026 a z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 10. 3. 2026 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že pohledávky ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni a dále žalobkyně jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 35 012,16 Kč do tří dnů.

9. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

16. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

21. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

22. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

23. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jeho skutečné měsíční příjmy a výdaje a toto ani netvrdila. Žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně lustrovala v registrech CRKI, EUCB, v Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, avšak k tomuto tvrzení nepředložila žádný důkaz.

24. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovanému vyčíslil soud částkou 10 000 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla převodem na jeho bankovní účet v souvislosti s tímto úvěrem. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by něčeho uhradil.

25. Žalobkyně pro případ, že soud neuzná její nárok na zaplacení celé dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby soud přiznal žalobkyni toliko jistinu z titulu bezdůvodného obohacení.

26. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena v souladu s ustanovením § 1879 a § 1880 o. z. právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována.

27. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne 7. 3. 2026, která mu byla odeslána dne 10. 3. 2026. Touto výzvou byl žalovaný vyzván, aby uhradil dlužnou částku do tří dnů. V souladu s § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena dne 13. 3. 2026, dne 16. 3. 2026 tak marně uplynula lhůta k úhradě dluhu a ode dne 17. 3. 2026 se žalovaný ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne 17. 3. 2026 ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do nároku na zaplacení částky ve výši 10 921 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 921 Kč od 6. 6. 2024 do 16. 3. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 921 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení částečně zamítnout.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, kterému však vzhledem k jeho pasivitě žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

30. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti, soudu proto nezbylo než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.

31. V souladu s položkou 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud žalobkyni doměřil soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 209 Kč, když ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz z důvodů ležících na straně žalobkyně (uplatnění nepřiměřeně vysokých poplatků z úvěru).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.