OSME 6 C 57/2026-70

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL.M. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 17 130 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 4 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 000 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 3 130 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 368,17 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 17 130 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že dne datum uzavřela žalovaná s žalobkyní prostřednictvím webových stránek smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla poskytnuta žalované částka 10 000 Kč, kterou se zavázala splatit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením, a proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni datum. Podáním ze dne datum (č.l. 65) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, co do požadovaného smluvního úroku ve výši 4 000 Kč včetně požadovaného příslušenství. Žalobkyně tedy požaduje, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit: ⟪LB:lb_001⟫ - nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, ⟪LB:lb_003⟫ - smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od datum do datum vyčíslenou na částku 3 130 Kč.

Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru důvodným, žalobkyně se domáhá alespoň vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu poskytnuté jistiny, kterou žalovaná obdržela na svůj bankovní účet bez právního důvodu.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná s žalobkyní podepsala prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úroky ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná byla povinna splatit každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy, která byla uzavřena na dobu neurčitou. V článku 4.2. písm. c) smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného úroku, je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení /viz smlouva o úvěru včetně smluvních podmínek na č. l. 7-8, kopie občanského průkazu na č. l. 10-11 p.v., kopie kartičky zdravotního pojištění na č.l. 11/. Na účet č. č. účtu, jehož je žalovaná jediným majitelem a disponentem, byla dne datum připsána částka ve výši 10 000 Kč /viz sdělení banky na č. l. 55-56, potvrzení o provedené platbě na č. l. 9/. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici výpis z bankovního účtu žalované za období od datum do datum, z něhož vyplývá, že žalovaná disponovala pravidelným měsíčním příjmem v průměrné výši přibližně 22 500 Kč čistého. Na účet jí byly dále připisovány částky v řádu stokorun od jméno FO. Výdaje žalované odpovídaly běžným životním nákladům. Z uvedeného výpisu rovněž vyplývá, že žalovaná v daném období čerpala další úvěrové prostředky, a to dne datum ve výši 17 000 Kč od společnosti právnická osoba., a ve výši 12 000 Kč od společnosti právnická osoba., a dále dne datum částku ve výši 25 000 Kč od jméno FO, u níž je v poznámce uvedeno „Půjčka“ /zjištěno z výpisu z účtu na č.l. 22 a násl./. Jelikož žalovaná nesplácela řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dopisem ze dne datum, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 3 dnů od doručení dopisu /viz dopis o zesplatnění na č. l. 43/. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu advokátkou žalobkyně, a to dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum /viz výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 41, potvrzení o podání zásilky na č. l. 42/. Soud dále konstatuje, že k žalobě byla připojena smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi žalobkyní a společností právnická osoba., jakož i příloha č. hodnota ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne datum, včetně seznamu pohledávek, v němž byla uvedena i pohledávka vůči žalované. Žalobkyně však podala žalobu vlastním jménem a v žalobních tvrzeních nikterak neuváděla, že by předmětnou pohledávku postoupila na třetí osobu. Z předložených listin se přitom podává, že se jednalo toliko o zřízení zástavního práva k pohledávkám. Soud proto z těchto listinných důkazů nezjistil pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti /smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 12, příloha č. 1 na č. l. 15 a seznam pohledávek na č. l. 15 p. v. a násl./.

4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 4 000 Kč představující smluvní úrok včetně příslušenství. Vzhledem k tomu soud v tomto rozsahu postupem podle § 96 odst. 1, 3 a 4 o. s. ř. řízení částečně zastavil (výrok I.).

12. Soud se poté dále zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí. Z výpisu z bankovního účtu sice vyplývá, že žalovaná byla v rozhodné době výdělečně činná a disponovala pravidelným příjmem, tento příjem však dosahoval toliko přibližně 22 500 Kč čistého měsíčně, tedy částky spíše podprůměrné. Byť jistina úvěru poskytnutého žalobkyní činila částku relativně nízkou, a to 10 000 Kč, žalobkyně ke sjednanému závazku vázala úrokové zatížení dosahující částky 4 000 Kč měsíčně, což při zohlednění příjmových poměrů žalované představuje významnou část jejího disponibilního příjmu a je objektivně způsobilé zásadně zatížit její schopnost hradit jak běžné životní náklady, tak i splátky dalších již existujících závazků. Současně bylo z téhož výpisu z účtu zjištěno, že žalovaná v relativně krátkém časovém období bezprostředně před uzavřením posuzované smlouvy čerpala tři samostatné půjčky od různých subjektů. Za této situace bylo povinností žalobkyně se těmito závazky žalované podrobně zabývat, zejména zjistit jejich splatnost a výši pravidelných splátek a tyto skutečnosti přiměřeně zohlednit při celkovém posouzení její schopnosti dostát nově přijímanému závazku. V řízení však nebylo nijak prokázáno, že by žalobkyně zjišťovala, jakým způsobem žalovaná uvedené závazky splácí, v jaké výši jsou sjednány splátky či jak tyto splátky dopadají na její disponibilní příjem. Pouhé zjištění existence příjmu a obecného charakteru výdajů proto samo o sobě nepostačuje k závěru o řádném posouzení úvěruschopnosti, jestliže z dostupných podkladů současně vyplývá, že spotřebitel již byl zatížen dalšími úvěrovými vztahy, jejichž konkrétní dopad do jeho majetkové sféry zůstal ze strany poskytovatele úvěru neobjasněn. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a smlouva o úvěru je tak neplatná.

13. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet částku 10 000 Kč, vzniklo mezi účastníky bezdůvodné obohacení. Žalovaná je proto povinna tuto částku žalobkyni vydat, soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni právě uvedenou částku. Nezaplacením dluhu ke dni jeho splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, čímž jí vznikla povinnost podle § 1970 občanského zákoníku hradit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. S ohledem na neplatnost smlouvy se soud zabýval otázkou splatnosti dluhu, která v případě bezdůvodného obohacení nastává až na základě výzvy věřitele k plnění. Teprve marným uplynutím lhůty stanovené v takové výzvě se dlužník dostává do prodlení. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne datum, a to do tří dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán datum, v souladu s § 573 o.z. byl dopis doručen dne datum a splatnost tak nastala v souladu s § 607 o.z. dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od datum a z přiznané částky, ve zbytku pak nárok zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. a částečně výrok III.).

14. Nárok na smluvní pokutu soud zamítl, neboť se jedná o nárok odvozený od neplatné smlouvy, a nemůže tak obstát (výrok III.).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 52,32 % z plné náhrady nákladů řízení. Plná náhrada nákladů řízení by činila 2 615 Kč a skládá se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 1 200 Kč (3 úkony x odměna ve výši 400 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 315 Kč (21 % z částky 1 500 Kč). Žalobkyně má tak nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 368,17 Kč (52,32 % z 2 615 Kč). Jejich zaplacení soud k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření k žalobě učiněné na výzvu soudu, neboť má za to, že pokud by žalobě byla ze strany žalobkyně věnována náležitá pozornost již při jejím podání, byly by rozhodné skutečnosti tvrzeny a doloženy již v žalobním návrhu a potřeba jejich následného doplnění by nevznikla. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v částečném zpětvzetí žaloby, neboť se jedná o úkon procesně i obsahově natolik jednoduchý, že nepovažuje za spravedlivé zatěžovat žalovanou povinností hradit odměnu za jeho provedení. To platí tím spíše za situace, kdy k částečnému zpětvzetí žaloby došlo z rozhodnutí žalobkyně, která tak mohla již při podání žaloby nárok v uvedeném rozsahu neuplatňovat. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.