OSME 8 C 323/2025-47

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 29 888 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 20 388 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 594,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 319,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 12 859,48 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 3 359,48 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 9 500 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12 291,85 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v adresa na doplatku soudního poplatku částku 321 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 29 888 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 594,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 319,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 859,48 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12 291,85 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba., IČO IČO, se adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě uzavřené smlouvy obdržela žalovaná v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaná se dále zavázala uhradit společně s jistinou i úrok v pevné výši 761 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za možnost splácení v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadla na den datum. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě informací získaných od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti vyžádaným dokladům. Příjmy byly doloženy pracovní smlouvou, výplatními páskami a mzdovým výměrem. Výdaje žalované byly zkoumány z výpisů k bankovnímu účtu. Bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána od datum jako strážná a výše jejích měsíčních příjmů činí celkem 22 375 Kč. Její měsíční výdaje činily 13 120 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná a má 1 vyživovací povinnost. Žalovaná sjednané částky nehradila řádně a včas. Splatnost závazků nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky a od následujícího dne, tj. od datum, se žalovaná dostala do prodlení. Žalovaná uhradila poslední splátku dne datum. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni. Požadovaná částka ve výši 29 888 Kč se skládala z nároku na zaplacení nesplacené jistiny ve výši 12 291,85 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 567,63 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 775 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 632,09 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 121,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však již neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR k žalobkyni na č. l. 11 spisu/. Dne datum podepsaly žalovaná v postavení dlužníka a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele smlouvu o úvěru č. hodnota. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu určitou, který se žalovaná zavázala splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka, až do úplného zaplacení, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Společně s jistinou úvěru se žalovaná dále zavázala zaplatit úrok v pevné výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 2 700 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 27 888 Kč. Součástí smlouvy o úvěru byly taktéž smluvní podmínky. Účastníci sjednali roční úrok ve výši 8 %, RPSN činilo v případě splatnosti úvěru 14 měsíců 272,44 %. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v místě jejího bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, když za prodlení s každou splátkou lze uložit pokutu max. ve výši 500 Kč. Žalovaná na tuto pohledávku uhradila celkem 5 500 Kč /viz smlouva o úvěru vč. přílohy č. hodnota na č. l. 12 – 13, tabulka umoření na č. l. 20 spisu/. Ze žádosti o úvěr ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně k žalované zjistila, že je zaměstnána s příjmem ve výši 22 375 Kč měsíčně a její měsíční výdaje na bydlení a energie činily 1 500 Kč, náklady na dopravu a jídlo činily 7 960 Kč a srážky ze mzdy byly ve výši 3 660 Kč, celkem tedy měsíční výdaje představovaly částku ve výši 13 120 Kč. K exekučně vymáhaným splátkám byl uveden dluh 5 000 Kč hrazený prostřednictvím srážek ze mzdy. Tyto skutečnosti byly žalovanou doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dále žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, dokončené vzdělání je základní, je svobodná a má jednu vyživovací povinnost k dítěti. Aktuální zaměstnání má od datum na dobu určitou /viz žádost o úvěr na č. l. 35 spisu/. Žalovaná byla od datum zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti Tesco se základní měsíční mzdou ve výši 28 900 Kč. Od datum byla zaměstnána u společnosti Anonymizováno /viz pracovní smlouva na č. l. 36, pracovní smlouva na č. l. 37 spisu/. Dle předložených výplatních pásek byl příjem žalované za měsíc říjen 2022 ve výši 25 206 Kč, kdy z tohoto byla provedena srážka ve výši 4 092 Kč a vyplacena byla částka 21 057 Kč. Za měsíc listopad byl příjem žalované ve výši 23 287 Kč, srážka byla evidována ve výši 3 229 Kč a vyplacena byla částka 21 816 Kč. V měsíci prosinci již od jiného zaměstnavatele činila základní mzda 15 773 Kč. Se zohledněním prémií a příplatků činila čistá mzda žalované částku 18 634 Kč /viz výplatní lístek říjen 2022 na č. l. 38, výplatní lístek listopad 2022 na č. l. 38 p.v., výplatní lístek prosinec 2022 na č. l. 39 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Úhrada za postoupení byla provedena dne datum /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 15 – 17, potvrzení o zaplacení na č. l. 14, seznam pohledávek na č. l. 18 – 19a, oznámení o postoupení na č. l. 21 spisu/. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu výzvou k plnění ze dne datum předanou k poštovní přepravě téhož dne s úhradou nejpozději do datum. Zásilka byla žalované doručována dne datum a doručena byla dne datum /viz výzva k plnění na č. l. 23 – 24, podací lístek na č. l. 22, výpis sledování zásilky RR2737596535F na č. l. 40 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec evidovaných plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná před sjednáním úvěrů poskytla údaje v žádosti o úvěr ze dne datum. Příjmy žalované ověřila právní předchůdkyně žalobkyně z výplatních pásek za období říjen, listopad a prosinec 2022. V prosinci byla žalovaná zaměstnána u jiného zaměstnavatele a dosahovala nižšího výdělku. Výdaje žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně stanoveny jako součet uvedených nákladů žalované na bydlení, energie, dopravu, jídlo a dále srážky ze mzdy/výživné. Žalovaná právní předchůdkyni uhradila celkem částku ve výši 5 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. Dne datum byla žalované doručována výzva k zaplacení dlužné částky s termínem nejpozději do datum. Žalovaná v řízení netvrdila, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradila více, než evidovanou částku 5 500 Kč.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu za důvodnou pouze zčásti. Předně se soud zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru platně, tj. zda právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalované a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalované úvěr splácet. Z důkazů provedených v řízení však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí, respektive taková skutečnost nebyla žalobkyní prokázána. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovanou v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ve vztahu k poskytnutému bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně ověřovala výši příjmů žalované. Jednak bylo ověřeno, že žalovaná byla v daném období zaměstnána a dále byla ověřena i výše jejích příjmů. Nicméně z výplatních lístků a doložených pracovních smluv je zřejmé, že žalovaná změnila zaměstnání, kdy ve druhém zaměstnání následně po změně dosahovala nižšího výdělku, který byl o několik tisíc Kč nižší oproti výdělku, z něhož vycházela právní předchůdkyně žalobkyně (22 375 Kč). Nebylo tedy prokázáno, že by žalovaná v době žádosti o úvěr měla takovýto příjem. Žalobkyní pak nebylo zejména ani prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně náležitě ověřovala výdaje žalované. Byly sice zohledňovány srážky ze mzdy, ale nebyly žádným způsobem ověřovány další výdaje žalované. Nebylo prokázáno, jakým způsobem byly ověřovány náklady na bydlení a energie, náklady za dopravu, jídlo a osobní náklady. Nebylo pak tvrzeno ani prokazováno, že by právní předchůdkyně žalobkyně prováděla k žalované alespoň nějaké lustrace v bankovních či nebankovních registrech, ačkoliv byl ve formuláři uváděn dluh vymáhaný exekučně. V případě výdajů tedy právní předchůdkyně žalobkyně vyšla toliko z informací od žalované, aniž by tyto nějakým způsobem ověřovala. Soud tedy s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná.

17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dle smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná již uhradila částku 5 500 Kč. Žalované tak zbývá uhradit částku 9 500 Kč, o níž se bezdůvodně obohatila. Soud proto vyhověl žalobě jen co do částky 9 500 Kč (tj. 15 000 Kč - 5 500 Kč). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalované, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne datum, kdy byla zásilka žalované doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Tohoto dne se tak žalovaná mohla objektivně s obsahem zásilky seznámit a byla rovněž vyrozuměna o postoupení pohledávky a povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení žalobkyni. Ve výzvě k zaplacení byl termín pro zaplacení stanoven do datum, kdy se tak od následujícího dne, tj. od datum, žalovaná ocitla v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy [smluvní úrok běžící a kapitalizovaný, úrok z prodlení kapitalizovaný za období, ve kterém žalobkyni ještě nenáležel, běžící úrok z prodlení za období předcházející datu datum, kdy se žalovaná poprvé prokazatelně ocitla v prodlení, a od tohoto data převyšující úrok z prodlení stanovený (nad náležející zákonný úrok ve výši 11,5 % ročně) v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.]. V této části tedy soud žalobkyní uplatněné nároky zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).

19. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Jelikož však nebyl elektronický platební rozkaz ve věci vydán, je potřeba dle přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., zákona České národní rady o soudních poplatcích, žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků, a to konkrétně dle položky 1 bod 1 písm. b). Za návrh na zahájení řízení uhradila žalobkyně doposud částku ve výši 1 174 Kč, a proto jí soud stanovil povinnost ve stanovené lhůtě uhradit doplatek ve výši 321 Kč, tj. do celkové výše 1 495 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.