OSME 8 C 106/2026-38

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně. v likvidaci, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 67 558,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 483,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 31 483,96 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 35 612,16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 262,76 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 778,80 Kč od datum do zaplacení a částky ve výši 462,22 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 67 558,34 Kč, v níž byl zahrnut nárok na zaplacení smluvní pokuty pro případ prodlení žalované s úhradou, a to ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru. Pokuta byla požadována ve výši 462,22 Kč. Dále požadovala uhrazení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 262,76 Kč od datum do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila žalobkyně tím, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 31 500 Kč. Dne datum žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 31 500 Kč, které jí byly vyplaceny na bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách dle smlouvy, když první splátka byla splatná dne datum. Žalovaná požádala o úvěr prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz, na níž žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých byla posouzena její úvěruschopnost. V klientském profilu byl žalované zpřístupněn formulář SECCI, který odsouhlasila a poté návrh smlouvy, který žalovaná odsouhlasila kliknutím na volbu podepisuji. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla tedy uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření. Poté byla žalované zaslána smlouva spolu s formulářem na její e-mailovou adresu. Schopnost žalované řádně uhradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě informací poskytnutých žalovanou - celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy. Příjmy žalované ověřila žalobkyně z informací o platebním účtu a z transakcí vykonávaných na účtech žalované, případně vycházela z výplatních pásek prokazujících příjem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalované v registru bankovních a nebankovních informací (NRKI a BRKI registry), dále pořídila výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis katastrálního úřadu, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis z registru neplatných dokladů a další. Žalovaná na jistinu uhradila celkem částku ve výši 16,04 Kč. Celkem tak žalovaná dluží žalobkyni na jistině částku 31 483,96 Kč, na poplatku za vyplacení tranší úvěru částku ve výši 616,50 Kč (1,99 % z vyplacené tranše), na smluvním úroku částku ve výši 34 833,36 Kč (představující úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny), poplatek za službu „Presto“ ve výši 162,30 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením denní splátky splatné dne datum, vznikl žalobkyni, v souladu s čl. VIII. odst. 1 smlouvy požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, s níž se žalovaná dostala do prodlení, když je žalobou požadována smluvní pokuta za toliko prvních 90 dnů prodlení, tj. do datum (představující částku ve výši 462,22 Kč). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě pohledávky před podáním žaloby dopisem ze dne datum. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný předmětný nárok z titulu smlouvy o úvěru, navrhovala žalobkyně, aby byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož se žalovaná bez spravedlivého důvodu na úkor žalobkyně obohatila a je tak povinna vydat bezdůvodné obohacení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované, neboť oba účastníci byli k jednání řádně předvolání, žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně (v předložené dokumentaci označována svým dřívějším názvem,,právnická osoba.) sestavila smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, a to dne datum, v níž je jako věřitel uvedena žalobkyně a jako dlužník žalovaná. Dle této smlouvy měla žalobkyně vyplatit žalované částku až do výše 31 500 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně. Zároveň měl být sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a denní úrok ve výši 0,933 %; RPSN mělo činit 1 430,28%. Den splatnosti první splátky měl být dne datum a datum splatnosti úvěru bylo dne datum. Smlouva měla být stranami podepsána elektronicky. Žalobkyně rovněž sestavila souhlas se zpracováním osobních údajů. Z listin neplyne, že s nimi byla žalovaná seznámena /viz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru na č. l. 7-9, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru na č. l. 13-14 spisu, souhlas se zpracováním osobních údajů v elektronickém systému CEPR, předpis denních splátek v elektronickém systému CEPR, všeobecné obchodní podmínky v elektronickém systému CEPR/. Totožnost žalované byla ověřována a autorizována prostřednictvím služby BankID dne datum přes protiúčet vedený na jméno žalované /viz BankID na č. l. 17, autorizace ověření totožnosti na č. l. 20 spisu/. Dne datum byla na účet žalované připsána platba ve výši 31 500 Kč /viz přehled bankovních transakcí na č. l. 21, sdělení banky na č. l. 32, výpis na č. l. 33 spisu/. Pokud jde o osobní a majetkové poměry tak žalobkyně měla k dispozici informaci, že v domácnosti žalované žijí dvě osoby. Výše čistého měsíčního příjmu žalované, z něhož žalobkyně vycházela, představovala částku ve výši 26 333 Kč, když samotnou žalovanou měl být uveden příjem ve výši 15 000 Kč. Dále žalobkyně vycházela z údaje o bydlišti žalované na adrese Adresa žalované, s tím, že výdaje na bydlení představují částku 0 Kč, další nezbytné výdaje žalované představují částku ve výši 3 000 Kč a ostatní zbytné výdaje představují částku ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně dospěla k tomu, že disponibilní příjem žalované představoval částku ve výši 8 900 Kč. Žádnými listinami však nebylo prokázáno, z čeho žalobkyně tyto informace čerpala a jak je případně ověřila /viz obecné principy posuzování a filozofie na č. l. 10-12, informace pro spotřebitele na č. l. 15-16, výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 18, identifikované příjmy na č. l. 19 spisu/. Žalobkyně přistoupila k výpovědi smlouvy o půjčce /viz oznámení o výpovědi smlouvy na č. l. 22 spisu/. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne datum, která jí byla doručována dne datum, vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů /viz výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 23, potvrzení o podání na č. l. 24, výpis ke sledování zásilky Anonymizováno na č. l. 36 spisu/.

5. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalobkyně převedla dne datum na bankovní účet žalované finanční prostředky ve výši 31 500 Kč. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. Provedenými důkazy naopak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaná projevila vůli uzavřít se žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru žalobkyní předkládaného obsahu. Tento závěr nelze učinit z textu smlouvy neobsahující podpis žalované. S ohledem na skutečnost, že na účet žalované byla žalobkyní vyplacena částka ve výši 31 500 Kč, se lze domnívat, že žalovaná se žalobkyní o uzavření smlouvy jednala. Nebylo však již prokázáno, jaký obsah smlouvy žalovaná rovněž odsouhlasila. Pokud jde o osobní a majetkové poměry, měla žalobkyně k dispozici informaci o příjmu a výdajích žalované, aniž by bylo zřejmé, z čeho žalobkyně tyto informace získala a jak je ověřila. To obdobně platí i ve vztahu k celkovým příjmům, které žalobkyně stanovila. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne datum vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva k úhradě byla žalované doručována dne datum.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

8. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná spolu ve smyslu § 1745 o. z. ve spojení s § 2395 o. z. uzavřely smlouvu o úvěru předloženého znění, neboť nebylo prokázáno, že žalovaná dle § 1740 odst. 1 o. z. projevila vůli být touto smlouvou vázána, měla žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované odeslala žalobkyně dne datum finanční prostředky ve výši 31 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila částku ve výši 16,04 Kč, o níž svůj nárok také ponížila. Žalované tak vznikla povinnost vydat doposud neuhrazené plnění. Soud proto přiznal žalobkyni částku 31 483,96 Kč, odpovídající poskytnuté jistině, která doposud nebyla žalovanou uhrazena. Žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o. z. povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu poté, co byla žalobkyní k úhradě vyzvána. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalované, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne datum, kdy byla zásilka žalované doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Tohoto dne se tak žalovaná mohla objektivně s obsahem zásilky seznámit a byla tak vyrozuměna o povinnosti vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení. S ohledem na poskytnutou třídenní lhůtu k plnění byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat do datum, což ovšem neučinila, a následujícího dne, tj. datum, se ocitla v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny právě ode dne datum do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

16. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl [tj. co do částky ve výši 35 612,16 Kč, částky ve výši 462,22 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 262,76 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 778,80 Kč od datum do zaplacení], neboť nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalované. Soud tedy nedospěl k závěru, že by byla žalovaná k úhradě dlužné částky vyzvána ode dne uváděného žalobkyní, a proto uplatněný nárok zamítl i v části týkající se okamžiku vzniku prodlení. (výrok II. tohoto rozsudku).

17. Pouze pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy v předloženém znění, musel by na ni soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně zároveň neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované, před samotným uzavřením smlouvy. Není postačující vycházet pouze z osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018/. Žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, tvrdila, když uváděla, že zjistila a ověřila výši čistého příjmu žalované ve výši 26 333 Kč. Z ničeho však nevyplývá, jak k takto zjištěné výši výdělku dospěla. Stejně tak ze žádných založených listin nevyplývá, jak (resp. zda vůbec) žalobkyně ověřila výdaje žalované na bydlení (když byl navíc uváděn velmi nepravděpodobný náklad ve výši 0 Kč), nezbytné výdaje ve výši 3 000 Kč, zbytné výdaje ve výši 3 000 Kč, či další případné skutečnosti. Soud dospěl k závěru, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který žalobkyně zvolila, tedy nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně má výši zaznamenaných měsíčních příjmů a výdajů ověřovat, což z její strany ovšem učiněno nebylo.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když jednak žalovaná byla v řízení úspěšnější toliko ve zcela nepatrné části 5,8 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,09 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 47,1 %) a současně jí ani žádné náklady s ohledem na její pasivitu v řízení nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.