OSMO 46 C 25/2022-44

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 79 787,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 66 078,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 66 078,75 Kč od datum do zaplacení, v měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.

II. Ohledně částky 13 708,38 Kč, žalovaného úroku, úroku z prodlení z částky 79 787,13 Kč do datum a úroku z prodlení z částky 13 708,38 Kč od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 043,25 Kč k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, LL.M., advokáta se sídlem v obec v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.

1. Žalobkyně doručila soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 79 787,13 Kč s úrokem a úrokem z prodlení.

2. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované na její žádost peněžní prostředky v celkové výši úvěrového rámce ve výši 60 000 Kč. Podle žaloby v průběhu úvěrového vztahu žalovaná čerpala celkem 60 546 Kč, přičemž žalovaná uhradila celkem pouze 7 024 Kč. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dopisem ze dne datum. Žalobou je požadována jistina ve výši 59 576,78 Kč, poplatek za pojištění 442,14 Kč, náklady na vymáhání ve výši 200 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč. Žalobou je rovněž požadován úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby ve výši 10 934,49 Kč a úrok z jistiny od datum.

3. Dále podle žaloby, žalobkyně a žalovaná mezi sebou dále uzavřely dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované na její žádost peněžní prostředky v celkové výši úvěrového rámce ve výši 13 000 Kč. Podle žaloby v průběhu úvěrového vztahu žalovaná čerpala celkem 20 684,75 Kč, přičemž žalovaná uhradila celkem pouze 9 519 Kč. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dopisem ze dne datum. Žalobou je požadována jistina ve výši 12 629,51 Kč, poplatek 236 Kč, náklady na vymáhání ve výši 130 Kč a smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalobou je rovněž požadován úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby ve výši 2 213,26 Kč a úrok z jistiny od datum.

4. Konečně podle žaloby, žalobkyně a žalovaná mezi sebou dále uzavřely dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované na její žádost peněžní prostředky v celkové výši 9 228 Kč, které se žalovaná zavázala splácet 25 měsíčními anuitními splátkami po 461 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 21,07 % p. a. Žalovaná uhradila celkem pouze 7 837 Kč. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dopisem ze dne datum. Žalobou je požadována jistina ve výši 3 411 Kč, náklady na vymáhání ve výši 200 Kč a smluvní pokuta ve výši 961 Kč. Žalobou je rovněž požadován úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby ve výši 355,09 Kč a úrok z jistiny od datum.

5. Ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že pracovníci žalobkyně zjišťovaly kreditní skóre žalované na základě zjištěných a ověřených údajů a nahlížením do registrů. Žalobkyně prověřovala žalovanou na základě údajů z registru NRKI a příjmení a dále z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalovaná sice procházela pozitivní lustrací v databázi NRKI avšak jiných registrech neprocházela. Žalovaná dlouhodobě dříve poskytnuté úvěry řádně hradila.

6. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že žalovaná s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě nevyjádřila. Žalované byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel.

7. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

8. Z nedatované úvěrové zprávy (č. l. 31) soud rozhodné skutečnosti nezjistil.

9. Z úvěrové karty k úvěru schválenému dne datum (č. l. 35) soud zjistil, že žalovaná o sobě uvedla, že je svobodná, bezdětná, bydlí u rodičů. Její příjem měl činit 15 000 Kč, existenční minimum pro ni činilo 2 200 Kč, její náklady na bydlení byly stanoveny ve výši 5 992 Kč a splátka schváleného úvěru 520 Kč.

10. Z úvěrové smlouvy anonymizována tři slova ze dne datum vyplývá, že žalovaná o sobě uvedla, že je svobodná, má anonymizováno vzdělání, bydlí u rodičů a pracuje ve společnosti právnická osoba s příjmem částka měsíčně. Na základě smlouvy jí byl poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 13 000 Kč úročený sazbou 26,28 % p. a.

11. Z přehledu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že na úvěr ze dne datum žalovaná čerpala celkem 20 684,75 Kč a splatila celkem 9 519 Kč.

12. Z nedatované úvěrové zprávy (č. l. 32-33) vyplývá, že měla v květnu 2019 ukončeny dva úvěrové vztahy, jeden s posledním zůstatkem 29 551 Kč a druhý s posledním zůstatkem 100 817 Kč.

13. Z úvěrové karty k úvěru schválenému dne datum (č. l. 36) soud zjistil, že žalovaná o sobě uvedla, že je svobodná, bezdětná, bydlí u rodičů. Její příjem měl činit částka, příjem ostatních členů domácnosti dosahoval částka, životní minimum pro ni činilo částka, splátky u žalobkyně částka měsíčně a splátka schváleného úvěru částka ulice výdaje celé domácnosti měly být ve výši částka.

14. Z úvěrové zprávy z prosince 2020 (č. l. 28-30) vyplývá, že v prosinci 2020 měla žalovaná dva dosud nesplacené úvěry, přičemž dosud nesplacená částky činila v jednom případě částka a v druhém případě částka.

15. Z úvěrové karty k úvěru schválenému dne datum (č. l. 34) soud zjistil, že žalovaná o sobě uvedla, že je svobodná, bezdětná, bydlí v podnájmu. Její příjem měl činit částka, splátky dřívějších dluhů u ní činily částka, splátky u žalobkyně částka, normativní náklady na bydlení vyčíslila žalobkyně částkou částka, životní minimum členů domácnosti činilo částka a splátka schváleného úvěru částka.

16. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaná o sobě uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, má anonymizováno vzdělání, pracuje ve právnická osoba anonymizována dvě slova s příjmem částka měsíčně. Žalovaná čerpala úvěr na nákup zboží ve výši částka, který se zavázala splatit 25 měsíčními splátkami po částka. Úvěr byl úročen sazbou 21,07 % p. a.

17. Z přehledu čerpání a splátek a úhrad vyplývá, že na úvěr ze dne datum žalovaná čerpala částka a splatila celkem částka.

18. Ze smlouvy o anonymizována dvě slova – revolvingového úvěru ze dne datum vyplývá, že žalovaná o sobě sdělila, že má anonymizováno vzdělání, je svobodná a bezdětná, pracuje e právnická osoba anonymizována dvě slova s příjmem částka a bydlí v podnájmu. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut revolvingový úvěr ve výši limitu částka, úročený úrokovou sazbou 27,88 % p. a.

19. Z přehledu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že na úvěr ze dne datum žalovaná čerpala celkem částka a splatila celkem částka.

20. Z výzev ke splacení celého úvěru ze dne datum vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě všech úvěrů do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle podacích archů byly výzvy odeslány dne datum

21. Předžalobní výzvou ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do sedmi dnů. Dle podacího archu byla výzva odeslána datum.

22. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

23. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

30. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

31. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

32. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

33. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

34. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

35. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

36. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

37. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

38. Jak již bylo uvedeno v žalobě, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalované. Přitom již tato tvrzení byla nejen nedostatečná, ale především nedoložená. Žalovaná měla v případě všech tří úvěrů jen velmi nízký příjem a současně u ní průběžně narůstalo úvěrové zatížení. Žalobkyně výdaje žalované nezkoumala a neprověřovala. Bez dalšího se spokojila s tvrzením žalované, případně bez dalšího vycházela z normativních nákladů dle předpisů o životním či existenčním minimu. Metodika EBA dodržena nebyla. Úvěrové smlouvy jsou proto podle § 86 a 87 z. s. ú. neplatné.

39. Žalobkyně žalované poskytla celkem částku 90 458,75 Kč (60 546 Kč + 20 684,75 Kč + 9228 Kč), z čehož žalovaná splatila pouze 24 380 Kč (7 024 Kč + 9 519 Kč + 7 837 Kč). Okresní soud proto žalobkyni přiznal pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu uvedených částek, tedy ve výši 66 078,75 Kč. Úrok z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal až od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění ze dne datum (14 dnů od sepsání výzvy), když tato lhůta připadá na datum. Ve zbytku soud žalobu zamítnul.

40. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř. a stanovil povinnost žalované ve splátkách s ohledem na výši dluhu a její nízký příjem.

41. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení úspěch (při zohlednění zamítnutého příslušenství) v rozsahu 3/4 a neúspěch v rozsahu 1/4, žalobkyni tak náleží 1/2 nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 4 300 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 2 446,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 3 990 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 1/2 z částky nákladů 18 086,50 Kč přitom činí 9 043,25 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.