OSME 8 C 399/2025-46

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 10 980 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 980 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 980 Kč od 16. 8. 2022 do 19. 1. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 980 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 493,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne 30. 9. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 10 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 980 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 16. 5. 2022 s původním věřitelem společností Monivero s.r.o., IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen,,původní věřitel“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, když původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.monivero.cz (dříve www.viva-credit.cz). Na této stránce si žalovaný dle své volby vybral parametry úvěru a následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje. Poté byl žalovaný povinen se seznámit s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími ze smlouvy. K ověření totožnosti a toho, že je žalovaný vlastníkem účtu, byl žalovaný povinen uvést informace o platební kartě (číslo karty, datum expirace, CVC/CVV kód, údaje pro právnická osoba Secure ověření). Žalovaný autorizoval provedení platby ve výši 1 Kč na účet původního věřitele a totožnost žalovaného byla ověřena fotokopií občanského průkazu. K ověření úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel požadoval doložení příjmu, případně žalovaný mohl využít služeb Instator nebo Kontomatik. Následně žalovaný odeslal návrh na uzavření smlouvy. Původní věřitel s návrhem smlouvy souhlasil, což žalovanému sdělil prostřednictvím klientského profilu a emailu a tím došlo k uzavření smlouvy. Na základě dané smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 10 980 Kč, a to dne 16. 5. 2022 v platbách 10 000 Kč a 980 Kč na bankovní účet žalovaného. Splatnost úvěru byla sjednána na 16. 5. 2024. Žalovaný úvěr čerpal, ale do data splatnosti peněžní prostředky nevrátil. V upomínce ze dne 15. 8. 2022 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k okamžité úhradě. Dne 16. 8. 2022 se tak žalovaný dostal do prodlení. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil 0 Kč. Pohledávka byla původním věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 postoupena na společnost De Vries právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen,,právní předchůdkyně žalobkyně“). Následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, odeslanou mu dne 11. 1. 2024 zástupcem žalobkyně. Pokud by soud neměl za prokázaný předmětný nárok z titulu smlouvy o úvěru, pak žalobkyně navrhovala, aby byl tento nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož se žalovaný bez spravedlivého důvodu na úkor žalobkyně obohatil a je tak povinen jí bezdůvodné obohacení vydat.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Společnost Viva právnická osoba., IČO IČO, sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, v níž je jako úvěrující uvedena tato společnost a jako úvěrovaný žalovaný. Dle této smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr s limitem ve výši 10 980 Kč. Roční úroková sazba činila 457,50 %, RPSN činilo 4 658,79 %. Termín splatnosti byl uveden na den 13. 5. 2024 a úvěr měl být splácen měsíčně. Na smlouvě je uvedeno datum 16. 5. 2022 a na místě podpisu klienta je uvedena IP adresa. Nedílnou součást smlouvy tvořily přílohy: všeobecné obchodní podmínky, informace o spotřebitelském úvěru, informace subjektům zpracování osobních údajů, vysvětlení k posouzení smlouvy, čestné prohlášení o výši příjmů a výdajů klienta. Informace o spotřebitelském úvěru obsahovaly shodné informace o limitu úvěru, úrokové sazbě, atd. Dle čestného prohlášení, které není nijak podepsáno, měl mít žalovaný čistý měsíční příjem ve výši 24 000 Kč, výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč, splátky jiných úvěrů ve výši 1 040 Kč. Ve smlouvě je uvedeno rodné číslo klienta a kontaktní údaje. Ze smlouvy, ani z dalších listin náležejících ke smlouvě, neplyne, že by byl žalovaný s obsahem smlouvy seznámen, respektive že by projevil souhlas se smlouvou předloženého znění. Výplata finančních prostředků měla být provedena na stanovený bankovní účet /viz smlouva o úvěru na č. l. 22-24, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 25 p.v.-34, informace o úvěru na č. l. 34 p.v.-37, vysvětlení k posouzení na č. l. 38 p.v.-39, čestné prohlášení na č. l. 25 spisu/. Společnost Anonymizováno právnická osoba., vyhotovila na jméno žalovaného upozornění na zesplatnění úvěru ze dne 16. 5. 2022, v němž bylo uvedeno, že je žalovaný po dobu delší než 60 dnů v prodlení s uhrazením částky vyplývající ze smlouvy /viz upozornění na zesplatnění na č. l. 38 spisu/. Dne 16. 5. 2022 byly na bankovní účet, vedený na jméno žalovaného, poukázány finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a dále ve výši 980 Kč, a to bez uvedení variabilního symbolu /viz potvrzení o platbě na č. l. 7, potvrzení o platbě na č. l. 8, sdělení banky na č. l. 42 spisu/. Dne 15. 8. 2022 bylo vyhotoveno vyrozumění o předčasné splatnosti smlouvy o úvěru související s úvěrem č. hodnota (s uvedením datumu 13. 05. 2022), včetně rozpisu výše dlužné částky /viz informace na č. l. 6 spisu/. Dne 18. 12. 2023 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a právní předchůdkyní žalobkyně, a to včetně ujednání o úplatě za postoupení pohledávek. V seznamu postoupených pohledávek byl uveden také žalovaný /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 11-13, ujednání o úplatě na č. l. 13 p.v.-14, seznam postoupených pohledávek na č. l. 9-10 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 12. 2023, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2024, ke kterému byla připojena výzva k úhradě před podáním žaloby. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s tím, aby dlužnou částku zaplatil do tří dnů. Zásilka byla u poskytovatele poštovních služeb podána dne 11. 1. 2024 /viz smlouva o postoupení pohledávek vč. příloh založená v elektronickém systému CEPR., oznámení o postoupení na č. l. 15, výzva k úhradě na č. l. 15 p.v., podací lístek na č. l. 16 spisu/.

5. Závěr o skutkovém stavu je takový, že původní věřitel (identifikační číslo osoby ke společnosti Viva právnická osoba. odpovídá identifikačnímu číslu společnosti Monivero s.r.o., uváděné v podaném návrhu) převedl dne 16. 5. 2022 na bankovní účet žalovaného dvěma převody finanční prostředky v celkové výši 10 980 Kč. Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena z původního věřitele na právní předchůdkyni žalobkyně, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 a následně byla pohledávka postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 11. 1. 2024 a současně mu byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky, kdy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Provedenými důkazy naopak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný projevil vůli s původním věřitelem uzavřít smlouvu o úvěru žalobkyní předkládaného obsahu. Tento závěr nelze učinit z textu smlouvy neobsahující podpis žalovaného, byť jsou v ní uvedeny kontaktní údaje. S ohledem na skutečnost, že na účet žalovaného byla vyplacena částka ve výši 10 980 Kč se lze domnívat, že žalovaný s původním věřitelem o uzavření smlouvy jednal. Nebylo však prokázáno, jaký obsah smlouvy žalovaný rovněž odsouhlasil. O skutečnosti, že mělo dojít k odsouhlasení, nemůže svědčit ani čestné prohlášení, které rovněž nebylo žádným způsobem podepsáno. Stejně tak nebylo prokázáno, že by byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky již v roce 2022.

7. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. spisová značka, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“).

9. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

10. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

15. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. V daném případě nebylo prokázáno, že by mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru předloženého znění. Smlouva, kterou žalobkyně k prokázání svých tvrzení předkládá, není opatřena žádným podpisem žalovaného, nebylo tedy prokázáno, že žalovaný dle § 1740 odst. 1 o. z. projevil vůli být touto smlouvou vázán. Ostatně ani ve vztahu k ověřování dané osoby nebyly žalobkyní žádné důkazy označeny. Nárok žalobkyně je tedy nutné hodnotit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslal původní věřitel dne 16. 5. 2022 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a ve výši 980 Kč, tj. v celkové výši 10 980 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění vydat. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto přiznal žalobkyni částku 10 980 Kč odpovídající poskytnuté jistině včetně zákonného úroku z prodlení z této částky. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu byla žalovanému odeslána dne 11. 1. 2024. Zde bylo soudem dále vycházeno z domněnky doby dojití, a to v souladu s právní úpravou obsaženou v § 573 o. z. Zásilka, která byla zaslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, tedy byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání (11. 1. 2024), a to tedy v tomto případě dne 16. 1. 2024. S ohledem na poskytnutou třídenní lhůtu k plnění byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat do 19. 1. 2024, což ovšem neučinil a následujícího dne, tj. 20. 1. 2024, se ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny právě ode dne 20. 1. 2024 do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

19. Soud shledal žalobu jako nedůvodnou v rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 10 980 Kč za období předcházející datu, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, tj. přede dnem 20. 1. 2024. Z doložené informace o zahájení předčasné splatnosti není zřejmé jednak to, že by byl daný dokument žalovanému odeslán, ale rovněž je zde uváděno datum smlouvy 13. 5. 2022. Pokud pak byl žalobkyní současně předložen dokument,,upozornění na zesplatnění úvěru“ pak je tento dokument datován dnem 16. 5. 2022, tj. dnem, kdy dle předložené smlouvy o úvěru mělo teprve dojít k jejímu uzavření. Tyto listiny jsou tedy vzájemně také rozporné. S ohledem na uvedené tedy soud nedospěl k závěru, že by byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván ode dne uváděného žalobkyní. Shodně soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení obdobím a částkou sice odpovídající bezdůvodnému obohacení, ale přesahujícím zákonnou výši úroku (15 % - 14,75 %) (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Nad rámec výše uvedeného soud dále konstatuje, že i pokud by shledal smlouvu jako uzavřenou, nebylo by možné učinit závěr o tom, že původní věřitel před jejím uzavřením řádně provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, což je vyžadováno příslušným zákonem (ZoSÚ). Žalobkyně tuto skutečnost sice tvrdila, když uvedla, že k tomuto bylo po žalovaném požadováno doložení příjmu, eventuálně že žadatel mohl využít služeb Instantor či Kontomatik. K tomuto však předložila pouze jakési čestné prohlášení, v němž byly uvedeny údaje k příjmu a k nákladům. Nebylo však prokázáno, že by ze strany původního věřitele byly osobní a majetkové poměry žadatele (žalovaného) jakkoliv ověřovány. Odborná péče ovšem předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně tedy určitá tvrzení předložila, ale neprokázala, že by v rámci ověřování úvěruschopnosti byly ze strany původního věřitele potřebné údaje přiměřeným způsobem prověřovány. Ve vztahu k žalovanému tedy nebylo prokázáno ověřování jeho příjmů či nákladů na bydlení a jeho dalších životních nákladů, jakož ani to, jaká je jeho celková situace s přihlédnutím k případným jiným závazkům. I pokud by soud nedospěl k výše uvedeným závěrům stran absence projevu vůle žalovaného, musel by učinit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 87 ZoSÚ z důvodu nesplnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 ZoSÚ.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 493,94 Kč, přičemž tato částka představuje 71,14 % z jejich celkové výše 2 100 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem do podání návrhu na zahájení řízení včetně, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 980 Kč, a to v celkové výši 1 000 Kč za dva úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 300 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění) podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen,,AT“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, a za jeden úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 400 Kč/úkon (podání žaloby) podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, (odst. 6 písm. a) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 k úkonu po 1. 1. 2025). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS, které jsou ze strany žalobkyně podávány. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.