OSMO 46 C 112/2021-43

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 6 908,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 108,41 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 108,41 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 1 800 Kč s příslušenstvím a úroku z částky 5 108,41 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 456 Kč k rukám zástupce žalobkyně titul titul. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem v obec, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala k okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala z titulu dlužného úvěru zaplacení částky 6 908,41 Kč s kapitalizovaným úrokem a úrokem z prodlení a s 12 % úrokem p. a. a s 8,5 % úrokem z prodlení p.a. z částky 6 908,41 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná strana uzavřela dne datum se společností právnická osoba smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 12 % p. a. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel. Věřitelka proto úvěr zesplatnila ke dni datum. Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině 6 908,41 Kč, úrok 360 Kč a úrok z prodlení 10,92 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum.

2. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k jim zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně.

3. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu) ze dne datum soud zjistil, že uvedenou smlouvou byl společností právnická osoba poskytnut žalovanému úvěr s úvěrovým limitem 5 000 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 12 % p. a.

5. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum vyplývá, že tímto dopisem věřitelka žalovanému pohrozila zesplatněním úvěru v případě dalšího prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena do datum.

6. Z výpisu z účtu vyplývá, že dluh žalovaného byl navýšen věřitelkou mimo jiné o dva poplatky za prodlení ve výši 2 x 900 Kč (datum zaúčtování 13. 9. a datum). Z výpisu z účtu za období bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o úvěru (tj. datum) vyplývá, že na účtu žalovaného docházelo k řadě nevěrohodných debetních transakcí (z účtu označeného webová adresa).

7. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne datum je zřejmé, že tímto dopisem úvěr žalovaného zesplatnila, přičemž výše jistiny úvěru činila 6 908,41 Kč.

8. Z podkladů pro soudní řízení vyplývá, že žalovaný již po datum nic nesplatil.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z oznámení o postoupení ze dne datum plyne, že dluh za žalovaným byl postoupen na žalobkyni.

10. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaný měl již v době zavírání úvěrové smlouvy řadu dluhů, které byly soudně vymáhány (č. l. 14) a vůči žalovanému byla vedena rovněž řada exekucí (č. l. 35 až 36).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy.

16. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

18. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

19. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v. Fesih Kalhan (Právní rozhledy číslo s. 452)).

20. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Je zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného zkoumala jen zcela formálně a nedostatečně, přičemž se spokojila pouze z údajů o žalovaném ve veřejných registrech a s údaji poskytnutými žalovaným v žádosti o úvěr, které však nebyly prověřovány ani ověřovány.

21. Je zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, resp. ji zkoumala pouze velmi povrchně a nedostatečně. Žalobkyně nedoložila, že věřitelka skutečně prověřila příjmy žalovaného. Pokud jde o výdaje a náklady žalovaného, ohledně nich se věřitelka spolehla na tvrzení žalovaného. Původní věřitelka rovněž nijak neověřovala četné debetní transakce žalovaného ve prospěch provozovatele sázek (jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného). Úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná podle § 86 z. s. ú.

22. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 1958 obč. zák., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Vztaženo na daný případ, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla prostředky, přičemž dluh na úvěrovém činil 6 908,41 Kč, z čehož však žalobkyní účtované platby za prodlení činily 2 x 900 Kč Okresní soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení částky 5 108,41 Kč a žalobu zamítl pro částku účtovaných poplatků za prodlení ve výši 2 x 900 Kč s příslušenstvím.

26. Žalobkyni byl současně přiznán nárok na úrok z prodlení z uvedené částky 5 108,41 Kč od datum, tedy za dobu po uplynutí lhůty ve výzvě ze dne datum.

27. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když z obsahu spisu nevyplývají důvody pro prodloužení lhůty k plnění.

28. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. v, kdy žalobkyně měla v řízení (při zohlednění příslušenství) úspěch v rozsahu 2/3 a neúspěch v rozsahu přibližně 1/3. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů v rozsahu 1/3. Náklady žalobkyně jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 200 Kč (převzetí zastoupení, písemná výzva a podání žaloby) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 1/3 nákladů řízení z částky 1 368 Kč činí 456 Kč.

29. Žalovaný je povinen náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.