OSME 5 C 214/2025-84

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o 29 929,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 929,59 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 953,25 Kč za období od 2. 5. 2024 do 16. 12. 2024, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 728,73 Kč od 2. 5. 2024 do 16. 12. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 929,59 Kč od 17. 12. 2024 do 27. 12. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 929,59 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 29 929,59 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 29,2 % v částce 809 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky 29 929,59 Kč. Žalobkyně se obrátila dne 8. 5. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 22. 8. 2025, kterou odůvodnila tím, že s žalovaným dne 13. 4. 2004 uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně všech smluvních úroků z poplatků řádně splatit, a to nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Splatí-li řádně a včas žalovaný předchozí úvěr, je oprávněn čerpat úvěr do výše 25 000 Kč opakovaně, splatnost tohoto úvěru je stejná jako u předchozího. Žalovaný se zavázal společně s jistinou platit žalobkyni i kapitalizovaný úrok ve výši 18,9 % ročně podle platného ceníku žalobkyně, avšak žalobkyně z důvodu pro klientského přístupu sazbu snížila na 14,75 % ročně. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jím poskytnutých informací a transakčních pohybů na osobním účtu žalovaného. Prověřila veřejné registry a rejstříky. Žalobkyně zjistila a ověřila příjem žalovaného ve výši 19 000 Kč, stanovila jeho životní výdaje na 8 588 Kč, ověřila dosavadní splátkové zatížení žalovaného ve výši 4 083 Kč a dospěla k závěru, že je schopen nový úvěr splácet. Žalovaný přestal řádně a včas splácet jistinu úvěru, žalobkyně proto převedla svou pohledávku z běžného účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a úvěr zesplatnila ke dni 1. 5. 2024. Protože žalovaný ničeho neuhradil, zaslala mu žalobkyně dne 18. 12. 2024 předžalobní výzvu, ani na tu nikterak nereagoval. Žalovanou částku přestavuje jistina ve výši 29 929,59 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 953,25 Kč od 2. 5. 2024 do 16. 12. 2024, kapitalizovaný úrok ve výši 2 728,73 Kč od 2. 5. 2024 do 16. 12. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 9929,59 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 14, 75 % ročně z částky 29 929,59 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o sporožirovém účtu dne 13. 2. 2004, na základě které se žalobkyně zavázala vést žalovanému účet č. č. účtu do 17. 7. 2004 v programu Anonymizováno se specifiky platnými pro věkovou kategorii do 18 let /viz výpis žalobkyně z obchodního rejstříku na č. l. 15 – 18 spisu, smlouva o sporožirovém účtu na č. l. 19 spisu/. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru na sporožirovém účtu s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč na základě žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 27. 10. 2005, úvěr byl poskytnut na sporožirovém účtu č. č. účtu /viz žádost na č. l. 20 spisu, průvodní dopis na č. l. 21 spisu, smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 27. 10. 2005 na č. l. 22 – 23 spisu/. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru na sporožirovém účtu s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč dne 27. 11. 2006; tato smlouva dle čl. 18 nahrazovala v plném znění smlouvu o poskytnutí úvěru ze dne 27. 10. 2005 /viz smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 27. 11. 2006 na č. l. 24 – 25 spisu/. Žalobkyně s žalovaným dne 15. 8. 2017 uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč, která dle čl. 7.1 zrušila a nahradila veškerá předchozí smluvní ujednání, na základě kterých žalobkyně poskytla žalovanému možnost povoleného přečerpání /viz smlouvu o kontokorentním úvěru na č. l. 26 – 27 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 28 – 29 spisu/. V době sjednání smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 15. 8. 2017 měl žalovaný průměrný čistý příjem ze zaměstnání ve výši 20 455 Kč (v květnu 2017 ve výši 20 365 Kč, v červnu 2017 ve výši 20 470 Kč, v červenci 2017 ve výši 20 532 Kč), jeho výdaje ve sledovaných měsících byly shodné s příjmy nebo je převyšovaly (v květnu 2017 ve výši 20 465,16 Kč, v červnu 2017 ve výši 20 309,25 Kč, v červenci 2017 ve výši 40 498,54 Kč). Žalovaný v červenci 2017 čerpal spotřebitelský úvěr od společnosti právnická osoba. ve výši 20 000 Kč /viz výpisy z osobního účtu na č. l. 69 – 79 spisu/. Žalovaný kontokorentní úvěr průběžně čerpal /viz výpisy z účtu za období od 1. 4. 2015 do 31. 12. 2024 v systému CEPR/. Žalovaný uzavřel s žalobkyní rámcovou smlouvu o finančních službách dne 19. 12. 2019, na základě které byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému poplatky za poskytované služby dle všeobecných obchodních podmínek a ceníku /viz rámcová smlouva o finančních službách na č. l. 32 spisu, výpisy poplatků na č. l. 30 – 42 spisu, ceník pro soukromou klientelu v systému CEPR, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR/. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou kontokorentního úvěru, žalobkyně úvěr zesplatnila a převedla ho na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků /viz podklady pro soudní řízení na č. l. 43 – 44 spisu, výpisy z účtu na č. l. 63 – 68 spisu, výzva k úhradě na č. l. 45 spisu s dodejkou na č. l. 46 spisu, výzva na č. l. 47 spisu/. Žalobkyně dne 18. 12. 2024 odeslala žalovanému předžalobní výzvu, která se do dispozice žalovaného dostala dne 20. 12. 2024 /viz předžalobní upomínku na č. l. 48 spisu s podacím archem na č. l. 49 spisu, nahlédnutím na stránky www.ceskaposta.cz/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalobkyně s žalovaným dne 15. 8. 2017 uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč, která dle čl. 7.1 zrušila a nahradila veškerá předchozí smluvní ujednání, na základě kterých žalobkyně poskytla žalovanému možnost povoleného přečerpání V době sjednání smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 15. 8. 2017 měl žalovaný průměrný čistý příjem ze zaměstnání ve výši 20 455 Kč (v květnu 2017 ve výši 20 365 Kč, v červnu 2017 ve výši 20 470 Kč, v červenci 2017 ve výši 20 532 Kč), jeho výdaje ve sledovaných měsících byly shodné s příjmy nebo je převyšovaly (v květnu 2017 ve výši 20 465,16 Kč, v červnu 2017 ve výši 20 309,25 Kč, v červenci 2017 ve výši 40 498,54 Kč). Žalovaný v červenci 2017 čerpal spotřebitelský úvěr od společnosti právnická osoba. ve výši 20 000 Kč. Žalovaný kontokorentní úvěr průběžně čerpal. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou kontokorentního úvěru, žalobkyně úvěr zesplatnila a převedla ho na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalobkyně dne 18. 12. 2024 odeslala žalovanému předžalobní výzvu, která se do dispozice žalovaného dostala dne 20. 12. 2024. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru již v roce 2004, a tudíž že neměla povinnost zkoumat úvěruschopnost dle příslušného zákona. S tímto tvrzením se však soud neztotožňuje. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně sice uzavřela první smlouvu o kontokorentním úvěru již dne 27. 10. 2005 (dne 13. 2. 2004 byla uzavřena pouze smlouva o zřízení sporožirového účtu), následně však uzavřela s žalovaným postupně další 2 smlouvy o kontokorentním úvěru (dne 27. 11. 2006 a dne 15. 8. 2017), které v plném rozsahu nahradily původně sjednané smlouvy. Nejednalo se tak o pouhé dodatky k původní smlouvě, ale o smlouvy nové, což vyplývá přímo z jejich ustanovení, a proto bylo povinností žalobkyně ke dni sjednaná poslední z těchto smluv, tedy k 15. 8. 2017, zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to nikoli podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, na který žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 22. 8. 2025 odkazuje, ale podle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2017. Žalobkyně dále uvedla, že i nad rámec svých povinností úvěruschopnost žalovaného zkoumala, když zjistila a ověřila jeho příjem ve výši 19 000 Kč, stanovila jeho životní výdaje na 8 588 Kč, ověřila splátkové zatížení žalovaného ve výši 4 083 Kč včetně splátky nově sjednaného kontokorentního úvěru a dospěla k závěru, že je schopen nový úvěr splácet. Takovýto postup ovšem nelze dle názoru soudu považovat za správný, když k posouzení úvěruschopnosti má dojít na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně zjistila a ověřila výši příjmů žalovaného v rozhodném období, jeho měsíční výdaje však částečně odhadla a dále ověřila jeho dosavadní splátkové zatížení. Tento postup zvolila přesto, že vedla pro žalovaného jeho bankovní účet a měsíční výdaje mohla snadno ověřit. Kdyby tak učinila, nemohla by dospět k závěru, že měsíční výdaje žalovaného dosahují 12 671 Kč (8 588 + 4 083), když z výpisů z bankovního účtu vyplývá, že měsíční výdaje žalovaného se rovnaly jeho měsíčním příjmům, a to i za situace, kdy žalovaný načerpal v červenci 2017 úvěr ve výši 20 000 Kč a i tyto prostředky tentýž měsíc spotřeboval. Žalovaný tak evidentně neměl žádné volné prostředky, ze kterých by mohl nově čerpaný úvěr splácet. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

16. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.

17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

18. Protože soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení ve výši 25 000 Kč (vyčerpaná výše kontokorentního úvěru čerpaná na základě uvedené smlouvy), proto byl žalovaný povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Jelikož žalovaný na toto bezdůvodné obohacení ničeho neuhradil, zbývá mu povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva, která se dostala do dispozice žalované dne 20. 12. 2024 (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Splatnost dluhu nastala ve lhůtě ve výzvě stanovené (5 dnů od doručení), tj. dne 27. 12. 2024, neboť poslední den lhůty připadl na státní svátek). Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši 12,75 % ročně. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

19. Ke zbývající části žalobou uplatněného nároku potom soud uvádí, že byla-li smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, úroků z prodlení jdoucích nad rámec přiznané částky a ani na jiné související poplatky, když z výpisů z účtu na č. l. 63 – 68 spisu vyplývá, že částka 4 929,59 Kč, kterou žalobkyně označovala jako součást dlužné jistiny, byla tvořena výlučně poplatky za služby spojené s poskytnutím kontokorentního úvěru. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 809 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 29,2 % z jejich celkové výše 2 771 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 64,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,4 %). Jedná se přitom o řízení, které bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (což soud ověřil nahlédnutím do systému ISAS – např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka a další). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 198 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 929,59 Kč sestávající z částky 300 Kč za výzvu k plnění, 300 Kč za převzetí a návrh ve věci samé, úkony byly provedeny před 1. 1. 2025 a 400 Kč za návrh ve věci samé, úkon byl proveden po 1. 1. 2025, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a), resp. § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.