OSMO 46 C 346/2021-64

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 10 084 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 050 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 34 Kč s úrokem z prodlení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 547,90 Kč a žalovaného úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 10 050 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 532,17 Kč k rukám titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec a číslo, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 10 084 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že žalobkyně jako věřitelka (úvěrující) uzavřela dne 21 1. 2019 se žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) smlouvu o povoleném přečerpání č. anonymizováno (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že žalovaný měl pracovat jako anonymizováno s pracovní smlouvou na dobu neurčitou ve společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši částka. Žalobkyně proto dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Úvěr měl být úročen sazbou 18,9 % p. a. Žalovaný úvěr řádně splácel až do března 2019, následně se dostával do prodlení, byl upomínán a následně byl úvěr zesplatněn. Odstoupení žalobkyně od smlouvy se stalo účinným ke dni datum. Dle žalobkyně tvoří žalovaná částka jistinu ve výši 10 050 Kč, dlužné pojistné 34 Kč, kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění 1 547,90 Kč. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k jim zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřili (žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel).

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Ze smlouvy o vedení účtu u mBank ze dne datum vyplývá, že žalobkyně touto smlouvou zřídila žalovanému běžný účet.

6. Z žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání č. anonymizováno bylo zjištěno, že žalovaný o sobě uvedl, že je anonymizována dvě slova, má pouze anonymizováno vzdělání. Žalovaný měl pracovat ve společnosti právnická osoba se sídlem v anonymizováno jako anonymizováno s čistým příjmem částka měsíčně. Úvěr měl být úročen sazbou 18,9 %.

7. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Most (č. l. 33) vyplývá, že žalovaný je poživatelem anonymizována čtyři slova. Podle zprávy úřadu práce obec (č. l. 35) je žalovaný veden jako uchazeč o zaměstnání.

8. Ze smlouvy o povoleném přečerpání č. anonymizováno ze dne datum a z formuláře pro standardní informaci o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 10 000 Kč ve formě možného přečerpání běžného účtu.

9. Z transakční historie účtu ze dne datum je zřejmé, že žalovaný úvěr čerpal, avšak záhy jej přestal splácet. Již dne datum si na úhradu úvěru musel vzít nový úvěr ve výši 15 000 Kč. Konečný zůstatek na úvěrovém účtu činil 10 050 Kč.

10. Z dopisu ze dne datum je patrné, že žalobkyně úvěr zesplatnila, resp. od smlouvy o povoleném přečerpání odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do sedmi dnů od doručení. Zásilka byla žalovanému doručena dne datum.

11. Z předžalobní výzvy ze datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě rovněž před podáním žaloby. Předžalobní výzva byla žalovanému doručována na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě (dle přiloženého dokladu o odeslání).

12. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

13. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

21. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

22. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

23. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

24. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

25. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

26. Pokud žalobkyně namítá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo stanovuje mírnější požadavky na přezkoumávání úvěruschopnosti než vnitrostátní úprava (z. s. ú.), pak je uvedená námitka nedůvodná, neboť směrnice stanoví jen minimální harmonizaci. Minimální harmonizace znamená, že členské státy převezmou z EU takové opatření, která zabezpečí minimální stejnou ochranu ve všech členských státech. Podle článku 169 SFEU odst. 4 je však dovoleno přijímat i opatření přísnější. Tato minimální harmonizace dává spotřebitelům jistotu v to, že ve všech členských státech jim bude poskytnuta stanovená minimální ochrana.

27. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

28. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

29. Žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmech. Žalobkyně si však nevyžádala doložení dokladů o nákladech, výdajích a závazcích žalovaného a tvrzené doklady žalovaného ani soudu nepředložila. Nelze přehlédnout, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr pracovat v anonymizováno, jež je od bydliště žalovaného vzdáleno přibližně anonymizováno km a že mezi anonymizováno a anonymizováno je komplikovaná veřejná doprava. Žalovaný tak musel mít nutně velmi vysoké náklady na dopravu do zaměstnání. Jiné náklady, závazky a výdaje žalobkyně nezjišťovala. Žalobkyně tak nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného, v důsledku čehož je posuzovaná úvěrová smlouva neplatná podle § 86 z. s. ú.

30. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 10 050 Kč, kterou žalovaný nesplatil. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku 10 050 Kč. Uvedenou částku včetně úroku z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl. Za rozhodný okamžik pro stanovení okamžiku prodlení a výše úroku z prodlení je rozhodující uplynutí doby stanovené pro plnění v zesplatňujícím dopisu, který se do dispozice žalovaného dle dodejky dostal dne datum. Od následujícího dne (datum) je žalovaný v prodlení. Okresní soud je vázaný návrhem žalobkyně, a proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od datum tj. ode dne uvedeného v žalobě.

33. O lhůtě k plnění soudu rozhodnul dle ustanovení §160 o. s. ř.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně měla v řízení při zohlednění části zamítnutého příslušenství úspěch v rozsahu 87 % a neúspěch v rozsahu 13 %. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů v rozsahu 74 %. Její náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 220,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč. Celková výše nákladů řízení představuje částku 2 070,50 Kč, z níž podíl 74 % činí 1 532,17 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.