OSME 20 C 229/2026-48

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Dvořákem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.AnonymizovánoAnonymizovános. ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ jako (předběžný) insolvenční správce žalobkyně Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ o Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala částky částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím a dále částky částka z titulu smluvní pokuty. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www.flexifin.cz) dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše částka s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru, smluvním úrokem a poplatky za sjednané volitelné služby. Žalovaný uvedl své identifikační údaje, a to jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo tel. číslo číslo bankovního účtu, které následně ve smlouvě potvrdil a současně se prostřednictvím dvoufaktorového ověření jednoznačně identifikoval. Žalovaný z úvěru čerpal dne datum částky částka a částka a dne datum částku částka, celkem tedy částka. Současně si sjednal službu „Presto“ za poplatek částka. Žalovaný však nedodržel sjednané podmínky splácení, dostal se do prodlení s úhradou denních splátek a žalobkyně proto dne datum smlouvu vypověděla. Žalovanou částku částka tvoří dlužná jistina ve výši částka, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši částka, smluvní úrok ve výši částka a poplatek za službu „Presto“ ve výši částka. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když posouzení úvěruschopnosti provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou. Za tím účelem nahlédla do registrů BRKI a NRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a dalších databází, přičemž ověřený čistý měsíční příjem žalovaného měl činit částka. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od datum do datum, celkem ve výši částka. V rámci příslušenství uplatnila zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Pro případ, že by soud neshledal smluvní nárok důvodným, žalobkyně požadovala, aby byl její nárok alespoň v rozsahu poskytnuté jistiny posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše částka, který žalovaný mohl čerpat i opakovaně a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných denních dávkách ve výši určené čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny /viz smlouva o úvěru na č. l. 7-10 spisu, informace pro spotřebitele na č. l. 11-12 spisu, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 13-15 spisu, údaje o poskytovateli na č. l. 16-17 spisu, BankID výpis na č. l. 18 spisu, všeobecné obchodní podmínky v elektronickém systému CEPR, předpis denních splátek v elektronickém systému CEPR/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně k osobním a majetkovým poměrům žadatele zaevidovala, že žalovaný žije v domácnosti s dalšími 3 členy, přičemž 2 členové domácnosti hospodaří s příjmem. Výše pravidelných výdajů měla činit částka na půjčky, částka na bydlení a částka na ostatní zbytné výdaje. Nezbytné výdaje vyčísleny nebyly, nebyla u nich uvedena žádná hodnota. Žalobkyně vycházela z toho, že disponibilní příjem žalovaného při uvedených hodnotách činí částka, přičemž minimální výdaje stanovila na částka. Příjem ve svých dokumentech označovala jako „ověřený“ /viz obecné principy posuzování v elektronickém systému CEPR, výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 20 spisu, identifikované příjmy na č. l. 19 spisu/. Žalovanému byly na jeho účet od žalobkyně připsány dne datum částky ve výši částka a částka a dne datum částka částka /viz přehled bankovních transakcí na č. l. 21 spisu, výpis z účtu na č. l. 35 spisu, sdělení banky na č. l. 36 spisu, seznam úhrad na č. l. 37-38 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu výzvou ze dne datum, a následně předžalobní výzvou ze dne datum. V předžalobní výzvě vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů. Tato výzva se poprvé dostala do dispozice žalovaného při jejím prvním doručování ve středu datum /viz výzvy na č. l. 22-23 spisu, potvrzení o odeslání na č. l. 24 spisu, výpis sledování zásilek na č. l. 41 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částka. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému sporný revolvingový spotřebitelský úvěr, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s poplatky a příslušenstvím. Zároveň však dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by splnila povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěry a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že schopnost žalovaného úvěr splácet posuzovala, z provedených důkazů se však takový závěr nepodává. Žalobkyně toliko shromáždila údaje o žalovaném. Ty sice zejména ve vztahu ke zjištěnému příjmu označila jako ověřené, vůbec však nedoložila, zda a jak byly příjmy žalovaného skutečně ověřeny. Obdobné platí také o výdajích žalovaného. Ve vztahu ke všem údajům o majetkové situaci žalovaného, které jsou relevantní pro posouzení úvěruschopnosti, žalobkyně fakticky doložila pouze to, že nějaké údaje k osobě žalovaného evidovala. Žalobkyně pak sice tvrdila, že žalovaného prověřila ve veřejně dostupných registrech, nicméně ani toto tvrzení nebylo prokázáno, když žalobkyně nepředložila výpis ze žádné z těchto databází (bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík či centrální evidence exekucí). V otázce posuzování úvěruschopnosti žalovaného tedy žalobkyně fakticky zůstala pouze v rovině tvrzení. Předložila např. listinu zachycují metodiku žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti, nikoliv však důkazy, ze kterých by vyplývalo, že by v případě žalovaného podle metodiky postupovala a úvěruschopnost skutečně ověřila. V tomto ohledu tedy žalobkyně neunesla důkazní břemeno a soud nemohl vzít za prokázané, že by před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě spolehlivých a dostatečných informací. Na tomto místě pak považuje soud za nutné uvést, že se z nařízeného ústního jednání omluvila a nedostavila se k němu, nemohla tak být poučena dle § 118 odst. 3 o. s. ř. o následcích neunesení důkazního břemene ve vztahu ke splnění povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Nutno rovněž zdůraznit, že společně s předvoláním byla žalobkyně písemně vyzvána, nechť se k ústnímu jednání dostaví připravena tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy byla s odbornou péčí zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Muselo jí tedy být známo, že uvedené skutečnosti bude nutné tvrdit a především prokazovat.

14. Důsledkem výše popsané absolutní neplatnosti smlouvy je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně (pod svou dřívější obchodní firmou) poskytla žalovanému částka. Zároveň nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni cokoliv uhradil. Na jistině tak stále zbývá žalovanému uhradit částku částka. Soud proto žalobě v rozsahu dosud nesplacené částky vyhověl. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky prokazatelně poprvé vyzván předžalobní výzvou, která se do jeho dispozice dostala ve středu datum při prvním pokusu o doručení. S ohledem na třídenní lhůtu k plnění byl žalovaný povinen dlužnou částku uhradit nejpozději v pondělí datum. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, ocitl se následujícího dne v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od datum do zaplacení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ke stanovení povinnosti k úhradě zákonných úroků z prodlení soud považuje za vhodné uvést, že si je vědom rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nicméně vycházel z toho, že ve věci nebyl dán spor o to, jaká je doba k vrácení zůstatku jistiny odpovídající možnostem spotřebitele, jak předpokládá § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Postupoval proto v souladu se závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

15. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení rovněž s ohledem na prokázaný okamžik doručení výzvy k úhradě dlužné částky (výrok II. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.