OSME 15 C 27/2026-84

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 240 139,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala úhrady částky částka, úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky částka od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud s žalobou, kterou se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že po zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec do výše částka a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem načerpala částku částka a na svůj dluh uhradila částka. Neboť žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu předžalobní výzvou. Žalovaná částka ve výši částka sestává z nesplacené jistiny ve výši částka, nákladů na vymáhání ve výši částka (4x částka za prodlení se splácením) a smluvních pokut ve výši částka (3x částka za prodlení se splácením). V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila úrok z prodlení v kapitalizované výši částka od datum do datum a úrok z prodlení v běžící výši 11,5 % z částky částka od datum do zaplacení.

2. Žalovaná k věci uvedla, že skutečně čerpala od žalobkyně úvěr v celkové výši částka, že na něj zaplatila žalobkyni celkem částka a závazek do výše částka nepopírá. Žalovaná ale návrh žalobkyně neuznává, kdy na svou obranu uvedla, že v době uzavření smlouvy nedokázala správně vyhodnotit svoje možnosti a ani podmínky smlouvy. Na možná rizika nebyla nikterak upozorněna. V prvním roce a půl se jí dařilo úvěr splácet, ale v dubnu 2023 se dostala do prodlení se splátkami a od té doby byla v prodlení téměř vždy. Žalovaná se pokusila o smírné vyřešení sporu, ale žalobkyně reagovala vyhýbavě. Žalovaná má za to, že smlouva je absolutně neplatná, protože žalobkyně neposuzovala její schopnost úvěr splácet s odbornou péčí. Pro případ, že bude žalované uložena povinnost žalobkyni plnit, požádala o umožnění splácení dluhu formou splátek ve výši částka, neboť je vedena jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce a jediným příjmem domácnosti je mzda manžela.

3. V průběhu jednání před soudem dne datum žalovaná doplnila, že by mohla splácet i částka měsíčně, ale i tak by si na splátky musela vzít jinou půjčku. Stále je vedena na úřadu práce a manžel má příjem cca částka až částka měsíčně. Žalovaná dále pobírá příspěvek na bydlení ve výši částka, bydlí v nájmu a s manželem mají jednu půjčku, kterou splácí manžel ve výši částka měsíčně. Pokud žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjem manžela částka, tak toto uvedla, protože se domnívali, že manžel do zaměstnání nastoupí, ale nakonec k tomu nedošlo. právnická osoba průběhu jednání před soudem dne datum žalobkyně doplnila, že žalovaná smlouvou prohlásila, že všechny údaje týkající se zdroje a výše příjmů a celkové finanční situace jsou pravdivé a to, že žalovaná 4 roky úvěr splácela svědčí o tom, že byla schopna úvěr splácet.

5. Soud na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec do výše částka, a žalovaná se zavázala úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek, kdy minimální výše splátky byla 2,19 % z úvěrového rámce, tedy částka. Úroková sazba byla sjednána ve výši 20,88 % ročně. Pokud by žalovaná úvěr čerpala okamžitě, bezhotovostně a splatila by jej do jednoho roku, celková částka splatná žalovanou by byla ve výši částka /viz smlouva na č. l. 11-12 spisu/. K osobním a majetkovým poměrům žalované žalobkyně zjistila, že příjem žalované je částka, příjem ostatních členů domácnosti ve výši částka a žalovaná má splátky k jiným společnostem v celkové výši částka. Dále zjistila, že žalovaná je vdaná a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti jsou ve výši částka. Z výpisu z účtu žalované za období od datum do datum pak žalobkyně zjistila, že počáteční zůstatek na účtu byl ve výši částka, konečný ve výši částka, přičemž na účet bylo celkem připsáno částka a odepsáno částka. Z výplatních pásek za měsíce červenec až září 2021 pak žalobkyně zjistila, že čistý příjem žalované byl v měsíci červenec 2021 ve výši částka, v srpnu 2021 ve výši částka a v září 2021 ve výši částka /viz ověření bonity MLS na č. l. 27 spisu, karta klienta na č. l. 31 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 36-40 spisu, výpis z účtu na č. l 53-55 spisu, výplatní pásky na č. l. 56-58 spisu/. Žalovaná celkem čerpala úvěr ve výši částka a celkem na svůj dluh zaplatila částka. Žalovaná řádně a včas splácela úvěr do března 2023, kdy v dubnu 2023 jsou stran žalobkyně uplatněny náklady na vymáhání a tyto jsou dále uplatňovány v rámci dalších měsíčních splátek/viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 19-21 spisu/. Dopisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení celého dluhu ve výši částka, a to obratem, nejpozději do 14 dní od sepsání této výzvy. Výzva byla žalované odeslána dne datum /viz výzva na č. l. 25 spisu, poštovní podací arch na č. l. 26 spisu/. Z potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ze dne datum se podává, že žalovaná je od datum vedena v evidenci o zaměstnání /viz potvrzení na č. l. 41 spisu/. Z návrhu smírného řešení ze dne datum adresovaného žalobkyni se podává, že žalovaná informovala žalobkyni o tom, že při sjednávání smlouvy se jí nepodařilo realisticky vyhodnotit její finanční situaci a po konzultaci s dluhovým poradcem má za to, že žalobkyně řádně nekoumala její schopnost úvěr splácet a že považuje smlouvu o úvěru za neplatnou. Žalovaná navrhla, že rozdíl mezi čerpaným úvěrem a splacenou částkou zaplatí formou splátek. Návrh na smír žalovaná odeslala žalobkyni dne datum /viz návrh a doručenka datové zprávy na č. l. 42, 43 spisu/. Dopisem ze dne datum žalobkyně informovala žalovanou o tom, že je zastoupena tituly před jménem jméno FO a aby se žalovaná obrátila na zástupce žalobkyně /viz sdělení na č. l. 44 spisu/. Naposledy žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou žalované dne datum /viz předžalobní výzva na č. l. 29 spisu, poštovní podací arch na č. l. 30 spisu/.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne datum úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec do výše částka, který mohla žalovaná opakovaně čerpat, a žalovaná se zavázala vyčerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky a poplatkem formou sjednaných měsíčních splátek. Žalovaná celkem načerpala částka a na svůj dluh celkem zaplatila částka. Žalovaná však své smluvní povinnosti nedostála, neboť řádně a včas úvěr nesplácela. Žalobkyně proto celý úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalovaná se snažila věc vyřešit smírnou cestou.

7. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních a výdělkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně v daném případě neprokázala, jak ověřovala zejména výdaje žalované. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Ve vztahu k výdajům žalované žalobkyně toliko zohlednila výši životního minima, ačkoliv se žalobkyně má zabývat skutečnými výdaji žalované, aby si mohla uzavřít, zda je ve finančních možnostech potenciálního klienta úvěr za sjednaných podmínek splácet. Pokud žalobkyně tvrdila, že výdaje ověřovala z poskytnutého výpisu z účtu žalované, pak není soudu jasné, jak mohla dospět k závěru, že je žalovaná schopná splácet další měsíční splátku ve výši min. částka, když jak počáteční, tak konečný zůstatek na účtu nepřesáhl výši částka a výdaje žalované v doloženém měsíci přesahovaly částku částka. Pokud žalobkyně do výpočtu zahrnula také příjem dalšího člena domácnosti, pak je nutno konstatovat, že příjmy ani výdaje takového člena vůbec nezkoumala. Žalobkyně měla schopnost žalované úvěr splácet posuzovat o to pečlivěji, když věděla, že úvěrové zatížení žalované je při příjmu částka ve výši cca částka. Pokud žalobkyně tvrdí, že žalovaná téměř čtyři roky úvěr splácela, pak je nutno připomenout, že již v dubnu 2023 a s následujícími platbami se zjevně dostala žalovaná do prodlení a nelze odhlédnout od skutečnosti, že posouzení schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí je povinností žalobkyně, které se nelze zprostit tím, že žalovaná podepíše prohlášení o pravdivosti uvedených údajů nebo tím, že žalovaná se domnívá, že úvěr bude schopna splácet. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částka a žalovaná na svůj dluh zaplatila částka. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru za výše uvedených podmínek, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, jak bylo soudem již konstatováno dříve. Porušení této povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje neplatnost smlouvy a dodržení soud zkoumá z úřední povinnosti. V případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně (nikoliv pouze relativně) neplatnou, neboť se jedná o jednání zjevně narušující veřejný pořádek.

16. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání skutečně jednalo.

17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

18. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka nebo ze dne datum, č. j. spisová značka, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od datum a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinna žalobkyni ve výši částka vydat (úvěr částka – částka plněno). Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaná dozvěděla, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k jeho vydání. Žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze den datum, podle které měla žalovaná uhradit dluh nejpozději do dní ode dne sepsání výzvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná předmětnou částku žalobkyni nevydala, dostala se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od datum. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

20. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, byla žaloba co do částky částka včetně příslušenství, zamítnuta, neboť žalobkyně tento nárok odvozovala z neplatně uzavřené smlouvy (výrok II. tohoto rozsudku).

21. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalované poměrnou část jejích nákladů (výrok III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem částka, žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka částka, přičemž soud při stanovení míry úspěchu ve věci zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. přiměřeně rozhodnutí ÚS ČR ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08). Při odečtení úspěchu žalobkyně (14 %) od úspěchu žalované (86 %), má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 72 %. Soud proto přiznal žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše částka, a to za podání odporu s vyjádřením k žalobě, účast na jednání soudu dne datum a dne datum dle § 1 odst. 1, 3 písm. a), c) a § 2 odst. 1, 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum č. j. spisová značka. Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. Pro úplnost soud uvádí, že nevyhověl žádosti žalované, aby mohla dluh vůči žalobkyni uhradit formou splátek. Soud přihlédl k výši žalobkyni přiznaného nároku a skutečnosti, že přiznání dobrodiní splátek by bylo zcela na úkor žalobkyně, která nárok uplatnila po právu, neboť sama žalovaná uvedla, že i na splácení formou splátky by si musela vzít další půjčku a plnění formou splátek by tak bylo zcela nejisté.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.