OSMO 50 C 108/2022-32

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 5 183 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části požadující zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 683 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. V části požadující zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 7. 1. 2022 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 164,53 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 24. 6. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 183 Kč s příslušenstvím. Podle žaloby, právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) a žalovaná mezi sebou prostřednictvím elektro komunikačních prostředků, uzavřeli dne 1. 7. 2021 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“) ve znění smlouvy ze dne 1. 7. 2021. Na základě smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty na její bankovní účet. Datum splatnosti úvěru byl stranami dohodnut do 31. 7. 2021. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, uplatnila žalobkyně kromě dlužné částky jistiny 4 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 164,53 Kč, také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky úvěru, s jehož vrácením byla žalovaná v prodlení, v celkové částce 683 Kč a dále neuhrazenou paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč (v petitu označenou jako kapitalizovaný úrok), náklady za mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 256 Kč. Žalovaná nereagovala ani na upomínku zasílanou zástupcem žalobkyně a dlužnou částku nezaplatila. Podáním ze dne 5. 10. 2022 žalobkyně uvedla, že nedisponuje doklady prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované, v důsledku toho vzala žalobu částečně zpět v rozsahu, jak je uveden v zastavovacím výroku tohoto rozhodnutí (výrok. I).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 7. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se dohodl se žalovanou na poskytnutí úvěru ve výši 4 500 Kč se splatností 31. 7. 2021. Tato smlouva není podepsaná ze strany žalované.

5. Peníze byly poskytnuty žalované na účet číslo bankovní účet, který byl ve vlastnictví žalované, jak soud zjistil ze zprávy právnická osoba

6. Z obchodních podmínek vyplývá, že jsou nepodepsané a ani jinak nevyplývá, že by byly žalované známy či se žalovanou dohodnuty.

7. Z výpisu bankovního účtu předchůdce žalobkyně ze dne 1. 7. 2021, soud zjistil, že na shora uvedený účet byla převedena částka 4 500 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni.

9. Z předloženého sazebníku nákladů souvisejících s opožděnou platbou soud zjistil, že je v něm uvedena sazba za dopis (upomínka nebo výzva k úhradě nebo výzva k okamžitému zaplacení dluhu) poplatek 150 Kč.

10. Z předložené předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 2. 6. 2022, soud zjistil, že předmětem této listiny je výzva právního předchůdce žalobkyně žalované k úhradě dluhu ve výši 5 333 Kč. Doklad o odeslání nebo doručení druhé straně byl přiložen.

11. Podáním ze dne 5. 10. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v rozsahu, jak je uveden ve výroku I. tohoto rozhodnutí, kterým bylo řízení částečně zastaveno.

12. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014).

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2398 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Podle § § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Z dokumentu označeného jako„ smlouva o úvěru“ nevyplývá, že k uzavření uvedené nepodepsané„ smlouvy o úvěru“ skutečně došlo na základě dálkové komunikace, resp. že případně osobou komunikující s žalobkyní byla skutečně žalovaná; tedy že žalobkyní předložené dokumenty skutečně vyjadřují vůli žalované, resp. jsou výsledkem projevu její vůle. Uvedené dokumenty nejsou nadto podepsány ani žalobkyní. Ve věci tak není prokázáno, že smlouva mezi účastníky uzavřena byla. Ke konkludentnímu uzavření smlouvy může dojít jen v doslovném znění návrhu smlouvy. Nebyl-li akceptován návrh uvedený bez výhrad, nemohlo ke konkludentnímu uzavření smlouvy dojít (rozsudek ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 876/2006). Obsah jakéhokoliv ujednání sjednaného mezi stranami prokázán nebyl. Nazíráno z jiného úhlu pohledu, i kdyby bylo prokázáno (což v daném případě ani nebylo), že žalobkyně prostřednictvím internetu zasílala žalované nějaká data, z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá ani vlastní obsah těchto dat (že dokumenty předkládané žalobkyní k žalobě jsou skutečně těmi, které byly žalované doručeny prostředky elektronické komunikace), ani to, že se s těmito daty seznámila skutečně žalovaná a nikoliv např. jakákoliv jiná třetí osoba. Absentuje např. doklad o elektronickém otevření příslušných dokumentů na webové stránce právního předchůdce žalobkyně žalovanou, zaslání těchto dokumentů žalované na její emailovou adresu atp. Naopak to, že žalobkyni byla z účtu žalované zaslána částka 1 Kč, nijak neprokazuje, že vyjadřovala souhlas s textem úvěrové smlouvy, a úvěrových podmínek, které v tomto řízení byly předloženy jako důkaz. Absentuje doklad o tom, že prostřednictvím internetu žalovaná potvrdila seznámení se s textem smluvních dokumentů k úvěru, ev. že jí byly stejnou cestou zaslány k seznámení se s nimi a odsouhlasení.

20. Dále nebylo žádným způsobem prokázáno, že by před uzavřením úvěrové smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zkoumána úvěruschopnost žalované. jméno žalobkyně připustila, že nedisponuje žádnými doklady o tomto zkoumání.

21. Z žalobkyní předložených důkazů vyplývá, že žalované na účet přišla částka 4 500 Kč, kterou je nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.

22. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014).

23. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 1958 obč. zák., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je smyslem úpravy uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru vedle ochrany spotřebitel též postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a způsobil tak neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud dále uvedl, že:„ projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. příjmení tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. příjmení, J., příjmení, L., příjmení, P., příjmení, L., příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. číslo). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

27. Na základě výše uvedeného dospěl zdejší soud k závěru, že nelze žalobkyni přiznat nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení od doby, kdy vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky prostřednictvím výzvy k plnění, jelikož tento nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení jí může vzniknout až v době, kdy se žalovaná ocitne v prodlení se splácením jistiny úvěru, přičemž počáteční lhůtu k plnění žalované musí s ohledem na znění § 87 z. s. ú. určit soud.

28. Žalovaná nepožadovala umožnit splácení dlužné částky prostřednictvím splátek a mezi stranami nebylo žádného sporu o možnostech dlužníka zaplatit dlužnou jistinu najednou. Soud tak rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve standardní zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). V části, kde žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl, jelikož žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení dosud nevznikl (výrok II).

29. Vztaženo na daný případ, žalobkyni proto byl přiznán jen nárok na zaplacení částky 4 500 Kč, která byla poukázána na účet žalované a dosud žalobkyni nevydána, v této výši vzniklo žalované bezdůvodné obohacení.

30. S ohledem na shora uvedené pak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části rozhodnutí, když uložil žalované zaplatit pouze to, co získala již bez kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu, kdy nebyla v prodlení a smluvními nároky, kterými jsou náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky.

31. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který měl ve věci převážný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

32. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 o.s.ř., jako třídenní.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.