OSME 16 C 272/2021-79

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení nákladů za skladování a zničení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mělníku soudní poplatek za žalobu ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, z částky 7 078 ode dne datum do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyni vznikl nárok, jenž je předmětem žaloby, v souladu s § 7b odst. 2 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci (dále jen „zákon o obec obchodní inspekci“) jako náhrada nákladů vynaložených žalobcem za skladování a likvidaci výrobků porušujících některá práva duševního vlastnictví. Žalobkyně zahájila u žalovaného v provozovně – stánku číslo ulička ulice v Pražské tržnici, ulice a číslo, obec, kontrolu, při níž bylo zjištěno 1 037 výrobků porušujících některá práva duševního vlastnictví. Výrobky byly následně zajištěny a uskladněny mimo dosah kontrolované osoby. Následně bylo přistoupeno k likvidaci výrobků dle protokolu o zničení ze dne datum. Žalobkyně vystavila žalovanému dne datum za náklady spojené se skladováním a likvidací výrobků fakturu, jež byla splatná ke dni datum.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že s nárokem žalobkyně nesouhlasí. Je pravdou, že mu byla uložena sankce z titulu vlastnictví stánku číslo v Pražské tržnici. Jednalo se o objektivní odpovědnost, přestože měl stánek pronajatý občan vietnamské národnosti příjmení příjmení příjmení, žalovaný se na prodeji jakkoliv nepodílel a zboží nebylo nikdy jeho majetkem. S prodejem zboží neměl nic společného, zboží nebylo jeho majetkem, byl pouze vlastníkem prodejní buňky. Je pro něj zcela nepochopitelné, že žalobkyně zboží likvidovala až po více jak 6 letech, toto zboží, kterého se nedomáhal, nebylo jeho majetkem, bylo skladováno více než 6 let. Z opatrnosti vznáší námitku promlčení. Nikdy neobdržel podrobné vyúčtování nákladů na uskladnění a likvidaci padělků, ačkoli po žalobkyni požadoval vysvětlení a doložení nákladů.

3. Soud v této věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř.

4. Soud na základě listin založených ve spise učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně zahájila proti žalovanému správní řízení, na jehož základě uložila žalovanému úhrnnou pokutu ve výši částka. Tato pokuta byla žalovanému po kontrole v provozovně žalovaného provedené dne datum a dne datum, a to pro porušení zákona o ochraně spotřebitele spočívající v porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik. Provozovnu žalovaného představuje stánek číslo v Dejvické ulici, ulice tržnice, ulice a číslo, obec a číslo (dále jen„ provozovna“). Žalovaný nabízel k prodeji padělané výrobky, čímž porušil práva duševního vlastnictví, když na nich bez souhlasu majitele ochranné známky tato ochranná známka byla umístěna. Tímto způsobem bylo zjištěno celkem 1 037 výrobků. Žalovanému byla v rámci správního řízení uložena vedle povinnosti k uhrazení pokuty i povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši částka. Rozhodnutím mu dále bylo uloženo propadnutí výrobků, které neodpovídají právním předpisům. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný odvolání, které bylo rozhodnutím ze dne 21.10.2013, č.j. ČOI 70078/13/0100 zamítnuto. Žalovaný podal k Městskému soudu v Praze žalobu na zrušení rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Namítal, že rozhodnutí je nezákonné, neboť nikdy nebyl osobou, která by provozovala činnost v prodejním stánku, tento pronajímal, byl pouze majitelem stánku, nebyl prodejcem ani vlastníkem zboží, s celou věcí nemá nic společného. žaloba byla rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 14.12.2016, č.j. 9A 206/2013-48, zamítnuta jako nedůvodná, když námitky žalobce týkající se odpovědnosti za spáchání správního deliktu soud nepovažoval za relevantní, neboť z hlediska odpovědnosti za správní delikt podle zákona o ochraně spotřebitelů je nepodstatné, zda žalobce zboží porušující práva z duševního vlastnictví nabízel k prodeji či jej skladoval za účelem prodeje. Kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27.2.2018, č.j. 5 As 23/2017-22, zamítl, v dané věci je podstatné, kdo je považován za prodávajícího, což je dle judikatury NNS a zákona o ochraně spotřebitele nejen přímo osoba, která v daný okamžik na daném místě zboží skutečně prodává, ale může jít i o osobu, která v rozhodnou dobu disponuje užívacím právem k prodejní místnosti. Vzhledem ke všem provedeným důkazům soud uzavřel, že odpovědný za správní delikty je žalovaný, a že tato odpovědnost je objektivní /viz rozhodnutí vydané Českou obchodní inspekcí č. j. 10/0326/13/34 ze dne 22. 5. 2013 na č. l. 20 – 23 spisu, rozhodnutí Městského soudu v Praze na č. l. 63 – 77, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na č.l. 48 – 58, úřední záznam včetně přílohy k úřednímu záznamu o zajištění zboží – seznam na č. l. 15 – 19 spisu/. Na základě uvedeného správního rozhodnutí obec obchodní inspekce bylo provedeno zničení výrobků v počtu 1 037 kusů. V protokolu o zničení byla na místě pro uvedení způsobu a místa zničení napsána poznámka„ drcení, Pražské služby, provoz spalovna část obce, dne: datum za účasti tříčlenné komise“ /viz Protokol o zničení ze dne datum na č. l. 24 spisu, objednávka likvidace odpadu na ZEVO na č. l. 9, 10 spisu, doklad k likvidaci výrobků na č. l. 12 – 14 spisu/. Žalovanému byla v souvislosti se skladováním a likvidací výrobků v počtu 1 037 kusů vystavena faktura ze dne datum, se splatností ke dni datum, dle které byly tyto náklady vyúčtovány částkou ve výši částka. Zásilka byla žalovanému doručována dne datum /viz faktura – daňový doklad včetně potvrzení o doručení na č. l. 6 spisu, daňový doklad číslo na č. l. 11 spisu/. Náklady na likvidaci výrobků sestávaly konkrétně z následujících položek – celkové náklady na likvidaci ve výši částka, skladné za rok 2011 ve výši částka, skladné za rok 2012 ve výši částka, skladné za rok 2013 ve výši částka – celkem tyto náklady činily částka /viz náklady na likvidaci na č. l. 7 spisu/. Žalovaný byl opakovaně vyzýván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz výzva k úhradě dlužné částky na č. l. 25 a 37 - 38 spisu/.

5. Žalovaný opakovaně vyzýval žalobkyni k tomu, aby se vyjádřila, z jakého titulu je povinen hradit náklady za skladování a likvidaci zboží. Opakovaně uváděl, že uvedené výrobky nikdy nebyly v jeho vlastnictví /viz žádost o vysvětlení na č. l. 34 spisu, odpověď na vysvětlení na č. l. 35 spisu, urgence žádosti o vysvětlení na č. l. 36 spisu, odpověď na přípis ze dne datum na č. l. 39 spisu/.

6. Žalovaný podal ve věci odpor proti platebnímu rozkazu, v němž uznal, že mu byla uložena sankce z titulu vlastnictví provozovny. Dle něj mu tato sankce byla uložena z titulu objektivní odpovědnosti, když provozovnu pronajímal občanu vietnamské národnosti, i když on sám se na prodeji předmětného zboží nijak nepodílel a zboží nikdy nevlastnil. Žalovaný namítal, že žalobkyni nic nebránilo v likvidaci zboží od samého počátku. Zbytečně tak vznikaly náklady na uskladnění, kterým bylo možné předejít dřívější likvidací věcí, když bylo od samého počátku žalobkyni zřejmé, že žalovaný předmětné zboží nikdy nevlastnil, ani se jej nijak nedomáhal. Žalovaný vznáší z opatrnosti námitku promlčení, když k likvidaci zboží došlo na základě protokolu dne datum a k zabrání zboží došlo v roce 2012.

7. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně zahájila proti žalovanému správní řízení, na jehož základě uložila žalovanému úhrnnou pokutu ve výši částka pro porušení zákona o ochraně spotřebitele spočívající v porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik. V provozovně žalovaného, byly nabízeny k prodeji padělané výrobky, porušující práva duševního vlastnictví. Tímto způsobem bylo zjištěno celkem 1 037 výrobků. Žalovanému byla v rámci správního řízení uložena pokuta včetně povinnosti nahradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši částka. Rozhodnutím mu dále bylo uloženo propadnutí výrobků, které neodpovídají právním předpisům. Na základě uvedeného správního rozhodnutí obec obchodní inspekce bylo provedeno zničení výrobků v počtu 1 037 kusů. Žalovanému byla v souvislosti se skladováním a likvidací výrobků v počtu 1 037 kusů vystavena faktura ze dne datum, se splatností ke dni datum, dle které byly tyto náklady vyúčtovány částkou ve výši částka. Zásilka byla žalovanému doručována dne datum. Žalovaný byl opakovaně vyzýván žalobkyní k úhradě dlužné částky.

8. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a dále dle zákona č. 64/1986 Sb., zákona obec národní rady o obec obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o obec obchodní inspekci“).

9. Podle ustanovení § 7b odst. 2 zákona o obec obchodní inspekci je ulice obchodní inspekce oprávněna uskladnit zajištěné výrobky, které neodpovídají zvláštním právním předpisům, mimo dosah kontrolované osoby. Kontrolovaná osoba je povinna zajištěné výrobky inspektorovi vydat. Odmítá-li vydání, budou tyto výrobky kontrolované osobě odňaty. O vydání nebo odnětí sepíše inspektor úřední záznam. Náklady na skladování hradí kontrolovaná osoba, u které bylo nabízení, prodej nebo skladování takovýchto výrobků zjištěno. Kontrolovaná osoba není povinna uhradit náklady na uskladněné výrobky, jestliže se prokáže, že výrobky zvláštním právním předpisům odpovídají.

10. Podle ustanovení § 7b odst. 4 zákona o obec obchodní inspekci zajištění výrobků, které neodpovídají zvláštním právním předpisům, trvá do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o jejich propadnutí nebo zabrání, případně do doby, kdy bude prokázáno, že se nejedná o takovéto výrobky. Zrušení opatření o zajištění výrobků, o kterých se prokáže, že odpovídají zvláštním právním předpisům, provede písemně ředitel inspektorátu. Písemnost se doručí kontrolované osobě. Pokud bylo zrušeno opatření o zajištění, musí být kontrolované osobě zajištěné výrobky bez zbytečných průtahů vráceny v neporušeném stavu, s výjimkou výrobků použitých pro posouzení. O vrácení sepíše inspektor písemný záznam.

11. Podle ustanovení § 7b odst. 6 zákona o obec obchodní inspekci ředitel inspektorátu určí, že zabrané nebo propadnuté výrobky budou zničeny, anebo jsou-li využitelné pro humanitární účely, může ředitel inspektorátu určit, že budou poskytnuty k těmto účelům, a to bezplatně.

12. Podle ustanovení § 7b odst. 7 je-li rozhodnutí podle odstavce 5 pravomocné a určil-li ředitel inspektorátu, že zabrané nebo propadnuté výrobky budou zničeny, zničení se provede úředně pod dohledem tříčlenné komise jmenované ředitelem inspektorátu. O zničení sepíše komise protokol, který podepíší všichni tři členové komise. Zničení se provede na náklad kontrolované osoby, která tyto výrobky nabízela, prodávala nebo skladovala.

13. Soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, když odkazuje i na závěr Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 23/2017 – 22, jenž rozhodoval o kasační stížnosti stěžovatele (žalovaného) a dále na závěr Městského soudu v Praze č. j. 9A 206/2013 – 48, jenž rozhodoval o žalobě podané žalovaným. V řízení bylo prokázáno, že žalobce v postavení podnikatele umožnil třetí osobě prodávat v provozovně ve vlastnictví žalovaného výrobky, jež porušovaly některá práva duševního vlastnictví. Dané jednání je založeno na objektivní odpovědnosti, kterou nese podnikatel, jenž disponuje užívacím právem k prodejnímu prostoru. V souladu s § 7b odst. 1 a 2 zákona o obec obchodní inspekci žalobkyně rozhodla o zajištění daných výrobků a jejich uskladnění mimo dosah kontrolované osoby (žalovaného), přičemž v souladu s odst. 2 téhož ustanovení náklady za skladování zboží hradí kontrolovaná osoba, u které bylo nabízení, prodej nebo skladování takových výrobků zjištěno. Po zajištění a uskladnění výrobků bylo následně rozhodnuto o jejich zničení dle § 7b odst. 6 zákona o obec obchodní inspekci. Náklady za zničení výrobků se v souladu s odst. 7 téhož ustanovení provede taktéž na náklady kontrolované osoby, která výrobky nabízela, prodávala nebo skladovala. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když dospěl k závěru, že kontrolovanou osobou je nepochybně žalovaný, jenž v rozhodném období disponoval užívacím právem k provozovně. Objektivní odpovědnost za dané jednání nese právě on, když není pro rozhodnutí soudu podstatné, zda žalovaný dané výrobky přímo prodával, či pouze skladoval. Soud tak shledal naplnění všech zákonný podmínek pro to, aby žalobě v plném rozsahu vyhověl.

14. Soud byl dále povinen zabývat se v řízení námitkou promlčení, když žalovaný poukázal na skutečnost, že k zajištění výrobků došlo v roce 2012 a k jejich likvidaci až ke dni datum. K tomu soud uvádí, že v souladu s § 7b odst. 4 zákona o obec obchodní inspekci nebylo možné přistoupit k likvidaci výrobků do doby, než bylo pravomocně rozhodnuto o jejich propadnutí nebo zabrání, případně do doby, kdy bylo prokázáno, že se nejedná o takové výrobky, které neodpovídají zvláštním právním předpisům. S odkazem na výše uvedené nemohla promlčecí lhůta dle § 629 občanského zákoníku začít běžet dříve, než k jakému datu byla stanovena splatnost faktury, kterou byly žalovanému vyúčtovány náklady na uskladnění a likvidaci výrobků. Splatnost této faktury nastala k datu datum, promlčecí doba tak počala běžet ode dne následujícího. Právo žalobkyně k uhrazení těchto nákladů tak promlčené není.

15. Soud dále přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury, a to ve výši 9 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka představující částka za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka, podání žaloby, písemné podání ve věci samé). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

17. O povinnosti žalovaného uhradit České republice – Okresnímu soudu v Mělníku soudní poplatek za žalobu ve výši částka rozhodl soud na základě ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 sb., zákona o soudních poplatcích. Žalobkyně je jakožto organizační složka státu osvobozena od hrazení soudního poplatku, přičemž v řízení byla zcela úspěšná. Dle výše uvedených ustanovení má v takovém případě poplatkovou povinnost žalovaný. Soudní poplatek je třeba zaplatit podepsanému soudu na účet číslo variabilní symbol.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.