OSME 5 C 200/2025-82

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_005⟫ o 179 357 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 92 151 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 95 151 Kč od 21. 8. 2024 do 2. 10. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 92 151 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení, částky 42 422,44 Kč, úroku ve výši 76,04 % ročně z částky 115 101,20 Kč od 21. 8. 2024 do 13. 9. 2024 ve výši 5 585,52 Kč, a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 115 101,20 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 8. 2024 dosáhne částky 462 182 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 43 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 43 176 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, a to vše ve splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, s tím, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splácením byť jen jediné splátky, stává se celý dluh okamžitě splatným ke dni splatnosti takové splátky.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 608 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 44 784 Kč od 21. 8. 2024 do 30. 6. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 608 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 43 176 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 180 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací z účtu soudu část zaplaceného soudního poplatku za podání návrhu na zahájení řízení ve výši 5 382,40 Kč.

VI. Žalobkyně je povinna ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku sdělit soudu číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena, a to včetně případného variabilního symbolu.

1. Žalobkyně se obrátila dne 3. 7. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 179 357 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 8. 8. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 9. 8. 2023. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 76,04 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 8 292 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaná smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem žalobkyní poskytnut. Smlouva byla uzavřena v rámci tzv. produktu A, kdy identifikace klienta probíhá prostřednictvím kombinace osobních dokladů, ověřené e-mailové adresy, SMS komunikace a ověřovací platby z účtu vedeného na jméno klienta. Tímto způsobem bylo dostatečně prokázáno, že smlouvu uzavřela právě žalovaná, a že obsah smlouvy byl žalované znám a odsouhlasen. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalované, tak i z jiných zdrojů, včetně databází SOLUS a NRKI. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaná nebyla v insolvenci, neměla u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná stanovené splátky nehradila řádně, ačkoliv některé splátky uhradila, od června 2024 se dostala do prodlení delšího než 65 dnů, což vedlo k automatickému zesplatnění celého úvěru ke dni 19. 8. 2024. Ke dni zesplatnění se dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, jejíž výše činila 136 838,91 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 1 497 Kč (za 3 splátky v prodlení o více než 30 dnů), náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 600 Kč (za 8 splátek v prodlení o více než 15 dnů), úrok z prodlení z nové jistiny a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky počínaje dnem 21. 8. 2024. Žalovaná tyto částky neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

2. Po podání žaloby, dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 30. 7. 2025 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu, jenž je specifikován výrokem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tak ponížila svůj nárok na úroveň dosud nesplacené jistiny předmětného úvěru a dlužného pojistného spolu se zákonným úrokem z prodlení. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalované, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že s žalobou nesouhlasí. Namítla, že nejde o nárok z platné úvěrové smlouvy, ale o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť úvěrová smlouva č. hodnota ze dne 8. 8. 2023 je absolutně neplatná, a to hned z několika důvodů. Konkrétně z nedostatků právního jednání při uzavření smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace bez elektronického podpisu, dále z hrubého rozporu smluvních podmínek s dobrými mravy, zejména kvůli extrémně vysoké úrokové sazbě (76,03 % p.a.) a RPSN (109,01 % p.a.), a také z nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnost žalovaná konkrétně uvedla, že v době uzavření smlouvy měla příjem ve výši cca 29 971 Kč, přičemž měsíční splátka úvěru činila 8 292 Kč. Zároveň měla další závazky, včetně předchozích úvěrů u žalobkyně, které za ni v minulosti hradil její otec. Nebyla schopna správně vyhodnotit dopady podmínek úvěru, a nacházela se ve finanční tísni. Smlouvu uzavřela online, bez osobního kontaktu, a žalobkyně neověřila její skutečnou finanční situaci. Žalobkyně si od žalované vyžádala pouze výpis z účtu s příchozími platbami, nikoliv úplný výpis, ze kterého by bylo možné posoudit její výdaje. Dále žalobkyně neověřovala běžné výdaje na jídlo, léky, dopravu, internet, telefon či náklady spojené se zdravotním stavem. Výdaje na bydlení byly žalobkyní akceptovány bez ověření, a to i přesto, že deklarovaná částka byla vzhledem k místním cenám nereálně nízká. Žalovaná také poukázala na to, že žalobkyně opakovaně selhává v řádném posuzování úvěruschopnosti klientů, přičemž ČNB jí za obdobné pochybení uložila pokutu ve výši 4 miliony Kč. Uvedla, že žalobkyně používá standardizované výpočty výdajů bez individuálního posouzení, což dokládá i statistika z kontrolovaných smluv. Ve vztahu k formálním náležitostem týkajícím se postupu při uzavření smlouvy v užším smyslu žalovaná poukázala na to, že smlouva nebyla opatřena elektronickým podpisem, a tedy nesplňuje požadavek písemné formy právního jednání podle judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 26 Cdo 1230/2019). Prostý e-mail nebo zadání kódu zaslaného SMS zprávou nelze považovat za elektronický podpis ve smyslu nařízení eIDAS (č. 910/2014 EU), které stanovuje požadavky na zaručený elektronický podpis – mimo jiné jeho jednoznačné spojení s podepisující osobou, možnost její identifikace, kontrolu nad podpisovými daty a schopnost detekce změn dokumentu po podpisu. Žalobkyně pak dle žalované neprokázala, že mezi stranami skutečně došlo k uzavření smlouvy v předloženém znění. Chybí podpis žalované, není doložen žádný jiný způsob její akceptace, a žalobkyně neprokázala, že žalovaná skutečně vyjádřila vůli uzavřít právě žalobkyní předloženým zněním smlouvu. V návaznosti na to žalovaná poukázala také na nepřehlednost smlouvy, zejména v části týkající se sankcí a úroků, které jsou podle ní formulovány tak, že běžný spotřebitel nemůže jejich význam a důsledky správně pochopit. Způsob uzavření smlouvy pak neumožnil žalované dostatečně se seznámit s jejím obsahem a důsledky, což je v rozporu s požadavky na transparentnost a srozumitelnost právního jednání vůči spotřebiteli. Celkově pak žalovaná napadá smluvní podmínky s pro jejich hrubý rozpor s dobrými mravy. Poukázala na to, že ve smlouvě byla sjednána roční úroková sazba ve výši 76,03 % a RPSN ve výši 109,01 %, což je v hrubém rozporu s průměrnými hodnotami na trhu. Dle statistiky České národní banky byla průměrná úroková sazba v srpnu 2023 pouze 9,62 % a průměrná RPSN 10,06 %. Dále žalovaná zpochybnila sankční mechanismus ve smlouvě, zejména tzv. „přirůstání úroku“ k nové jistině. Poukázala pak na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (sp. zn. 25 Co 29/2019), který označil obchodní praktiky žalobkyně za „obchod s chudobou“ a konstatoval, že požadování úroků přesahujících 90 % je společensky nežádoucí až nebezpečné. Obdobně odkázala také na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové (sp. zn. 47 Co 77/2023), který konstatoval, že žalobkyně pokračuje ve sjednávání nemravně vysokých úrokových sazeb i poté, co byla opakovaně upozorněna na jejich neplatnost. Žalovaná navrhla, aby soud případný nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení a žalobkyni přiznal pouze nesplacenou část jistiny ve výši 43 176 Kč. Zároveň požádala, aby jí bylo umožněno dluh uhradit ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně.

4. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 19. 8. 2025 uvedla, že souhlasí s úhradou dluhu formou měsíčních splátek ve výši 4 146 Kč.

5. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla k jednání procesně korektním způsobem předvolána, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

6. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

Žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru /viz výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 8 spisu/. Dne 8. 8. 2023 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 120 000 Kč. Tuto částku měla žalovaná splácet po 8 292 Kč měsíčně spolu s úrokem ve výši 76,03 % ročně v 48 měsíčních splátkách. RPSN činila 109,01 %. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalované se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy). Dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Společně se smlouvou o úvěru strany jednaly také o pojištění předmětného úvěru /viz předsmluvní formulář na č. l. 9-12 spisu, návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru na č. l. 13-15 spisu, příloha č.1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 38 spisu, dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru na č. l. 36-37 spisu, oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem na č. l. 16-17 spisu včetně dodejky na č. l. 46 spisu, popis postupu podpisu smlouvy na dálku na č. l. 26 spisu, prohlášení klienta na č. l. 27-28 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 34-35 spisu informační dokument o pojistném produktu na č. l. 18-21 spisu, přihláška do pojištění na č. l. 39-40 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalované z fotografie jejího občanského průkazu /viz kopie OP žalované na č. l. 22-23 spisu/. Lustrací v registru NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaná si žádala o úvěru u celkem 5 bank či finančních institucí. Součet celkové zbývající částky dříve sjednaných úvěrů a zápůjček činil 1 577 761 Kč. Součet celkové úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet pak činil 803 954 Kč. U žalované byl evidován dluh po splatnosti ve výši 13 356 Kč /viz výpis z nebankovního registru NRKI na č. l. 25 spisu/. Lustrací v registru SOLUS žalobkyně zjistila, že žalovaná v této databázi nemá žádný záznam /viz výpis z registru SOLUS na č. l. 24 spisu/. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti od žalované zjistila, že žalovaná bydlí ve vlastním bydlení, má vyšší odborné vzdělání, je zaměstnána v pracovním poměru na dobu neurčitou a její průměrný měsíční příjem činí 29 971 Kč. Výdaje měly činit celkem částku 9 326 Kč, a to ve výši 4 466 Kč na bydlení, na ostatní výdaje potom bylo započítáno životní minimum ve výši 4 860 Kč /viz hodnocení klienta na č. l. 41 spisu/. V červnu 2023 byla na účet žalované připsána mzda ve výši 28 341 Kč a v červenci téhož roku ve výši 33 241 Kč. Průměrná mzda za tyto měsíce tedy činila 30 791 Kč /viz doklad o příjmu žalované na č. l. 30 - 32 spisu/. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované na její bankovní účet č. č. účtu dne 9. 8. 2023 částku ve výši 120 000 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 33 spisu, výpis z účtu žalobkyně na č. l. 61 spisu, zpráva právnická osoba. na č. l. 57 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala, dostávala se však do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. V období od 13. 9. 2023 do2. 10. 2024 žalovaná uhradila žalobkyni celkem 76 824 Kč /viz karta klienta na č. l. 29 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 47 spisu/. Žalovaná byla několikrát vyzvána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 13. 6. 2025 se lhůtou k úhradě dluhu do 15 dnů ode dne odeslání výzvy. Právě předžalobní výzva byla žalované prokazatelně odeslána /viz výzvy k zaplacení na č. l. 42, 44-45 spisu, předžalobní výzva na č. l. 48 spisu, poštovní podací arch na č. l. 49 spisu/. Žalovaná na svůj dluh s výjimkou výše uvedené částky 76 824 Kč neuhradila ničeho /viz karta klienta na č. l. 33 spisu/.

7. Soud neprováděl dokazování návrhem na smír ze dne 9. 1. 2025, ze dne 25. 3. 2025 a návrhem k finančnímu arbitrovi ze dne 27. 2. 2025. Tyto důkazy žalovaná navrhla za účelem prokázání, že se snažila o smírné řešení situace, a aby podpořila svá tvrzení, že žalobkyně využívá slabšího postavení spotřebitele ve smluvních vztazích. Vzhledem k tomu, že tyto otázky nebyly pro posouzení věci relevantní, neboť, jak bude vysvětleno dále, rozhodná je především otázka platnosti sporné smlouvy, a nadto je žalovaná soudu ani nedoložila do doby jeho rozhodnutí ve věci, soud návrh na provedení uvedených důkazů jako nadbytečný zamítl.

8. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž jí poskytla peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 76,03 % ročně v 48 měsíčních splátkách. Smluvní strany si pro případ prodlení žalované se splácením úvěru sjednaly smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Žalobkyně shromáždila údaje o žalované, vycházela z lustrace žalované v systému SOLUS (bez záznamu) a v systému NRKI, ze kterého zjistila, že žalovaná má závazky dosahující částky cca 1,5 milionu Kč, přičemž má zároveň evidován dluh po splatnosti ve výši 13 356 Kč. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti od žalované zjistila, že bydlí ve vlastním bydlení, její čistý měsíční příjem činí 29 971 Kč a výdaje celkem 9 326 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 76 824 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek došlo k zesplatnění dluhu. Žalovaná byla několikrát vyzvána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 8. 7. 2024. Žalovaná na svůj dluh s výjimkou výše uvedené částky neuhradila ničeho.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 9. 8. 2023 poukázala na bankovní účet žalované částku ve výši 120 000 Kč. Z hlediska uzavření smlouvy o úvěru se pak soud zabýval předně otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované.

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

17. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně své povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované nedostála. Žalobkyně fakticky ověřovala pouze příjmy žalované, na ověření výdajů žalované však zcela rezignovala, když se spokojila pouze s nijak neověřenou částkou 4 466 Kč, která měla představovat výdaje žalované na bydlení. Jednalo se však o částku zjevně nereálnou. Byť žalovaná uvedla, že bydlí ve vlastním bydlení, stále je na nutné v souvislosti s bydlením předpokládat výdaje minimálně na energie. Ostatními výdaji žalované se žalobkyně vůbec nezabývala a pouze je paušálně nahradila částkou 4 860 Kč představující životní minimum. Žalobkyně tedy přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalované zcela liknavě, když ověřila pouze výši měsíčních příjmů žalované a dále se vůbec nepokusila o ověření jejích měsíčních výdajů. Co je však nejpodstatnější, žalobkyni bylo z výpisu NRKI známo, že žalovaná je silně úvěrově zatížena, neboť součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací v roli žadatele a spolužadatele činil 1 577 761 Kč. Bylo tedy zřejmé, že žalobkyně nutně splácí nějaké své dřívější závazky, které musí představovat její pravidelné měsíční výdaje. Ve světle těchto informací se výše měsíčních výdajů udávaná žalovanou před podpisem smlouvy musela jevit jako zcela nevěrohodná a nereálná. Bylo proto na žalobkyni, aby za dané situace ověřila alespoň základním způsobem skutečné výdaje žalované, a to především ověřením výše pravidelných splátek dřívějších úvěru či kreditních karet, či obecně ověřila podrobněji výdaje žalované např. prostřednictvím výpisu z účtu. Žalobkyně přesto vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou. Takový postup nelze považovat za adekvátní. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně navíc poskytla žalované úvěr ve výši 120 000 Kč za situace, kdy tato již byla v prodlení se splácením dříve sjednaných úvěrů, neboť dle výpisu z NRKI u ní byl evidován dluh po splatnosti ve výši 13 356 Kč. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je pak absolutní neplatnost sporné úvěrové smlouvy.

18. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že již před uzavřením smlouvy postupovala žalobkyně v rozporu se zákonem, když neposoudila úvěruschopnost žalované, nebylo s ohledem na zásadu ekonomie řízení na místě zabývat se další argumentací stran, která směřovala do pozdějších fází kontraktačního procesu (faktické podepsání konkrétního znění smlouvy, rozpor smluvních podmínek s dobrými mravy), neboť ty by na výsledném rozhodnutí nemohly ničeho změnit.

19. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované dne 9. 8. 2023 jistinu ve výši 120 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy). Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované a žalovaná je povinna toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaná dosud žalobkyni uhradila celkem 76 824 Kč. Zbývá jí tedy uhradit 43 176 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 13. 6. 2025. Splatnost dluhu s ohledem na lhůtu stanovenou ve výzvě nastala v pondělí, 30. 6. 2025. Ode dne následujícího (1. 7. 2025) tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II. tohoto rozsudku). Soud proto zamítl zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 44 784 Kč od 21. 8. 2024 do 30. 6. 2025, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 608 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 43 176 Kč od 1. 7. 2025, neboť z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením teprve dne 1. 7. 2025. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady dlužného pojistného ve výši 1 608 Kč, je třeba uvést, že smlouva o pojištění schopnosti splácet poskytnutý úvěr je svou povahou akcesorickou k dané smlouvě o poskytnutí úvěru, proto tedy pokud soud dospěl k závěru, že je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl uzavřít, že byla platně uzavřena pojistná smlouva na ní navázaná. Žalobkyni tak nárok na úhradu pojistného ve výši 1 608 Kč nevznikl (výrok III. tohoto rozsudku).

20. Pro úplnost soud k požadavku žalované, aby jí byla uložena pouze povinnost k úhradě nesplacené části jistiny bez zákonného úroku z prodlení, když dle jejího názoru nelze splatnost bezdůvodného obohacení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vázat na výzvu věřitele k plnění, nýbrž na možnost dlužníka, odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2024, č. j. 27 Co 119/2024 – 98, ve kterém se soud podrobně zabývá splatností dluhů z absolutně neplatných smluv o spotřebitelských úvěrech pro nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost dle § 87 a ve kterém dospěl k závěru (se kterým se zdejší soud ztotožňuje), že je třeba vycházet z toho, že skutečné poměry a možnosti dlužníka jsou podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru rozhodné pro posouzení doby splatnosti jen tehdy, pokud vznikl „spor“ o to, jaká doba je „přiměřená“ podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Do výzvy věřitele k jednorázovému (či jinému) plnění úvěru je třeba vycházet z toho, že věřitel akceptuje faktické dílčí (nikoli jen částečné) plnění ze strany dlužníka (z neplatné smlouvy) bez výhrad a o přiměřenost doby plnění tu není „spor.“ Totéž platí, pokud věřitel vyzval dlužníka k plnění (ať již v rámci „zesplatnění“, nebo později, v rámci předžalobní výzvy) a dlužník proti takové výzvě v přiměřené době (bez zbytečného odkladu) aktivně nevystoupil, právě s argumentem, že taková doba plnění „není přiměřená“ jeho aktuálním možnostem a že přiměřená je doba jiná. V takovém případě tu totiž také „není spor“ a platí uvedená „nesporná“ (přiměřená) doba plnění podle návrhu (výzvy) věřitele, bez ohledu na aktuální poměry dlužníka. Pokud dlužník (již jako žalovaný), který svou možnost vyvolat spor bez zbytečného odkladu před podáním žaloby zmeškal, uplatní své argumenty k přiměřenosti doby plnění až v rámci soudního řízení o žalobě na plnění a věřitel (žalobce) s nimi nesouhlasí (minimálně tím, že v řízení o zaplacení zcela nebo částečně pokračuje), je tu „spor,“ a dlužníku nezbývá, než podat žalobu na určení jiné splatnosti soudem podle § 87 odst. 2, popř. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě nebylo prokázáno, že by žalovaná na výzvu žalobkyně k úhradě celé dlužné částky v podobě předžalobní výzvy bez zbytečného odkladu aktivně vystoupila a namítala nepřiměřenost lhůty k plnění (žádné takové důkazy nebyly soudu předloženy). To učinila až ve svém vyjádření k žalobě ze dne 13. 8. 2025, které bylo žalobkyni zasláno, a ta podáním ze dne 19. 8. 2025 na své žalobě (ve znění jejího částečného zpětvzetí) setrvala. Bylo tedy na žalované, aby případně podala žalobu na určení jiné splatnosti soudem podle § 87 odst. 2, popř. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, podání takové žaloby nebylo tvrzeno, natož prokázáno. Soud si je vědom toho, že podání žalobkyně ze dne 19. 8. 2025 již nebylo žalované doručováno, a to s ohledem na nařízené jednání dne 22. 8. 2025, kdy již soud nemohl přepokládat, že by došlo k jeho řádnému doručení běžnou poštou, neboť žalovaná nemá datovou schránku. Soud proto chtěl toto vyjádření doručit před jednáním a při jednání žalovanou náležitě poučit podle § 118a o. s. ř. Žalovaná tím, že se k jednání bez omluvy nedostavila, se sama této možnosti vzdala a soudu nezbylo než vycházet ze zjištěného skutkového stavu dle provedených důkazů. Proto dospěl k závěru, že žalovaná na výzvu žalobkyně k úhradě dluhu zůstala nečinná, reagovala ve směru nepřiměřenosti lhůty k plnění teprve ve vyjádření k žalobě v rámci probíhajícího soudního řízení, žalobu na určení jiné splatnosti soudem nepodala a její vyjádření tak směřuje pouze k určení pariční lhůty podle § 160 odst. 1 o.s.ř., na existenci prodlení a běh úroku z prodlení však taková obrana nemá vliv.

21. O lhůtě k plnění ve vztahu k povinnosti uložené ve výroku II. tohoto rozsudku, bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 větou třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem možnosti žalované. Soud přihlédl k výši žalobou uplatněné pohledávky, přičemž má za to, že stanovená výše splátek je v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně, kterých se nijak negativně nedotkne, přičemž ke splacení pohledávky dojde v přiměřené době, bude-li žalovaná splátky hradit řádně a včas. Žalobkyně ostatně vyslovila souhlas se splátkami ve výši 4 146 Kč, která se blíží stanovené částce 4 000 Kč, kterou navrhla žalovaná. Soud navíc konstatuje, že výše splátek je stanovena jako minimální, kterou je žalovaná povinna hradit. Není tedy vyloučeno, aby žalovaná hradila částku vyšší, bude-li to v jejích možnostech. Zároveň však soud rozhodl, že pokud žalovaná nebude splátky hradit řádně a včas, výhodu splátek ztratí (žalobkyně pak bude mít právo na vyrovnání celé pohledávky najednou).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 o. s. ř., tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšnější (80 %), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 180 Kč (60 % představujících rozdíl úspěchu a neúspěchu ve věci), když za procesní úspěch žalované je nutné považovat i část nároku, ve které bylo řízení zastaveno, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby nedošlo pro chování žalované. Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon v podobě písemného vyjádření ve věci dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV. tohoto rozsudku).

23. Soud zároveň rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, když k částečnému zastavení řízení došlo ještě před prvním jednáním ve věci. Žalobkyně na soudním poplatku za podání návrhu na zahájení řízení uhradila částku 8 968 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby byla předmětem řízení částka 44 784 Kč s příslušenstvím; soudní poplatek z této částky činí 2 240 Kč. Pokud by soud vracel celý rozdíl těchto částek, činilo by to 6 728 Kč, dle citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích se však vrací soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. V dané věci tak bylo na místě vrátit část soudního poplatku ve výši 5 382,40 Kč. Bude na žalobkyni, aby soudu sdělila číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena (výrok V. a VI. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.