OSME 8 C 372/2025-58

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 24 644 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 942 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 942 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 14 702 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky ve výši 9 942 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 9 942 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 24 644 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 942 Kč od datum do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností právnická osoba, IČO: IČO, se adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (webové stránky www.kimbi.cz) dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota. Žalovaný vyplnil prostřednictvím webové stránky registrační formulář, kde uvedl své údaje, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Registrací je zřízen uživatelský účet. K ověření osoby, jako zadavatele, je vyžadováno provedení verifikační platby ve výši 0,01 Kč z bankovního účtu uživatele profilu. Následně byl žalovaný seznámen s podmínkami, právy a povinnostmi, atd., plynoucími ze smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy a následně mu byl na telefonní číslo tel. číslo verifikační SMS kód k podpisu smlouvy. Zadáním kódu do příslušného pole v zákaznickém účtu žalovaný vyjádřil souhlas s návrhem smlouvy. Poté právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho telefonní číslo tel. číslo e-mailovou adresu zprávu potvrzující podepsání smlouvy. Podle obchodních podmínek mohl poskytovatel spotřebitelského úvěru nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný s tímto souhlasil a právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost hodnotila na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích. Dále pak pomocí lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný dále prohlásil, že si není vědom toho, že by byl evidován v jakékoliv databázi dlužníků. Právní předchůdkyně žalobkyně tak prověřovala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. Žalobkyně nedisponovala příslušnou dokumentací ohledně provedené lustrace v databázích a nedisponovala informacemi o příjmech a výdajích žalovaného. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet úvěr v celkové výši 11 100 Kč, a to v platbách dne datum ve výši 3 000 Kč, ve výši 5 000 Kč a ve výši 2 000 Kč. Dne datum pak poskytla částku ve výši 1 100 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek. Upomínkou ze dne datum byl informován o zesplatnění úvěru a vyzván k okamžité úhradě. Ode dne datum se žalovaný dostal do prodlení s úhradou celého úvěru ve výši 24 644 Kč, který se skládal z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 942 Kč a smluvního úroku ve výši 14 702 Kč. Pohledávka byla dne datum postoupena na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou mu dne datum zástupcem žalobkyně. Pokud by soud neměl za prokázaný předmětný nárok z titulu smlouvy o úvěru, pak žalobkyně navrhovala, ať je tento nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož se žalovaný bez spravedlivého důvodu na úkor žalobkyně obohatil a je tak povinen jí bezdůvodné obohacení vydat.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdkyně žalobkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru kimbi č. hodnota, v níž je jako věřitel uvedena právní předchůdkyně žalobkyně a jako dlužník žalovaný. Dle této smlouvy měl mít žalovaný možnost čerpat úvěr do výše 5 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 200 % ročně, RPSN činilo 537,20 % ročně. Žalovaný měl uhradit počáteční splátku ve výši 1 072 Kč a výše se měla každý měsíc měnit dle pravidel v čl. III. odst. 1 smlouvy. Úvěr měl být poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl smlouvu uzavřít elektronicky, a to zasláním potvrzovacího kódu, který mu byl zaslán na telefonní číslo tel. číslo na e-mailovou adresu. Na smlouvě bylo uvedeno datum datum a dále to, že kód byl zaslán klientovi na příslušné telefonní číslo tel. číslo e-mailovou adresu, jakož i to, kdy mělo dojít k potvrzení smlouvy pomocí kódu. Součástí smlouvy měly být obchodní podmínky pro produkt KIMBI. Ze smlouvy neplyne, že by byl žalovaný s jejím obsahem seznámen, respektive že by skutečně projevil souhlas se smlouvou předloženého znění. Výplata prostředků měla být provedena na stanovený bankovní účet, který se shodoval s číslem účtu, z něhož učinil dne datum žalovaný platbu ve výši 0,01 Kč /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 11-14, obchodní podmínky na č. l. 6-10, výpis z účtu na č. l. 19-20 spisu/. Dne datum byly na shodný bankovní účet, vedený na jméno žalovaného, poukázány finanční prostředky ve výši 5 000 Kč s uvedeným variabilním symbolem: var. symbol /viz výpis z účtu na č. l. 19-20, sdělení banky na č. l. 37-38 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně sestavila dále dodatek č. hodnota ke smlouvě o revolvingovém úvěru kimbi č. hodnota, jímž měla být smlouva nahrazena tak, že úvěrový rámec činil 7 000 Kč a počáteční splátka činila 1 501 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně sestavila dodatek č. hodnota ke smlouvě o revolvingovém úvěru kimbi č. hodnota. Tímto dodatkem měla být smlouva nahrazena tak, že úvěrový rámec činil 10 000 Kč a počáteční splátka činila 2 144 Kč. Dodatek č. hodnota a dodatek č. hodnota měl žalovaný uzavřít elektronicky, a to zasláním potvrzovacího kódu, který mu byl zaslán na telefonní číslo tel. číslo na e-mailovou adresu. Na dodatku č. hodnota i na dodatku č. hodnota bylo uvedeno datum datum, jakož i to, že kód byl zaslán na příslušné telefonní číslo tel. číslo e-mailovou adresu vč. toho, kdy mělo dojít k potvrzení smlouvy pomocí kódu /viz dodatek č. hodnota na č. l. 15-16, dodatek č. hodnota na č. l. 17-18 spisu/. Dne datum byly na bankovní účet, vedený na jméno žalovaného, poukázány finanční prostředky ve výši 2 000 Kč s uvedeným variabilním symbolem: var. symbol a ve výši 3 000 Kč s uvedeným variabilním symbolem: var. symbol. Dne datum byly na shodný účet poukázány finanční prostředky ve výši 1 100 Kč s uvedeným variabilním symbolem: var. symbol /viz výpis z účtu na č. l. 19-20, sdělení banky na č. l. 37-38 spisu/. Právní předchůdkyně v rámci vyčíslení dlužné částky ke dni datum vyčíslila dlužnou jistinu na částku ve výši 9 942 Kč s tím, že celkem měla dlužná částka představovat 24 748 Kč /viz vyrozumění na č. l. 26 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne datum /viz smlouva rámcová smlouva o postoupení v elektronickém systému CEPR, dodatek č. hodnota na č. l. 23-25, seznam postoupených pohledávek na č. l. 21-22, oznámení o postoupení na č. l. 27, podací lístek na č. l. 28 spisu/. Před podáním žaloby byl pak žalovaný vyzván k úhradě žalobkyní s tím, aby dlužnou částku zaplatil do tří dnů. Výzva, která byla k poštovnímu doručení podána dne datum, byla žalovanému doručována dne datum /viz výzva k úhradě na č. l. 29, podací lístek na č. l. 28, výpis ze sledování zásilky Anonymizováno na č. l. 56 spisu/.

5. Závěr o skutkovém stavu je takový, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne datum na bankovní účet žalovaného třemi převody finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Následně ještě žalobkyně na shodný bankovní účet převedla dne datum finanční prostředky ve výši 1 100 Kč. Žalovaný byl předžalobní výzvou, která mu byla doručována dne datum, vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Současně soud pro úplnost uvádí, že z obchodních podmínek pro poskytování úvěrů splatných jednorázově /viz obchodní podmínky na č. l. 45-54 spisu/ neučinil žádné skutkové zjištění pro danou věc, když i v textu předložené smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že součástí smlouvy mají být podmínky pro produkt KIMBI. Dále byla uváděna výše minimální měsíční splátky a ani ve smlouvě či předložených dvou dodatcích k této smlouvě nebylo uváděno, že by se mělo jednat o úvěr, který měl být splatný jednorázově.

7. Provedenými důkazy naopak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný projevil vůli uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, jakož i dodatek č. hodnota ke smlouvě o revolvingovém úvěru či dodatek č. hodnota ke smlouvě o revolvingovém úvěru, žalobkyní předkládaného obsahu. Tento závěr nelze učinit z textu smlouvy ani z textu dodatku č. hodnota ke smlouvě o revolvingovém úvěru a dodatku č. hodnota smlouvě o revolvingovém úvěru, když ani jeden z těchto dokumentů neobsahuje podpis žalovaného. S ohledem na skutečnost, že na účet žalovaného byla v souhrnu vyplacena částka ve výši 11 100 Kč se lze domnívat, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně o uzavření smlouvy jednal. Nebylo tedy prokázáno, jaký obsah smlouvy vč. případných dodatků k této smlouvě žalovaný rovněž odsouhlasil.

8. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 4. 2024 (dále jen „ZoSÚ“).

10. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

11. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Nebylo totiž prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, jakož i dodatku č. hodnota a dodatku č. hodnota, které na tuto smlouvu měly navazovat, předkládaného znění. Smlouva o úvěru, dodatek č. hodnota a ani dodatek č. hodnota, které žalobkyně k prokázání svých tvrzení předkládá, nejsou opatřeny žádným podpisem žalovaného. Nebylo tedy prokázáno, že by žalovaný dle § 1740 odst. 1 o. z. projevil vůli být touto smlouvou a případnými na ni navazujícími dodatky vázán. Na těchto listinách je sice uvedeno, že mělo dojít k zaslání potvrzujícího kódu, jakož i kdy mělo dojít k zadání kódu, ale ani k tomuto nebyly ze strany žalobkyně předloženy žádné dokumenty, z nichž by uzavření příslušné úvěrové smlouvy vč. následných dodatků jednoznačně vyplývalo. Nárok žalobkyně je tedy nutné hodnotit pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně dne datum finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč (5 000 Kč + 2 000 Kč + 3 000 Kč) a následně dne datum ve výši 1 100 Kč. Žalobkyně tvrdila, že nesplacená jistiny úvěru představovala částku ve výši 9 942 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění vydat, když netvrdil, že by tato částka byla nižší, resp. že by žalobkyni či právní předchůdkyni žalobkyně uhradil již více. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto přiznal žalobkyni částku 9 942 Kč, odpovídající části specifikované jako neuhrazená jistina, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k plnění (obsažená v rámci předžalobní výzvy) byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne datum. Do sféry dispozice žalovaného se dostala v souladu s ustálenou judikaturou při prvním pokusu o doručení dne datum, kdy byla žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. S ohledem na třídenní lhůtu k plnění byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat do datum, což ovšem neučinil a následujícího dne se ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od datum do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

19. V rozsahu požadavku na zaplacení smluvního úroku ve výši 14 702 Kč soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, neboť uzavření úvěrové smlouvy, o niž by obecně bylo možné uvedený nárok opřít, nebylo prokázáno. Shodně postupoval soud také stran požadavku na zaplacení zákonného úroků z prodlení z částky 9 942 Kč za období předcházející datu, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení. Konečně pak soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení obdobím a částkou sice odpovídající bezdůvodnému obohacení, ale přesahujícím zákonnou výši úroku (12,75 % - 12 %) (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Nad rámec výše uvedeného soud dále konstatuje, že i pokud by shledal smlouvu jako uzavřenou, nebylo by možné učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, což je vyžadováno příslušným zákonem (ZoSÚ). Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaný byla lustrován ve veřejně dostupných databázích a dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z dokladů poskytnutých žalovaným. Žádné důkazy k prokázání takových tvrzení však žalobkyně neoznačila a ani nepředložila. Žalobkyně naopak uvedla, že listinnými doklady, které měl žalovaný předkládat právní předchůdkyni žalobkyně, nedisponuje. I pokud by tedy soud nedospěl k výše uvedeným závěrům stran absence projevu vůle žalovaného, musel by učinit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 87 ZoSÚ z důvodu nesplnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 ZoSÚ.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.