KSPH 23 Co 245/2023-161

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení a soudci ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený Mgr. jméno příjmení, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 386 103,82 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. 5. 2023, č. j. 17 C 264/2022

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 25 907,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení 386 103,82 Kč s příslušenstvím jednak z titulu doplatku ve výši 263 282,58 Kč, odpovídajícího hodnotě vyšší anonymizována dvě slova, který byl žalobkyní vynaložen na zateplení obvodového pláště domu ve vyšší skutečné výměře, než bylo stanoveno dle smlouvy o dílo uzavřené účastníky dne datum, číslo (dále jen„ SoD“) s tím, že se nejedná o žádné vícepráce, nýbrž pouze o doplatek předvídaný čl. III. odst. 9 SoD, kdy na nesoulad skutečných výměr oproti projektové dokumentaci žalobkyně žalovaného upozornila ústně na kontrolním dni konaném dne datum a později zápisem do stavebního deníku dne datum. Součástí celkově zažalované částky byla dále smluvní pokuta ve výši 122 821,32 Kč za včasné nezaplacení ceny za dílo.

2. název soudu (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 386 103,82 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 263 282,50 Kč od datum do zaplacení, zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na nákladech řízení 74 608,08 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

3. Soud prvního stupně vzal z provedeného dokazování za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo za sjednanou cenu, kdy ujednán byl mimo jiné i konkrétní postup, v rámci kterého se účastníci mohli v průběhu provádění díla odchýlit od sjednaného rozsahu díla i výše ceny sjednané jako závazné za jeho provedení. Dílo bylo ze strany žalobkyně dokončeno a předáno a žalovaný je dne datum protokolárně převzal. Teprve dne datum žalobkyně upozornila žalovaného e-mailem na to, že výkaz výměr neodpovídá skutečnosti a následně ho vyzvala k úhradě částky odpovídající vyšším výměrám oproti smlouvaěo dílo, a to nejprve částky 387 788,92 Kč se splatností do datum, kterou po další zaměření snížila na 263 282,58 Kč. Uzavřel, že„ nedošlo-li v průběhu provádění díla ze strany žalobkyně k naplnění postupu předvídaného smlouvou (řádný zápis ve stavebním deníku včetně vyčíslení odlišně zjištěné výměry tamtéž), nemůže být na později uplatněný nárok na doúčtovanou cenu brán zřetel“.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně chybné posouzení a výklad výslovného ujednání účastníků obsaženého v čl. III. odst. 7 smlouvy o dílo, které bylo ve smlouvě dohodnuto z toho důvodu, že„ žalobkyni, coby zhotoviteli, je známo, že žádná projektová dokumentace, vypracovaná od stolu, v praxi nezachytí veškeré nuance toho kterého panelového domu, a i rozdíly v rámci několika centimetrů mohou na ploše panelového domu v konečném výsledku způsobit rozdíly v desítkách až stovkách výměra“. Uvedené ujednání platí pro obě strany, takže na jedné straně umožňuje zhotoviteli nárokovat vyšší cenu za více skutečně zateplených metrů, současně umožňuje objednateli nárokovat snížení ceny za méně skutečně zateplených metrů fasády. Poukazovala na to, že s tímto obě smluvní strany do smluvního vztahu vstupovaly a z ujednání vyplývá, že skutečná výměra domu vždy (tedy bez ohledu na to zda plochy budou větší nebo menší) ovlivní cenu díla. Dále uvedla, že poté, co zjistila o trochu vyšší výměru zateplované fasády oproti projektové dokumentaci dodané žalovaným,„ zcela v souladu s dispozicí ve smlouvě sjednaného závazku“ na tuto skutečnost upozornila žalovaného jak na kontrolním dni, tak zápisem do stavebního deníku, avšak žalovaný na tato upozornění nijak nereagoval. Žalobkyně„ následně spočítala (při použití smluvně sjednaných jednotkových cen) dopad do ceny díla dle výše citovaného ujednání smlouvy a vyčíslení zaslala e-mailem žalovanému“, který opět nijak nereagoval, a proto„ žalobkyně tedy vystavila fakturu s doklady prokazující vyšší výměry, kterou následně žalovaný odmítl uhradit“. Vytýkala soudu prvního stupně, že jeho závěr, že nedošlo-li v průběhu provádění díla ze strany žalobkyně k naplnění postupu předvídaného smlouvou (řádný zápis ve stavebním deníku včetně vyčíslení odlišně zjištěné výměry tamtéž), nemůže být na později uplatněný nárok na doúčtovanou cenu brán zřetel, nemá oporu v uzavřené smlouvě a je v přímém rozporu s jejím zněním. Podle žalobkyně nemá právní úvaha soudu oporu v uzavřené smlouvě o dílo ani platných předpisech, je vysoce formalistická nekoresponduje se smyslem předmětných ustanovení a svazuje vznik, resp. vymahatelnost, nároku dokonce nikoli s dodržením formy (písemná výzva), ale dokonce s konkrétní formou (pouze zápis do stavebního deníku může aktivovat vznik nároku). Smluvní strany se výslovně dohodly, že odlišné výměry vždy ovlivní rozsah díla a tím jednak výši konečné ceny za provedení díla a stanovily si obecnou povinnost vzájemně vyrovnat vzniklý finanční rozdíl, a pokud by přitom měly v úmyslu časově omezit uplatnění nároku, nepochybně by tak učinily. Ve smlouvě o dílo byly výslovně sjednány lhůty pro realizaci jednotlivých etap, nebyla však dohodnuta žádná lhůta, a to ani pro objednatele, ani pro zhotovitele, která by upravovala vyčíslení nároku na snížení či zvýšení ceny v závislosti na odlišné výměry. Podle žalobkyně„ dokonce, ani pokud by v průběhu realizace díla na odlišné výměry neupozornila, nemělo by toto dopad na vznik nároku kterékoliv ze stran, když podstatné je toliko, zda výměry jsou či nejsou vyšší“. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že žádný z odvolacích důvodů, které žalobkyně ve svém odvolání namítá, nemůže podle jeho názoru obstát. Namítal, že žalobkyně tvrdí řadu nelogičností a také skutečností, které jsou zjevně nepravdivé, či překrucuje zjištěná fakta. Poukazoval na to, že se nezakládá na pravdě a v řízení nebylo prokázáno, že by byl žalovaný na rozdíly ve výměrách fasády upozorněn v souladu se smlouvou zápisem ve stavebním deníku i projednáním na kontrolním dni, když„ tvrzený zápis ve stavebním deníku, na který žalobkyně poukazuje, se týkal zcela jiných stavebních prvků, než fasády“. Poukázal na to, že bylo jinak v průběhu realizace díla obvyklé, že strany na potřebu změny v rozsahu či kvalitě díla a s tím spojenou potřebu úpravy ceny reagovaly průběžně a o takových změnách výslovně jednaly, což se však v případě tvrzených změn ve výměře zateplení fasády nestalo. Podle žalovaného přitom ze smlouvy o dílo jasně vyplývalo, že lze takové nároky vznášet jen během realizace díla, a nikoli po jeho dokončení či dokonce protokolárním předání a finálním vyúčtování. Dále uvedl, že„ smlouvu, kterou účastníci uzavírali, konstruovala právě žalobkyně, jako profesionální stavební firma, a smlouva evidentně odpovídala tomu, o čem bylo předsmluvně mezi účastníky jednáno. K tomu se pak vázal odsouhlasený rozpočet a schválená projektová dokumentace.“ Podle žalovaného, připuštěním žalobkyní tvrzené časově neomezené možnosti„ doúčtování“, by došlo„ k nepřijatelnému precedentu, že si může zhotovitel prakticky kdykoliv po ukončení díla vzpomenout s domnělými nároky a tyto se snažit tímto způsobem prosadit, což je s ohledem na právní jistotu účastníků smluvního vztahu naprosto neakceptovatelné, zvláště pokud je celá stavební akce ukončena fakturačně, byly na ni dočerpány dotace apod. a celý proces realizace díla byl definitivně uzavřen“. Dílo bylo provedeno podle přesného rozpočtu, který žalobkyně mohla a měla kontrolovat a také kontrolovala na budoucím staveništi jeho fyzickou prohlídkou a měřením, k čemuž měla vždy potřebnou součinnost ze strany žalovaného. Ten poukazoval i na to, že původní požadavek žalobkyně zněl na podstatně vyšší částku, než jaká byla nakonec předmětem řízení, z čehož dovozuje, že„ ani odstranění lešení nevyvolalo takový stav, aby žalobkyně byla schopna přeměřit objekt jednou a tzv. ″na první dobrou″ a se správným výsledkem“. K tomu žalovaný vyjádřil pochybnosti o tom, zda by, pokud by na základě první došlé výzvy zaplatil žalobkyni původně vyšší tvrzený doplatek, žalobkyně nějaké další kontrolní měření vůbec prováděla a zda by se případně jala přeplatek vzniklý v důsledku špatného měření vracet. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil a žalobkyni uložil nahradit mu náklady odvolacího řízení.

6. název soudu, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Pro potřeby rozhodnutí vycházel odvolací soud z těchto skutečností patrných z obsahu spisu:

Mezi účastníky byla dne datum uzavřena písemná smlouva o dílo číslo ve znění jejího dodatku číslo (dále jen„ Smlouva“ či„ SoD“), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně provést opravy/údržby na bytovém domě ulice a číslo v obec v rozsahu prací vymezených v textu anonymizováno cenové kalkulace (přílohy číslo SoD), mimo jiné i zateplení neprůsvitného obvodového pláště včetně sanace podkladu a nového barevného řešení fasády. Žalovaný se pak ve Smlouvě zavázal uhradit za dílo cenu v částce 14 524 510,10 Kč bez DPH. Účastníci Smlouvy si mimo jiné sjednali v článku III. odst. 6 - 11 SoD i konkrétní postup, kterým se mohli v průběhu provádění díla odchýlit od sjednaného rozsahu díla, výše ceny za jeho provedení sjednané jako závazné, popř. sjednaného termínu dokončení díla či jeho etap. Článek IX. Smlouvy pak obsahoval ujednání o smluvních pokutách„ k zajištění splnění vzájemných povinností“. Dílo bylo ze strany žalobkyně dokončeno a předáno a žalovaný je protokolárně převzal dne datum. Žalobkyně upozornila žalovaného dne datum e-mailem na to, že výkaz výměr neodpovídá skutečnosti a následně žalovaného vyzvala k úhradě částky odpovídající vyšším výměrám oproti Smlouvě v částce 387 788,92 Kč se splatností ke dni datum. Tuto částku v návaznosti na další zaměření později modifikovala na 263 282,58 Kč a k její úhradě žalovaného vyzvala předžalobní výzvou.

8. Ujednání Smlouvy o podmínkách a postupu směřujícímu ke změně sjednaného rozsahu, výše ceny popř. termínu dokončení díla, v jejichž výkladu panuje mezi účastníky spor, znějí:

„ V případě sporu o rozsah díla, které má zhotovitel dle této smlouvy pro objednatele provést, je rozhodující obsah textu Položková cenová kalkulace (viz příloha číslo k této Smlouvě); smluvní strany sjednaly, že Položková cenová kalkulace je nadřazena projektové dokumentaci ke stavebnímu povolení (není však nadřazena objektivním zjištěním skutečného stavu).“ (čl. III. odst. 6)

„ Zjistí-li zhotovitel nebo objednatel v průběhu provádění díla, že ve skutečnosti neodpovídá výměr v PD“ (projektové dokumentaci – pozn. soudu),„ uvedený a použitý v Položkové cenové kalkulaci (příloha číslo ke smlouvě), upozorní na tuto skutečnost druhou stranu, a to zápisem do stavebního deníku. Smluvní strany pro ten případ sjednávají povinnost stran vzájemně vyrovnat finanční rozdíly, přičemž tato povinnost vždy ovlivní rozsah díla a tím jednak výši konečné ceny za provedení díla, i když je uzavřena dle rozpočtu jako závazná a pak také termín dokončení díla, resp. etap díla.“ (čl. III. odst. 7)

„ V případě zjištění„ menších“ výměr oproti údajům uvedeným v příloze číslo ke smlouvě, bude snížena cena za dílo dle soupisu skutečného objemu výměr, přičemž pro určení výše snížení ceny jsou výchozí jednotkové ceny uvedené v příloze číslo“ (čl. III. odst. 8)

„ V případě zjištění„ větších“ výměr oproti údajům uvedeným v příloze číslo ke smlouvě, bude zvýšena cena za dílo dle soupisu skutečného objemu výměr a objednatel je povinen doplatit zhotoviteli cenu za dílo dle tohoto soupisu skutečného objemu výměr jako vícepráce a vícenáklady, přičemž pro určení výše ceny doplatku jsou výchozí jednotkové ceny uvedené v příloze číslo“ (čl. III. odst. 9)

„ Vyčíslení rozdílů výměr dle odst. 8 a 9 tohoto článku zajistí zhotovitel zápisem do stavebního deníku.“ (čl. III. odst. 10)

„ Nebude-li možno rozdíly dle odstavců 8 a 9 článku III této smlouvy vyčíslit dle jednotkových cen anonymizováno cenové kalkulace v příloze 1, zavazují se smluvní strany uzavřít písemný dodatek k této smlouvě, kterým strany upraví zvýšení či snížení ceny za provedení díla.“ (čl. III. odst. 11)

9. Podle ustanovení § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

10. Podle ustanovení § 1725 o. z., je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

11. Podle ustanovení § 2586 odst. 1 o. z., smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

12. Ve smyslu ustanovení § 2604 o. z., je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno, přičemž je dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad. (§ 2605 odst. 1 o. z.)

13. Podle ustanovení § 2610 odst. 1 o. z., právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

14. Podle ustanovení § 2590 odst. 1 o. z., zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřeba.

15. Z výše uvedeného je zřejmé, že byť si účastníci sjednali závazný rozsah i cenu díla, současně předvídali, že by se v průběhu provádění díla mohly vyskytnout okolnosti, které by mohly mít na rozsah a tím i na konečnou cenu, potažmo termín dokončení díla, vliv, a upravili si, jak má být v takovém případě postupováno. Smlouva sice neobsahuje žádné ujednání o konečném termínu, do kdy by měly být eventuální změny uzavřeny, nicméně z celkového obsahu ujednání obsažených v článku III. odst. 6 – 11 SoD lze výkladem dovodit, že strany předpokládaly, že případné odchylky ve výměrách oproti projektové dokumentaci, z níž byla kalkulována smluvní cena za dílo, budou zjištěny v průběhu provádění díla a budou zaznamenány do stavebního deníku, který je logicky veden pouze po dobu provádění díla. Pokud mezi účastníky nebylo ujednáno například to, že po předání a převzetí hotového díla dojde v nějaké sjednané lhůtě ještě k jeho dodatečnému přeměření za účelem zjištění případných odchylek oproti projektové dokumentaci a vzájemnému vyúčtování jejich dopadu na celkovou cenu za dílo, je třeba za nejzazší termín, do kdy by mohla být otázka těchto odchylek některou ze smluvních stran otevřena, považovat předání a převzetí díla a zaznamenání takové skutečnosti do protokolu o předání a převzetí díla stvrzeného zástupci obou stran, tedy objednatele i zhotovitele.

16. Tvrdila-li žalobkyně, že na vyšší výměru zateplované fasády oproti projektové dokumentaci dodané žalovaným přišla a upozornila žalovaného na kontrolním dni již v anonymizováno rok a byl o tom proveden zápis do stavebního deníku, jak správně konstatoval již soud prvního stupně, nebylo to provedeným dokazováním prokázáno. Z obecně a dosti neurčitě znějícího zápisu ve stavebním deníku ze dne datum„ Nesouhlasí výměry dle PD, rozpočtu a požadavku objednatele“ není zřejmé, o jaké výměry (o výměry čeho) by se mělo jednat. Pokud by v průběhu provádění díla mezi účastníky nepřišla na přetřes žádná jiná odlišnost ve výměrách mezi projektovou dokumentací a faktickým stavem, bylo by možno uvažovat o tom, že mohla být míněna právě výměra zateplované fasády, nicméně vzhledem k tomu, že v časové návaznosti na citovaný zápis byla mezi účastníky řešena (a vyřešena) výměra dlažby v chodbě jednoho z domovních vchodů opravovaného objektu, zatímco o výměře zateplované fasády už ve stavebním deníku žádná zmínka není, nelze z kusého záznamu ze dne datum dovozovat jakoukoliv souvislost se zateplovanou fasádou. A jestliže nebylo tvrzeno, a tím méně prokázáno, nic o tom, že by na téma vyšší výměry zateplované fasády oproti projektové dokumentaci probíhala po datum mezi účastníky nějaká komunikace a ani při předání a převzetí díla nebylo nikde zmíněno, že zůstává nedořešena tato či nějaká jiná otázka, která by mohla mít vliv na konečnou cenu díla, potom nezbývá než uzavřít, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně až do datum, kdy došlo k předání a převzetí díla, nějaký rozdíl ve výměře zateplované fasády oproti projektové dokumentaci zjistila, a pokud snad zjistila, že by o tom postupem, na němž se strany ve Smlouvě dohodly, žalovaného informovala.

17. Jakkoliv žalovaný není fyzickou osobou, nýbrž anonymizována tři slova, a tudíž na vztah účastníků nedopadá zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších změn, nelze zcela přehlížet, že v právním vztahu založeném Smlouvou to byla žalobkyně, kdo v pozici zhotovitele vystupoval jako profesionál – stavební firma v rámci předmětu svého podnikání, zatímco žalovaný je účelovým anonymizována tři slova anonymizováno ke správě domu, v němž se tyto jednotky nacházejí. Byla to tedy žalobkyně, kdo měl bohaté zkušenosti s realizací obdobných děl, sama i v průběhu řízení tvrdí, že je jí z vlastní činnosti známo, že nezřídka dochází k disproporcím mezi projektovou dokumentací, která bývá podkladem pro smlouvu o dílo a prvotní kalkulaci ceny za dílo, a skutečností, které bývají zjišťovány až v průběhu realizace díla a mnohdy až po jeho dokončení dodatečným přeměřením. A přestože to byla právě žalobkyně, kdo svoje zkušenosti s podobnými realizacemi promítl i do obsahu Smlouvy, nijak v ní právně neošetřila eventualitu, že by mělo (mohlo) být ještě i po dokončení díla a jeho předání zhotoviteli znovu zkoumáno, zda rozsah a zejména cena již provedeného a předaného díla odpovídala původnímu zadání a uzavřené Smlouvě. Byl-li by žalovaný spotřebitelem, musel by být požadavek podnikatele na jednostranné dodatečné navýšení ceny za dílo po jeho dokončení striktně odmítnut, jako nepřijatelné přenášení důsledku vlastního opomenutí podnikatele na spotřebitele. Ovšem neméně absurdní je tento požadavek i v poměrech projednávané věci. Jestliže si žalobkyně byla vědoma, že projektová dokumentace, na základě níž je kalkulována účastníky sjednaná cena za dílo, nemusí být přesná a může dojít k odchylkám a do Smlouvy sice zahrnula možnost řešení těchto změn zjištěných v průběhu provádění díla, avšak v průběhu provádění díla odchylku, která je předmětem tohoto řízení, způsobem Smlouvou podrobně upraveným neuplatnila a zároveň (při svých zkušenostech) nezajistila, aby byla ve Smlouvě upravena i možnost dodatečné revize rozsahu a ceny díla ještě i po jeho dokončení a předání objednateli, potom takové opomenutí zhotovitele - žalobkyně nemůže jít k tíži objednatele, tj. žalovaného.

18. Na základě uvedených skutečností a závěrů odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů.

20. Ty sestávaly z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 2 500 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“)), z paušální náhrady hotových výloh při dvou úkonech právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), paušální náhrady za ztrátu času, a to čtyř půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 AT), cestovného zástupce žalovaného při cestě ze sídla jeho kanceláře v obec k odvolacímu soudu a zpět, celkem 90 km osobním automobilem registrační značka, s kombinovanou spotřebou motorové nafty 7,2 l číslo km, při sazbě základní náhrady ve výši 45,20 Kč na jeden kilometr a ceně paliva 34,40 Kč (vyhláška č. 191/2023 Sb., § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce), celkem cestovné 690,91 Kč a 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 4 496,30 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celková výše náhrady činí 25 907,20 Kč.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky za podmínek § 237 o. s. ř., ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, prostřednictvím

Okresního soudu v Mělníku.