OSME 10 C 324/2024-37

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_005⟫ o 12 924,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částka s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, IČO IČO) uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši částka. Žalovaná se zavázala peněžité prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši částka, který představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 21 % ročně ve výši celkem částka, administrativní poplatek ve výši částka a náklady za hotovostní inkaso ve výši částka, a to v 60 týdenních splátkách po částka. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když uhradila celkem pouze částka. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne datum právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni s účinností ke dni datum a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině částka a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku částka. Příslušenství se skládá z kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni datum a dále z běžícího úroku a běžícího úroku z prodlení. Tyto dlužné částky žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., když řádně předvolání účastníci se k jednání soudu nedostavili, žalobkyně se z účasti omluvila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota, včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši částka, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 21 % ročně ve výši částka, administrativní poplatek ve výši částka a náklady za hotovostní inkaso ve výši částka, a to v 60 týdenních splátkách po částka. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí hotovosti ve výši částka. RPSN bylo ve výši 63,91 %. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila částku ve výši částka/viz smlouvu o půjčce na č. l. 15 spisu, smluvní podmínky smlouvy o půjčce na č. l. 16 spisu, předžalobní výzvu s vyčíslením neuhrazených částek na č. l. 25-26 spisu/. Dle obsahu listiny nazvané jako uznání dluhu žalovaná ke dni datum uznala dluh z předmětné půjčky co do částky částka s prohlášením, že jej zaplatí /č.l. 35 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované uvedená v příloze č. hodnota seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena s účinností ke dni datum na žalobkyni /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 18-23 spisu, seznam postoupených pohledávek v elektronické evidenci CEPR/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne datum. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz dopis na č. l. 24 spisu, předžalobní výzvu na č. l. 25-26 spisu, podací lístky v evidenci CEPR/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze formulář nazvaný zákaznická karta, ve kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Dle údajů uvedených v tomto formuláři byla žalovaná zaměstnána a její měsíční mzda činila částka. Dále byly v kartě uvedeny jiný příjem žalované ve výši částka a další příjmy domácnosti ve výši částka. Celkové příjmy dle formuláře tedy činily částka. Žalovaná bydlela v nájemním bydlení a mela dvě nezletilé nezaopatřené děti. Ohledně výdajů bylo ve formuláři uvedeno, že běžné měsíční výdaje žalované se skládají z nájemného ve výši částka, nákladů na telefon ve výši částka a výdajů na domácnost ve výši částka. Ve formuláři je uvedeno, že tyto skutečnosti byly ověřeny pracovní smlouvou, nájemní smlouvou a výplatními páskami. Tyto listiny však soudu ze strany žalobkyně předloženy nebyly /viz zákaznickou kartu na č. l. 17 spisu/. Žalobkyně neprokázala, jak její právní předchůdkyně ověřovala skutečnou výši příjmů žalované, a dále především nikterak neprokázala, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalované ohledně výše jejich výdajů. Soud nemohl přihlížet ani k tvrzeným dalším příjmům domácnosti, taktéž nikterak doložených. Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě dostatečných informací.

7. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum sp. zn. spisová značka, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

8. Soud danou věc posuzoval po právní stránce s ohledem na okamžiku vzniku předmětných závazků (uzavření smluv) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“) zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum (dále jen,,obč. zák.“) a dále dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do datum (dále jen,,zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

10. Podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.

11. Podle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle ust. § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

13. Podle ust. § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

14. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

15. Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

16. Podle ust. § 456 obč. zák. se předmět bezdůvodného obohacení musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.

17. Podle ust. § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

18. Podle ust. § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

19. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle ust. § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání.

21. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

22. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky půjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.

23. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalované, a to ani ty podstatné. Spokojila se toliko s tím, že žalovaná měla před podpisem smlouvy předložit nájemní smlouvu, což však žalobkyně ani neprokázala a tato informace zůstala pouze v rovině tvrzení. Rovněž příjmy žalované zůstaly nedoloženy. V zákaznické kartě je uvedeno toliko to, že právní předchůdkyně žalobkyně si nechala předložit výplatní pásky a pracovní smlouvu žalované. I pokud by se tak stalo, byť opět ani tyto listiny nebyly soudu předloženy, nelze přehlížet, že takto provedené ověření příjmu se vztahovalo pouze k příjmu žalované ze mzdy. „Další příjmy domácnosti“ ve výši částka a „jiné příjmy žadatele“ ve výši částka nebyly pak při podpisu smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně zjevně nijak ověřovány. Platí tedy, že i pokud by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně mněla před podpisem smlouvy k dispozici výplatní pásky a pracovní smlouvu žalované, doložené příjmy by dosahovaly výše pouze částka. Zbylé příjmy ve výši částka by zůstaly založeny jen na vyjádření žalované. Ani údajně doložené příjmy žalované tedy nemohly postačovat na její výdaje, tím spíše ani na řádnou úhradu sjednané půjčky. Popsaný postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče totiž předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Uvedené závěry jsou zcela v souladu s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

24. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

25. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že před uzavřením smlouvy o půjčce právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila schopnost žalované půjčku splácet s odbornou péčí, čímž porušila svou povinnost stanovenou ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a předmětná smlouva je tudíž absolutně neplatná. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že výše uvedená rozhodná právní úprava výslovně nestanovila sankci absolutní neplatnosti smlouvy v případě řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet a novelizace nastala až ode dne datum. Soud však vycházel ze závěru, že i v režimu úpravy § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, účinné před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., mělo nesplnění povinnosti poskytovatele řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit za následek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy. K tomuto závěru dospěl i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Platnost smluv z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Takový závěr ostatně vyplývá z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18, dle kterého Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

26. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák. Pakliže byla smlouva o spotřebitelském úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka a smluvního úroku ve výši 21 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítl.

27. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši částka bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni částku částka odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalované ve výši celkem částka) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky. V rozsahu žalovanou uhrazené částky ve výši částka soud žalobu zamítl společně s požadavkem na úhradu poplatku.

28. V případě určení splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení vycházel soud z toho, že oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k její úhradě odeslala žalobkyně žalované prokazatelně v pátek datum. Na základě domněnky dojití, dle které zásilka došla třetí pracovní den po jejím odeslání, byla v tomto případě zásilka žalované doručena ve středu datum. Žalovaná přitom byla vyzvána k úhradě pohledávky ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení oznámení o postoupení pohledávky. Vzhledem k tomu, že konec této lhůty připadl na sobotu datum, skončila lhůta v pondělí datum. Od následujícího dne, tj. od úterý datum, je žalovaná v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle ust. § 517 obč. zák. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Vzhledem k tomu, že však žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku ve výši 7,75 %, byl soud tímto návrhem vázán. Soud rovněž zamítl žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky částka od datum do datum a požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, neboť jak bylo vysvětleno, žalovaná se dostala do prodlení až dne datum, a to pouze v částce částka, nikoliv částka.

29. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.