OSME 20 C 206/2026-65

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Dvořákem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a dále částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba., IČO IČO, se adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy obdržel žalovaný v hotovosti finanční prostředky ve výši částka, což stvrdil podpisem smlouvy. Současně se zavázal uhradit úrok v pevné výši částka, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhradu za možnost splácení v místě bydliště ve výši částka. Celkově se tak zavázal uhradit částku částka ve 14 měsíčních splátkách po částka, přičemž splatnost poslední splátky připadla na den datum. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených v žádosti o úvěr, potvrzení zaměstnavatele, výpisu z bankovního účtu a údajů z úvěrových registrů. Bylo zjištěno, že žalovaný je od datum zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník u společnosti právnická osoba, jeho měsíční příjem činí částka, měsíční výdaje částka a použitelný měsíční příjem částka. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žalovaný však své závazky neplnil řádně a včas. Po splatnosti poslední splátky se dostal do prodlení se zbytkem dluhu. Poslední úhradu ve výši částka provedl dne datum, přičemž na jistině, úrocích a sjednaných poplatcích zůstala dlužná částka odpovídající žalovanému nároku. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy obdržel žalovaný v hotovosti finanční prostředky ve výši částka, což stvrdil podpisem smlouvy. Zavázal se uhradit úrok v pevné výši částka, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhradu za možnost splácení v místě bydliště ve výši částka. Celkově se tak zavázal uhradit částku částka ve 14 měsíčních splátkách po částka, přičemž splatnost poslední splátky připadla na den datum. Právní předchůdkyně žalobkyně i před uzavřením této smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených v žádosti o úvěr, potvrzení zaměstnavatele a údajů z úvěrových registrů. Bylo zjištěno, že žalovaný je od datum zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník u společnosti právnická osoba, jeho měsíční příjem činí částka, měsíční výdaje částka a použitelný měsíční příjem částka. Žalovaný dále opětovně uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Ani tento druhý úvěr však žalovaný nesplácel řádně a včas. Po splatnosti poslední splátky se dostal do prodlení se zbytkem dluhu. Poslední úhradu ve výši částka provedl dne datum, přičemž na jistině, úrocích a sjednaných poplatcích zůstala neuhrazená část pohledávky odpovídající žalovanému nároku. Pohledávky z obou smluv byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke stejnému dni postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně zdůraznila, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání obou smluv postupovala s odbornou péčí a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný veškeré údaje uvedené v žádostech o úvěr potvrdil jako úplné a pravdivé. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, na výzvu však nereagoval a ničeho dalšího neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž poskytla žalovanému částka. Žalovaný se zavázal dlužnou jistinu vrátit, a to společně s úrokem v celkové výši částka, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši částka. Celkové náklady úvěru tak činily částka. Žalovaný měl úvěr uhradit ve 14. splátkách po částka. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % ročně a RPSN činila 272,44 % /viz smlouva na č. l. 15-16 spisu/. Smlouva byla uzavřena v návaznosti na žádost žalovaného o poskytnutí úvěru ve výši částka z téhož dne. V žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele právnická osoba Jako příjem označil nemocenskou a vyčíslil ji na částka. V žádosti dále uvedl výdaje na bydlení ve výši částka a další výdaje na jídlo, dopravu a osobní náklady ve výši částka. Použitelný příjem žalovaného byl v žádosti vyčíslen na částka. V žádosti je uvedeno, že příjmy byly doloženy Pracovní smlouvou, potvrzením od zaměstnavatele a výpisem z účtu. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlel ve vlastním bydlení, byl ženatý a neměl žádné vyživované osoby. K žádosti bylo doloženo potvrzení o výši příjmu ze dne datum, dle kterého čistý měsíční příjem žalovaného činil částka. Dále byly náhledem na platby potvrzeny úhrady nemocenské za období od prosince 2021 do února 2022, které se pohybovaly od částka do částka /viz žádost o úvěr na č. l. 51 spisu, potvrzení o výši příjmu na č. l. 52 spisu, přehled příchozích úhrad nemocenské na č. l. 52 p. v. spisu/. Žalovaný úvěr v hotovosti čerpal a následně na něj v období od datum do datum uhradil celkem částka /viz výpis úhrad splátek na č. l. 25 spisu/.

5. Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným druhou smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž poskytla žalovanému částka. Žalovaný se zavázal dlužnou jistinu vrátit, a to společně s úrokem v celkové výši částka, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši částka. Celkové náklady úvěru tak činily částka. Žalovaný měl úvěr uhradit ve 14. splátkách po částka. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % ročně a RPSN činila 272,44 % /viz smlouva na č. l. 17-18 spisu/. Smlouva byla uzavřena v návaznosti na žádost žalovaného o poskytnutí úvěru ve výši částka z téhož dne. V žádosti žalovaný uvedl, že je stále zaměstnán u zaměstnavatele právnická osoba Jako příjem označil mzdu a vyčíslil ji na částka. V žádosti dále uvedl výdaje na bydlení ve výši částka, další výdaje na jídlo, dopravu a osobní náklady ve výši částka a výdaje na pravidelné splátky půjček ve výši částka. Použitelný příjem žalovaného byl v žádosti vyčíslen na částka. V žádosti je uvedeno, že příjmy byly doloženy výplatními páskami a potvrzením od zaměstnavatele. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlel ve vlastním bydlení, byl ženatý a neměl žádné vyživované osoby. K žádosti bylo doloženo potvrzení o výši příjmu ze dne datum, dle kterého čistý měsíční příjem žalovaného činil částka. /viz žádost o úvěr na č. l. 45-46 spisu, potvrzení o výši příjmu na č. l. 50 spisu/. Žalovaný úvěr v hotovosti čerpal a následně na něj v období od datum do datum uhradil celkem částka /viz výpis úhrad splátek na č. l. 26 spisu/.

6. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně neuhradil celkové částky vyplývající z jednotlivých smluv a s platbami splátek se ocitl v prodlení, vyčíslila právní předchůdkyně žalobkyně celkové pohledávky za žalovaným a ty následně postoupila na žalobkyni, což žalovanému oznámila /viz výpis z obchodního rejstříku žalobkyně na č. l. 14 spisu, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 19-21 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 22 spisu, příloha č. hodnota ke smlouvě o postoupení pohledávek na č. l. 23-24 spisu, potvrzení o zaplacení kupní ceny včetně potvrzení o příchozí úhradě na č. l. 27 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 28-29 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou, která byla žalovanému poprvé doručována dne datum/viz předžalobní upomínka na č. l. 30-31 spisu, podací lístek na č. l. 32 spisu, výpis sledování zásilky na č. l. 38 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec výše uvedených částek částka a částka uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do datum poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do datum poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

14. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl. Soud se předně zabýval otázkou, zda před uzavřením sporných úvěrových smluv splnila právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. K tomu soud uvádí, že s ohledem na okamžik uzavření jednotlivých smluv, dopadá na obě smlouvy v tomto ohledu částečně odlišné znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V případě první smlouvy, která byla uzavřena již v únoru 2022, totiž dle uvedeného ustanovení bylo dle doslovného znění na dotčeném spotřebiteli, aby uplatnil námitku neplnění povinnosti posoudit jeho úvěruschopnost. Judikatura nicméně dovodila, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní. Dané porušení povinnosti totiž odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka nebo ze dne datum, č. j. spisová značka), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od datum a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z hlediska nyní posuzovaného případu pak uvedené závěry vedou k tomu, že formální rozdílnost jednotlivých znění § 87 odst. 1 zákona je překonána, a v obou případech se tak soud musí otázkou posouzení úvěruschopnosti zabývat z úřední povinnosti, což soud také učinil.

19. Na tomto místě považuje soud za vhodné zdůraznit, že smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, čj. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena, přičemž poukazovala především na výši a povahu úvěrů a na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala potvrzeními o příjmu žalovaného a ten tedy i řádně ověřila. Na základě provedených důkazů soud souhlasí se žalobkyní v tom, že příjmy žalovaného skutečně ověřeny byly. Co se však týče výdajů, v této otázce právní předchůdkyně žalobkyně na jakékoliv ověření zcela rezignovala a vycházela toliko z informací sdělených samotným žalovaným. Ty na výdajové stránce neověřila žádným způsobem, a to ani náhledem do relevantních registrů. Respektive z provedených důkazů nevyplývá, že by tak učinila. Takový postup v posuzovaném případě nelze považovat za dostatečný, a to i s přihlédnutím k výši úvěrů, kdy v případě prvního úvěru celková hodnota úvěru dosáhla částka a v případě druhého úvěru částka, přičemž podstatné je také splátkové zatížení žalovaného, které v rámci krátké doby 4 měsíců narostlo na takřka částka, a to v situaci, kdy příjem žalovaného zprvu tvořila nemocenská a následně pak mzda ve výši částka. V případě druhé smlouvy pak nelze přehlížet ani určitou nevěrohodnost žalovaným sdělených údajů, ze kterých vyplývá, že v rámci čtyř měsíců by se náklady žalovaného na bydlení a další nezbytné výdaje takřka zdvojnásobily. Za dané situace bylo na místě, aby právní předchůdkyně žalobkyně alespoň elementárním způsobem ověřila také výdaje žalovaného, což se však nestalo. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nebyla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána, čímž porušila svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (v obou výše uvedených znění, jak bylo vysvětleno výše) je pak nutné hodnotit obě předložené úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné.

21. Soud zároveň podotýká, že na závěru o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného nic nemění ani skutečnost, že žalovaný podstatnou část úvěrů splatil. K tomu soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C 755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, ani plnění žalovaného na předmětný závazek nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V podrobnostech lze k této otázce odkázat také na závěry Krajského soudu v Praze obsažené v rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum či Krajského soudu v adresa obsažené v rozsudku sp.zn. spisová značka ze dne datum. V aplikaci uvedených závěrů rozsudku pak nelze spatřovat nepřípustnou retroaktivitu či nepředvídatelný judikatorní obrat. Relevantní právní úprava byla obecně postavena na tom, že neposouzení úvěruschopnosti vede k neplatnosti smlouvy. Uvedeným rozhodnutím SDEU řešená právní otázka se zabývala toliko otázkou, zda tuto právní úpravu může prolomit skutečnost, že byl úvěr splácen či celý splacen, přičemž dospěla k závěru, že tomu tak není. Fakticky tak byl pouze utvrzen základní výklad relevantních ustanovení, a nemůže se tedy jednat o žádnou zpětně působící změnu. Naopak, názor vyslovený SDEU plně odpovídá textaci zákona i jeho smyslu a účelu. Argumentace žalobkyně, že závěry rozsudku nelze z důvodu retroaktivity aplikovat, je proto zcela lichá.

22. Soud nemohl přisvědčit ani argumentaci žalobkyně vycházející ze závěrů rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum č. j. spisová značka, neboť jej kvůli skutkově značně odlišnému stavu v nyní posuzovaném případě není možné přiléhavě aplikovat. Krajský soud v adresa totiž dospěl k závěru, že v dané věci žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, neboť ověřila výdaje žalovaného z nájemní smlouvy a žalovaný vyplnil náklady na domácnost a na telefon ve výši částka, které bylo možné u jednotlivce v roce 2016 považovat za přiměřené i s ohledem na skutečnost, že žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. V nyní posuzované věci však právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného neověřila žádným způsobem. Z obdobných důvodu pak na situaci nelze aplikovat ani závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, neboť ten rovněž vycházel ze situace, kdy byly příjmy a výdaje žalovaného prověřovány mnohem důkladněji, než v nyní posuzovaném případě. Městský soud konkrétně uvedl: „V souzeném případě však žalovaný vyplnil prohlášení k žádosti o poskytnutí úvěru, prohlásil, že je zaměstnán a že má trvalý příjem. Trvalý příjem byl patrný i z bankovního účtu, který na jméno žalovaného vedla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž prověřila, že žalovaný nemá žádný jiný úvěr. Přitom bylo povinností žalovaného doložit přesné a pravdivé údaje pro posouzení úvěruschopnosti (ust. § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb.). Žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti, ačkoli na toto byl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu výslovně dotazován, ale to nelze klást k tíži druhé smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zcela správně přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela dostála povinnosti podle ust. § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., jak již také správně uzavřel soud I. stupně.“ Vyjádření městského soudu, že pokud žalovaný neuvedl měsíční platby domácnosti, nelze to klást k tíži druhé smluvní strany, je tedy nutné vykládat v kontextu skutkových okolností daného případu a tím spíše i v kontextu celé výše citované pasáže, ve které se městský soud k věci vyjádřil. Argumentace žalobkyně v tomto ohledu tedy byla opět zcela lichá, neboť ignorovala souvislosti judikatury, na kterou odkazovala.

23. Důsledkem výše popsané absolutní neplatnosti sporných smluv je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému k první smlouvě o úvěru jistinu ve výši částka a na základě druhé smlouvy o úvěru jistinu ve výši částka. Rovněž bylo prokázáno, že žalovaný již uhradil částka na první smlouvu o úvěru a částka na druhou smlouvu o úvěru. Obě jistiny úvěrů tak již byly uhrazeny, respektive dokonce přeplaceny. Soud proto žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.